-
Dotaz z psych. poradny
Nebudu sem dávat úplně všechny možné dotazy, týkající se transsexuality.Jenže v téhle odpovědi na klasický dotaz dotaz jednoho 16tiletého FtM je cosi nového… něco moudrého k zamyšlení:Psychologické poradenství: sexualita: sexuální orientace; transsexualita24.01.2006 13:07já mám problém!obávám se,že je vážný,nikdo o něm neví kromě mě samé.mám vážné podezření,že jsem transexuální!já o tom nechci nikomu říct,protože si uvědomuju,kolik lidí bych dostala do nepříjemností,svou rodinu bych sklamala a tak to v sobě dusím!snažím se to potlačit,nemyslet na to,zapomenout….ale nejde to!čím dál tím víc se měním.měním své názory,trochu i své chování.děsí mě to!mám pocit,že to nevydržím.párkrát jsem se přistihla,že myslím na bolest,že se potrestám a zmizí to.to je ale samozřejmě hloupost.já nevím co mám dělat.stále se přesvědčuji,že to není pravda,ale čím více se snažím,tím více si uvědomuju,že to nedokážu.často mívám sny,ve kterých je muž a žena,líbají se a mají se rádi.ovšem já hraju roli toho muže.já nevím,proč se mi to zdá,ale nejdřív jsem myslela,že to jsou projevy puberty(přece jen je mi 16),ale to se mi zdá už rok a já nikdy pubertu nijak divoce neprožívala.mám strach.bojím se,že když to někomu řeknu,přijdu o přátele i rodinu,všichni mě budou považovat za zrůdu,za něco nenormálního.dostala jsem se na vysněnou školu(gymnázium),když se tam někdo dozví o tomhle,bojím se,že mě vyhodí.mám dobrý prospěch,na škole se mi líbí,nejsem problémová.já nechci rodičům zničit život kvůli tomu co jsem.dokonce si myslím,že jsem byla zamilovaná-do dívky.prosím odpovězte mi,opravdu nevím,co mám dělat.děkujiOdpovídá MUDr. Ivo Procházka, CSc, sexuolog:Vážená přítelkyně či příteli,není nic neobvyklého, že se člověk obtížně vyrovnává se svou odlišností, zejména v sexuální sféře. V jistém směru je to asi horší u transsexuálů než u lidí s homosexuální orientací. Je jich méně, takže hůře hledají někoho podobného, často mají v hlavě zmatek, jestli jsou opravdu transsexuální nebo homosexuální, zvažují, jestli se mají v budoucnu rozhodnout pro přeměnu pohlaví či ne. Doporučuji, abyste se zatím hodně věnoval/a svému sebepoznání, zajímala se o příběhy transsexuálů (ale i gayů nebo leseb, v mnoha směrech jsou zkušenosti podobné) nebo četla populárně naučné články. S kolegy Fifkovou a Weissem jsme napsali i knihu Transsexualita, kterou jsme se snažili psát tak, aby ji mohl čííst i laik. Bohužel je v knihkupectvích rozebraná, ale můžete se zeptat v knihovně. Zkuste si prolistovat webové stránky transsexuálních a transgender lidí (ne každý, kdo má změněnou či nevyhraněnou pohlavní identitu se musí považovat za transsexuála, a pak používáme výraz transgender) – http://transforum.cz/tf/.Pokud se rozhodnete někomu svěřit, tak se na jedné straně nebojte, reakce většiny lidí nejsou negativní. Na druhou stranu ale buďte ve výběru opatrná/ý, protože negativní reakce by naopak posílila vaše nejistoty a odmítání sebe sama.V žádném případě si neubližujte, nepokoušejte se o sebevraždu, život transsexuála (transgendera) je sice většinou složitější, ale zase přináší jiné zajímavosti. A pokud byste se přece jen rozhodl/a v budoucnu pro přeměnu pohlaví, tak by vám takové jednání situaci jedině komplikovalo. Určitě se soustřeďte na studium, život není jen pohlavní role nebo sexuální orientace, i když v období dospívání tyto problémy mohou být hodně důležité. Nebojte se, že by vás někdo ze školy vyhazoval nebo diskriminoval, kdyby zjistil, že se cítíte být klukem nebo že jste zamilovaná do spolužačky.Pokud byste si chtěl/a o svých potížích popovídat s odborníkem, tak je to samozřejmě také možné, v Budějovicích je sexuolog dr. Hrdlička nebo můžete přijet do Prahy za mnou do Sexuologického ústavu (obj. na tel.