otєrєzє.cz

Jedno sobotní ráno 9. měsíc HRT

Je sobotní ráno.
Nechce se mi z postele.
Otočím se na bok, dám si ruku pod hlavu a …
… vnímám tu hladkost mé tváře.
Fascinuje mě.
Usměji se.
Je mi nesmírně hezky.
To není ta tvář, co bývala ještě před rokem každé ráno tak drsná a plná vousů.
Tohle je ta pravá tvář, která je najednou tady a je skutečná, jako já jsem skutečná.
A totéž se opakuje každé ráno.
Nenabažitelný pocit z toho všeho.
Na dnešek se mi zdál sen. (Obvykle nerada vyprávím sny, ale tenhle mě rozesmál).
Nastoupila jsem do plného vlaku směr Ostrava. Jediné volné místo bylo na čtyřsedačce mezi samýma holkama. Průvodčí mě oslovila v ženském rodě, ale po chvíli se se mnou začala bavit slečna vedle mě. Byla milá, ale oslovovala mě mužským rodem, tak jí říkám: “Jak to, že mě oslovujete v mužském rodě?” No a slečna odpověděla: “Já se moc omlouvám, vy vypadáte jako žena, ale podíval jste se dnes na své nohy?” 🙂
Mé nohy v sukni byly chlupaté jak opice!!!!! (Hrůza!!!)
“Nebojte, já vás vezmu od vlaku autem, kam budete chtít!”, nabídla se ještě slečna.
Strašný zážitek 🙂
Je čas si oholit nohy 😉
Samozřejmě je jako opice chlupaté nemám. I když chlupy rostou, už to dávno není, co bývalo 🙂 Nejsou vidět. Ale z blízka ano. Tak pro jistotu. Člověk nikdy neví, kdy ho to popadne jít v sukni ven nebo kde se bude svlékat, že? 🙂
“Jaký máš názor na děti?”
“No, děti miluju. Chtěla bych jich mít hromadu.”
“Bezva, tak to máme stejné!”
“Hm, ale něco ti musím říct. Já nemůžu mít děti…”
“Počkej, jak nemůžeš? Vždyť dnešní medicína umí zázraky. Nemůžeš dát třeba vajíčko k někomu k donošení?”
“Nemám vaječníky.” (nelžu) “A transplantace dělohy se začaly provádět teprve nedávno ve Švédsku.”
Následuje obvyklý sled zkoumacích otázek, mezi které je zamaskována jedna, na kterou potřebuji znát odpověď:
“Jaký máš názor na mimozemšťany?”
“Jaký máš názor na Boha?”
“Jaký máš názor na homosexuály?”
“Jaký máš názor na politiku?”
“Homosexuálové mi nevadí. Snažím se brát je takové, jací jsou. Oni za svůj úděl nemohou a tak lidi nerozlišuji podle jejich orientace”.
(Prošel. Ale to je jen teorie.)
“Víš co, beruško? Až přijedeš, uděláme si spolu horký čaj, pustíme pohádku a zalezeme si spolu pod peřinu, kde tě zahřeju. Chci se k tobě tulit.”
(Ne, nechceš se ke mě tulit, ale ještě to nevíš… Umíš si představit, jak se ke mě tulíš? Jo, umíš, já vím. Taky si to umím představit, ale zase jsem předběhla události… Ještě “to” nemůžu dělat!)
“Proč bych tě měl poslat domů, až se teď uvidíme?”
“Nevím. Taky si říkám, proč? Ale vždycky pro mě nějaký kluk ztratí hlavu a pak zjistí, že jsem komplikovaná.”
“Jak komplikovaná? Rozveď to.”
“No pro mě samotnou nejsem komplikovaná, ale z tvého pohledu být můžu.”
“Nemůžeš. Já tě chci takovou, jaká jsi!”
“Dobře, tak se v pondělí uvidíme a pak uvidíme, hm?”
Co všechno musí řešit TS žena narozdíl od té biologické?
Všude kolem je obrovská konkurence žen, které rodit děti mohou.
“A jak to, že máš dceru a už děti mít nemůžeš?”
“No jak bych ti to vysvětlila…” (přemýšlím – nejsem připravená na tuhle otázku) “Víš co? Nejdřív se uvidíme a pak si o všem popovídáme.”
Předpokládám totiž, že k tomu popovídání ani nebude muset dojít. Že všechny ty jeho představy se rozplynou během pár vteřin, co mě uvidí, čímž bude situace vyřešena. Ale přesto do toho jdu, protože i s takto malými šancemi (téměř nulovými, což asi ale nikdy předem nepřipouštím) mi to za to stojí aspoň to zkusit, než sedět doma a zoufat, že jsem sama.
Proč neflirtovat jako ostatní ženy? Proč si nezajít na čaj? Na procházku? Jen tak s někým, kdo mi připadá fajn a komu připadám milá i já?
Tak obyčejná, běžná a bezproblémová situace pro jakoukoliv biologickou ženu stává se jedním z nejtěžších okamžiků pro TS ženu. Ne proto, že někdo ublíží mně, ale proto, že já ublížím někomu jinému. Někomu, komu jsem nikdy ublížit v úmyslu neměla…
