• otєrєzє.cz

    Estradiolové kutululum II.

    Nenapadlo mě, že předchozí článek bude mít pokračování, ale má ho 🙂
     
    Když jsem v něm psala o tom, jak SÚKL vyškrtl předepisování estradiolu sexuology a ponechal ho jen gynekologům a endokrinologům, netušila jsem, že MUDr. Weiss (endokrinolog) v Modřanech si pozve revizního lékaře z pojišťovny, aby s ním tuto nepříjemnost probral a já pak kvůli tomuhle revizákovi musím psát tenhle článek! 🙂
     
    Výsledek toho jednání byl totiž ten, že předchozí informace, že pro Estrimax či Estrofem je možné dorazit na endokrinologii k MUDr. Weissovi UŽ N E P L A T Í (soud by použil takové moc hezké slovo, které nemá dokonavý vid, ale soud si ho prostě vymyslel: „zrušuje“, místo krásného „ruší“). Prostě nechoďte tam 🙂
     
    Endokrinologům by takto neúměrně narostly náklady, ale ještě lepší důvod je ten, který uvedl tento revizního lékař – a tím je, že ženský hormon estradiol nelze předepisovat pacientům s mužským rodným číslem.
     
    Není to stanovisko SÚKL ani pojišťovny, ale tohoto revizního lékaře.
     
    Takže od teď už nepředepisuje estradiol transsexuálním pacientům s mužským rodným číslem NIKDO. Je tedy nutné uhradit plnou cenu (která není až zas tak závratná – necelých 200 Kč na měsíc je zvládnutelné).
     
    Osobám s ženským rodným číslem je může předepisovat endokrinolog nebo gynekolog, kterého si najdete. Sexuolog stále ne, ale v únoru by mělo proběhnout sezení s SÚKL, kde by mělo být vše vyřešeno. To, že se to vyřeší na tom sezení neznamená, že to hned vejde v platnost. Ještě dloooouho ne. Takové úřední rozhodnutí má strááášně malé nožičky a bude rádo, když k nám dojde za několik měsíců 🙂
     
    Ale ten největší vtip na závěr.
     
    Sexuologové nikdy estradiol předepisovat neměli. SÚKL ho u nich totiž nikdy uveden neměl. Na to se přišlo až nedávno (nějaký šťoural to zřejmě někde vyšťoural a trvalo mu to, protože estradiol sexuologové předepisovali dvacet let 🙂
     
    To, že dvacet let sexuologové předepisovali estradil byl prostě OMYL, který trval dvacet let! 🙂
     
    Celé mi to přijde komické. Něco dvacet let funguje, ale najednou zjistím, že to nemám na papíře, tak to rychle zastavím.
     
     
    Takže shrnutí:
     
    Ženy s mužským rodným číslem si Estrimax a Estrofem musí hradit v plné výši.
    Ženy s ženským rodným číslem si jej mohou nechat předepsat u gynekologa nebo endokrinologa nebo jej uhradit v plné výši u sexuologa.
     
    Lékaři kdekoliv v ČR, kteří stále předepisují estradiol na mužské rodné číslo budou (nebo by mohli být) zřejmě brzo upozorněni pojišťovnou takovým milým dopisem s žádostí o vrácení celé částky za všechny předepsané Estrimaxy a Estrofemy za předchozí rok 🙂
     
    Tak se nám ten estradiol odkutálel ještě dál, než jsem čekala.
  • otєrєzє.cz

    Estradiolové kutululum

     
    To, že poslanci občas zvednou ruku, aniž by věděli pro co, se stává běžně. Není se čemu divit. Jejich práce je extrémě náročná, vyčerpávající a podhodnocená. Vždyť v Poslanecké sněmovně tráví veškerý svůj čas, obětují své milované práci úplně všecko a poctivě dodržují docházku, čímž tak jdou příkladem všem lidem v celé této zemi.
    Únava a nepozornost po takovém výkonu přichází rychle, což snadno způsobuje, že se do reality může dostat nádherná kapitální blbost, kterou je pak nutné složitým způsobem opravovat a schvalovat její opravu.
    To se neděje jen v Poslanecké sněmovně, ale na každém úřadě. Nemohu si však na ně stěžovat. Úředník je důležitá intelektuálně přetížená osoba, které prostě někdy něco uklouzne či se vytratí, prostě zmizí, sem tam slůvko, sem tam věta nebo obyčejná čárka, která zcela změní smysl celého sdělení, aniž by to někdo postřehl (kdo by to taky četl?), ale jednou se objeví vždycky někdo, jakýsi úřednický Bůh, který si toho bohužel vždycky všimne a komedie je na světě.
     