č. 22496 8231), či za dr. Fifkovou.——————-Můj komentář:Škoda, že není možné zjistit, kde tento 16tiletý FtM z roku 2006 žije teď a jak mu je, pokud vůbec žije…Je mu už 22 a za tu dobu určitě dospěl k nějakému závěru. Bohužel nemohu vyhlásit výzvu typu: „Kdo tento příběh na někom poznává, ať mi dá vědět.“ Tento příběh nemusel totiž nikdy spatřit světlo světa, pokud se dotyčný rozhodl, že si své tajemství vezme s sebou do hrobu (jako já kdysi…)„ŽIVOT NENÍ JEN POHLAVNÍ ROLE NEBO SEXUÁLNÍ ORIENTACE.“Joo tak to je sakra pravda!Život skýtá i jiné krásy (kupodivu!) a starosti a důvody, proč ho žít… To je, jako (pokud bych byla většinový heterosexuál) kdybych celý život myslela na to, že jsem heterosexuál… taky na to nemyslíte, když jdete ráno do školy nebo do práce nebo když nakupujete chleba. I když to je tím, že jste tím, kým chcete být… mám takový pocit, že tuhle otázku tu nebudu teď víc rozebírat, protože zmatek v hlavě, který cítí homosexuál, transvestita nebo transsexuál není možné nikdy definovat snadno. Co tím chci říct?Nic. 🙂Jen tu přemýšlím o životě… -
Prague Pride 2012
Ne, nezúčastnila jsem se této zajímavé akce, i když bych ráda…Zaujala mě anketa na serveru novinky.cz, která zjišťovala veřejné mínění o festivalu homosexuálů a lesbiček Prague Pride v Praze 13. – 19.8.2012.
V této chvíli odpovídalo už 23416 uživatelů, takže to má svou vypovídající hodnotu:
Zdroj: novinky.cz 14.8.2012Myslím, že to přesně odráží skutečnost.A to jde o mnohem tolerovanější homosexuály a lesbičky (oproti transsexuálům, kteří jsou alespoň podle mě jsou ještě hůř tolerováni (?)).10 % ho podporuje – to proto, že 10 % z naší populace jsou homosexuálové a lesby.61 % ho toleruje, ale nezajímá se o něj – tohle číslo je skvělé. Není potřeba vyloženě podpora, stačí, že nás necháte žít!29 % mu vadí… tak tohle je ovšem hrůza… jak to??? Co s tím má kdo proboha za problém?Převedu-li to na celkovou českou populaci, je 29 % nějakých 3.045.000 obyvatel, kterým vadí homosexuálové a lesbičky…3 z 10 lidí, které na ulici potkáte, s vámi budou mít problém!A to mám na ulici vylézt v ženských věcech jo? 🙂Chce to opravdu odvahu.Pokud vyjdete někam do centra města, ve kterém bydlím já, za 10 minut potkám zhruba 300 lidí. Tzn. 87 lidí se mnou bude mít během těch 10 minut problém. Kdyby si to každý z těchto lidí nenechal pro sebe a vykřikl by na mě, že mu vadím, pak bych každou minutu musela reagovat na 9 lidí!Naštěstí těch 9 lidí si to většinou nechává pro sebe, protože ví, že kolem jdou lidé, kterým to je jedno nebo kteří dokonce tyto menšiny podporují a mohl by se tak vlastně před ostatními zesměšnit. A to je dobře, protože když jen projdou, tak je to v pohodě. Já mu také neříkám a neřvu na ulici, že mi vadí, že je heterosexuál! 🙂 (Samozřejmě mi to nevadí, ale jak by se asi cítil takový člověk??? 🙂No tak to jsem se jen tak zamyslela. -
ČSSN
