otєrєzє.cz

Kdy začaly dívky nosit růžovou?

Ne, růžová vždy nepředstavovala ženskost a nebyla barvou dívek.
Ještě v roce 1918 se psalo v časopisech toto:
“Obecně uznávaným pravidlem je, že růžová barva je pro chlapce a modrá pro dívky. Důvodem je to, že růžová je rozhodnější a silnější, je tedy vhodná pro chlapce, zatímco modrá je jemnější a roztomilejší, což se hodí více pro dívky.” [Earnshaw’s Infants’ Department, a trade publication, June, 1918]
Jiné zdroje uvádí, že modrá byla lichotivá pro blonďaté, růžová pro tmavovlasé, nebo modrá byla pro modrooké děti, růžová pro hnědooké děti. (Paoletti)
Bez rozlišení pohlaví.
V roce 1927 časopis Time otiskl graf zobrazující vhodné barvy pro dívky a pro chlapce sestavený podle předních amerických módních obchodů. Např. Filene v Bostonu naváděl rodiče, aby chlapce oblékali do růžové. Stejně tak Best & Co v New Yorku, Halle v Clevelandu a Marshall Field v Chicagu.
Chlapeček v růžové, anonymní malíř (kolem 1840).
Dívky i chlapci se v 19. století oblékali do růžové.
Co se stalo s neutrálními bílými, růžovými nebo modrými oblečky našich dětí bez ohledu na jejich pohlaví?
Důvodů je několik.
Velký vliv na rozdělení těchto barev mezi pohlaví měla americká vydavatelství blahopřání k narození dítěte.
Začala totiž vydávat přáníčka přesně v opačných barvách, než jak bylo dosud zvykem. Jejich námětem byly dva obrazy, které byly často zobrazovány společně, zatímco každý z nich byl nakreslen jiným autorem:
Pinkie, Thomas Lawrence, 1794 a The Blue Boy, Thomas Gainsborough, kolem 1770
Pinkie (Růženka) byla přezdívka Sarah Barrett Moultonové, jejíž portrét byl namalován, když jí bylo 11 let. Narodila se na Jamajce a zemřela rok poté, co byla zvěčněna na portrétu.
The Blue Boy (Modrý chlapec) je portrétem Jonathana Buttalla, syna obchodníka s nářadím.
V roce 1921 koupil bohatý budovatel železnic Henry Edwards Huntington oba obrazy a začal je ukazovat vždy spolu, čímž jasně všem budoucím generacím definoval, že růžová je pro dívky a modrá pro chlapce.
Během několika málo let se nově přiřazené barvy začaly projevovat i v průmyslu. Začal se vyrábět růžový cadillac, růžové kuchyňské spotřebiče…
V 50. letech už byla růžová striktně spojována s ženskostí.
Každá generace přináší nové definice mužnosti a ženskosti, které se promítají v našich oblecích.
Scéna s písní “Think pink” z amerického filmu Funny face (1957)
A je vymalováno 🙂
Do práce dnes přišly fotbalové dresy. Modré 🙂
Nesla jsem je řediteli a kolega mi říká: “Jé dresy, to zas bude fotbalový turnaj mezi podniky. Ale ty asi fotbal nehraješ, viď?” (Jak se může takhle ptát, když už to všechno o mně ví! 🙂
Bože jak jsem šťastná, že už teď můžu využívat některých výhod žen… a nikdo mě nenutí přijít v sobotu, abych hrála ve fotbalovém mužstvu!
Už ten název “mužstvo” je plné zpocených, svalnatých, i když veselých mužů a všude kolem ze všech přímo prýští testosteron.
Ještě před pár lety bych si pravděpodobně hledala výmluvu, jak se nezúčastnit.
Fotbal mi neříká vůbec nic. Natož ho hrát. To byl můj celoživotní problém. Byla jsem divná a při hodinách tělocviku jsem se v téhle hře všem jen pletla. A se zatnutými zuby počítala každou minutu, kdy tahle hrůza skončí a já si budu moct zase zalézt do svého holčičího světa… Kde mi nikdo neříkal, jaká jsem neschopná hráčka fotbalu.

9 komentářů

  • M

    Majti

    Terezko, Já tedy miluji růžovou, Mám krásnou mikinu, a termosku do práce, a chtěla bych mobil v růžové. A k černovlásce se růžová super hodí. Jakmile mi dorostou vlásky tak do černých jdu.

  • T

    Tereza

    Milá Anito, mám ráda růžovou stejně jako modrou, černou nebo žlutou, ale mužských barev (stejně jako všech ostatních mužských věcí) mám za ty roky plné zuby, takže se přirozeně těším z vyloženě ženských barev, kterou (bohužel) růžová je.

  • a

    anita angelb

    no  vidis  terezko  tolik povyku pro  nic ,verim ze  si  mala  toho  predtim plne  zuby no  nemusis   byt   jako paris ilton . ja  take  nenosim   mini   aby mi  bylo videt zadek , vis  co  chci  rict ,nedovol  kouzelnym  pilulkam  aby ti  vymyli mozek ..

  • T

    Tomáš František

    Až do poloviny 20. století platilo, že chlapci nosí růžvovu  a děvčata modrou. Růžová byla chápána jako jemnější odstín červené, to je barvy, která byla vyhrazena bohům a králům (králové nosí červený – purpurový – plášť, Ježíš Kristus ve správném vyobrazení má plášť červený, kardinálové jsou celí v červeném apod.). Naopak Panna Maria má správně vždy plášť modrý. Dříve narození si jistě vzpomenou, že ještě v 70. a 80. letech 20. století muselí mít v tělocviku chlapci červené trenýrky a děvčata modré.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.