otєrєzє.cz

Nekonečný seriál snů

Tak už žádné prášky neberu.
Ani přes den, ani přes noc.
Nelíbí se mi nechávat se takhle uměle otupovat jen proto, abych se vyspal, abych pak přes den fungoval…
Normálně bych o tom nepsal, protože si to nezaslouží článek, ale zajímavá je má noční zkušenost.
Je to hrůza…
Do postele jsem zaplul ve 20:30 a budil jsem se každou hodinu. A každou tu hodinu se mi zdál nějaký sen.
Byl jsem v Africe na pláži, autem na dovolené v Austrálii – tam to bylo moc hezké, protože jsme tam byli všichni tři spolu a užívali si moře. V Londýně, kde jsem se ubytoval u pochybných lidí, nesměl vzbudit tlustou paní, za níž přišel podnapilý partner a za deště jsem tam po Londýně hledal pekárnu. Letěli jsme letadlem. A další a další sny… nekonečná série snů, mohlo jich být víc než 10, kdybych nemusel do práce… Chce se mi spát a současně je mi spát bráněno. Čím déle se pokoušíte usnout, tím více jste unavení a tím vyšší je pravděpodobnost, že únavou prostě usnete. To tělo si to “naordinuje” samo. Některé “mezičásti spánku” ale trvaly jen 5 minut a už jsem byl zase vzhůru s bolestně úžasným nebo bolestně trpkým snem za sebou. Ať se mi ve snech plní vše, po čem toužím nebo ať mě v nich manželka neustále dokola opouští, vždycky to bolí stejně a nejde znovu usnout.
Zakryl jsem si budík papírem, abych pořád nekontroloval čas. Tím, že vím, že je zakrytý, tak ani neotevírám oči. Ale stejně mi to občas nedá a kouknu na čas na mobilu. Chci vědět, že mám před sebou ještě spoustu času na spaní, ale žádné spaní se nekoná…
A v každém tom snu byla manželka, dcerka a já. Zase ty sny, kdy mi manželka podává ruku a říká, že už je to za námi, že už je to minulost, že už budeme zase spolu. Je to už tak nevěrohodná představa, že si sice můj mozek chvíli myslí, že je to pravda a na okamžik ze mě všechna ta tíha spadne, ale pak si v tom snu uvědomím, že to musí být zákonitě nesmysl a že se mi to musí jen a jen zdát. A probudím se. A takhle pořád dokola.
Vůbec jsem se nevyspal a asi jen tak nevyspím, ale zkusím s tou tíhou u srdce bojovat vlastními silami.
Nevím jak, ale dokud to nezačnu zkoušet, tak nad tím nevyhraju.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.