Českou správu sociálního zabezpečení (ČSSZ) bych nejradši přejmenovala na Českou správu sociálního nezabezpečení (ČSSN)… Protože já tedy rozhodně od června nezabezpečená jsem, ačkoli být mám podle zákonů této země…Včera jsem si došla pro dcerku pěšky 16 km a myslela jsem si, že dojdu i zpátky, ale po 8 km na výletě v lese s ní už jsem to fakt nedala a došla jsem si slastně 3 km na vlak.Manželka mi nabídla, že mě zpátky odveze, ale pak mi došlo, že to jen kvůli sobě – „aby se neřeklo, že já musím chodit pěšky, že mi jí ani nepřiveze, když není na naftu“… Prý proč jsem si neřekla, že by mi jí přivezla! Dvakrát jsem jí psala, že nemám nemocenskou za červen a že bych musela pro malou jedině pěšky (což jsem taky udělala) nebo by mi ji musel někdo přivézt. Ale bez vzájemné komunikace to jde těžko.To je jedno. Výlet to byl hezký. Ještě teď mě bolí nohy, ale jdu zas ven. Je tam sluníčko. A javorové listy už začaly opadávat… i těch 19 stupňů a ten vítr je takový jakoby podzimní…A jak se večer usínaloooo! Už jsem na to přišla, jak usnout 🙂 Ten den se musím totálně zhuntovat 🙂 Fantazie prostě! 🙂Nabídla jsem manželce, že odkoupím její půlku bytu, pokud se mi podaří teď získat jedno opravdu dobré zaměstnání. Já ten náš krásný byteček prostě nedokážu prodat. Nesnesla bych, že všechno, co jsme tam stvořili, si teď užívá někdo jiný. To nejsou jen zdi, podlaha a okna… ten byt má duši a patří k mému životu.Splacené bych to měla, až mi bude 64… :/ Manželka totiž trvá na přesné polovině ceny, za kterou teď byt za nadhodnocenou částku prodáváme. Nikoli za cenu obvyklou. Jo, dobře to dělá. Urvi co jde.Zbýval nám už jen jeden rok a měli bychom splacené všechny možné půjčky… na byt, na auto, na plastová okna… prostě po 10 letech konečně konec závislosti na bankách a se dvěma příjmy bez dluhů by se nám krásně žilo… malá by měla hezký život a my taky, i na dovolenou by bylo. Odpočítávala jsem teď ty poslední měsíce každý den a těšila se, jak se už brzy budeme mít dobře…A teď? Zadlužím se do svých 64 let šílenou splátkou. Byt sama neutáhnu. A těžko do něj během příštích několika let dostanu někoho, kdo bude milovat mě a já zase jeho. Čeká mě živoření. A proč? Protože jsem žena! Nějak mi to hlava pořád nebere… Příliš mnoho rovnic, která nemají řešení.Napadla mě ještě jedna možnost, jak ten byt dostat, ale je dooost ujetá a za hranicí zákona jako ta nejzoufalejší varianta faakt dost velkých zoufalců (jakým já snad zatím nejsem).Pokud by se mi podařilo úplně normálně regulérně ukradnout 675.000, tak je rychle dám manželce, byt bude můj a pak už budu jenom čekat, až mě chytnou. Budu sedět doma a jak zazvoní tak řeknu: „No konečně! Kde jste takovou dobu byli!?“ 🙂 Proběhne soud, já půjdu sedět, bude mi fakt hnusně a budu muset tu částku samozřejmě splácet, ale ten byt bude už můj a nikdo mi ho nevezme!Znovu se seznamovat, znovu se oťukávat, znovu poznat její rodiče, znovu řešit bydlení, znovu si zvykat na tchýni (to je jako když vám někdo po 12ti letech naservíruje prostě novou mámu!), znovu starosti jiné rodiny a jejích příbuzných a příbuzných těchto příbuzných… Oslavy narozenin a svátků u nové rodiny, řešení mojí dcerky, řešení nového dítěte… Už mi není 20, aby se dalo začít zase od začátku… Vytrhli mě ze všech jistot a ze života a já nevím, jak se to dál dělá…Tereza teď plánuje vypadnout na 4 dny k Baltu na písečné duny, hned potom na víkend (s rodinou) do Krkonoš. Přijde na jiné myšlenky. Bez techniky v úplně jiném prostředí. U moře. A sama.
