otєrєzє.cz

Všechno je špatně

Přemýšlela jsem, co mě vlastně v životě přináší radost. Myslím i dlouhodobě.
Přemýšlela jsem, kdy jsem vlastně šťastná.
Přemýšlela jsem, jaký můj život je.
 
Mám klučičí práci, která mě ničí psychicky i fyzicky.
Mám ženu, která se se mnou nebaví a která mě nemiluje, zatímco já jí ano.
Mám dceru, která mě miluje a já ji.
 
I činnosti, které mám rád ve svém klučičím životě, dělám vždy s představou, že jsem Tereza.
Jsou chvíle, kdy vás fyzicky náročná práce tak ubíjí, že je vám zle. Že v tu chvíli chcete být tisíckrát víc Terezou, ale o to víc vás hodí přímo do chřtánu klučičích záležitostí. Když vykoupat, tak celá. Když potrápit, tak pořádně.
 
 
Z tohoto výpočtu vám vyjde, že jedinou radostí je moje dcera.
Je to jediný můj důvod k radosti (nepočítám-li Terezu).
 
Často mám výčitky svědomí. Často se rozhoduji, že to chci v sobě ubít, zničit a zůstat tátou.
Často se o to snažím a chvíli mi to jde.
V minulosti jsem už zabíjela Terezu několikrát.
Shromáždila jsem si všechny své holčičí věci a demonstrativně je vyhodila (i ty krásné nové).
Přišlo to zas.
Opakovalo se to.
Zase jsem si postupně nakoupila nové.
A znovu to třeba za dva roky vyhodila.
A pořád dokola.
Ničíte to v sobě od 15ti, protože musíte. Protože jste k tomu nuceni. Protože neexistuje jiné řešení. A teď navíc, protože máte dceru…
 
Je to k zbláznění.
 
Jen neohrozit její výchovu. Jen nebýt důvodem, aby se za mě mohla jednou stydět.
 
Nepřichází v úvahu žádná změna.
Nikdy.
 
Je mi do breku.
 
Ale do breku mi bude při jakékoliv variantě.
 
Jsou to dvě naprosto neslučitelné věci.
 
A každý vám řekne, že na prvním místě je dítě.
Tak to cítím i já.
 
Zešílím v tomhle těle. Musím to někomu říct. Musím to někam napsat. Nečtěte to. Je mi to jedno.
Je mi smutno.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.