otєrєzє.cz

Thajsko vs Motol (0. díl)

Našla jsem náhodou v jednom e-shopu naprosto dokonalý krásný černo-modrý romantický ženský okouzlující a neodolatelný svetřík Desigual. Z ceny jsem se sesunula ze židle. 1849 Kč. “Tomeee? Nemáš náhodou volné dvě tisícovky?” 🙂
“Když se se mnou vyspíš, bude svetr.”
Takhle to asi nepůjde. 🙂
Nejhorší je, že jak si počítač pamatuje, co jsem kdy v historii hledala, tak mi to teď pořád podbízí ve všech reklamách a tak ten svetřík vidím na každé druhé stránce, provokuje mě a říká: Ty mě chceš, viď? Kup si mě! Kup! Honem! 🙂 Do 13.9. je 20% sleva a doprava zdarma! 🙂
Proč jen nejsem osamělý lovec uprostřed Aljašky, kterému stačí jedno tričko a jeden kožich? 🙂
(Nikdyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyyy!!!)
(Nosí se na Aljašce trička?)
Nevím, proč o tom vlastně píšu. 🙂 Měla jsem v plánu úplně jiný začátek. Tenhle:
Mám připravenou naprostou pecku! 🙂
Před rokem jsem tu dala prostor Dannie ze Slovenska, která psala téměř online reportáž své operace v Motole.
V červnu jsem si tady podobnou reportáž napsala sama a zažila tak vše na vlastní kůži (i duši) :).
Do konce roku ale přidám ještě jednu reportáž! Z Thajska!
Shodou okolností se totiž přihodilo, že téměř ve stejný týden odlétají v listopadu dvě mé milé kamarádky (Andrejka a Péťa) na operaci do Thajska.
Neznám osobně žádnou Češku, která by absolvovala něco takového tak daleko od domova a tak jsem s oběma domluvená, že pokud to půjde, budu dostávat čerstvé informace z druhé poloviny zeměkoule a hlavně po jejich příjezdu se sejdeme a porovnáme detailně Motol versus Thajsko. Provedu s nimi detailní interview. A jelikož jsem si prošla motolským zařízením, budu se mít na co ptát i co porovnávat. Už se na to moc těším a holkám držím palce!
Aniž by to holky původně věděly (já jim to ale oběma řekla), budou obě na stejné klinice a poté ubytovány ve stejném hotelu, takže je velmi pravděpodobné, že se tam sejdou a hlavně téměř jisté, že v tu dobu tam budou jediné Češky. Péťa si bere jako doprovod svojí maminku, Andrejka bude cestovat sama.
Do Bangkoku se nevozí vlastní pokovený dilatátor podle předpisů od doc. Jarolíma, ale pacientka tam dostane průhledný dilatátor ve čtyřech velikostech. Což mi přijde super, protože sama bych uvítala ještě jeden užší a jeden tlustší, abych si to mohla vyzkoušet. I když tenhle náš český předepsaný bych řekla, že je takový dostačující průměr.
Po operaci spí na pokoji s pacientkou thajská sestřička (pro jistotu).
A jak je to s thajským fortransem právě zjišťuji 🙂 Taky se “něco” pije a také to prý není nic moc, ale množství zatím nevím.
Centrum plastické chirurgie v Bangkoku – vstup
Nemocniční pokoj pro pooperační péči – Bangkok
Zatímco se většina z nás českých a slovenských žadatelek o chirurgickou změnu pohlaví rozhoduje mezi Prahou, Brnem nebo Ostravou, některé (je jich velmi málo) se rozhodnou pro Thajsko. (Ještě bych ráda našla slečnu, které prošla vyhlášenou nemocnicí v Srbsku :-).
Můj názor na výběr místa provedení chirurgické změny pohlaví je ten, že výsledek je všude stejný. A o výsledek přeci jde. Řečeno laicky. Protože pokud přijde muž a uvidí svlečenou slečnu rok po operaci v Praze, Ostravě, Bělehradu nebo Bangkoku, řekne, že je to žena. Všechny budou mít vagínu, klitoris a ostatní části vnějšího ženského pohlavního ústrojí.