Łeba (PL) -
Zrušená schůzka
V půl sedmé večer jsem dostala od Hanky smsku, že naše zítřejší schůzka je zrušena a dostanu nový termín, takže mé přípravy na zítřek končím.Vlastně se mi to hodí, protože mi ještě pořád nepřišla nemocenská za červen, takže není na naftu (není vůbec na nic! Nemít mamku, tak jím celý den rohlíky. Nejlepší je, že to nikoho z těch, co si strhávají platby z mého účtu, samozřejmě nezajímá – že doktorka spletla jakési číslo…), ale dnes jsem byla na montáži skříně, co si objednala paní z obchodu, kde ještě pořád pracuji. Vzala jsem s sebou jako vždy Nikču, takže to bylo rychle a ještě jsem se nasmála a ty vydělané 3 stovky jsem chtěla použít na autobus do Prahy (s kterým mě celý den v Praze včetně metra vyjde jen na 258 Kč, zatímco autem vyjde celý den na 412 Kč) a tím, že bych jela busem, nemůžu do Prahy jako minule namalovaná, v balerínkách, prostě jako Tereza… takže už jsem si to plánovala jinak a ono se to vyřešilo samo.Doufám, že nemocenská za 6/2012 přijde brzy… ale až do 17.8. má doktorka dovolenou, takže dřív to nečekám.Manželka absolutně ignoruje moje poznámky, že nemám stále nemocenskou za červen a že není tedy na naftu a nemůžu si pro malou přijet sama, jedině že by mi ji sem zavezla… Absolutně jí to nezajímá, takže jsem se rozhodla, že se v sobotu v 8 ráno seberu, dojdu pěšky těch 15 km pro malou, zajdeme si tam na výlet a pak zase dojdu pěšky domů. Trošku takový delší celodenní turistický výlet. Nemám sice pořádné boty – jen ty dámské bílé botasky, které jsou sice pohodlné, ale nechtěla jsem si je ničit… ale nemám jinou možnost, jak malou po více než týdnu vidět. Manželka říká, že jí můžu vidět kdy chci, ale ve skutečnosti to tak není… i když mi to umožňuje.Dnes tu byla zase Markétka – hrdě hlásila, jak má doma sukýnky, které nikdy nebude nosit a zkoušela si tu obyčejné riflové kraťasy, které si s chutí oblékla. Hrály jsme Člověče nezlob se, ale chtěla vždycky jen modré figurky. Ráda bych se jí zeptala, ale není příležitost a jak jsem říkala, nemám na to právo to řešit…Kdykoliv si hraji s dětmi, vidím tu mezi nimi mojí dcerku. Jak by si tu vesele tančila, hrála a smála se. Kdykoliv jdu kolem pískoviště u domu, vidím jí tam… i její pískové dortíčky, které pečlivě zdobí kvítky, lístečky a kamínky… Je všude…
A do toho teď jerště krásné vzkazy nadšené Páji z Brna, moc zajímavé a krásné Kačky z Prahy a Sandry z Teplic, která mě ovšem chce jen jako muže…Dnes jsem úplně náhodou četla, že si ženy mají dávat pozor na nový vztah s mužem, který se čerstvě rozvedl. Že to je prý to nejhorší, protože tu ženu bude mít jen jako náhražku… a nikdy to nebude plnohodnotný vztah.Tak jsem nad tím začala přemýšlet a ptala se sama sebe, kdy to tedy bude ten plnohodnotný vztah? Kdy už nebudu brána jako ta, která hledá jenom náhražku? :/A přestala jsem pořád tak šíleně hledat novou partnerku, protože nechci, aby si myslela, že hledám jen náhražku.Stop náhražkám!My chceme plnou chuť! 🙂Stejně je to blbost podle mě.
