Blondýna s koulema :)
Celý týden chodím spát mezi 20. – 21. h., abych byl vůbec ráno schopný vstát a v pátek (včera) jsem musel na bowling s kolegy z nového zaměstnání, domů jsem přišel v 1 h. v noci a chtělo se mi jako spát? Vůbec! Lehl jsem si, koukal do stropu, přemýšlel, proč tu jsem zase sám, tak jsem zase vstal, pustil si dva trapné horrory (konečně filmy, které mi nepřipomínají manželku, protože jsme na ně spolu nekoukali) a najednou bylo 5 ráno. Hurá, nový den! Už se nemusí spát. Cítil jsem se, jakobych byl vyspaný. Necítil žádné bolení hlavy, žádné pálení očí, prostě nic. Tak jsem čekal, že se mi začnou během dne zavírat oči a zase nic. Už asi spát vůbec nikdy nepotřebuju. (To je super! Teď toho udělám 2x tolik! 🙂 Dneska jsem položil úplně nové „dlaždičkové“ lino do koupelny a vyhodil to příšerné staré 30 let – poslední zbytky předchozích majitelů. To se bude Kačence líbit, až si tam bude dělat domeček příští víkend. A Tobě by se líbilo taky. Jenže Tebe to nezajímá…
…na tom bowlingu byla na vedlejší dráze jiná skupina mladých lidí. A mezi nimi jedna krásná něžná blondýnka s dokonale ladnou chůzí a úsměvem, který mě odzbrojil. Nějak mě ty oči pořád cestovaly k ní. A pak mi došlo, jak krásné by bylo mít někoho takového. Někoho, komu můžu slibovat místo Tebe, že už to nikdy neudělám, že už bude všechno dobré, že máme tolik šancí na vztah, který konečně bude napořád… Byl by tu někdo, kdo bude stát o Toma věrného, pozorného, milujícího, který nikoho nebije a který si nesmírně váží téhle druhé šance. Chci jí dát Tobě, ale Ty jí nechceš. Odmítáš jí takovým způsobem, který mě udivuje. Nechápu to.
V téhle zemi určitě žije někdo, kdo stejně jako já touží po druhé šanci (nebo i po první). Někdo, kdo to má v hlavě srovnané a ví co chce. Ví, že rodina má nejvyšší hodnotu a já někomu takovému můžu nabídnout všechno znásobené svými zkušenostmi, které bych raději nikdy nezískal. V tuto chvíli ale už jen výhoda pro tu, která chce milovat stejně jako já…
Na bowlingu jsem si řekl: „Jo, to je ona! Přesně tahkle si jí představuju!“ Ale hold nejsem oprsklý, což mojí situaci rozhodně neusnadňuje, takže jsem jen tiše pozoroval, kochal se, snil a vyhodnocoval zase její situaci, přičemž jsem vyhodnotil, že tam s partnerem rozhodně nebyla… ale to bylo taky všechno. Jinak nevím nic.
Mí kolegové fotili jako zběsilí, takže až dají fotky na server, doufám že tam někde bude i ona. Ale co dál nevím. To je jedno. Třeba jí zase jednou potkám…
…ale o to nejde. Jde o to, že jsem pochopil, že tohle je ta správná cesta.
Jenže kde tu pravou najít?
A za druhé – jak zařídit, abych padl do oka i já jí?
To nezařídím. To musí samo. Vždycky je to risk. Ale stojí za to to zkusit.
Je mi líto, že nechceš využít druhou šanci. Stálo by to za pokus a výsledek by Tě překvapil.
Takhle budu mile rád věnovat všechna svá ponaučení, co jsem si vzal k srdci, do vztahu s někým, kdo o to stojí. Ne jen kvůli mě, ale i kvůli němu…
A doma „Tě“ nenajdu… musím mezi lidi… i když je mi to sebevíc nepříjemné…
Jdu předstírat spaní. Třeba usnu… (To asi těžko!) (hele nekecej mi do toho jo?)
3 Comments
Jana
Když to tak pročítám nebylo by jednodušší kdyby si Tereza nešla přítelkyni či přítele který o ní bude stát?Nemá smysl trápit se nad strarými věcmi a jít dál.To co se stalo nevrátiš i když bych Ti to z celého srdce přála.
Tom
Nechci to vracet. Chci to začít znovu od začátku a jinak s někým, koho znám tak perfektně, že nikdo takový jiný na světě neexistuje a on zase mě. Někdo, s kým mám dítě a to dítě nás chce spolu.
Tom
…ale jinak stejně děkuju. Já vím jak to myslíš. Netrápit se starými věcmi. A zase si myslím, že to nejde. Můžu zaměstnat mozek něčím jiným, ale nevytlačím to z myšlenek. Jen překryju a v tu nejpitomější chvíli to zase vyleze ven.