-
Palác zaslíbený
Už mám nervy.Je sobota.V pondělí vkročím do tohoto domu v Praze v Žižkově, U Rajské zahrady 12, který jsem teď podrobně prozkoumala ve StreetView na Googlu (zatím jen zvenčí, ale v pondělí i zevnitř :):
Tak tohle je ten palác, kde se mění lidské životy, lidé tam vcházejí s obavami a vycházejí šťastní (nebo ještě zoufalejší, než předtím). Hned pod tímto domem je hospoda Belzepub s přímo pekelným vyobrazením i zvenčí, takže peklo je hned vedle 🙂 Peklo u Rajské zahrady! No hlavní je, že to město je Hlavní. 🙂Kousek odsud je také žižkovský vysílač, který mě odjakživa přitahoval a vždycky jsem se tam chtěla podívat, takže plánuju, že až jednou v euforii vylezu ven, navštívím ho. (Né si skočit! 🙂 Ale ráda bych s někým…protože samotná se nemám s kým dělit o zážitky…
Je to do kopce (nebo vlastně z kopce), budu splavená, vyklepaná, musím ještě vymyslet, kde zaparkuju, protože až takhle hluboko do centra Prahy autem nevkročím, ale to znamená, že budu muset jet metrem a to znamená, že se nemůžu obléknout tak, jak bych byla schopná jet např. v autě… vůbec nevím, co si vezmu na sebe. Už asi 14 dní se mi hlavou honí věty, kterými začnu. Představuju si, jak to tam bude vypadat, jak bude vypadat Hanka (přestože jí znám z televize), jak se bude tvářit, jak se bude tvářit sestra, jak moc budu zklamaná nebo naopak šťastná? Nebo se nic nevyřeší a budu muset k Weissovi, takže zase další čekání…Ten dům je divný. Mám k němu respekt. Bojím se vzít za kliku. A to je teprve sobota.Neměla bych si to tak brát, ale zase mě to pohlcuje, jako když si jdu koupit na desátý pokus sukni do obchodu… jenže neudělám-li to teď, budu to muset udělat příště a znovu prožívat totéž nechci, potřebuji aby se to pohnulo. Potřebuji další krok. Pro mě ten nejdůležitější…Co když mě Hanka vyhodí, až řeknu slovo rodina? Řeknu jí, že mě manželka opustila, že nemám co ztratit a že jsem rozhodnutá. Co když nejsem transsexuální? Děsí mě to! Pan Weiss (bůhví kdy) udělá na papír čáru, po hodinovém výslechu s nejintimnějšími otázkami, jaké mi kdo pokládal, mě tam zakreslí a řekne: „Tady je transvestitismus, tady je crossdresing, tady je transsexualita.“ Vy jste někde tady… Kde? On to přeci musí vědět lépe než já, když o mě rozhoduje. Co když řekne ne? Má na to právo? Nejsme v Argentině, kde stačí chtít a jde to. Tady neexistuje právo na volbu pohlaví. Jo jasně, musí vyloučit schizofrenii, nesmí se to uspěchat, nesmí dojít k omylu, nesmí být zahájena hormonální terapie v případě transvestitismu a crossdresingu… Hanka nemá ráda ufňukané lidi. Což snad nejsem, musím se vzchopit. Nemůžu se ani vzmužit 🙂 Jedině vzženit 🙂 Mám po krk všeho mužského!Kolik bude v té čekárně lidí? Jak dlouho tam budu čekat? Kolik lidí tam potkám? Budu schopná mluvit? Co si mám vzít na sebe? Jak mám začít? Mám toho tolik sepsaného, na co se musím zeptat, že mi ta hodina nebo kolik to je nebude stačit.Zrovna dávají na ČT1 český film z r. 1981 „Po rozvodu“… Joo ideální film na pozvednutí nálady 🙂 Pamatuji si, jak jsme na ten film kdysi dávno koukali s manželkou a říkali si, že tohle se nám stát nemůže… Svým způsobem to byla pravda, protože k nevěře (o kterou v tom filmu jde) nikdy nedošlo. I po 30ti letech je všechno stejné a lidé reagují stejně se všemi svými pocity, výčitkami, smutkem… ale také začínají nové životy…Jaký bude ten můj?