Velkoformátová fotografie „American Girl in Italy“,na kterou už nikdy po první návštěvě ordinace Hanky nezapomenete… -
Malá holčička má velké trápení
Psala jsem o ní 13.5.2012 v článku „Den matek, můj coming out a malá Markétka“.Je to na první pohled úplně normální malá 7letá holčička, které tu říkám Markétka. Ve tváři není až tak jemná nebo holčičí, ale vyloženě klučičí taky ne. Má dlouhé vlasy a od babičky udělané dva culíčky. Jediné, co je na ní růžové jsou částečně ponožky. Do ničeho jiného, co má růžovou barvu, se dostat nedá.Dnes jsem měla tu čest jí poznat, protože přijeli k babičce (sousedce) a dcerka mojí ségry si s ní tady hrála:„Budeme mušketýrky Barbie! Chceš růžové nebo modré šaty?“„Já? …. Modré…. anebo… já nechci šaty!“„Co si přeješ k narozeninám?“„Vrtulník!“„Noo ona si s těma panenkama stejně nehraje, takže dostane vrtulník…“Hrají si se stavebnicí Merkur. Hrají si na obry v bazénku. Hrají si na pískovišti. Je to normální holčička… dokud nenarazíte na otázku dívčí identity… brání se i nepatrným detailům. Čekala jsem nenápadně na ty detaily. Potvrdila mi je svým chováním.Nehraju si tu na psychoanalytika.Pozoruji malou holčičku, která si žije svůj spokojený život…až do té doby, než narazí… než jí zase vlétne do hlavy to velké trápení, kterému nerozumí a nechápe jej. A nechápe jej ani okolí. Ty jsi přeci holčička! Nechceš nosit šatičky? Nevadí, tak nos teda kalhoty no, co s tebou máme dělat.Má to v sobě, vidím to na každém kroku. Ale nikdo o tom nemluví, nikdy to neřeší.Když 16ti letému chlapci napíše psycholog, ať se zklidní, že jeho transsexuální pocity jsou pouze „experimentováním chlapců v tomto věku“, tak nemůžu čekat, že se někdo bude věnovat 7leté holčičce, která zatahá mojí mamku za ruku, když jdou spolu nakupovat a z ničeho nic jí řekne: „Teto, já chci být kluk.“Vy byste své 7leté dítě poslouchali? Kam byste šli? Co byste s ním udělali?Promluvila bych si s ní. Jakmile by dítě získalo důvěru, ulevilo by se mu a všecko by mi řeklo (jako rodičovi).Zrovna dnes jsem nebyla zrovna moc žensky oblečená ani nalíčená, takže jsem jí nemohla jít příkladem k zamyšlení, proč já – muž zevnějškem – jsem oslovována jako Tereza (dnes neoslovována nijak), hovořím v ženském rodu (toho si nevšimla), proč můžu být ženou, když jsem muž?Já nejsem ta, kdo má právo tohle vyřešit, přestože jí moc dobře rozumím.Malá holčička má velké trápení.Ale jako malá holčička nevím, co je to transsexualita, neumím tohle slovo ani vyslovit a nikdo se o tom se mnou nebaví. Neříkám, že je tím, kým si myslím, že je. Protože nemám právo jí analyzovat. Já jí jen vidím svýma očima. A moje mamka taky. Tím ale výčet osob, kteří jí chápou, končí…
Shilohdcera Angeliny Jolie a Brada Pitta.Angelina: „Má ráda teplákové soupravy, obleky.Ráda se obléká jako kluk. Chce být chlapcem. Takže jsme jí museli ostříhat vlasy.Má ráda vše, co nosí chlapci, takže si myslí, že je jedna z bratrů.“ -
Insomnia III. – graf
Docela mě trápí ten můj spánek nespánek a nevím, co s tím. Nerozumím tomu, nechápu se.„Spánek je nezbytný pro regeneraci duševních i tělesných funkcí člověka.“Asi nemám jak regenerovat, když nemám ty duševní funkce jako dřív… a nemám je proto, že je neregeneruju. Trochu jakože pořád dokola.Vím, jak z toho ven – stačí, aby vedle mě někdo usínal i se probouzel. Někdo, komu dám pusu před spaním a koho s pusou probudím. Někdo, ke komu se můžu přitisknout, kdykoliv budu chtít – i v noci – koho budu moct vzít za ruku a usnout tak. A někdo, kdo chytí za ruku mě, protože chce spokojeně usnout….