     
    Podle SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) nesmí sexuologové nově předepisovat jeden jediný hormon. Tím je estradiol. Nějak nám u kolonky sexuologie vyklouzl a nikdo neví kam. Bylo po něm vyhlášeno pátrání. Zůstal jen v kolonce gynekologie a endokrinologie. Zde jej předepisovat mohou i nadále.
    Sexuologům veškeré původní kompetence zůstaly. Ostatní hormony, jako například i testosteron, předepisovat mohou. Jen ten estradiol… chudák malý kulatý šedivý či modrý odkutálel se z ordinací sexuologů a čeká, až se tam bude moci přikutálet zpátky.
     
    To nevadí, že tomu nikdo nerozumí. Prostě je to tu napsané a co úředník napíše, to platí, takže v současné době v ordinacích sexuologů svůj Estrofem či Estrimax nečekejte, protože se tam předepisovat nesmí! „Bububu“, řekl úředník.
     
    Vedení sexuologické odborné společnosti jedná se SÚKLem, aby dostali zpátky kompetenci jej předepisovat, ale nikdo neví, jak dlouho to bude trvat.
     
    To však pacienta či již ženu po přeměně docházející k sexuologovi (mužů se to netýká, ti své „téčko“ dostanou) nezajímá. Takže co teď?
     
    Panikaaaaa!!! 🙂
     
    Ale ne.
    Vždycky je nějaké řešení (což lidé v přeměně či po přeměně vědí moc dobře :).
     
    V praxi to tedy momentálně dočasně funguje tak, že estradiol sice může sexuolog předepsat, ale pojišťovna ho lékárně neuhradí. Sexuolog totiž neví vůbec nic o sexuálním zdraví svého pacienta, je v tomto rozhodování podřadný a tak mu byla odebrána tato kompetence, protože gynekolog – to je teprve ten pravý kádr! Kam se na něj nějaký sexoš hrabe.
     
    Trošku nám to tedy způsobilo komplikace, protože nejedna z nás nemá ještě (a ještě třeba dlouho mít nebude) svého gynekologa, takže postup je následující:
     
    Sexuolog tedy může napsat recept „k samoúhradě“ klienta.
    V případě Estrofemu (1×28 tbl.) uhradí při samoúhradě pacient 120 Kč (na předpis je momentálně jinak bez doplatku). V případě Estrimaxu (3×28 tbl.je ho v balení třikrát více, než Estrimaxu) téměř 500 Kč, ale to jen proto, že je ho tam třikrát více, takže na plato 28 tablet vychází cena kolem 166.60 Kč. Na předpis je jinak Estrimax s doplatkem pacienta zhruba 150 Kč za balení (3×28 tbl). Tyto doplatky ale SÚKL často mění a tak se Estrimax či Estrofem předepisuje aktuálně podle toho, který z nich je zrovna bez doplatku (ač jsou oba stejné). (Neptejte se mě proč :).
    Estradiol na pojišťovnu může napsat endokrinolog nebo gynekolog.
    Holky, které chodí k Hance Fifkové (což je většina v této zemi) mají tyto tři možnosti:
    1. nechat si napsat recept od Hanky jako dosud a uhradit plnou částku
    2. zajít si pro recept k dr. Weissovi (endokrinologie Praha Modřany), se kterým spolupracuje a je s ním domluveno na přechodnou dobu předepisování i bez objednání (po předchozí domluvě s Hankou)
    3. nechat si od ní vystavit doporučení a najít si endokrinologa nebo gynekologa (holky až po úřední změně), který bude estradiol předepisovat.
     
    A Hanka Fifková ještě dodává: „Androcur psát mohu a ráda budu, protože je drahý a kolegům, kteří by ho začali psát (samozřejmě jen ve vyšší míře) by neúměrně stouply náklady na léky ve srovnání s předchozími lety, což bude pojišťovna „trestat“.“
     
    Holky z Moravy, které dojížděly k sexuoložce MUDr. Entnerové v Olomouci a jsou již převedené k MUDr. Turčanovi (taktéž tam, na fotce vlevo), což je současně sexuolog a gynekolog, mají tu výhodu, že jim hormony předepíše tak jako tak on (ze svého postu gynekologa).
     