—————————–Takže jsem po hledání možného místa k zaparkování v Žižkově dospěla k názoru (a vyčetla z diskusí), že když nemám tu jejich pražskou parkovací kartu, tak v Žižkově nezaparkuju… Tam dokonce ani supermarket Albert nemá parkoviště! Ale od něj je to půl hodiny pěšky. Takže musím na záchytné P+R parkoviště, kde je parkování za 20 Kč na den a odtamtud metrem A na stanici Jiřího z Poděbrad. Což mě zklamalo, protože tím pádem si nemůžu vzít balerínky, co jsem chtěla a k tomu nějaké hezké dívčí tričko, protože jedu sama a na tu tlačenici v metru tváří v tvář s ostatními lidmi fakt nemám nervy… :/ -
10 pořádných chlapů (co byly dříve ženy)
Článek přezvatý ze serveru jenpromuze.cz„Svaly, chlupy, pot. Jsou věci, které dělají chlapa chlapem. Jenže v dnešní době si nemůže být nikdo ničím jist.“(Tady musím mít poznámku: Trochu mi vadí ten zaujatý postoj redaktora toho článku… vůbec ty muže nebere jako muže, ale jako předělané ženy… ale oni jsou mužem tak, jako ostatní muži! Tohle prostě ještě pořád spousta lidí nepochopí… Jak jako „nikdo ničím jist“? Co je na nich jiné oproti jiným mužům?A taky redaktor vybral některé osoby, které mi zrovna moc sympatické nejsou (např. pornoherec bez penisu č. 1 – to vážně nemusím vidět 🙂 Nebo muž, který chtěl za každou cenu porodit dítě, i když už měl mužské hormony… – první muž na světě, který porodil dítě… ach jo, já nechci mít přesudky! 🙂 S názory redaktora se neztotožňuji! A děkuji Anetce, že mi poslala odkaz na tenhle článek. Text níže je již plně v režii redaktora článku z jenpromuze.cz – čili ze serveru, kde jsem v životě nebyla a ani nebudu 🙂10. – Balian BuschbaumSvalnatý model, sympaťák, drsňák.
Dříve: německá atletka Yvonne Buschbaum zaměřující se na skok do výšky. Operaci prodělala v roce 2008 a jméno „Balian“ si vybrala podle kováře z filmu Království nebeské.
(Pokračování po kliknutí na celý článek…)
09. – Loren CameronLoren Rex Cameron je dnes potetovaný plešatý drsňák, fotograf a aktivista. Také je to transexuál, co fotografuje sám sebe, aby široké veřejnosti ukázal „transexuální tělo“.
A jak vypadal dříve? Jako roztomilá blondýna.
08. – Lucas SilveiraSilveira říká, že se sice narodil jako žena, ale uvědomil si, že je uvnitř muž už ve třech letech, jenom to neuměl pojmenovat. Své mamince pouze říkal, aby mu koupila penis jako mají jeho bráškové. Do té doby, než začal brát mužské hormony, žil jako lesbička. Jako dost děsivá lesbička…
Dnes už vypadá takhle a je frontmanem kanadské kapely The Cliks.
07. – Rocco KayiatosRocco Kayiatos, jinak známý také jako Katastrophe, je první rapper, který otevřeně přiznal, že je transexuál. Jeho fotografie ještě v době, kdy byl jako žena, má v držení on a jeho rodina a odmítají je vydat.
06. – Thomas BeatieJe v Guinnessově knize rekordů jako „První muž, který porodil dítě“.Thomas Beatie byl totiž žena. A docela hezká žena, jak dokazuje ten poslední obrázek v řadě…
Ale pak se rozhodl změnit pohlaví. Až pak se rozhodl otěhotnět pomocí umělého oplodnění.
05. – Ryan SallansRyan Sallans je v Americe velice známý přeoperovaný muž. Mnohokrát totiž vystupoval v televizi, kde mluvil o tom, kdy si ještě jako žena uvědomil, že je ve špatném těle a musí prodělat hormonální léčbu a operaci. Dnes objíždí americké vysoké školy a dává na toto téma přednášky.
