otєrєzє.cz

Nový kolega

V pondělí má do konstrukce nastoupit nový kolega. Bulhar. Prý je to hezký pán, svobodný, hovoří trochu anglicky a máme s ním chodit na oběd, aby se tu trochu “otrkal”. Paní personalistka nás upozornila, abychom nosily prstýnky, jakože jsme zadané, protože je prý opravdu hezký 🙂 Kontrolovala i můj prstýnek 🙂 (Já mám stejně jenom jeden.)
Smála se té představě, že by se do mě mohl zakoukat. Ne proto, že by nemohl, ale proto, že ještě nejsem tak úplně “dodělaná” 🙂 Paní personalistka neví nic o Darince, která tohle teď ale vlastně prožívá.
Pro mě je to ovšem moc příjemná situace.
On bude můj první kolega, který mě nezná z dřívějška. Začínám u něj s čistým štítem. Bude na mě, jak moc žensky se budu prezentovat (v ten den se samozřejmě vyšňořím co nejlépe dovedu 🙂 a vyzkouším si na něm, jak mě vidí někdo cizí.
Třeba budu zklamaná, třeba ne. Myslím, že už si trochu věřím. I s hlasem, i když vedle Darinky to stále není ono. (Když jsme se sešly v pátek v Motole a obíhaly vysmáté kolem širokého sloupu u vchodu, protože jsme se nemohly najít, tak mi řekla, že do telefonu jsem zněla dobře. To mě potěšilo. Zrovna od ní. Ale potom mi to už zase sklouzlo tam, kam nechci. To je tím, že v telefonu na to myslím a snažím se. Kdežto při běžném hovoru si to nehlídám (i když poslední dobou už ano a teď už jde jen o to ještě více vylepšovat tu holčičí frekvenci.)
O tréninku ženského hlasu se chystám udělat speciální stránku, na které shromáždím úplně všechno, co se mi podařilo dát dohromady (software, učebnici, osobní poznatky, poznatky Darinky, poznatky vás všech :).
Příští týden má Darinka svůj Den D. Takže předpokládám, že zase začnu psát druhou téměř on-line reportáž přímo z Motola 😉 A pak se těšte na další články, protože tu bude u mě na rekonvalescenci a rehabilitaci a doslova lázeňském pobytu 🙂 Ty články budeme psát spolu (pokud bude čas), případně jí nechám, aby nám popsala všechny své zážitky přímo z první ruky. Ať to není jen o mně.
Zjistila jsem, že se na nového kolegu těším víc, než kdyby to měla být nová kolegyně 🙂
Moc si přeji, abych se mu líbila 🙂
Dnes při obědě mi došlo, jak mám bezva kolegy.
Je to dnes přesně měsíc (takže takové malé výročí), co chodím všude oblečená žensky, co mě všichni oslovují Terezo a komunikujeme všichni spolu ve správném rodě. Je to měsíc, co si žiju svůj sen, kdy mě všichni přijali snad nejlépe, jak jen mohli, že jsem si to tak ani sama nepředstavovala.
Mí kolegové se mnou sedí na obědě, řešíme úplně obyčejné věci, co se při obědech řeší, smějeme se, mluvíme spolu. Žádný problém. Nikdo nemá žádný problém. Už ani ve výrobě, kterou teď procházím tak ráda a baví mě, jak mě zdraví třeba i vězni 🙂
“Teri”, “Terko”, “Terez”… miluju, když na mě volají…
“Čau holky!”, když vejde vedoucí výroby…
Zapadla jsem 🙂
Je mi z toho tak hezky.
Sedím tam, dívám se na ně, jak se ke mě chovají, jak si se mnou povídají a užívám si ten slastný pocit “normálnosti”.
I když je to normálnost tak trochu navozená uměle (protože jsem je poprosila, aby se ke mě chovali jako k ženě). Jenže jejich chování začíná být spontánní. Kromě jednoho staršího pána, který mi pořád říká v mužském rodě, ačkoli před ním stojím namalovaná, žensky oblečená v balerínkách a mluvím na něj v ženském rodě. Tím ženským rodem ho ale udolám 🙂 Já to nevzdám! (Ten pán totiž nad tím nepřemýšlí. Mluví ke starému Tomovi bez ohledu na to, jak vypadám, protože si ho ve své hlavě takto zafixoval.)
A potěšil mě dnes také pan ředitel. Dostala jsem mimořádnou odměnu (za to, že jsem jednoho dodavatele přemluvila ke snížení ceny některých komponentů), takže budou nové botičky a velký výlet s Kačenkou do pražské ZOO! 🙂 Pojedeme metrem i tramvají a užijeme si to. (Pro Kačenku je to vždycky zážitek a pro mě s ní taky.) A taky bude na oooobrovskou pizzu s Darinkou 🙂
Když jsem jí byla v pondělí ráno vyprovodit k Jarolímovi, ta chodba před jeho ordinací byla zvláštní. Hodně tmavá, ponurá, tichá, starodávná. Nebylo si kam sednout, židličky byly obsazené staršími pány – mezi nimi Darinka se svým blond copem úplně zářila 🙂 Ukázala mi i oddělení, kde budu ležet. Všude tmavě zelená podlaha. Ale i kdyby byla černá nebo zlatá, je mi to fuk. Chtěla jsem tam za ty dveře už utéct. Nebo přijít s Darinkou k Jarolímovi, aby mě jako už vzal 🙂
Takže pokud zhodnotím ten měsíc, co mám za sebou, můžu říct, že jsem moc spokojená.
Každý den byl krásný.
Protože žádný den nebyl s maskou, s přeskakováním z Terezy do Toma a nazpátek, se strachem, že mě někdo takhle uvidí. Tomu už je konec. Navždycky.
Každým tím dnem si všichni zvykali víc a víc, až se ten pohled na mě úplně otupil a pomalu se mi podařilo přehrát všem lidem ten původní obrázek v jejich hlavách na ten nový. Protože jim ho před oči servíruju denně 🙂 To je ta nejlepší metoda, jak je donutit, aby si zvykli.