    K MUDr. Entnerové a jejímu plánovanému odchodu do důchodu tu mám ale ještě jednu novinku. Původní plán převést postupně všechny holky k MUDr. Turčanovi paní Entnerová změnila. Malou část pacientů si nechá a k Turčanovi je převede až po SRS.
    Na MUDr. Turčana mám od holek velmi dobré reference, je empatický, milý a holky od něj chodí spokojené :), což je opravdu dobrá zpráva, že máme dalšího LGBT friendly lékaře.
     
     
    Co se týče gynekologie pro holky od Hanky Fifkové, tak mám zprávy, že pražská gynekoložka MUDr. Pavlína Marešová (soukromé zařízení MEDA na Bulovce), která s Hankou spolupracuje, výjimečně přijímá nové pacientky, ale pouze ty, které prošly kompletním procesem přeměny pohlaví u Hanky Fifkové na základě jejího doporučení.
    Třeba jak mi řekly kolegyně, v našem okresním městě žádná gynekoložka už nikoho nového nebere (stejná situace je se zubaři), takže jsem dostala kontakt na gynekologii do 20 km vzdáleného města.
    Tím chci říct, že nám opravdu po tu dočasnou dobu, než SÚKL vyřeší situaci s estradiolem, nezbývá nic jiného, než jezdit pro recept do Prahy do Modřan k MUDr. Weissovi nebo najít nějakou volnou gynekoložku či gynekologa.
     
     
    Pozn. V úvodní fotografii je zobrazen originál modrého Estrofemu Moniky a můj šedý Estrimax 🙂
  • otєrєzє.cz

    K čemu jsou holky na světě

    Kdyby někdo nevěděl… 🙂
     
     
    K ČEMU JSOU HOLKY NA SVĚTĚ
    Jiří Žáček
     
    K čemu jsou holky na světě?
    Aby z nich byly maminky…
    Aby se pěkně usmály
    na toho, kdo je malinký.
     
    Aby nás měl kdo pohladit
    a vyprávět nám pohádku.
    Proto jsou tady maminky,
    aby náš svět byl v pořádku…
     
     
  • Genderový marketing

    Pánský balzám na rty a Lady Lipton čaj

    Po zveřejnění článku o kapesníčkách pro muže z předchozího článku se roztrhl pytel s obrázky, které mi posíláte e-mailem jako další netypické genderové výrobky.
     
    Jsou výrobky, u kterých je to jasné. Třeba: kravata, revolver, dýmka, sukně, lak na nehty, menstruační vložky… Tam není co fotit nebo o čem psát.
     
    Jenže pak jsou tu výrobky, u kterých bychom to nečekali. Proč mít jogurt pro muže? Kapesníčky pro muže? A proč nejsou také speciálně pro ženy, když už vytvářím genderový marketing?
     
    Tak jsem založila novou rubriku právě s tímto názvem (Genderový marketing), do které budu vkládat tyhle zajímavé netypické výrobky.
     
    Jako první mi napsala Danielka z Moravy, že přeci jen (v Tescu) objevila papírové kapesníčky pro ženy.
    No jo, jenže název WOMEN je pouze na regálové etiketě. Na obale nikoli. Když jsem se o papírových kapesníčkách pro ženy snažila vypátrat informací víc, nevypátrala jsem vůbec nic. „Tesco tissues women“ prostě oficiálně neexistují.
    To si asi Tesco potřebovalo rozlišit jednotlivá balení (možná už v domovské Británii, protože regálové etikety se překládají z angličtiny) a protože jde o obal s květinami (evokuje tedy výrobek pro ženy), označil ho jako WOMEN.
    Nejde tedy přímo o výrobek splňující jedinečné potřeby žen (které si já neumím představit), ale jen o interní označení Tesco etikety.
     
