otєrєzє.cz

Vy budete ženou!

Právě jsem přišla domů a dávám si vanilkovo-višňovou zmrzlinu s kousky bílé čokolády a se šlehačkou. Vychutnávám si jí (ačkoli mi není horko, jako mým kolegům celý den) a jsem tak spokojená…
Těšila jsem se na tuhle chvilku se zmrzlinou celý den.
A na tenhle den jsem se zase těšila celý život.
Nevěřím, že jsem žila přes 30 let s maskou, ve lži a sebezapírání.
Jak jsem si mohla myslet, že takhle se dá celý život přežít až do konce?
Tak snadno a rychle zapomínám na svoji minulost. Jakoby neexistovala. Kdo je to Tom? Nebo spíš, kdo to byl?
Byl vůbec? Nebyl to jen výplod fantazie Terezy, která si nedobrovolně hrála na muže? Protože ona je tady už od narození.
Tohle je jiný život. Mám pocit, jakobych ho opravdu žila od začátku takhle. Tak rychle zapomínáme na to zlé a uchováváme si v paměti jen to dobré.
Nemůžu uvěřit, že v tomhle světě žiju, že se ráno učešu, namaluju a vybírám si, jaké tričko k sukni si vezmu. Nemůžu uvěřit tomu, že tomu pořád nemůžu uvěřit 🙂 (Ráno jsem si své bílé tričko s výstřihem připravené k sukni samozřejmě umazala od make-upu, který si ještě musím dávat, protože mě teď čeká pátý laser a tak byla ještě trošku stresující převlíkačka 🙂 Ale měla jsem radost z toho, že si můžu namalovat linky včera koupeným novým černým fixem Rimmel Scandaleyes, moc krásně celý den držely tvar a ani se nerozmazávaly. Potřebovala jsem nějakou voděodolnou linku.)
A pak jen co vejdu do práce plné lidí, hned mě kolegyně sjede pohledem od hlavy až k patě a říká: “Dneska v sukýnce jo?” 🙂
Jo!
To už jsem se vznášela.
Hormony mi pomohly zjemnit ty hnusné chlupy na nohách, které jsou teď po včerejší epilaci v koupelně heboučké a to mi taky nesmírně usnadňuje situaci. Přesně tohle potřebuji. Přesně tohle potřebujeme my všechny… být ženštější a ženštější. Tak proč tomu trošku třeba právě tou sukní nepomoct?
Jíťa mi napsala mail, že se těší, až půjdu do kantýny plné lidí 🙂 A pak mi napsala mail, že mi to moc sluší, že jsem štíhlounká a ta sukně je pěkná.
Povídaly jsme si o tom a říkala přesně to, co mám celou dobu na mysli taky:
Že dnes je to mé “poprvé”, ale že od teď už si můžu vzít jakoukoliv sukni nebo jakékoliv šaty a bude to normální. Nikdo to nebude řešit. (Ani to nikdo řešit nechtěl.) Ten první krok už mám zase za sebou.
Připadala jsem si jako královna, když jsem všude procházela, jaké jsem měla vznešené pocity 🙂
Obědvat jsme šli s kolegy ven. Máme tam lavičky a stolky a bylo fakt krásně. Mám výhodu, že tím, jak je mi pořád zima, tak v tom vedru je mi akorát 🙂 Zato z kanceláře s klimatizací bych nejraději zimou utekla, ale ostatním je tam příjemně. I když v jednu chvíli Štěpánka v černých šatičkách na kolegu prohlásila: “Dělej, vypni to. Jí (jakože mě) je taky zima!” 🙂
Jíťa mě taktně upozornila, že se nesmím moc ohýbat. Stačí jen opření o stůl a vyšpulená prdelka je hned veselejší o obrázek na mých kalhotkách 🙂 Nebo když si beru něco ze země, tak nikdy ne ohybem, ale pokrčením v kolenou. Hezky vzpřímeně. Je fakt, že jsem si vzala zrovna tu nejkratší sukýnku, co mám (ale zas tak krátká není – 32 cm). Když mě se ty dlouhé ke kolenům a pod ně nelíbí.
Líbí se mi ukazovat nohy a kolínka 🙂 A líbí se mi chodit v té sukni mezi lidmi. V práci, ve městě, na poště…
Po obědě mě volal kolega na nějaké jednání zástupců firmy, u které objednávám vodiče. Potřeboval něco doplnit. Prošla jsem kolem venku sedícího hloučku skladníků a kluků z kovodílny, kteří si dávali své poobědové cigárko… ty pohledy se nedaly přehlédnout 🙂 Bylo mi ale jedno, jestli se usmívají proto, že řeší, kdo jsem nebo proto, že se jim líbí třeba moje nohy 🙂 Ať si zvykají.
