Oxytocin jako nosní sprej

Chtěl jsem se dívat na Majora Zemana. Úplně se mi při něm vypne mozek. A taky čím víc se bojím, tím méně myslím na svoje starosti. Horrory vůbec dobře fungují proti stresu, i když jsou hnusné.

Ale jako minulý týden jsem při reklamě projížděl programy a zase skončil na německé stanici a už to musel dokoukat.

Tentokrát se pořad jmenoval „Sex ve 21. století“ a byl o tom, jak se změnilo pojetí sexu oproti minulému století.

 

Do výzkumného střediska se pozval milující se pár, kde každý z nich měl napíchlou malou kanylu, ze které proudila krev při milostném aktu a počítač zaznamenával hladiny hormonů a různých látek.

 

Byl také sledován pár, který se seznámil přes internet, kde muž vypovídal, že hledá pouze sex.

 

První pár byl přirozeně během milování doslova zalitý vysokými hodnotami hormonů, přičemž nejvyšší z nich byl oxytocin. Takže udělali test, kde si pozvali dobrovolníka, který byl vystavován velmi stresovým situacím. V prvním případě mu nebyl aplikován oxytocin (stříknutím do nosu), v druhém případě ano.

 

Výsledek byl asi nepřekvapující.

Na grafu bylo vidět, že hladina kortizolu (hormonu vyvolávající stres) byla bez stříknutí oxytocinu velmi vysoká. Po stříknutí oxytocinu byla více než poloviční. Křivka stresu gradovala někde uprostřed, kde byl dobrovolník vystaven nejvyššímu stresu (různými otázkami, včetně početních na čas), ale „pod vlivem“ oxytocinu byl jeho stres více než 2x menší.

 

To je přesně ono.

 

 

Stačí pohled, dotek, pohlazení a okamžitě stoupá hladina oxytocinu. A ten si se stresem umí perfektně poradit. Člověk je vyrovnanější, klidnější, šťastnější. Dokáže lépe čelit stresovým situacím. To, že váš život ovládne stres zjistíte, až když o svého partnera přijdete… Člověk si velmi rychle zvykne na něco, co jiní považují za luxus a vnímá to jako standart. Bohužel. Já to jako standart nevnímal. Věděl jsem o účincích oxytocinu už dlouho, ale abych si to v hlavě srovnal, to ne… :/

 

Pár, který se seznámil na internetu a který se znal jen z fotek pozvali, aniž by to oba věděli, aby se projeli na bruslích v parku a při tom je snímala kamera. Vůbec si jeden druhého nevšimli. Ve skutečnosti by se ani nikdy v reálném životě neseznámili. Jeden druhého ničím nezaujal.

Potom oba požádali, aby se domluvili na schůzce (opět v parku) a aby se konečně sešli. Výsledek byl zajímavý – muž byl nadšený, už na první schůzce jí začal líbat, mazlili se, i jeho ženskému protějšku se to líbilo, ale potom byl střih, ve kterém žena sdělovala své pocity a řekla tam, že se necítí šťastná, protože ten muž chtěl jen sex. Neměl potřebu hledat lásku. Patřil mezi ty, kteří rozlišují: „Sex nebo láska“. Nikoliv „sex a láska“.

 

No prostě – pokud jste už několik let zvyklí na každodenní přísun oxytocinu, pak si neuvědomujete, že jste na něm závislí (to je přirozená věc). Oxytocin nám dodávají i naše děti, milovaná zvířata atd. To proto je mi s Kačenkou tak dobře. To proto je s ní stres taaakhle maličký! Ale když s ní nejsem, nemám svou dávku oxytocinu a je to v pytli.

 

Dneska mi kolegyně říkala, ať si někoho najdu, ať nejsem sám. Že můžu klidně i nějakou mladou holku přeci! Tak jsem se jí jen tak ze srandy zeptal, jestli nemá dceru. A ona zrovna jo! Ukázala mi jí hned na facebooku! Fakt krásná!!! Ale – obsazená! 🙂 (Teda zadaná se říká vlastně.)

