Kdy začaly dívky nosit růžovou?
Ne, růžová vždy nepředstavovala ženskost a nebyla barvou dívek.
Ještě v roce 1918 se psalo v časopisech toto:
„Obecně uznávaným pravidlem je, že růžová barva je pro chlapce a modrá pro dívky. Důvodem je to, že růžová je rozhodnější a silnější, je tedy vhodná pro chlapce, zatímco modrá je jemnější a roztomilejší, což se hodí více pro dívky.“ [Earnshaw’s Infants‘ Department, a trade publication, June, 1918]
Jiné zdroje uvádí, že modrá byla lichotivá pro blonďaté, růžová pro tmavovlasé, nebo modrá byla pro modrooké děti, růžová pro hnědooké děti. (Paoletti)
Bez rozlišení pohlaví.
V roce 1927 časopis Time otiskl graf zobrazující vhodné barvy pro dívky a pro chlapce sestavený podle předních amerických módních obchodů. Např. Filene v Bostonu naváděl rodiče, aby chlapce oblékali do růžové. Stejně tak Best & Co v New Yorku, Halle v Clevelandu a Marshall Field v Chicagu.
Chlapeček v růžové, anonymní malíř (kolem 1840).
Dívky i chlapci se v 19. století oblékali do růžové.
Co se stalo s neutrálními bílými, růžovými nebo modrými oblečky našich dětí bez ohledu na jejich pohlaví?
Důvodů je několik.
Velký vliv na rozdělení těchto barev mezi pohlaví měla americká vydavatelství blahopřání k narození dítěte.
Začala totiž vydávat přáníčka přesně v opačných barvách, než jak bylo dosud zvykem. Jejich námětem byly dva obrazy, které byly často zobrazovány společně, zatímco každý z nich byl nakreslen jiným autorem:
Pinkie, Thomas Lawrence, 1794 a The Blue Boy, Thomas Gainsborough, kolem 1770
Pinkie (Růženka) byla přezdívka Sarah Barrett Moultonové, jejíž portrét byl namalován, když jí bylo 11 let. Narodila se na Jamajce a zemřela rok poté, co byla zvěčněna na portrétu.
The Blue Boy (Modrý chlapec) je portrétem Jonathana Buttalla, syna obchodníka s nářadím.
V roce 1921 koupil bohatý budovatel železnic Henry Edwards Huntington oba obrazy a začal je ukazovat vždy spolu, čímž jasně všem budoucím generacím definoval, že růžová je pro dívky a modrá pro chlapce.
Během několika málo let se nově přiřazené barvy začaly projevovat i v průmyslu. Začal se vyrábět růžový cadillac, růžové kuchyňské spotřebiče…
V 50. letech už byla růžová striktně spojována s ženskostí.
Každá generace přináší nové definice mužnosti a ženskosti, které se promítají v našich oblecích.
Scéna s písní „Think pink“ z amerického filmu Funny face (1957)
A je vymalováno 🙂
Do práce dnes přišly fotbalové dresy. Modré 🙂
Nesla jsem je řediteli a kolega mi říká: „Jé dresy, to zas bude fotbalový turnaj mezi podniky. Ale ty asi fotbal nehraješ, viď?“ (Jak se může takhle ptát, když už to všechno o mně ví! 🙂
Bože jak jsem šťastná, že už teď můžu využívat některých výhod žen… a nikdo mě nenutí přijít v sobotu, abych hrála ve fotbalovém mužstvu!
Už ten název „mužstvo“ je plné zpocených, svalnatých, i když veselých mužů a všude kolem ze všech přímo prýští testosteron.
Ještě před pár lety bych si pravděpodobně hledala výmluvu, jak se nezúčastnit.
Fotbal mi neříká vůbec nic. Natož ho hrát. To byl můj celoživotní problém. Byla jsem divná a při hodinách tělocviku jsem se v téhle hře všem jen pletla. A se zatnutými zuby počítala každou minutu, kdy tahle hrůza skončí a já si budu moct zase zalézt do svého holčičího světa… Kde mi nikdo neříkal, jaká jsem neschopná hráčka fotbalu.
9 Comments
Majti
Terezko, Já tedy miluji růžovou, Mám krásnou mikinu, a termosku do práce, a chtěla bych mobil v růžové. A k černovlásce se růžová super hodí. Jakmile mi dorostou vlásky tak do černých jdu.
anita angelb
mila terezko
Tereza
Milá Anito, mám ráda růžovou stejně jako modrou, černou nebo žlutou, ale mužských barev (stejně jako všech ostatních mužských věcí) mám za ty roky plné zuby, takže se přirozeně těším z vyloženě ženských barev, kterou (bohužel) růžová je.
anita angelb
no vidis terezko tolik povyku pro nic ,verim ze si mala toho predtim plne zuby no nemusis byt jako paris ilton . ja take nenosim mini aby mi bylo videt zadek , vis co chci rict ,nedovol kouzelnym pilulkam aby ti vymyli mozek ..
Tereza
Počkej Paris Hilton miluju :)))
anita angelb
ja ne terezko .. hezky rano
Tinka
Ahoj, nominovala jsem tě na TAG, tak se zajdi kouknout na můj blog a zjistíš víc 😉
Tomáš František
Až do poloviny 20. století platilo, že chlapci nosí růžvovu a děvčata modrou. Růžová byla chápána jako jemnější odstín červené, to je barvy, která byla vyhrazena bohům a králům (králové nosí červený – purpurový – plášť, Ježíš Kristus ve správném vyobrazení má plášť červený, kardinálové jsou celí v červeném apod.). Naopak Panna Maria má správně vždy plášť modrý. Dříve narození si jistě vzpomenou, že ještě v 70. a 80. letech 20. století muselí mít v tělocviku chlapci červené trenýrky a děvčata modré.
Tereza
[8]: Děkuji za pěkné doplnění k článku. Opravdu to tak je, že chlapci byli v červených trenýrkách a děvčata v modrých. Vlastně mi to vůbec až doteď nedošlo.