Těší mě, když se muži dívají. Vnímám to jinak – ne jako posměch (i když to tak může taky být). Představuji si, že se na mě dívají jako na objekt svého zájmu… prostě tak, jak se muži na ženu dívají…
Ale samozřejmě vnímám i pohledy žen. Ty jsou jiné, ovšem vůbec ne méně intenzivnější 🙂 Jsme si přeci vzájemnou konkurencí v tomhle světě boje o muže 🙂 (a někdo i o ženy).
Kolega mi cestou do zasedačky řekl, že z té firmy přijeli celkem čtyři lidi. Takže jsem se nadechla, vypla prsa, nasadila vyšší hlásek a … vešla! 🙂
Pochybuji, že by jim obchoďák (který mě zná už přes rok) v autě neřekl, čím procházím, ale i tak mi to bylo příjemné, jak jsem se mohla představovat svým ženským jménem a všichni mě potom tak i oslovovali. Očividně s tím neměl nikdo žádný problém. Zástupce zákaznického oddělení byl moc sympatický brýlatý mladý pán, který se sice rád poslouchal, ale já pořád pozorovala jeho rty…
Usmívala jsem se na něj a on se usmíval na mě. Po půl hodině povídání jsme se rozešli. Ale bylo mi to moc příjemné. Ještě k tomu takhle letně v sukni. Seděla jsem si tam mezi těmi muži a jednou paní s nožkou přes nožku a odpovídala na jejich otázky…
Kolegyně ráno u píchaček nebyla jediná, která okomentovala mojí sukni 🙂 Ale vždycky to byl příjemný komentář.
Udělala jsem další krok, který mi otevírá jedny z posledních dveří do ženského světa – v sukni v práci. Ženštější už můžu být jedině na nějakém plese v šatičkách a hezky načesaná nebo potom dalšími neotevřenými dveřmi jsou ještě ty, které vedou k mému budoucímu partnerovi… tam je to ještě na dlouho, než se otevřou… Ale představuji si to už teď.
Dnes tu opět někde v komentářích proběhla diskuse o tom, že MtF vlastně nikdy nebudou ženou.
Vždycky tenhle názor někdo vysloví a já přemýšlím, proč ho vyslovuje? Co tím sleduje? Co nám tím chce říct?
Cítíte-li se být ženou, pak jste ženou. A vnímá-li vás okolí jako ženu, pak prostě jste ženou!
Dáme-li vedle sebe vlastnosti muže a ženy a naše, skončíme s rozdílem proti biologickým ženám už zase jen u těch chybějících vaječníků.
Proč MUDr. Caisová v Košicích říká svým klientkám, že nikdy nebudou ženou, že “ještě počkáme… a uvidíme”… to už jsem pochopila. Je to metoda vyčkávání, která se používala ještě nedávno i u nás jinými sexuology. Funguje to tak, že rok vám bude někdo říkat, že transsexuál nejste a pokud to ten rok vydržíte poslouchat, pak jím jste. Protože transsexuál se nevzdá, pokud transsexuálem je. Pokud jím není, tak odejde… Ale Hanka říkala, že taková metoda bohužel odradila i spoustu opravdových transsexuálů. Vydržet totiž takový psychický nápor zrovna v téhle situaci, kdy potřebujete vše rychle řešit, není jednoduché.
Proto MUDr. Caisová stále tak vyčkává, přehrává téma na jinou kolej, neřeší podstatu věci, kvůli které jste tam přišli. Musíte jen vydržet. Nic víc.
To, že ztratíte rok svého života nikoho nezajímá.
Vrátím se ale k tomu, proč nám říkají, že nikdy nebudeme ženou.
Nechápu to.
Vždyť ta informace je úplně mimo mísu. Nikomu nepomůže, akorát naštve ty nerozhodnuté a jediný, kdo si ulevil byl ten, kdo tu zprávu do světa vypustil: “Cha chá, konečně jsem se vám pomstil, vy tranďáci! A teď vám bude blbě, jako mě, protože já jsem hnusná, zlá a zákeřná.”
To je tak strašně relativní, kým jsme!
Na kolik procent jsou ženou biologické ženy?