 

To je jako s hledáním práce. Taky jsou ta dobrá místa obsazená. A lítáte z jednoho výběrového řízení do druhého a pořád nic, všude vás odmítají. Stojí to zaprd.

 

Jinak jsem se ještě dočetl, že stres způsobuje obezitu (mě a manželce teda ne, protože se předpokládá, že kvůli stresu víc jíme). Při stresu se totiž vylučuje více kortizolu a kortizol mobilizuje cukr z jater. Svaly ale cukr nepotřebují, hladina inzulinu a cukru stoupá, enzymy spalující tuky zastavují svou činnost a kontrolu přebírají sacharidové enzymy. A tenhle stav určitě znáte – pokles hladiny krevního cukru = záchvat hladu. (V takovém případě vás prý zachrání tabulka čokolády. Ne vůle zůstat štíhlí. Stres je totiž vždy silnější než vaše vůle.)

 

Málo spánku zvyšuje hladinu kortizolu. Kortizol brzdí i funkci štítné žlázy. Jste pak unavení, slabí a hromadí se stále více tuků, protože metabolismus běží v úsporném režimu. Tělo má následně, tedy po stresové situaci, znovu možnost se zregenerovat, opět vše nastavit do normálního stavu. Tak je to myšleno. Jenomže to neděláme.

 

 

Co se týče oxytocinu, mám uložený jeden takový hodně zajímavý článek s názvem „Biochemie lásky“. Možná ho znáte, ale pokud ne, můžete ho na konci tohoto článku po kliknutí na „Celý článek“ otevřít. Blbé na tom je, že je tam popsané čistě chemické pojetí lásky. Ale otevře vám oči. Vlastně v dobrém slova smyslu, protože jsem pochopil, co to vlastně láska je a proč cítím to, co cítím. Že náhlé vzplanutí má na svědomí fenylethylamin, zatímco dlouhodobý vztah oxytocin…

 

 

 

V tom německém pořadu ještě ukazovali seznamku, která se jmenuje „Gene-partner“ z Curychu.

 

Za 249 EUR se zaregistrujete, pošlou vám špejli, kterou oslintáte, vhodíte do obálky a odešlete zpátky.

 

No a pak se dějí divy!!! 🙂

 

Na jejich webu můžete vidět, jaké máte třeba dispozice k umění, k pořádku, zda jste klidní, vyrovnaní, zda máte symetrický obličej, tělo, atd. atd. Taková hloubková analýza vaší DNA. Nejlepší na tom je, že systém vám nabídne partnery, kteří by vám mohli vyhovovat! A na ně když kliknete (pod takovým dlouhým číslem), tak se vám ukáže, jaké má zase ten partner různé předpoklady, vlastnosti, vzhled… Fotka vidět není, ale graficky jsou znázorněny jeho znaky.

 

A můžete vybírat 🙂

 

 

Vždy, když jsem ob den v práci do 18 a jdu si ještě před odchodem domů odskočit, jdu prázdnou nemocniční chodbou, kde hučí zářivky, je cítit nemocniční vůně a je ticho… Tak strašné ticho, které mi připomíná chvíle, kdy jsme takhle čekali s manželkou v těch nejhorších chvílích našeho života na výsledky naší dcerky. Vyjdu ven do té tmy a na parkovišti vidím pořád to naše auto – jediné na obrovském parkovišti, v rozsvícených oknech dětské části siluetu manželky, kterou tam nechávám kolem třetí ráno s dcerkou, abych se šel domů na pár hodin vyspat a druhý den tam přišel s tím, aby nám řekli, že musíme odjet do Motola… Tolik těžkých situací jsme spolu překonali, tolik jsme toho vydrželi a najednou ta láska nebyla dostatečně silná? Nebo jí zničila nuda?

 

Zaměstnal jsem si zase na chvíli mozek.

Zítra ráno další přísun kortizolu. Vlastně už v noci.

A pořád dokola.