14 komentářů

  • Š

    Šárka

    Zapřít partnerovi minulost bych nedokázala, nemohla bych díky tomu v klidu spát ani spokojeně a v klidu žít, protože bych se stále děsila okamžiku, kdy to o mě zjistí a na mě to praskne. Navíc ono to ani moc dobře někdy utajit před partnerem nejde pokud žijete spolu ve společné domácnosti. Některé věci prostě TS ženy dělat musejí a některými můžou vzbuzovat právě podezřelé chování.

  • L

    Lucka

    [8]:Terezko tohle je tak těžká a velice individuální věc, že správný recept na to asi nikdo nezná. jsou partneři kterým to vadit nebude nebo je to bude i přitahovat či vzrušovat. nebo naopak, při každém polibku si představí to opačné pohlaví a bude jim to tak nepříjemné že to nesnesou, nebo jim to bude ´´musím to tak napsat´´odporné. dle mého je nejlepší to říci až nás ten druhý partner pozná a pochopí že jsme uplně normální a třeba i super lidé, ale co nejdřív dokud to není příliš vážné, protože potom je to o to těžší a partner muže mýt pocit podvedení, třeba že jsme ho za nos tahali schválně. určitě záleží na konkrétních lidech a třeba i na situaci a zdělení jakým to podáme.  netvrdím Terezko že to musí být pravda, prostě si to myslím.

  • L

    Lucka

    [10]: ahoj. jo kéž by prodloužený víkend, ještě zkrácený, já bych do toho.    nemáš pravdu, chci být co nejkrásnější žena a ženy se mě líbí. proto napsat že TS lezbám je jedno jak vypadají, pravda není. prostě je to jen a jen individuální, co člověk to jiný názor.

  • T

    Tereza

    [10]: Řada žen tohle (že nevypadají tak žensky) nesplňuje, ale to je úhel pohledu jako "ta sklenice je z poloviny prázdná". Je tu pak řada žen, která to splňuje.

  • M

    Míša N.

    [3]:dobrý den Ivanko.Linda má ve vás oporu.Jste určitě dobrá máma,když čtete tento blog,abyste co nejvíc cěděla a  cítila co prožívá Linda.Já bohužel takové štěstí nemám  a stále čekám,že mě má máma jednou pochopí.Určitě si zasloužíte od Lindy jen pochvalu a ne žadný podus.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.