Jsou opice vůbec opicemi? Co definuje opici opicí? 🙂
Co když je to jen chlupatý člověk?
Našla jsem, že průměrné IQ gorily je 65-95.
Najděte pět rozdílů mezi opicí a člověkem…
Čekám 🙂 Ale pět! Néé, chlupy jsou jen jeden. Chci další.
Kým je tedy opice?
A tak bych chtěla říct, abyste tuto informaci ignorovali. Kluci i holky. Všichni. Uslyšíte jí možná ještě někdy někde… ale nemá absolutně žádný význam. Vy všechny MtF budete ženou, nebojte.
To, že nás v tom podporuje i Hanka není mazání medu kolem pusy. Zastává prostě stejný názor jako já. Dívejte se na to, jak chcete…
Nehledě na to, že autorka té věty se nikdy nesetkala s Darinkou. Pokud by se s ní totiž setkala, tak by tohle už nikdy neřekla. Ženštější ženu jsem ještě nikdy neviděla. Ženu!
Proto mě udivuje, že tuhle větu říká i MUDr. Caisová, ke které Darinka dva roky docházela… Chtěla bych, aby jí to teď řekla do očí, že není ženou, když to tvrdí.
Na Slovensku nepředepisuje hormony sexuolog, ale endokrinolog, takže k ní Darinka už naštěstí nemusí.
Snad jsem to tedy dostatečně vysvětlila 🙂
Konečně mi došly fotky od sestry z nedělního výletu k lesní přehradě a k (ledovému) potůčku, ve kterém jsme si všechny holky svlažily nožky… Byla to moc příjemná procházka.
Fotky jsem udělala klikací speciálně pro Tebe, Moní 🙂
(foto 143, 144, 145)
Je zvláštní, že zatímco tak před rokem bych vyřadila své ženské fotky úplně všechny (protože by se mi nelíbily), teď nemusím vyřadit ani jednu. Mám jich z toho výletu asi dvacet a když mě sestra fotila, říkala jsem si, jak z nich budou použitelné zase tak dvě tři maximálně. Už když jsem průběžně kontrolovala na displeji, jak se fotky povedly, jsem ale věděla, že mazat nic nemusím 🙂 Z čehož jsem měla radost. Buď už jsem tak otupělá a nesoudná nebo ty hormony fakt účinkují 🙂 Protože má cenzura při výběru fotek bývá vždycky krutě přísná.
Dala jsem si ty fotky na pokec.sk, abych zjistila, jak mi to prochází 🙂 A ono to fakt prochází! Nevím komu dřív odepisovat. 🙂 Nechápu to. Já se sama sobě nelíbím. Ale rozhodně se sama sobě líbím víc než před rokem s krátkými vlasy a vytahanými riflemi…
Cítím, že fotek na tomhle blogu bude ubývat… To znamená, že se blíží moment, kdy je znepřístupním. (Ale ten rok tomu ještě možná dám).
Váhala jsem, jestli sem mám vůbec dávat tyhle, protože nechci být spojována s tímto blogem a ráda bych si začala chránit své soukromí. Ale ještě je sem dám, protože z nich mám radost a žádného partnera nemám. S dlouhými vlásky mě tu ale už nikdy neuvidíte… Ne že bych nikdy dlouhé vlásky neměla (na ty se chystám v červenci), ale to už budu přeci já – Tereza – žena – ne “někdo mezi”… (i když “mezi” ještě pár měsíců budu).
Představa, že se seznámím s mužem, který náhodou narazí na tento blog a najde tam tytéž fotky, co mám v normálním ženském profilu jinde, mě děsí.
Navíc hodně fotek už mám s lidmi, kterými jsem obklopena, ale ty do tohoto blogu zatahovat nechci už vůbec. Chci chránit i jejich soukromí.
Mimochodem v téhle sukni jsem byla i dnes v práci 🙂
A zítra jdu buď ještě v té samé nebo v takové letní nařasené bílé. Musím honem rychle nějaké dokoupit 🙂
Vzduch tak krásně voní létem… Mám chuť na procházku. Mám chuť si sednout na lavičku a povídat si s někým. Mám chuť nechat se hýčkat. Vonícím větrem, pohledem na hvězdy, na svítání a prvním ranním zpěvem ptáků. Hřející mikinou, kterou jsi mi půjčil…
Sedím tu v sukni před prvním létem mého života, kdy poprvé mé sny dostávají svou jasnou podobu…

15 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.