Pokud nepočítám málo rozšířenou a rizikovější rektosigmoidální vaginoplastiku, kdy se neovagína tvoří z části stěny tlustého střeva, což přináší původně méně vybaveným slečnám větší hloubku a dále vytvoření neovagíny z části kůže stehna, o čemž jsem zaslechla jen z doslechu a kterou by měl údajně po konzultaci provádět MUDr. Vřeský v Ostravě, existují dvě techniky: penilní inverze a non-penilní (skrotální, tedy šourková) inverze.
Porovnávat obě dvě z hlediska výhod a nevýhod tu nechci, protože si myslím, že je to ve výsledku totéž a každý ať si přijde na tu svojí techniku sobě blízkou, ale co vím, tak v ČR (jako ve většině evropských zemí) se používá technika penilní inverze (tedy neovagína vytvořená z kůže penisu, kdy stydké pysky jsou potom tvořeny z kůže šourku).
V Thajsku je ale možné si vybrat a Andrejka podstoupí právě tuto non-penilní inverzi.
Non-penilní inverze je technika, kdy neovagínu tvoří kůže ze šourku a z kůže penisu se tvoří ostatní vnější části celého ústrojí.
O této technice se toho ale moc na českém internetu nedozvíme. (Tak trošku ji sama považuji za zbytečnou, ale proč nemít na výběr? Lidé mají různé požadavky a rozhodně ani tuto techniku neodsuzuji.) Měla jsem možnost na fotce porovnat penilní a non-penilní inverzi a nepoznala jsem rozdíl (jak bych taky mohla? Vždy je cílem vytvořit co nejvěrohodnější ženský orgán).
Před operací jsem taky opravdu hodně řešila, kde se nechat operovat. Thajsko (světovou špičku v oboru) jsem zavrhla z finančních důvodů a Brno s Ostravou z důvodu neporovnatelně menšího počtu odoperovaných, takže mi zůstala Motol jako nejzkušenější pracoviště, na které se navíc obrací i slečny z okolních zemí, kde se tyto operace neprovádí (Slovensko, Bělorusko). Tím opět nechci znevažovat práci ostatních pracovišť. Každý nechť se rozhodne dle svého uvážení.
Dnes ale musím říct, že jsem přišla na to, že je vlastně úplně jedno, kde se nechám operovat (pokud je to alespoň trochu vyhlášené zařízení). Právě proto, že výsledek je všude stejný. Jde nám o to mít ženský pohlavní orgán a ten dostaneme všude 🙂 Navíc u nás v ČR zadarmo. Zatímco na Thajsko je nutné ušetřit několik set tisíc.
Proč se tedy rozhodnout pro Thajsko a nejít na operaci tady, když je to tu zadarmo?
Péťa i Andrejka k tomu měly své důvody a jejich příběhy mi přišly tak zajímavé, že jsem se rozhodla je tu se zachováním anonymity ve zkratce popsat (jsem zvědavá, jestli to dokážu “ve zkratce” :).
Péťa
Představte si, že berete 13 let hormony, vypadáte už jako žena, narostla vám prsa, zformovaly se tělesné křivky a také okolí vás oslovuje jako ženu. Máte manželku, děti a žijete život, který vyhovuje celé rodině – jako dvě ženy. Nikdo s tím nemá problém. Máte dobré zaměstnání jako velmi vysoko postavený zaměstnanec jedné velké firmy za českými hranicemi v Německu a to je také důvod, proč Péťa nikdy nesplní podmínku 1 roku RLT v ženské roli. Prostě do toho “nepraští” a neřekne si: Tak teď jdu do toho a je konec “M” v občance. Takhle jednoduše to u ní nejde.
Druhým důvodem je starší dcera, u které hrozí šikana.
A tak se Péťa rozhodla pro zajímavou věc.
Podstoupí operaci pohlaví v Thajsku, ale nadále úředně zůstane mužem. V praxi to znamená, že to bude muž s vagínou 🙂 V občance bude mít mužské rodné číslo a M, ale tělesně to bude žena se vším všudy.
Jenže teď přijde ta pointa. 🙂
Aplikační předpis MVČR:
K zániku manželství nebo registrovaného partnerství v případě změny pohlaví osoby, která je v platném manželství nebo registrovaném partnerství, tedy dojde ex lege v ten den, který je vyznačen poskytovatelem zdravotních služeb v potvrzení jako den změny pohlaví a tento den by měl být promítnut i do knihy manželství, resp. knihy registrovaného partnerství.