Čím více stresu, tím méně spánku. Čím méně spánku, tím více stresu. Žádný oxytocin. A zase prostředí, které vyvolává stres, důchodkyně, která řeši každou prkotinu, kvůli které se rozčiluje a vlastně si tak zvyšuje taky kortizol. (Možná proto je obézní – čímž se jí nechci dotknout.)

 

Mám zvyšovat svůj noradrenalin fyzickou aktivitou. Snažím se chodit pěšky. Pomáhá to. Chvíli.

Mám spát pořádně. A jak asi???

A mám dodávat tělu hořčík. Jo, minerálka Magnesia mi chutná, ale piju vodu z vodovodu. Je totiž nejlevnější a není zas tak špatná.

 

Potřebuji oxytocin.

 

Dá se koupit za 29 USD ve spreji… ta nejmenší lahvička :/ (to taky ukazovali v tom německém pořadu jako kontroverzní téma, zda je to etické).

 

 

Nechci sprej.

Chci svojí ženu.

Nebo tu hezkou dceru mé kolegyně 🙂

Zadanou :/ Takže nic.

A tak je to pořád dokola.

Kdy já se konečně z tohohle pitomého období vymotám?

 

 

 

 

Po kliknutí na „Celý článek“ se zobrazí článek „Biochemie lásky“ o tom, co se v nás děje, když se zamilujeme…

 

Vzájemná náklonnost dvou lidských jedinců, které jsme si zvykli říkat láska, je i v citátech klasiků něčím mezi šílenstvím a poezií. Z ryze pragmatického hlediska se může někdy jevit jako zbytečná, možná hloupá, a pravděpodobně bezúčelná věc. Existuje však také moderní vědecký pohled, který považuje lásku za jev stojící na základech tvořených evolucí, biologií a biochemií. To, co při povrchním pohledu vypadá jako nesmyslné a zmatené chování, je ve skutečnosti něco přesně naprogramovaného.

 

Hledáme-li skutečné počátky lásky, musíme zalistovat v historii lidstva opravdu hodně, hodně zpátky. Všechno se to nastartovalo asi v době před 4 milióny let, v době, kdy člověk přestal pobíhat po afrických pláních po čtyřech, napřímil se a začal chodit po dvou. Tato změna „zviditelnila“ poprvé celou postavu před ostatními členy společnosti. Všechny individuální rysy, počínaje barvou očí přes rysy obličeje či šířku ramen až po pohlavní orgány, byly náhle jasně zřetelné. Z toho vyplynuly i nové možnosti mezilidských kontaktů a pravděpodobně také nové způsoby milování. Klasická zvířecí poloha zezadu – „la vache“ – začala pozvolna ztrácet popularitu ve prospěch poloh tváří v tvář.

 

Sex tak přestal být pouhým reprodukčním aktem, s pohledem do očí partnera se stal také záležitostí citovou. Citové pouto mezi mužem a ženou stabilizovalo pár, soužití bylo delší a bylo z hlediska evolučního výhodné pro lepší ochranu potomků. Primitivní páry zůstávaly pohromadě pravděpodobně jen po dobu kojeneckého a časného dětského věku svého potomka. Poté si každý z rodičů našel jiného partnera a oba začali nový vztah.

 

Toto období trvalého vztahu je asi čtyřleté a existuje nápadná shoda právě tohoto intervalu se statistikami rozvodovosti snad ve všech zemích na světě – rozvodovost vždy kulminuje po čtyřech letech manželství. Toto ovšem platí pro případ jednoho dítěte. Dojde-li k novému těhotenství, nejčastěji do tří let po prvém porodu, nastává další asi čtyřleté období s vrcholem rozvodovosti po sedmi letech. Trvale zakódovaný čtyřletý monogamní vztah nebude asi věcí náhody, protože se v tom vzácně shodují statistiky řady zemí různých kultur, náboženství a rozličných tradic.

