otєrєzє.cz

Ananas

Ty sny… ta nekonečná série snů… začínám v tom vidět výhodu! 🙂
Některé jsou totiž úžasné.
Cestuju v nich, koupu se v moři, svádí mě krásná dívka, které se bráním, protože mám přeci svojí manželku, ale je to jiný svět, konečně zase jiné pocity než strach, stres a bolest. Vznikají úplně samy a každý je jiný. Ty děje bych nevymyslel. Začínají mě bavit. Nevyspím se, ale je třeba to brát z té lepší stránky.
Dal bych cokoliv za svůj klidný spánek z minulosti…
Horší je to v realitě.
Obklopen pracovními počítači s rodinkami na ploše, otevřenými okny internetových prohlížečů s dětskými botičkami nebo rybářským kloboukem pro manžela, kterému jeho manželky pečou řepu s hermelínem, s vyprávěním o svatbě, o víkendu s dětmi, o tom, co mám koupit, než přijedu domů: “Udělej prosím zase ten náš obvyklý nákup…” Dnes se řediteli narodila holčička. Všichni mu posílali blahopřejné sms. Je z ní v uvytržení. Má tak někdo štěstí. Je spolu s personalistkou jediný kdo ví, že jsem rozvedený. Ptal se mě, jak se to mohlo stát? Bál se, že by ho to mohlo potkat taky…
Děti jsou všude. Rodiny jsou všude. Ptají se vás, co vaše manželka? Kde pracuje? Jaká je?
Odpovídám jim. Vyprávím jim o rodině, o dcerce, o manželce… jakoby se nic nestalo. Baví mě to. Popisuji, jak jsou obě krásné, šikovné, veselé… protože takové přeci jsou! Nelžu.
Nikdo mě neučil co říkat, když se rozvedu. Možná by to chtělo nějaký “Kurz komunikace s okolím po rozvodu”. Protože já neumím vyprávět každému, jak je fajn, že mám konečně práci, ve které končím přesně s koncem pracovní doby (jaký přepych! Oni si to ani neuvědomují, protože tam pracují 7, 10, 15 let…) a je mi to k ničemu, když mě doma nikdo nečeká. Konečně práce, ze které můžu letět rovnou za rodinou a užívat si jich! Vzít to přes nákup a dovézt něco dobrého k večeři. Konečně práce, z které přinesu domů pořádné peníze – tak, jak sis to vždycky přála. Konečně práce, která mi nebrání v spánku a o to víc jsem v pohodě. Jenže s kým se o to dělit?
Je to jako s ananasem.
Miluju ananas. Ta intenzivní jedinečná vůně! Ta šťáva a chuť!
Občas jsem jeden sladký a šťavnatý koupil a večer ho pro všechny oloupal a rozkrájel. Mám na to můj vlastní speciální postup, který se liší od toho oficiálního, co je vždycky na obrázku.
Moc toho pro tři nebylo, ale pochutnali jsme si. “Dal bych si ještě”, říkal jsem si. Mít tak celý ten ananas pro sebe!
Teď mám úplně celý ananas jen pro sebe, konečně se ho můžu nabažit do sytosti, ale vůbec mě to netěší. Nebaví mě to. Nechutná mi tolik. Mnohem radši bych se o něj dělil a zase si říkal: “Dal bych si ještě…”. A říkal bych si to klidně celý život. (Nebo koupil dva 🙂 Proč na tyhle věci musí člověk přijít vždycky tak pozdě? 🙁
A byt ještě není celý můj. Je k tomu ale tak blízko! Čekám na papír, na kterém bude napsáno, že jsme se s manželkou dohodli na tom, že polovinu bytu koupím od ní já a oba ho před notářem podepíšeme. Zdánlivě prkotina. Něco, co přeci manželka chce, ne? Jenže pořád na něj čekám… něco se jí na tom nezdá. Myslí si, že jen hraji o čas. A můj skvělý finanční poradce s kompletně všemi dokumenty čeká na tenhle poslední papír spolu se mnou… :/
Paradoxně se tak moje manželka sama sebe oddaluje od peněz, které jí chci za půlku bytu dát, aby si mohla konečně zařídit své bydlení, po kterém tak touží.
Proč ve všem vidí problém? Pořád mi v ničem nevěří. Nerozumím tomu. Asi mi brzo dojde trpělivost.
Co vlastně chce? Peníze za byt nebo co vlastně? Tak to podepíšu a je to!
To je teď jedno. Je půl deváté, jdu spát.
Zjistil jsem, že je super chodit spát v půl deváté.
Za prvé je to jediná možnost jak se ráno cítit trochu odpočatý, protože přeci jen když se za noc 20x vzbudíte a od 4 h. už každých pět minut dvě hodiny s rozbušeným srdcem koukáte na budík, není té energie po ránu moc, ale tím, že v posteli strávím 9 hodin je tělo aspoň trošku zregenerované a hlavně se už těším, co hezkého se mi bude zase dnes zdát. Občas je to teda nervák, ale když to nemůžu prožívat v realitě, tak aspoň ve snech. Hodnej mozeček 🙂
Prosil bych zase tu slečnu průvodčí, co vypadala trošku jako moje manželka, dnes v noci 🙂
“Čas ten otupí i ostrý břit.” Cítím to.
Ale na břit mojí manželky to zatím nefunguje :/
Jsem ale přesvědčený, že jednou zafunguje.
Já si počkám.
Zítra mi začíná víkend s mojí Kačenkou!
Jo tak proto mám tak dobrou náladu 🙂 Už jsem tu pořádně poklidil, vysál, utřel prach, aby se jí tu líbilo a byl prostor na hraní. Nemůžu se dočkat.
Pokud hladina mého štěstí bude křivka v grafu, jednou za 14 dní – vždy v pátek – bude na nejvyšší úrovni. Zato nedělní večer někde v momentě, kdy se vracím autem sám od ní a od manželky je bod hluboko pod normálem. Zase dalších 14 dní bez ní :/
Dobrou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.