Poskytovatel zdravotních služeb ke změně pohlaví ženatých nebo vdaných transsexuálních osob nepřistoupí, dokud jejich manželství není rozvedeno a poměr k případným dětem uspořádán. Nový občanský zákoník (NOZ) pak v ustanovení § 29 reflektuje situace, kdy změna pohlaví určité osoby nebude provedena v České republice, ale v zahraničí, kde mohlo dojít je změně pohlaví ženatého (vdané). Podle vyvratitelné právní domněnky v ustanovení § 29 odst. 1 NOZ se za den změny pohlaví považuje den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb.
I thajští lékaři požadují určité dokumenty potřebné k provedení operace. Vydává je náš sexuolog. Není požadován jeden rok v RLT a není požadováno potvrzení o ukončení manželství.
Po provedení operace v Thajsku je pacientce vydáno potvrzení o ukončení reprodukčních schopností a chirurgické změně pohlaví, které je platné i v ČR a na základě kterého může na matrice požádat o změnu rodného čísla na ženské a také o ženskou podobu svého jména.
Pokud matrika zjistí, že dotyčná je v manželství, to bude automaticky ukončeno.
Jenže Péťa na žádnou matriku nepůjde! 🙂 Bude tedy žít jako žena s vagínou, ale v dokladech bude mít, že je muž. A chtěla bych moc vidět české úřady, až se Péťa za deset let konečně rozhodne zažádat o ženské rodné číslo a jméno, jak deset let zpátky ruší manželství.
Potom mě ale napadá, že manželství je vlastně formalita, když mohlo deset let existovat, vše fungovat a najednou je jen tak zrušeno, jakoby nebylo. Jaký je tedy rozdíl v tom být a nebýt v manželství, pokud je jedné (nebo oběma) osobám v takovém manželství provedena chirurgická změna pohlaví?
Péťa (a ani Andrejka) v žádném případě o rozvod požádat nechtějí.
Andrejka
Andrejka má milující partnerku, která s ní zůstala i po rozhodnutí jít do přeměny a také mají spolu malého a moc roztomilého kloučka. Když jsem u nich byla, oběma říkal maminko.
“Dones to ukázat mamince,” řekla jsem mu, když jsem mu přinesla hračku na uvítanou.
Donesl to první, která byla po ruce.
Jednou té, podruhé té druhé 🙂
Vím, že existují odpůrci takových vztahů. Já jsem ale zásadně pro takové rodiny a také je budu podporovat.
Andrejka ani její partnerka se za nic na světě nechtějí rozdělit. Přijde jim (stejně jako mně) nesmyslné “žádat” o rozvod, když o žádný rozvod žádat nechtějí. Do žádosti o rozvod se píší důvody, které ovšem v tomto případě nelze použít (jako např. že osoby spolu již nějakou dobu nežijí, že trvá nesoulad atd.)
A tak (narozdíl od Péti) Andrejka po operaci v Thajsku poběží na matriku, zažádá o ženské rodné číslo se jménem a bude mít čisté svědomí, že ona o rozvod nepožádala. Udělala maximum pro zachování jejich manželství, které bych nejradši, kdyby trvalo, protože jde o dvě milující osoby s dítětem bez ohledu na to, co má která z nich mezi nohama.
Matrika zahájí správní řízení o ukončení manželství, vydá rozhodnutí, proti kterému se může Andrejka odvolat. Pokud to udělá, ministerstvo dá ale matrice za pravdu, potvrdí zrušení manželství a uvede nový občanský zákoník, takže by se musela obrátit už pouze na Evropský soud, který už párkrát tyto záležitosti v jiných zemích řešil a individuálně rozhodl, že manželství bylo buď zachováno nebo bylo překvalifikováno alespoň automaticky v registrované partnerství.
Andrejka je takový trošku průbojník a ničeho se nebojí. Jde proti úřadům, protože žádný zákon ani stát jí nebude určovat, s kým se má ona rozvést.
Kdysi řešila i změnu příjmení. Ptala se mě na to nedávno kamarádka. “Můžu změnit jméno, když jsem ještě v manželství?”
Pokud dvě osoby uzavřely při svatbě i dohodu o společném užívání příjmení (což dělá většina), pak není možné změnit příjmení bez toho, aniž by se buď rozvedli nebo si jej změnil i zbytek rodiny.