 

Je zřejmé, že akutní zamilování má charakter podobný onemocnění. Zamilovaní jej popisují jako pocit prudké změny, jsou uchopeni vnější silou, unášeni bezmocně někam, zažívají pocit pádu, ztrácejí pevnou půdu pod nohama. Tento stav ovšem nevzniká sám od sebe, má jednoznačně svou biochemickou podstatu. Poslední vědecké výzkumy prokazují, že akutně zamilovaní jedinci jsou náhle zaplaveni řadou biologicky aktivních látek a hormonů, které mají charakter přírodních opiátů – tedy látek povahy drog. Zčásti vznikají a působí přímo v mozku a objevují se i v periferní krvi, mohou však vznikat i na jiných místech těla, třeba v pohlavních žlázách.

 

Celý stav akutní zamilovanosti nápadně připomíná stres. Pohled do očí, dotek ruky, vůně parfému – to vše navozuje známé příznaky zmatenosti, červenání se, pocení dlaní, hluboké dýchání.

 

Láska je ve skutečnosti jen chemická formule C8H11N (FEA). Jde o strukturně superjednoduchý a účinný fenylethylamin, hormon skupiny amfetaminu. Je produkován septem limbického systému mozku v řídící centrále pocitů, což je část mozku zodpovědná za veškeré emoce. Když se k sobě přiblíží dva lidé, dochází tak v jejich mozku ke zvýšené sekreci fenylethylaminu. Ve skutečnosti se stane mnohem víc. Této disciplíně se věnuje obor biochemie – tzv. sexuální chemie.

Tyto jevy je možno rozdělit do čtyř etap.

 

1/ V první fázi přicházejí ke slovu genetické vlohy každého jedince, vliv dané kultury a vlastní zkušenost individua včetně vzdělání. Například různé hodnocení jednoho parfému je způsobeno různým genetickým programováním každého člověka. Čich může mít důležitou úlohu v prvých kontaktech se sympatickou osobou a může se podílet na navození okamžitých sympatií.

 

Velký mozek dostává informace pomocí očí. Např.: má hnědé oči, plavé až hnědé vlasy, měří 178 cm. Má pěstěné ruce, je sebejistý. Má drahé hodinky – symbolika peněz atd. Tento proces trvá asi tři vteřiny. Proběhne zhruba takto: vnější podráždění se chemicky změní sítnicí oka. Třicet miliónů tyčinek a sedm miliónů čípků vyšle signály velkému mozku rychlostí 432 km/h.

 

Takřka současně se zaktivuje ucho. Sbírá akustické informace, např.: jeho hlas je jemný, příjemný, jeho smích je srdečný, pohybuje se tiše.

 

Zapíná se nos. Každý člověk má svůj specifický pach. Kůží a potními žlázami jsou vylučovány charakteristické látky…

2/ Druhou fází je stadium přitažlivosti. Velký mozek vyhodnocuje všechny signály, které až doposud přijal. Vůni, akustické a optické signály. Srovnává je se všemi informacemi, které získal v průběhu života. Když jsou vyvolány negativní vzpomínky, nenastane žádná reakce. Když jsou vyhodnoceny pozitivně, má hlava poplach. Čtrnáct miliard nervových buněk přikáže hypotalamu, velkému jako hrášek, aby předal signál do kůry nadledvin a vyplavil se tak adrenalin a další hormony. Sotva se vyplaví adrenalin, zapojí se milióny nervových buněk, které předávají informace do celého těla. Až dosud uběhly od prvního pohledu pouhé čtyři vteřiny.

 

Mozek je silně ovlivněn až omámen biologicky velmi účinnou látkou – fenylethylaminem (FEA) a dalšími příbuznými látkami – dopaminem (DOPA) a noradrenalinem. Zamilovaní prožívají stav prudké euforie – výsledný jev se podobá působení amfetaminu, a není divu, neb mezi ním a uvedenými látkami existuje chemická podobnost. Anthony Walsh, který se upřímně snažil o porozumění lásce a jejím účinkům na duši a tělo, dospěl k závěru, že fenylethylamin (FEA) dělá právě ten přihlouplý úsměv, kterým obšťastňujeme ostatní.