Tak toho se jen tak nedočkám.Tohle je minulost.Moje šance spokojeně usnout?a) během přeměny MtF – bez šancí mít partnera do doby, než budu ženab) jako žena – jo tak za 2 až 3 roky budu žena jako žena + ty roky, než najdu nějakou ženu k sobě…c) jako muž – zfleku klidně třeba už za týden, když budu chtít… jako dneska jedna možnost… stačilo se sebrat a přijít…Rozeberu tu bod c)– zase mě dostihla minulost… kamarádka Sandra, co jí znám už 4 roky a občas jsme si psali. Jen psali. Jo jasně, že jsme oba věděli, že bysme po sobě skočili, ale já měla manželku a rohodně jsem jí chtěla zůstat věrná a taky jsem jí milovala. A ona měla přítele. (Takových příležitostí má jakýkoliv člověk během života i v manželském svazku kolikrát spoustu, ale jde o to je nevyužít.)K čemu mi to teď je, že jsem byla 12 let věrná? :/Já vím, že to není o tomhle, ale ptám se prostě, co z toho mám? Dobrej pocit? Jasně…Můj život se vrátil do doby, kdy mi bylo 24. Ale věk ne.A jakou mám možnost teď, když jsme oba volní?Zase nic.Ona rozhodně lesba není (to mám už zjištěné). Ví o mé přeměně, ale je schopna akceptovat jen mé mužské já.Jako muž můžu usnout spokojeně hned.Jako Tereza minimálně 1095 nocí nikoli… 3,5 % mého života nebudu mít klidný spánek, protože mám poruchu sexuální identity, která se nedá zničit, utlumit, vyléčit… Kde se mění hlavy? Chtěla bych jinou, prosím!(No, tak když to takhle napíšu, tak je to vlastně super ne? 🙂 Člověk si řekne – mít nějakou poruchu v mozku, tak nespím v klidu celý život… nějakých 3,5 %? To je prkotina.)Jo, to bych brala, jenže já si pamatuju moc dobře a 12 let jsem to prožívala, že jsem v klidu a spokojená usínala… když něco děláte 12 let každou noc, líbí se vám to, potřebujete to a najednou z ničeho nic to není a úplně se to vypaří z vašeho života, tak máte v hlavě díru… lapete po tom jako po vzduchu, kterého se vám nedostává… Jednou se nadechnete, ale já pořád lapu…Dneska to zase vypadá, že můj spánek odjel na Havaj… aspoň někdo jí má… tu Havaj :/
(Zdroj ČTK)
Tak hlavně, že si umím udělat graf!Joo, ty já miluju.A zabiju tím čas v bezesné noci.Ještě se chystám dohrát další hru. -
Simulace spánku
Simulace spánku – nefunguje – nezkoušejte – neusnete.Dohrány všechny levely Osmose.Vltava mě v uších neuspala, Proglas taky ne. Pomeje má na F1 moc hluboký hlas a ani ty čtvrthodinové noční telefonáty posluchaček vás neuspí.Žádná hudba mě neuspala.Ve 4:30 přivítal moderátor všechny vstávající a popřál jim hezký den.Země se překulila – svítá.Nepotřebujete spát.Je ráno.Jdu roznést další životopisy. -
Pět kategorií lidí, se kterými se může setkat transsexuál
Dnes mě napadlo zajímavé členění osob, kteří přijdou do styku s transsexuálem.Já vím, že už jsem to tu v některém ze starších článků rozebírala (typy (ne)přijetí), ale teď to trošku upravím o kategorii navíc 🙂Můžete narazit na tyto druhy lidí:I.) zhnusení – nejhorší kategorie ze všech – nejenže vás nepřijmou, ještě vám neustále připomínají, jak se jim hnusíte(u mě je to moje manželka)II.) neakceptující – nevěří, že jste transsexuál nebo je jim to nepříjemné, nejsou schopni se s tím smířit, ale nechávají vás žít – tato kategorie by měla časem přejít do kategorie č. 3 nebo 4(zpočátku to byla moje tchýně)III.) ukradení – je jim všechno fakt jedno. Sice vás někteří z nich i částečně přijmou, ale nezajímají se o váš problém a je jim to jedno, nijak vás nepodporují, ale někteří se vám ani nevyhýbají, ale jsou schopni to s vámi i okrajově probírat(např. Nikča a její mamča)IV.) akceptující – lidé, kteří vás přijmou a většinou vás i podporují, nebo se o to někteří aspoň snaží. Nemají se sebou žádný problém ohledně vaší transsexuality, můžete s nimi otevřeně hovořit o tomto problému a někteří z nich se dokonce těší na každý váš pokrok a dávají vám svou přízeň náležitě najevo. Toto by měla být nejběžnější kategorie ze všech (díky bohu za ní! 