     
     
     
     
     
     
     
    Hned na to přišel od Alexe obrázek jeleního loje pro pány! Prý je skvělý a má úžasnou pánskou vůni 🙂 V ČR ho ještě neviděl, koupil ho v Německu.
    Jsem ráda, že se Balea Men trefila vůní pánům do vkusu 🙂
    Balea Men ze sítě DM drogerií je známá řada kosmetiky pro muže (pěny na holení, deodoranty, šampóny). U těchto výrobků se dá čekat zaměření na muže, ale jelení lůj nebo balzám na rty pro muže je novinka. A Alex jí samozřejmě hned musel mít 🙂 (Což tedy zrovna já chápu).
    Cokoliv, co se patlá na rty, byla spíše záležitostí žen. Muž měl tak na výběr vyloženě nemužské příjemné ženské vůně či dokonce balzámy s barvou přirozených rtů, který mám doma a po jeho použití jsou mé rty červené jak od rtěnky. I když mírně decentní. Rozhodně to není přirozená barva rtů. Pro ženy je toho na rty spousta. Ale pro muže? Byl tu jeden bezbarvý nevonící jelení lůj nebo ten, co se prodával v lékárnách jako první pomoc na popraskané rty. Ale vysloveně pánský balzám na rty tu ještě nebyl. Na stránkách výrobce se píše, že jde o balzám určený pro namáhané mužské rty. (Mužské rty jsou velmi namáhané :).
    Tak s chutí do něho, pánové 🙂
     
     
     
     
    Včerejšek byl vůbec nějak úspěšný na tyhle gender výrobky. Kromě téměř dámských kapesníčků a pánského jeleního loje jsem na něco narazila i já, když jsem si šla v jedné pražské Bille pro pití. Objevila jsem tam čaj Flirty Lady Lipton – an romantic affair. Ten název je vážně půvabný. Flirtovní dámský Lipton – romantická aféra. Tak to si chlap asi nekoupí, ale ženě tím udělá určitě radost, když jí ho přinese jako dárek nebo jen tak, že na ní myslel a pokud ví, že má ráda černé čaje.
    (Pro muže by mohl být čaj z této řady s názvem Střelný prach 🙂
    Tyto čaje jsou novinkou z řady prémiových čajů Lipton prodávané jako sypané nebo sáčkované s moc hezkými a poutavými obaly.
    Mě hned zaujala růžová barva s načrtnutou ženskou tváří a krásným nápisem LADY (a ještě ta slova jako „flirty“ nebo „romantic„).
    Existují speciální bylinné čaje pro ženy, které mají léčivé účinky na vysloveně dámské problémy, ale Lipton vytvořil čaj, který je přizpůsobený ženám nejen jeho obsahem, ale i chutí a vůní, která má být ženská (nebo příjemná ženskému nosíku).
     
    Černé čaje jsou pro mě na prvním místě ze všech nápojů. Nejradši mám černé čaje s ovocnou příchutí (ne ovocné s tunou ibišku, který přebije jakoukoliv chuť zobrazeného ovoce na krabičce). Teď mi tedy zrovna Lipton připravil další pokušení.
    Tenhle Lady Lipton je právě černý čaj s květinovým aroma a měsíčkem lékařským.
    Nemůže už být asi víc ženštější.
     
    Měsíček je krásná žlutá zázračná květinka na čištění krve, orgánů nebo také na opožděnou či bolestivou menstruaci.
    Dokonce při používání měsíčků zevně odvarem bude prý žena krásná vrásek zbavená 🙂
    To ale na obale nepíší, to jsem se dočetla na internetu.
    Po zalití čaje Lady Lipton se rozvine příjemné květinové aroma.
    Jůůů 🙂 (Ještě ale nemám vyzkoušeno.)
     
     
     
    V textu tohoto článku byly použity i původní fotografie (včetně dlaní) badatelů Alexe a Darinky, kteří na tyto výrobky narazili. Jste moc hodní, že jste se o to se mnou podělili! 🙂
    A děkuji Monice, která spustila tuto lavinu díky jogurtům pro muže 🙂
     
    Proč si tu genderovou odlišnost vlastně neužít? Třeba u čaje.
  • Genderový marketing

    Když muži pláčou… tak si vezmou kapesníček pro muže

    Muži jsou zvláštním lidským druhem, který potřebuje uspokojovat své specifické potřeby občas trošku jinak, než ženy. Některé věci potřebují mít prostě jiné. Nechtějí věci pro ženy, stejně tak jako ženy (obvykle) nechtějí ty jejich trenky, kravaty nebo třeba dýmky. Muži nechtějí dokonce ani věci určené pro obě pohlaví, nechtějí univerzálnost. Jako třeba jogurty.
    Pravý chlapský jogurt jsem popisovala v článku z 1.11.15 zde. Že muži potřebují chlapský jogurt je naprosto pochopitelné. Ten unisex jim totiž nevyhovuje, jeho chuť je pro mužský jazýček nevyvážená a má málo tuku. Tak to teda ne! Přeci nebudou chudáci kupovat obyčejný jogurt pro ženské? Oni nejsou žádné baby.
     