04. – Chaz BonoChaz Bono je současná velká americká celebrita, která častokrát vystupuje v televizi a hodně se objevuje v bulvárním tisku. Jde o dceru slavné zpěvačky Cher, která se mezi lety 2008 až 2010 postupně proměnila v muže. Dříve vypadala takhle…
Dnes už vypadá takhle. Celá proměna je zdokumentována v pořadu Becoming Chaz.
03. – Andreas KriegerHeidi Krieger bývala východoněmecká vrhařka koulí, která na evropském šampionátu v roce 1986 vyhrála zlatou medaili. Z velké části to ale bylo tím, že byla monstrózně nadopována steroidy a hormonálními léky, které dávaly sportovní svazy většině východoněmeckých sportovců.Už od osmnácti let kvůli tomu Heidi přestávala vypadat jako žena a nakonec se rozhodla prodělat kompletní hormonální a chirurgickou přeměnu v muže a přejmenovala se na Andrease. V rozhovoru pro New York Times z roku 2004 vyplývá, že přeměna v muže vlastně byla nedobrovolná – ale bylo to jediné východisko, protože už stejně jako žena nevypadala.
02. – Ian HarvieIan je komik. Jde o komika, který vyrůstal na malém městě jako dívka, která si už velice brzy uvědomila, že je v nitru mužem a tak se převlékala do pánského oblečení. Až ve svých 32 letech prodělal kompletní přeměnu a ve svých komediálních vystoupení na své změněné pohlaví velice rád upozorňuje a dělá si z něj legraci.
01. – Buck AngelJednou jsme se v tomhle článku k pornu dopracovat prostě museli.Buck Angel kdysi býval modelkou…
Ale pak prodělal pár operací a hormonální léčbu a stalo se z něj tohle…
Pornoherec bez penisu, který si za svou producentskou i hereckou aktivitu v pornoprůmyslu odnesl už pěknou řádku ocenění. Pokud by vás snad napadlo nějaké jeho porno Googlovat, upozorňujeme, že je to hodně freak porno, takže vám asi bude poněkud nevolno…Konec článku. -
Jak musí vypadat ideální partner?
12 krásných let… a jak rychle jsem pro tebe přestala existovat… -
Nové přeměny – Jess a Kristin
John -> Jess, 30 let, Kanada, dvě dcerky……napsala jsem mu, jak to dopadlo s jeho ženou… protože mě to zajímá, jak to proběhlo jinde a uvidíme, co mi odepíše. Podle mě to bude všude stejné…
Ale jinak jí to moc sluší a to i přesto, že je jí už 30… tady se to prostě povedlo.Casey -> Kristin, 28 let, USA:Změna po 1 roce hormonální terapie
Jen jeden jediný rok a taková změna! 🙂 -
Jak krátká je minisukně?
Tak tohle mě fakt zaujalo.Mám totiž sepsané všechny možné své míry a když třeba kupuju sukni, tak vím, která délka mi sluší a která je moc krátká nebo dlouhá. Mojí takovou ideální délkou je 38 cm (ale výjimečně snesu i 36 cm a naopak délku do 46 cm u sebe považuji ještě za krátkou sukni nad kolena).17.7.2012 vyšel na idnes.cz článek o tom, jak do jednoho zábavního parku pouští ženy v minisukních za poloviční vstupné.A kde že je tedy ta hranice, kdy jde o sukni nebo už o minisukni?„Pozdvižení vyvolala televizní reklama zábavního parku Merryland Kuej-lin ve stejnojmenném městě na jihu Číny. U vstupní brány stojí ve frontě dívky v minisukních, jejichž délku přeměřuje zaměstnankyně pravítkem. Pokud má návštěvnice sukni kratší než 38 centimetrů, platí jen poloviční vstupné.