Pokud jsem tedy v manželství a jmenuji se Novák, mohu požádat o neutrální příjmení Nováků. Má žena se ale potom nesmí jmenovat Nováková, stejně tak děti, ale Nováků.
Křestní jméno je možné měnit i v manželství.
V ČR však komise před operací stejně vyžaduje rozhodnutí ze soudu o ukončení manželství, jinak žádost o operaci zamítne.
Oběma holkám moc fandím, protože dělají jen to, co cítí jako správné.
A tak se těším s holkama na to, co je čeká, že už jsem musela teď v září napsat tento nultý díl, i když tu mnoho informací ještě není.
Mám ráda kontroverzní témata. Ráda taky provokuju a ráda nechávám úředníky plácat se v jejich vlastní nevědomosti, za kterou nemohou, ale za kterou mohou jejich nadřízení a nadřízení jejich nadřízených, takže vlastně ministerstva. Všichni víme, že v zákonech se orientovat nedá, ale kdo jiný je má znát lépe, než oni? Je to jejich práce.
Když jsem pracovala na Úřadě práce, často se stávalo, že vyšla nějaká vyhláška, která vyšla v platnost dříve, než-li jí ministerstvo doručilo k nám.
Nebo když se ministerstvo rozhodlo pozměnit žádosti o evidenci, takže se od 1.1. nesměly používat staré žádosti, ale ty nové jaksi ještě nebyly k dispozici. A spousta dalších absurdních situací vytváří úřední šiml. 🙂

Co takhle kojení?

S Andreou je spojeno ještě jedno veeeelmi kontroverzní téma, kterým jsem já sama tedy fascinována 🙂
Jelikož jsme ženy, některé z nás (stejně jako některé biologické ženy) toužíme po vlastním dítěti. Ta touha je někdy obrovská, ale bohužel zatím není možné mít vlastní dítě klasickou cestou.
Údajně do dvou let bude možné, aby měly dvě osoby stejného pohlaví (tedy i dva muži) své dítě. Podle Univerzity v Cambridge bylo totiž z kožních buněk vypěstováno úspěšně ženské vajíčko a mužská spermie. Povedlo se to jak z kmenových buněk embrií, tak z kožních buněk dospělých osob. Tak jsem zvědavá, kdy tento způsob bude realitou…
Andrea si nechala zmrazit sperma a s partnerkou plánují druhé dítě. Sice nemůže toto dítě porodit, i když by moc chtěla, ale rozhodla se, že se ho pokusí kojit!
Díky estrogenům totiž vznikají i mléčné žlázy. To ovšem samo o sobě nestačí. Ke spuštění laktace je nutný také hormon progesteron. Ten se nám v ČR běžně nepředepisuje (v Rakousku se ale předepisuje, že Niki?), takže si ho shání v zahraničí. Zvýšení laktace má také na svědomí účinná látka domperidone (lék s názvem Vomistop Motililum). Jde o lék primárně na potlačení zvracení, ale zvyšuje laktaci. V Austrálii je dokonce předepisován ženám, které mají problém s kojením.
Pokud chce některá z MtF žen kojit, je nutné na pár měsíců zvýšit estrogen i progesteron, který poté rychle přestane brát, čímž se nasimuluje těhotenství a spustí se laktace.
My si nehrajeme na ženy.
Nejsme muži. Už to konečně pochopte!
Naše kůže, vlasy, orgány a celé tělo je vlivem ženských hormonů stejně jako u ostatních biologických žen ženské. Náš mozek je ženský, chemické procesy, metabolismus a celá biologie i biochemie.
Nejde o žádné náhražky, jen aby to vypadalo JAKO ženské.
Ani naše (přirozeně vyrostlá) prsa nejsou náhražkami. Roste v nich vlivem hormonů tkáň i mléčné žlázy. Vše se vyvíjí, jako v běžné holčičí pubertě.
Tak se prosím nedivte, že můžeme i kojit…
To je překvapení, co?
🙂
Mě osobně už kojení neláká, ale ani u MtF žen ho neodsuzuji. Vždyť jsme ženy.
Někdy mám vážně pocit, že někteří lidé tenhle fakt jen těžko chápou. To, že jsme ženy.
Naštěstí jsou tu tací, kteří to chápou bez problémů.
Ty víš, že jsi muž, viď?
Ano.
Tak úplně stejně já vím, že jsem žena.
Nevidím na tom nic složitého.
Puso.
🙂

11 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.