🙂 Zařadila bych do ní i ostatní transsexuály, se kterými přijdete do styku.(moje mamča, ségra, Léňa, Monika, Anetka… – ti všichni mě podporují úplně maximálně a jsem jim za to moc vděčná)…původně jsem měla v hlavě tyhle 4 kategorie, ale musela jsem vymyslet ještě pátou, protože to co mi předvádí Pavlínka Pája z Brna, je pro mě něčím, co nedokážu ani slovy popsat… 🙂 Myslela jsem si, že takoví lidé neexistují. Vyšší cit už je snad jenom láska 🙂V.) nadšení – to jsou lidé, kteří nejenže vás akceptují, ale dokonce přímo žijí vaším problémem, zajímají se o něj a maximálně vás ve všem podporují. Narozdíl od kategorie č. 4 přímo vyhledávají osoby, jako jste vy. Jsou jimi přitahováni! Těší se z každého pokroku spolu s vámi a těší se na výsledek s takovou radostí, že o vás vypráví ve svém okolí a své nadšení přenáší na něj (i na vás 🙂První a poslední kategorie je velmi vzácná.A já jsem šťastná, že jsem měla možnost poznat lidi z obou z nich, protože to nejhorší vás posílí, to nejlepší vás potěší. A všechno musí mít svůj protipól: dobro a zlo, černá a bílá, láska a nenávist, život a smrt…A ještě bych chtěla vyjádřit svojí podporu Lindě (MtF), která se včera pokusila o svůj první coming-out u kamarádky… na můj popud 🙁 Což dopadlo podle jejího popisu strašně:„Tak jsem to vyzkoušela na kámošce, řvala na mně že budu teplouš, že se se mnou každej přestane bavit, že zklamu svoje rodiče, všechny známý atd..že ať se na to vykašlu, ať jsem prej radši teplej než abych byl holkou, že pokud na tom trvám, tak se se mnou přestane bavit atd :(„Tak to je přesně ta nejhorší varianta. Dost jí to snížilo sebevědomí a dá jí práci, než se teď odhodlá k dalšímu kroku. Takhle přesně by to vypadat nemělo, ach jo.Teď nemluvím jen k transsexuálům. Je to váš život! Je na každém vašem rozhodnutí, jak bude vypadat. Máte ho ve svých rukách jen a jen vy a nikdo jiný vám do toho nemá právo mluvit (i když bude). Vy ho žijete a budete žít a nikdo jiný za vás.Čiňte rozhodnutí kvůli sobě, ne kvůli druhým. -
Experiment
Běží mi tu film na Nova Cinema „Skrytá identita“ – další nepovedený překlad do češtiny z originálního „The Departed“ (Zesnulý).25. minuta: Máme otázku: „Chceš bejt polda, nebo jenom jako polda vypadat?“To mi něco připomíná 🙂A teď jiná otázka:Když se zamiluji do lesby, tak mám motivaci stát se ženou.Když se zamiluji do heterosexuální ženy, jakou mám motivaci potom?A máme tu experiment. Vyzkouším ho na sobě.Jeho výsledky napíšu sem do tohoto článku, jakmile skončí. Nebudu mu věnovat článek nový.To, kdy skončí nevím, protože to je právě účel tohoto experimentu.Mám k němu důvod.Uvidíme, jak to dopadne. Vysvětlím později.Jaký je opak slova vývoj? Regrese? A proč se o tom nikde nepíše? Protože neexistuje?Příliš mnoho otázek. Příliš nestandartní večer… -
Básnička: Mohyla
Rozhodla jsem se, že si sem vždycky jednou za čas vložím i některé své básničky, které jsem napsala ještě za studií na střední škole i s ilustracemi a které odrážely mé tehdejší nálady…Tohle fakt nečtěte, jestli máte depku 🙂MOHYLAŠňůra, záblesk, kříž a ptákprach a kouř jdou do oblak.Kopec na svém pahýluskrývá lidskou mohylu.Ve větru se pohupujekolem smrad a plíseň pluje.Hrom v tu chvíli jako nožeroztrhal to tělo. Bože!Mlsní ptáci vůni cítí,přilétli snídani vzíti.Tuhle oči, tuhle hruď,hniloba zvyšuje chuť!Hrůzný křik v tom šerém ránu,zní tím kopcem, ruší klid.Kroužící ptáci v tom podivném ránuhrdě a vítězně zas slétli se pomodlit!