 

Shrňme, co se stalo.

Zdá se mu velice přitažlivý. Každý dotek působí jako elektrický šok. Zádové svaly se napínají. Žaludek pracuje na 120 %. Dochází k pocitu slabosti v kolenou, červenání, srdeční tep se zvyšuje o 30 až 60 %. Játra a ledviny pracují na plné obrátky. Zrychluje se dech. Pánevní a stehenní svaly se stahují. Zorničky jsou rozšířenější, než by odpovídalo momentální intenzitě světla v místnosti. Tělo prahne po doteku.

 

Takže fenylethylamin zaplavil septum a ty prožíváš nádherný pocit radosti doprovázený oněmi neurovegetativními hormonálními změnami. Lze jen dodat, že v této chvíli jsi již naprostým otrokem FEA, bez kterého se už nemůžeš obejít, protože on je tou látkou, která ti zaručuje ony nádherné pocity radosti. Nacházíš se tak ve stavu euforické závislosti. Jinými slovy: musíš milovanou osobu vidět, potřebuješ ji slyšet několikrát denně v telefonu, rozjímáš nad její fotografií, do extáze tě přivede vůně parfému, který používá.

 

Návyk na uvedenou drogu se navíc dostavuje okamžitě. Je-li zamilovaný vzdálen od předmětu své lásky, je celý nesvůj, ztrácí chuť k jídlu, nespí, neustále myslí na milovanou osobu. Avšak na rozdíl od narkomanů nepociťuje únavu, neboť od okamžiku vzniku závislosti se v těle vylučuje látka dopamin, která působí protistresově. Všechny neurony se soustředí na jediný cíl: znovu se shledat se svým miláčkem, a tak si vyvolat tvorbu další dávky FEA. Tělo látku vyžaduje více a více a chce ji mít čím dále tím častěji. Ovšem je-li tohoto hormonu vyvíjeno nepřetržitě příliš velké množství, nedokážou neuronové receptory na tuto situaci příslušným způsobem reagovat a láska na první pohled najednou mizí.

 

Není-li stav zamilovanosti oboustranný, dochází u nemilovaného k vážným mozkovým poruchám. Zasažený jedinec pak nedokáže správným způsobem užívat základní hormony upravující náladu a nespavost (adrenalin, dopamin, serotonin). Objevují se symptomy, které se objevují při odvykání drogám: poruchy srdeční činnosti a krevního oběhu, strach, rozčarovanost, deprese, strnulost svalů. Jako první pomoc může posloužit pláč, neboť slzením se vylučuje adrenalin. A doporučuje se i čokoláda, neboť obsahuje jisté množství FEA.

 

Účinek FEA není pochopitelně věčný, a proto tato romantická fáze lásky má pouze omezené trvání. Také na amfetamin si tělo časem vytváří toleranci a vytváří se tak návyk na FEA. Po dvou až třech letech už organismus prostě nedokáže vytvořit dostatek drogy. Konec omámení pro mnohé znamená i konec vztahu. Což jsme si popsali v kapitole o vývoji vztahu.

 

Medicína, klasická literatura i černá kronika popisují jedince, etablované v této formě intoxikace, kteří se vrhají do stále nových vztahů, aby utišili svůj hlad po FEA. To úzce souvisí i s homosexuální prostitucí, kterou jsme popsali v kapitole tématu partnerství, kde jsme si však podrobněji nevysvětlili, co se děje poté, co účinek FEA vyprchá.

 

Moderní věda nabízí vysvětlení tohoto jevu, a to opět na biochemickém podkladě. Zamilovaná dvojice totiž přechází do třetího stadia. Další přítomnost milované bytosti postupně v těle vytváří vzrůstající hladiny látek zvaných endorfiny. Historie jejich objevu je nesmírně zajímavá. Při zkoumání mechanismu účinku opioidních drog, jakou je například morfium, zjistili vědci, že se tyto látky v těle váží na speciální místa, zvaná receptory. Předpokládala snad příroda, že si jednou lidé budou vpichovat do těla podobné drogy? Jistě ne. Receptory musí být tedy v těle z jiného důvodu.