“„Tímto krokem chceme povzbudit návštěvnice parku, aby v létě předvedly svoji krásu,“ uvedl zástupce ředitele parku Li Wen-sing. „Speciální kampaň park pořádá každé léto už od roku 2007, vždy s velikým úspěchem,“ vysvětlil Li Wen-sing s tím, že počet návštěvníků prý vždy dramaticky naroste. Právě přítomnost žen v minisukních prý v tuto dobu přiláká ještě více návštěvníků, mne si ruce Li Wen-sing.“To je prostě tím, že sukně je opravdu vyloženě ženskou záležitostí a snad každá dívka je v sukni nejženštější, jak jen může být. Proto je takový problém, když si transsexuální muž ještě ne ve zcela dokonalé ženské podobě vezme sukni… zatímco opačně transsexuální žena nemá s tímto vůbec žádný problém, protože kalhoty nosí obě pohlaví.Ale já to beru jako výhodu, protože si mohu užívat zrovna téhle vyloženě ženské záležitosti, která tak symbolizuje ženskost!No a teď už víte, od kolika centimetrů si můžete svou sukni nazvat minisukní 🙂 Je to 38 cm a méně…Ale nedalo mi to a podívala jsem se ještě na Wikipedii, jaká je definice minisukně 🙂No a tam píší:Minisukně je sukně se spodním lemem nad koleny, obvykle do poloviny stehen – obvykle ne delší než 10 cm pod hýžděmi. Mikro-minisukně nebo microskirt je minisukně, jejíž dolní lem končí v horní části stehna, v rozkroku nebo těsně pod ním.Tak mikrosukni bych teda na sebe nevzala :)))Já v mé oblíbené domácí bílé sukýnce – délka sukně 36 cm: -
Tereza si hraje – očička a nehty
Bezva relax!Včera se sem na dva dny nastěhovala ségra a s ní i kamarádka Lenka, která mi občas tak hezky napíše a podpoří mě. Takže jsme debatovaly do noci a já byla ve svém živlu, protože přivezla stříbrné nalepovací proužky na nehty a takhle to dopadlo:
Což se mi samozřejmě strašně líbí. Škoda, že to nevydrží do pondělí, až pojedu do Prahy.Děkuju Ti strašně moc Leni – za všechny ty věcičky na sebe (ta blankytné tříčtvrťáky jsou prostě super a to oranžové tričko taky!) i za tu hnědou řasenku – tu už jsem si dlouho chtěla koupit.A protože jsem měla chvíli i ségry foťáček jen pro sebe, tak jsem v rychlosti nafotila i oči:
Ta vrchní linka je teprve můj třetí pokus o práci s touhle vymožeností a nemůžu si jí vynachválit, jak snadno se nanáší a hlavně drží. Normální černá tužka mi tam nanést nikdy nešla. Akorát spodní linka mi nějak vybledla chudinka…A tady je v PC upravený experiment s extrémě modrou barvou:
A tady jsem malinká já jen v rychlosti (pod mikčou mám nové oranžové tričko od Léni):Takže si zase hraju a jsem šťastná! 🙂 Je to fajn být mezi lidmi, kteří vám říkají Terezo… -
Prosím
Bože,zbav měprosímnavždyténikdy neutichajícívšudypřítomnézničujícíneovladatelnénepochopitelnépohlcujícíposedlosti
po všem dívčím!!!!
-
Pravidla přežití rozvodu – horší je jen smrt
Tak jsem náhodou narazila na článek, jak přežít rozvod. Přesně to sedí na mě. Takže rady i pro vás, kdyby se to na vás chystalo. Ten konec mě potěšil. Chtěli jste jezdit rallye? Jezděte rallye! Chtěli jste se potápět? Teď máte příležitost! Uskutečněte své sny, které jste až dosud stále jen odkládali… A že jich mám!A teď nemyslím jen sen o Tereze.