    Teď zas Monika objevila kapesníky Kleenex pro chlapy. Ona má na ty genderové produkty vyloženě štěstí, protože i na jogurt pro muže narazila tehdy v českém obchodě ona.
    Velké robustní třívrstvé chlapské kapesníky se v Česku (zatím) koupit nedají, ve Velké Británii se ale prodávají už od roku 1956. Dále jsou k dostání v USA, v Kuvajtu a v Austrálii.
    Že bychom v Česku zaspali a našim mužům něco upírali? Je mi líto, že zatímco britští muži mohou utírat svůj „hlen, pot a sperma“ (to je oficiální text výrobce!) do velkých hebkých, ale pevných kapesníků, ti čeští musí používat ty ubohé malé tenké ženské rádobykapesníčky, které hlen, pot a sperma prostě tak dokonale absorbovat nedokážou. Taková nespravedlnost na tom světě! Plakala bych… Naštěstí si mám do čeho utřít oči a toaletní papír, který v Británii používá na utření slz 15 % mužů, to fakt není. 🙂
     
    Dámská verze kapesníčků určených pouze pro ženy (stejně jako speciálně ženské jogurty „for ladies“) na trhu neexistuje.
     
    V roce 2004 si Kleenex zadal vypracování sociologické studie s názvem „Studie mužů a pláče„, kterou vypracoval Social Issues Research Center v Oxfordu. Výzkumu se zúčastnilo přes 2000 osob.
     
    Je vpořádku, když velcí kluci pláčou.
    Výzkum zjistil, že 90 % žen a 77 % mužů si myslí, že je v této době společensky přijatelné, aby muži plakali.
     
    Na otázku, zda v uplynulém měsíci alespoň jednou plakali, uvedlo ano 30 % mužů a 70 % žen.
    Pouze 28 % mužů uvedlo, že by plakalo před vlastními dětmi. Většina dětí tedy nikdy nevidí svého otce plakat, zatímco matku ano.
     
    V roce 2000 provedla skupina amerických výzkumníků studii se zvláštním názvem „o genderové heteronormativitě„, ve které testovali reakce veřejnosti na „porušování rovnosti v chování žen a mužů“. Mužský pláč byl respondenty hodnocen na stejné úrovni, jako když muž nese kabelku nebo má na sobě rtěnku. Podle odpovědí mají tito muži legrační vzhled a jsou terčem posměšků.
     
    Člověk je jediným druhem na světě, který pláče z emocionálních důvodů narozdíl od ostatních druhů, které slzy používají pro zvlhčování očí a odplavování dráždivých látek z oka. Ostatní zvířata používají jiné signály pro smutek, stres, bolest či radost, než lidé.
     
    Je dokázáno, že pláč je multikulturní záležitost, neboť u všech národů světa pláčou více ženy, než muži (obvykle dva- až třikrát častěji, intenzivněji a jsou také k pláči náchylnější). Evoluční psychologové tvrdí, že plakající muž, jehož úlohou bylo ulovení zvířete a nakrmení rodiny, byl pro ženu méně atraktivnější, protože necítila jeho ochranu a takový muž byl také terčem útoků jiných mužů.
     
    U dětí do dvou let je ale rozdíl mezi chlapeckým a dívčím pláčem jiný. Vědci zjistili, že chlapečci pláčou o něco více, než holčičky. Dívky oproti chlapcům začínají plakat častěji a snadněji kolem věku 11 let a vše se stupňuje během puberty.
    Určitou roli v pláči chlapců během dospívání hraje i testosteron.
     
