otєrєzє.cz

Podzimní krásky

23. 9. 2014 / 17:13 / 23 Comments
Tohle bude dnes jen takové moje bezstarostné nevýznamné psaní, protože si prostě chci psát a protože mám radost i z toho, že už je podzim, i když na tu zimu se netěším.
 
Přepadl mě čokoládový záchvat. A tak jen co jsem zase celá veselá přišla z práce, hned jsem si musela jednu čokoládu rozbalit. To bude asi tím, že je dnes první podzimní den a potřebujeme si něčím udělat radost.
 
Jak jsem zjistila, s prvním podzimním dnem snad úplně každá holka začala řešit, co na sebe 🙂 Pochopila jsem to z rozhovorů kolegyň v práci i náhodných kolemjdoucích a při pohledu na polovinu dívek mi došlo, že je třeba připravit se na zimu. Že co nevidět budu muset uklidit i moje milované balerínky, které jsem přes celé léto nesundala.
Jupí! Podzim! Nový šatník! Nové botky! Těším se, až si je půjdu vybrat 🙂
 
Jen vyberu schránku, vykoukl na mě leták Deichmann se slevovým kódem. Tak jsem místo výtahem šla pěšky po schodech, abych si celý leták hned hezky prohlédla a už mám vybráno 🙂
Musím říct, že mám tak úžasné kolegyně. Někdy mám pocit, že jsou to moje kamarádky. Dnes jsme (ale nikomu to neříkejte, protože obvykle opravdu pilně pracujeme! A tohle bylo o polední pauze vlastně 😉 debatovaly o botách na podzim, s kolegyňkou jsme skoukly katalog CCC a Deichmanna a probraly, co se nám oběma líbí, co nelíbí a jak bysme nejradši nakoupily ne jedny, ale hned dvoje nebo troje boty. Jedny vysoké, druhé nižší…
Byla jsem ve svém živlu.
Kolega jen kroutil hlavou, jak můžeme takovou dobu řešit boty. „Vždyť jsou to jen boty, proboha!“ 🙂
Ona je moje kolegyně taky blázen do bot 🙂
Ne, to nejsou JEN boty. To je jedna z nejdůležitějších částí dámského šatníku a k tomu ještě vybrat nějaký hezký podzimní kabátek s páskem a budu spokojená.
 
Kolegyňka mi ukazovala fotky nových bot z výprodeje na 10cm podpatku (vhodné tak na ples nebo na léto, ale tak krásné!), které si teď koupila a u kterých jsem si hned představila, jak bych se v nich asi líbila svému míšánkovi. 🙂
 
No a pak jsme ještě probraly gynekoložky. Pomalu abych si nějakou hledala (údajně můžeme začít klidně už půl roku před operací), ale kolegyňka říkala, že v našem městě bude jen těžko mít nějaká volné místo. Kdysi jsem pracovala externě pro jednu firmu, která prováděla průzkumy mezi lékaři a dost často býval právě mezi gynekology, takže jsem si tu pěkně obhlédla už dávno všechny ordinace i chování každého z nich a měla bych vybráno 🙂 Tehdy jsem byla nesmírně šťastná, že jsem chodila „na gyndu“ a pamatuji si ty návštěvy „krajin pro muže zapovězených“ dodnes 🙂
 
V kanceláři se pak strhla debata, jak to gynekolog pozná, když tam přijdu a nic mu neřeknu. Protože znám z vyprávění holek po SRS ze společných sezení, které nás vždycky baví tím, jak gynekoložka nic nepoznala, dokud se nepodívala dovnitř. Udělám to stejně 🙂
 
A v práci jsem v pondělí zažila ještě jednu moc milou reakci kolegyně z vedlejší kanceláře. Dozvěděla jsem se, kdo v práci čte tento blog (což je někdy dobré vědět a což jsem nevěděla 🙂 a uvědomila jsem si, že máme (my všichni) možná více spojenců, než si myslíme.
 
Co na sebe teď na podzim ale neřeším jen já.
Kamarádka Vlasta (MtF před prvním krokem) z Moravy, jejíž nadšení z otevření se sama sobě i světu mně něco připomíná a líbí se mi, mě přivedla na vzpomínky, kdy jsem taky vloni řešila podzimní oblečení, ale nechtěla jsem si už kupovat nic pánského. Tohle neřeší určitě jen ona, ale spousta z vás, protože jednoduše nemůžete ještě sáhnout po vyloženě ženských věcech.
 
Je pravda, že už vůbec nic unisex z této doby v šatníku nemám. 🙂 Přestala jsem to nosit. Chci se oblékat jako žena, chci si tu ženskost užívat i v oblečení a co víc – je to ode mě očekáváno. Což je naprosto super! Můžu si vzít, co chci! To je totální bezbalvanovitý stav v hlavě.
Takže nakonec unisex věci, které jsem si v tom divném meziobdobí před přeměnou nashromáždila, byly vlastně jen na chvíli. Ale jsou také součástí toho všeho. Je to nezbytný krok (pokud tedy někdo neskočí rovnou do dámského, což u mě nehrozilo).
Mám radost, když vidím, jakou má Vlasti radost z každého svého krůčku a chtěla bych jí tímto podpořit a moc pozdravovat! Rozjela jsi to hezky, naplno a jsem si jistá, že s takovou energií, kterou do toho dáváš, budeš už brzy šťastná. Ty jsi žena, o tom nepochybuji. Vím to z toho, jak přemýšlíš, jak píšeš, jak mi popisuješ situace, které prožíváš. A vidíš sama, že máš více spojenců, než bys čekala. Není to tak těžké…
 
Cestou z práce jsem vezla zase jinou kolegyni a povídaly jsme si o barvě vlasů. Jela zrovna ke kadeřnici a chtěla tak černou, jako mám já. Vysvětlovala jsem jí, že já mám ale „černohnědou“, že to není úplně nejtmavší odstín, ale všichni mi stejně říkají, že je černá, takže jsem už po druhé sáhla (když už jsme u té čokolády) po „čokoládově hnědé“ a postupně na ní přejdu 🙂
 
Chtěla bych být taky taková podzimní kráska, jako jste vy, všechny slečny a ženy, které vás potkávám v ulicích ve slušivých kabátcích, nízkých kozačkách s podpatkem, co tak krásně zní při každém vašem kroku a zachumlané do šátku kolem krku. Do toho sluníčko a začínající zlatá barva stromů, jehož lístek sem tam upadne a cvrkne mě do nosu i svou nenapodobitelnou vůní – vůní podzimu.
 
Troufám si říci, že všechny jste krásné a v podzimním sluníčku obzvlášť.
 
 
Tohle je první podzim mého života, kdy mám šanci se vaší kráse konečně přiblížit…
 
Taky bych chtěla takovou fotku…

23 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.