Pravidla přežití rozvoduUž je jasné, že se nedohodnete. Cesta zpátky se zavřela. Teď jde o to, jak se vypořádat s dětmi, majetkem a sebou navzájem. Abyste rozvod přestáli se ctí, nebojte se dát volný průchod emocím, proberte celou situaci citlivě, ale bez lhaní s dětmi a nestyďte se opřít se o přátele, rodinu či pomoc odborníka. A nezapomeňte, že rozchod též otevírá dveře k nové životní etapě.Zvládnout se dá i rozvodRozvod je druhou nejhorší událostí, která vás v životě může potkat. Psychologové Holmes a Rahe v 60. letech minulého století sestavili dodnes používanou stupnici stresujících událostí a rozvod v ní zařadili na druhé místo. Horší je jen smrt životního partnera, které psychologové dali v tabulce sto bodů. Rozvod se svými třiasedmdesáti předstihl pobyt ve vězení, úmrtí člena rodiny nebo vážné onemocnění.Podle statistických údajů tuto vysoce stresující událost absolvuje v podstatě každé druhé české manželství. Nejčastěji se rozvádějí páry po čtyřech až pěti letech společného soužití.Tvoříte další položku těchto statistik? Tady jsou zásady, které byste měli dodržovat, pokud chcete, aby váš rozvod proběhl důstojně a ve finále jste se na sebe mohli pořád ještě podívat do zrcadla.Děti a rozvodJakkoli je pro vás současná situace obtížná, nejspíš si uvědomujete, že pro vaše děti je ještě mnohem horší. Ještě dřív, než se začne soudně řešit, u koho děti budou, kdo a jak často je bude vídat a podobně, budete jim muset své rozhodnutí oznámit.„Děti nejsou tak naivní a už vůbec ne hloupé, jak rodiče občas předpokládají. Už nejspíš dávno vytušily a všimly si, že to u vás doma skřípe,“ říká psycholožka Zdena Dušková. „Na druhou stranu to ale neznamená, že by to pro ně proto byl menší stres. Je pravděpodobné, že se budou cítit smutné, frustrované nebo budou vůči vám projevovat agresivitu. A mají na to právo. Vaším prvním a nejdůležitějším úkolem je zajistit, aby věděly, že i přes rozvod se na vašem vztahu a lásce k nim nic nemění.“Snažte se, aby stále cítily vaši podporu a měly jistotu, že za vámi mohou kdykoli přijít. Psychologové upozorňují, že největší chybou, které se můžete dopustit, je snaha přetáhnout dítě na svou stranu. „Nikdy nedopusťte, aby mezi vámi dítě muselo volit. Je logické, že vás má rádo oba dva stejně, a pokud jej nutíte k volbě, stavíte ho před neřešitelný problém. Je naopak nutné, aby cítilo, že i přesto, že bude bydlet jen u jednoho z vás, neztrácí tím automaticky toho druhého.“Buďte citliví, když však budete dětem své rozhodnutí oznamovat, nelžete. Netvrďte, že bude všechno jako dřív, když sami dobře víte, že to není možné. Neutěšujte děti, že se budete vídat stejně často jako předtím, pokud to není pravda. Budou to pociťovat jako další zradu.„Řekněte jim, že jste se rozhodli žít každý sám, ale nezatěžujte je detaily o rozvodu,“ radí psycholožka. „Dejte jim však možnost ptát se a projevit své pocity. I malé děti mají právo zeptat se například, proč se rozvádíte. Při svých odpovědích však nezapomínejte na absolutní zákaz očerňování partnerky.“Vztek a lítostMůžete se tvářit jako největší superman, ale rozchod s dlouhodobou partnerkou s vámi zcela jistě zacvičí. A je to naprosto normální. „Je zcela přirozené, že rozvádějící se pociťují smutek, úzkost, lítost, vztek, frustraci nebo zklamání,“ říká psycholožka. „Ostatně rozvodem končí nejen vaše partnerství, ale i společná historie, zážitky, plány, sny, naděje a v neposlední řadě i podpora, ať už emoční, sociální, nebo finanční. To všechno je příčinou obrovského stresu a tlaku.“V první řadě si sami pro sebe zrekapitulujte, co bylo příčinou neúspěchu vašeho vztahu a proč dospěl do takového stadia. I když je to pro všechny zúčastněné obtížné rozhodnutí, radikální řez pročistí vzduch a prospěje vám mnohem víc než živoření v nemocném, skomírajícím vztahu. Neperte se se svými pocity a dopřejte si luxus přestat být nepřemožitelní. Alespoň sami před sebou si přiznejte, že je vám na nic.