 

A opravdu bylo zjištěno, že organismus sám vytváří řadu látek strukturou podobných morfinu, které se za různých situací vážou na tyto receptory. Zatímco látky jako amfetamin působí vzrušení, jsou endorfiny povahy utišující, konejšící. Pokud tedy v medicíně používáme deriváty morfinu k tlumení bolesti, jsou endorfiny vyráběny za stejným účelem. Přinášejí pocit pohody, míru a bezpečí. Toto stadium lásky je dlouhodobé a liší se od žhavého akutního stadia způsobeného FEA. Možná je tím také vysvětlena bolest pociťovaná při ztrátě partnera. Psychiatr Mark Gouldston z Kalifornské univerzity říká: „Časná láska je, že se vám líbí pocity, které ve vás partner vzbuzuje. Zralá láska je, že milujete druhého pro to, kým je.“ My již tedy víme, že to první vzplanutí způsobí FEA, ve zralé lásce pak dominuje opiový účinek endorfinů.

 

 

Poslední, čtvrtou částí spektra byl poměrně nedávný objev látek, které Fisherová nazývá „chemikáliemi mazlení“ (cuddle chemicals). Patří sem zejména hormon oxytocin a podstatně méně účinný vasopresin. Oxytocin je produkován v mozku a z hypofýzy uvolňován do krve. U žen stimuluje porodní kontrakce a ejekci mléka při kojení. U mužů erekci penisu a u obou pohlaví jeho hladina několikanásobně stoupá při souloži. Poměrně nedávné objevy ukazují, že oxytocin je vydáván a transportován také speciálními vlákny uvnitř mozku do těch mozkových oblastí, o kterých se předpokládá, že mají roli v sociálním a mateřském chování. Oxytocin je pravděpodobně zodpovědný za něžné chování matky k dítěti, ale předpokládá se, že je to i hormon partnerských vztahů. Snad je oxytocin hormonem inspirujícím k mazlení a něžnostem. Je zajímavé, že hraje asi svou roli také v sociálních rolích dominance či submisivity. Je tedy hormonem společenských vztahů.

 

Určité pohlavní rozdíly však zřejmě existují i v průběhu zamilovanosti. Řada vědeckých prací se shoduje v tom, že muži se v samém počátku vztahu zamilovávají daleko rychleji nežli jejich ženské protějšky. Předpokládá se, že jsou schopni odhadnout poměrně rychle zpočátku spíše fyzické hodnoty svého partnera. Ženská reakce je pomalejší, zkoumá partnera daleko komplexněji a potřebuje čas k tomu, „aby si jej mohla trochu proklepnout“.

 

Většina vědců působících v této oblasti se shoduje v tom, že jeden člověk nedokáže ve stejném čase milovat více nežli jednoho partnera. Milovat myšleno být v daný moment biochemicky poblouzněn podle výše uvedeného schématu. Něco jiného je uchovávat v sobě silnou citovou náklonnost k více lidem. Předpokládá se, že příroda každého z nás naprogramovala vždy pro jedinou, právě pro nás ideální bytost. Každý člověk tak nosí v sobě obraz ideálního partnera. Není asi na světě osoba, která by mohla splnit všechny vědomé i nevědomé požadavky. Lze tedy předpokládat, že splnění alespoň určité sumy požadavků představuje jakési propojení řady bodů na mapě. To pak zažehne signál, vyšle impuls a roztočí hormonální kolotoč.

 

Možná je to tak. Možná výčet není úplný. Biochemie lásky se jistě mnohým romantikům vůbec nebude líbit. Odmítnou lásku redukovat na hormonální produkci těla. Vědu však nelze podceňovat a fakta, i když je odmítneme, z mapy nevymažeme…