    Náhradní matka v internátní škole velkého počtu 13-18letých chlapců uvedla, že za celý školní rok neviděla ani jednou žádného z chlapců plakat. „Občas vidí opravdu hrozné věci, například v nemocnicích. Kluci nikdy nepláčou, zatímco dívky ano.“ Na pláč dívek totiž má u nich pravděpodobně vliv hormon prolaktin.
     
    Velkou roli hraje také socializace, neboť zatímco chlapci jsou obecně odrazováni od pláče už od útlého věku, dívčí pláč je přijatelný a očekávaný.
     
    Neexistuje žádný důkaz o tom, že muži jsou jaksi vnitřně „méně emocionální „než ženy, že jsou od přírody více necitliví nebo bezcitní. Dostupné výzkumy naznačují, že muži prožívají právě tolik emocí, jako ženy. Experimenty s měřením fyziologických reakcí, jako např. srdeční frekvence a kožní vodivosti ukazují, že muži reagují přinejmenším stejně, jako ženy ke smutku nebo dojemným filmům. Muži jsou prostě méně emocionálně expresivní než ženy. Méně ochotní (nebo méně schopní) projevovat své emoce pláčem.
     
    Výzkum zjistil, že 74 % osob plakalo nad smrtí svého blízkého, zbylá skupina plakala poté v soukromí, protože, jak uvedli, je to velmi osobní.
     
    44 % mužů rozpláče dojemná scéna ve filmu, 39 % rozpad jejich vztahu. (Já bych ta čísla čekala tedy obráceně, ale tak asi romantická scéna ve filmu je pro muže daleko dojemnější, než rozchod s partnerkou, zatímco ta se utápí někde v slzách a ještě tři roky potom běduje nad tím, jak zůstala sama, než pochopí, že pan dokonalý nebyl tak úplně dokonalý, a že jsou také jiní muži na světě…)
     
     
     
    Nejvíce muži pláčí před svojí partnerkou a to celých 73 %. Pouze 8 % mužů by před svou partnerkou nikdy neplakalo.
    50 % mužů se raději vypláče na rameni nějaké blízké ženy, 47 % u své matky.
     
     
     
    Partner nebo partnerka je ve skutečnosti první volbou pro muže i pro ženy.
     
     
    Pláč má terapeutický účinek. Potlačovat touhu plakat je nezdravé. Vede k nahromadění stresu, který je duševně i fyzicky pro člověka „toxický“. Jiná studie však prokázala, že lidé, kteří plakali při dojemném filmu měli sníženou hladinu imunoglobulinu A (jedna z hlavních pěti tříd lidských protilátek), zatímco neplakající měli jeho hladinu normální.
     
    Vysoké procento dotázaných se cítí lépe po pláči. Ten ale může mít i opačný efekt, pokud se to přehání. I plakat se musí s mírou. Po pláči může člověk cítit větší napětí, stres, negativní pocity a nálady.
     
    „Mužské slzy“ jsou brány mnohem vážněji, než „ženské“. Jak uvedla jedna respondentka: „Když pláče muž, už to musí být něco důležitého, zatímco my ženy pláčeme třeba kvůli přebytečnému tuku v kalhotách. Představte si ženu, která je frustrovaná a pláče, protože si omylem smazala celý dokument v počítači a musí ho psát znovu. Kdyby se nad stejnou věcí rozplakal muž, vypadal by jako dítě.“
     
    A teď to nejdůležitější, k čemu se chtěla společnost Kleenex dostat 🙂
     
    Muži používají k usušení slz:
    • ruce 35 %
    • látkový kapesník 33 %
    • papírový kapesník 24 %
    • rukáv 20 %
    • toaletní papír 15 %
    • papírové kuchyňské utěrky 14 %
    • Kleenex® kapesníčky pro muže 13 %
    Každé 1,5 sekundy se v Británii prodá jedno balení Kleenex kapesníčků pro muže.
     
    Do rukou se utírají slzy opravdu úžasně…
     
    Nevadí mi, když muž pláče. Viděla jsem to několikrát a neberu to jako projev jeho slabosti nebo slabšího mužství. Mám ráda, když člověk projevuje své emoce. Nesmí se to ale přehánět. Je ale pravda, že když plakal muž, šlo vždycky o něco důležitějšího.
    Úplně ze všeho nejvíc ale miluju, když pláčou oba partneři smíchy.
    Neznám lepší terapii.