„Dovolte svým pocitům a emocím, aby se projevily v plné síle. Jde o zcela normální stav a nemá význam předstírat, že se nic neděje. V tomto období se můžete cítit zcela vyčerpaní, můžete podávat menší výkony v práci, nemusíte se chtít s nikým vídat. Všechny tyto negativní aspekty jsou pochopitelné a mají svůj důvod,“ vysvětluje psycholožka.Nebuďte však na jejich zvládání sami a nestyďte se požádat o podporu. Možná vám pomohou kamarádi, rodina, možná budete muset požádat o pomoc psychologa. Izolace jen zvýší váš stres, protože budete mít čas koncentrovat se na svůj problém a neustále si ho připomínat.Život po rozvoduJistě, je nepříjemné, že právě končí dlouhodobý vztah, že musíte vyřešit ještě spoustu nepříjemných záležitostí, ale uvědomte si, že rozvodem váš život nekončí. Odborníci upozorňují, že právě bezprostředně po rozvodu mají někteří lidé tendenci rezignovat na svůj dosavadní život, zanedbávat své povinnosti a uzavírat se do dobrovolné izolace. Jde o důsledek zhroucení významné části dosavadního života.„Kritický z tohoto pohledu není samotný rozvod, ale okamžik, kdy se partneři reálně odloučí a jeden z nich se odstěhuje,“ připomíná psycholožka. „Pokud děti zůstaly u druhého partnera a vy nemáte nového přítele, samota a prožitý stres na vás může dolehnout velmi silně.“V prvních dnech se soustřeďte především na důsledné dodržování pravidelného programu. Každodenní povinnosti, které vykonáváte už automaticky, vám dovolí soustředit se na něco jiného než na aktuální situaci. Za každou cenu zabraňte izolaci a stýkejte se dál se svými přáteli.„Samota může pomoci z krátkodobého hlediska, kdy člověk potřebuje určitý čas, aby si srovnal své myšlenky. Dlouhodobé osamění má však spíše rozkladný účinek.“Je jasné, že rozvodem jste přišli o podstatnou část svého dosavadního života, na druhou stranu však máte příležitost a prostor vybudovat si nový. Najděte si nové zájmy, koníčky a uskutečněte své sny, které jste zatím odkládali.Chtěli jste se vždy potápět, jezdit rallye nebo závodit se psím spřežením? Teď máte příležitost. Při nových zájmech se seznámíte i s novými lidmi a možná potkáte i novou partnerku.Zdroj: http://xman.idnes.cz/pravidla-preziti-rozvodu-0yy-/xman-styl.aspx?c=A100110_201737_xman-styl_fro -
Insomnia II.
Moje babička mi vždycky říkávala, že nejdůležitější a nejcennější spánek je do půlnoci.Když jsem byla malá, chodila jsem spát mezi 21-22 h. a usnula jsem do pěti minut. (Byly malé výjimky, kdy jsem byla zamilovaná, ale i to se později upravilo.)Na střední škole jsem si dala takový usínací termín do 22:22. Čtyři labutě, co jdou za sebou. V ten moment jsem bývávala většinou už v posteli a sladce usínala…A tak až do mých 35 let nevím, co je to ponocování, noční probouzení, pokoušení se usnout, sledování „běhánků“, jak říká Monika, když leží v pokoji a kouká na strop na obrazy promítané skrz okno z reflektorů aut. Netušila jsem, že něco takového, jako je nespavost, může existovat.Noc bych úplně zrušila. Je zbytečná. Stejně usnu tak ve dvě ve tři, za noc několikrát zkontroluji čas na svém mobilu, jestli už není ráno a v sedm vstanu. Konečně den.Zato odpoledne by se to spalo… přemýšlím čím to je. Asi tím melatoninem, co má lidskému organismu přinést spánek a jeho větší množství se pouští do těla jen ve tmě. Jenže s ním přichází i melancholické nálady… Kdo to takhle blbě vymyslel?V noci se nudím. Všichni spí. Všude je ticho. Živo je jen v chatovacích místnostích, kde ale většina lidí stejně buď mžourá nebo padá hlavou na klávesnici…Nebaví mě neusínat.Já chci zpátky svůj klidný spánek… vedle někoho, kdo spokojeně oddechuje. Vedle někoho, koho prvních pár let občas kontroluji, zda skutečně dýchá, jaký o něj mám strach… A když