“Chci, abys mi říkala všechno. Neskrývej přede mnou nic!”
(On něco tuší? – Ne. To řekl jen náhodou).
———- neděle 16.11.2014, 15:09 ——–
(Tento odstavec mezi linkami doplňuji po dvou dnech:
Nakousla jsem to. Hlodalo mě svědomí. Zavolal mi v půl jedné v noci. Tak to ze mě po hodině dostal, protože jsem viděla, jak ho ta nevědomost trápí, ačkoli jsem mu říkala, že v tomto případě jde o jeden z mála případů, kdy nevědomost s tím, že už se neuvidíme je ta lepší varianta, než to vědět.
“Nech mě vypořádat se s pravdou a nemysli za mě, ano? Budu na to mít celou neděli,” přesvědčil mě.
A reakce?
“Tohle je ale úplně ta nejposlednější a nejméně pravděpodobnější možnost a nenaštvi se, až se tě zeptám, ano? Ty se chceš přeoperovat na muže?”.
Ach jo. Já se picnu.
Partner je téma, které nemám vůbec vychytané a nevím si s ním rady a tak tápu. Trápí mě to (ale ne tak, abych se tomu podvolila). Obvykle nakazím svým nadšením všechny, komu to řeknu. U potencionálních partnerů platí přesně opak :).
“Prosímtě, brzdi! Brzdi! Jo?”, psala jsem dnes ráno zase někomu úplně jinému po téhle zkušenosti. JEN jsem si chtěla povídat, ale nemyslím si, že to jde bez laškovných myšlenek mezi řádky.
Stačilo pár pro jistotu hned náznaků.
“Vážně? To není možné. Tomu nevěřím. V tom případě je to ale moc povedená změna. Takovou figuru ti může spousta žen závidět. To mě zajímá, i když potvrzuji tvou poznámku, že tím naše flirtování končí…” :/
Faaajn.
To taky není ideální vyklopit to hned.
V tom případě není ideální ani jedna možnost a je nutné se k tomu postavit individuálně podle situace 🙂 Jasná rada neexistuje, takže bychom se mohly dohadovat do nekonečna o tom, co je nejlepší.
Možnosti:
a) tvrdit o sobě, že jsem trans ještě před seznámením, aby partner věděl, do čeho jde (velmi vysoké riziko výskytu transkomilů), ale odpadají kritické následky vysvětlování
b) být ženou (jelikož jsem žena) a hned na začátku (ale až po seznámení) to vyklopit (většina mužů to nevezme)
c) být ženou a až se lépe poznáme, tak to naznačit nebo vyklopit (většina mužů to nevezme)
d) nevyklopit to nikdy (vysoké riziko, že se to dozví, které si může dovolit jen málokterá)
Bod d) je pro mě nepřijatelný, i když jsem tu o něm kdysi psala, jakože je přijatelný. Mé svědomí mi to totiž (jak jsem si vyzkoušela) nedovolí. Chci žít v upřímném vztahu. I já bych chtěla o svém partnerovi vědět všechno a milovat ho právě proto, jaký je. A navíc už vím, jaké to je osvobozující, když partner všechno ví a nemusím před ním skrývat třeba nějaký maličký detail, který se mi ještě odstranit nepodařilo, přestože mě už výhradně jako ženu bere.
Ostatní body jsou také nepřijatelné 🙂 (Kromě bodu a) ne pro mě, ale pro ně.) K bodu a) se nikdy nehodlám dostat.
Všechny tyto body mají různé následky, když se stanou před dokončením přeměny nebo po dokončení. Po SRS je to totiž jednodušší, protože když jdu na rande a stane se cokoliv – ten kluk se kě mně třeba na určitých místech přitiskne – nemá šanci zjistit, že to není tak, jak si představuje a já být kvůli tomu na dně rybníka nechci. Mužům vadi ten fakt, že to tam ještě je. Pokud to tam už není, pak jim vadí fakt, že to tam bylo 🙂
Je to v hlavě.
Ach jo. Já bych tak šla na tu plánovanou procházku s někým, s kým jsem si toho měla tolik co říct. A najednou jsem jiná a nemáme si co říct? :/ Čím jsem se během mžiku tak změnila? Nepřipadám si jiná 🙁
———-
Kluci, aktivně vás nevyhledávám (ač bych moc chtěla a někdy neodolám pokušení). To vy sami vstupujete do mého života a já pak musím řešit tohle. A já to řešit chci.
Sama sebe zkouším, jak obstojím, na jaké překážky narazím a co všechno budu muset řešit, abych se k tomu dokázala potom postavit a čelit něčemu, čemu biologická žena nikdy čelit nemusí.
To ale neznamená, že máme menší šance.
Není to o nás.
Všechno je to o našem (budoucím) partnerovi…
My jen nesmíme přestat věřit a vzdávat to.