nemůžu usnout, stačí se přitisknout nebo k němu vlézt pod peřinu… v tu ránu z vás všechno spadne…Jsem zaseklá.Ve všem.A pohlcená.Dřívější radost ze života, ze všech maličkostí, mé nadšení pro cokoliv a několikrát za den tu najednou není.Nevím, jak se toho pocitu zbavit… zaměstnávám mozek, ale stejně každý den nastane večer a po něm noc… Domů se nesmím vrátit. Takže musím jen dopředu.Potřebovala bych posunout nějakým tlačítkem můj život dál… aspoň o půl roku nebo radši o rok do léta 2013… Potřebovala bych se tam podívat, abych zjistila, jaké tam mám pocity, jak jsem (nebo nejsem) se vším smířená… a nebýt zaseklá ani nebýt pohlcená, abych se mohla věnovat zase sama sobě, protože takhle mě to ovlivňuje ve všem. Ten život bez někoho vedle vás v posteli… V naprosto nejnevhodnější dobu.Už ani nemám problém s volbou, co řešit dřív.Ta samota po 12ti letech je tak děsná, že všechno ostatní prostě odsunula.Nejsem ani Tom, ani Tereza… nevím, kdo jsem. Včera jsem si nalakovala nehty, ale nepovedlo se mi to, tak jsem si to po hodině odlakovala. Špatně se soustředím. Protože dávám veškerou energii jen jedním směrem – na to, abych nebyla sama… Otevřená a upřímná bez tajemství, protože jen tak můžu jít dál a nebát se, že se bude opakovat dalších 12 let… A dokud tohle nevyřeším, tak se nehnu. Nemůžu za to. To jsem prostě já.Každý den svého života chci mít někoho u sebe… -
Teorie násobků
Svůj život rozděluji na„před maturitou a po maturitě“ (1994),na„před seznámením s manželkou a po něm“ (2000)a teď nově„před rozvodem a po něm“ (2012).A to jsem si myslela, že už mě žádný mezník nečeká.Je vidět, že jde o intervaly s násobkem šesti. Takže podle této mé chabé statistiky můžu teoreticky očekávat další mezník v roce 2018 nebo 2024…Tak schválně, jestli mi moje teorie vyjde. 🙂A zajímalo by mě, jestli mají i někteří ostatní lidé důležité mezníky ve svém životě v nějakém násobku…Zrovna předevčírem jsme s Janičkou (moje kamarádka ve stejné situaci z vých. Čech) v e-mailech probíraly, jak koukáme po holkách, co teď venku chodí a jak jim závidíme to, co nosí 🙂 Ty naše pocity, úvahy a představy jsou tak stejné! Je to tak nefér, že si taky nemůžu vzít ráno balerínky a jít v nich prostě ven… A přitom je to tak hezký!!! A ten pocit tak příjemný!Nebo vlastně můžu si to na sebe vzít, ale nebudu z toho mít to potěšení, které bych měla, kdybych byla 100% Tereza – ať už od narození (i když to bych z toho možná tak odvázaná nebyla 🙂 Ačkoli mám pocit, že ano, protože na mnohých dívkách vidím, jak si té ženskosti užívají! 🙂 nebo po přeměně. Nesnesu být za muže, co se obléká jako žena… Potřebuji být ženou, abych si to mohla užívat plnými doušky, jinak na to nemám sílu a nervy…Nějakou dobu už mi leží v hlavě představa mé ideální partnerky. A i když je to hodně osobní a hodně soukromé, rozhodla jsem se to sem napsat, protože tím si sama v sobě třídím své myšlenky.Moje ideální partnerka (která neexistuje) by měla mít od každé dívky, kterou znám a kterou mám ráda, vždy to nejlepší:Měla by mítkrásu, něžnost a roztomilost z mojí manželky Jarušky,chytrost, hravost a smysl pro radost z detailů a maličkostí z Danky,otevřené názory, vztah k lidem, upřímnost, usměvavost a moudrost z Anetky,vztah a úctu k přírodě, šarm, vždy podanou ruku a neutichající nadšení pro cokoliv z Moniky,jasnou mysl, energii a schopnost povzbudit v pravou chvíli z Lenky,trochu rebelka a vášnivá provokatérka z Editya bezstarostnost, lidskost a veselost z Nikči.Tohle kdybych smíchala dohromady, tak bych se možná nikdy v Terezu nakonec vyklubat nepotřebovala.Mám pocit, že tyto vlastnosti se navzájem nevylučují, tak proč by někdo takový nemohl existovat? 🙂A v zápětí mi dojde, že zcela jistě někdo takový existuje, ale z 99,99 % je už zadaný… a pokud zrovna ne, je po něm taková poptávka, že za pár hodin už zas bude…