30 komentářů

  • b

    bluemoon

    Já už chci mít taky svých devět měsíců za sebou…Za rok, za dva to bude úplně jiný(určitě lepší). Už teď to taky vnímám tak, že ten začátek je bezva a na dobré cestě.

  • T

    Tereza

    [4]: Bluemoon, nebudu tvrdit, že těch 9 měsíců uteklo jako voda (jak se vždycky říká), protože občas se pěkně táhly, ale najednou jsou tu a za chvilku to bude rok, takže jsem si jistá, že i ty se za chvíli budeš ohlížet zpátky na těch předchozích 9 měsíců a budeš mít radost, se všechno se za tu dobu stalo 😉

  • K

    Kristýna

    [5]: Terko, trochu Tě mate ten Šárky radikálně formulovaný postoj. Myslím, že jí nejde o to sebrat Tobě a jiným 120%ním MtF možnost jít na SRS (placenou ze ZP) či na zneplodnění (nebo jak se to správně nazývá). Ale jde jí o to, aby to byla možnost a ne povinnost. Ne všechny/všichni jsou 100%ní, najdou se i lidé, cítící se být více opačným pohlavím, chtějí tak být akceptováni, ale zkrátka z nějakého důvodu jim původní pohlavní orgán nevadí nebo jsou schopni s ním  z nějakého důvodu koexistovat. Anebo je pro ně jakákoliv operace riziková. Nebo se jen bojí. Nebo jen zastávají názor, že jejich tělo je jen a pouze jejich a nikdo je nemůže do ničeho nutit. Jsou snad méněcenní?

  • M

    Mutilation

    Nikdo nikomu nikde F nebo M do dokladů nenuti a nepodminuje bluemoon, narozdil od České republiky,  kde se vynucuje a podmiňuje  ženský/mužský tvar jména a F/M v dokladech, kastraci nebo srs operací.  Tak tady bluemon netvrd jakesi smyslene informace. Ty bluemoon jsi dozajista zdatný manipulator  a velmi si libujes v dezinterprataci pro vlastni zájem a prospech, co neni podle tebe a co ty nechapes, tak je vylozene špatne a nesmyslne.  Jen dalsi typický transsexualni egoista se opet předvedl. Jen ten tvuj problem a zajem je ten legitimni a opodstatněny. A  vše co bluemon zavrhuje a je mu proti srsti je neoddiskutovatelne.

  • b

    bluemoon

    [9]: Multilation… hlavně, že ty mne znáš velmi dobře 🙂 Já se o tobě vyjadřovat nebudu, nestojí mi to za to. Egoista možná jsem, protože já si věřím a mám sebevědomí a málokdy měním názory.

  • b

    bluemoon

    [10]: to, že v Mexiku a jiných rádoby pokrokových zemích Jižní Ameriky včetně Thajska jsou umožněny tyhle snadné změny jen kvůli prostituci nebo sexuální turistice je nevyvratitelný fakt. Nikoho prostitutkou jinak nenazývám.

  • T

    Tereza

    Šárko a Anito. Dnes si fakt rozmyslete, co zase vyplodíte. Má trpělivost dnes jednoduše přetekla a FAKT nemám náladu na ty vaše výmysly. Snažím se tu nechávat v komentářích všechno, aby si každý udělal svůj vlastní úsudek, ale dneska nechci a být ta hodná. Pokud nejste zvědavé ani vy na ty moje řeči, tak se laskavě odeberte do jiné sféry. To je to nejjednodušší, co můžete udělat, když vám já nic dobrého nepřináším.

  • M

    Mutilation

    [12]: Ty bluemoon, ty žiješ fakt mimo jakoukoliv realitu, jestliže si myslíš, že v různých státech po světě a v Evropě, se zavádí legislativa o sebeurčení trans lidí (bez medicínských podmíněných procesů a procedur) jenom proto a jenom kvůli tomu, aby trans lidé mohli poskytovat prostituci a pracovat v sex byznysu, tak to máš vážně ujeté myšlení a názory, když takto smýšlíš o trans lidech.

  • T

    Tereza

    Myslím, že je někdy lepší některé komentáře (konkrétních lidí jako je Šárka a Anita) vůbec nekomentovat, i když mi to taky dělá problém nevyjádřit svůj názor :). Roztáčí se tak akorát spirála útoků, do které nás chtějí dostat a není z ní úniku, protože oni neposlouchají. Jen stále opakují totéž, jak jsou nešťastní.

  • M

    Mutilation

    [17]: K doktorce Fifkovy jsem přišla jako žena hned na prvni sezení. Už v te době bych okamžite moc potřebovala změnit své jméno na ženský tvar v dokladech a M na F. Byl mi vnucen naším statem jen neutrální ponižující patvar jména a příjmení a M jsem musela mi v dokladech další 4 roky v našem state idiotu. Musela jsem se kvůli tomu podrobit hrt, komisi, riskantni SRS operaci a přijmout psychiatrickou diagnózu. To vše jen proto aby me v našem státě změnili jmeno a doklady na žensky tvar. I bez hrt , komise, SRS operace jsem vizuálně jako žena vypadala tak jako ted po tech procedurach a ztraceném čase. Vše co ze me vice udělalo zenu byly ale procedury a zákroky které jsem si musela zaplatit sama ze svých peněz, s peněz vydelanych právě prostituci. Tak moc jsem toužila byt a vypadat jako žena, ze ani prodávání svého těla nebyla nepřekonatelná překážka.  Nevim proč se musí trans lide nutit do statnich medicinskych zákroku hrt a srs operace (kastrace) aby mohli získat ženské jméno a ženskou identitu. Hrt i SRS operace musí byt na svobodné dobrovolnosti a ne do nich trans lidi nutit a podmiňoval to změnou jména a identity jako je tomu dnes. Když bych mela zájem o hrát popř SRS operaci mám mít možnost je chtít a ne jako podmínku.

  • T

    Tereza

    [19]: K doktorce Fifkové jsem přišla jako žena hned na první schůzku. Nebyl mi vnucen žádný tvar mého budoucího jména, chtěla jsem ho dobrovolně změnit na mnou vybrané neutrální jméno, které bylo v každém případě lepší, než to mužské, které mi působilo problémy.

  • M

    Mutilation

    [20]: Terezo, tvé výroky a názory a to co píšeš o sobě na mě působí tak vyumělkovaně, že to působí tak, že vše jen vyhroceně a přehnaně předstíráš a nejsi vůbec svá. Přejímáš dodatečně názory jiných a jen takové, které se ti momentálně hodí. Jsem žena, jsem žena, jsem žena, chovám se jako žena, myslím jako žena, žiju jako žena, vypadám jako žena, chlapy musím řešit jako žena, máš to doslova jako náboženský rituál.

  • A

    A.

    Nejen transsexuální žena musí řešit ty děti. Biologické ženy třeba ty děti mít nemůžou nebo je mít nechtějí nebo je mít sice chtějí, ale třeba ne právě zrovna teď. Vztahy jsou nesmírně složitá věc a věř, že se v tom všechny motáme úplně stejně, kdy co říct, jestli je vhodná doba na prvním, pátém, desátém rande, co přiznávat, co ne, kdy riskovat, že to ten vztah nezvládne a jestli to vůbec riskovat, jestli nás ten chlap ale může mít upřímně rád, když se to nedozví. Je fuk, jestli jsme biologické ženy nebo ne, jestli je nám patnáct nebo třicet. Tápeme stále stejně, co člověk, to originál, co muž, to jiná osobnost a vztah s ním je pokaždé jiný a nový.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.