otєrєzє.cz

Hluboká

18. 10. 2014 / 18:48 / 55 Comments
Hluboká nad Vltavou. Patří k turisticky nejatraktivnějším památkám v Česku. Na místě raně gotické tvrze z druhé poloviny 13. století dnes stojí gotický zámek, který vybudoval koncem 15. století Vilém z Pernštejna. Majitelem hradu se později stal král Ferdinand I. Habsburský, který jej prodal roku 1562…
Néé, tohle není cestopisný ani dějepisný článek, kterým vás tu chci nudit 🙂 Ten krásný zámek známe všichni.
Nechci psát o architektonických skvostech naší země, ale o úplně jiné hluboké… 🙂
 
4.11. je beseda s MUDr. Jarolímem, který v létě nestihl dorazit ze Slovenska na seminář a tak už si sepisuji otázky. Spoustu témat bych ani nevymyslela, ale pamatuji si je ještě z doby, kdy u mě přebývala má milá kamarádka z východního Slovenska a HLUBOKOU tedy opravdu řešila hodně.
 
Hloubka je záležitost vyloženě heterosexuálních žen, protože těm lesbickým stačí, aby výsledek vypadal dobře. Hloubka nehraje až tak roli. Já nad tímhle tématem v poslední době přemýšlím často, jak se to tak nějak pomalu blíží 🙂 A i když je to choulostivé téma, prostě jsem si to musela srovnat v hlavě.
 
Má kamarádka šla za MUDr. Jarolímem s tím, že měla přesně změřený „nástroj“ svého kluka a prosila ho, zda by nešla udělat hloubka přesně na míru (16 cm) 🙂 Měla na mysli metodu vytvoření neovagíny z části tlustého střeva (tračníková sekce, nebo-li rektosigmoidální vaginoplastika), nikoli klasickou a běžnější penilní inverzi. Skutečnost byla nakonec taková (a říct to tu můžu, protože nikdo neví, o kom mluvím :), že 14 dní po operaci byla hloubka 7 cm, po dilatacích tak 8 a po prvním pohlavním styku velmi natěšeného partnera 10,5 🙂 Jak je to teď nevím, ale určitě je spokojenost na obou stranách, co jsem mohla slyšet 🙂
Kupodivu jsem tu o způsobech operací psala docela detailně už v červenci 2012 v článku „Chirurgické možnosti pohlaví a statistika„, kde obě metody porovnávám, aniž bych tušila, že tu tračníkovou bude jednou řešit někdo v mé blízkosti.
 
Teď se objevila ještě metoda třetí a to údajně u MUDr. Vřeského v Ostravě, který prodlužuje neovagínu ze štěpu kůže stehna a zachovává zvlhčovací žlázy. Protože se o tomto lékaři a této metodě nedají nikde sehnat žádné informace, oslovila jsem přímo jeho a budu čekat, zda mi odepíše či ne. Pokud ano, ráda se podělím o bližší informace.
 
Původně jsem hledala informace o tom, která žláza je odpovědná za zvlhčení při sexuálním vzrušení. Nebylo mi to totiž moc jasné. Prostata? Cowperova žláza? Bartholiniho žláza? Měla jsem v tom hokej.
A zjistila jsem věci, které mužské a ženské pohlavní ústrojí staví do docela stejné roviny, jakoby to u některých částí nebyla ani dvě odlišná pohlaví…
 
Tento článek tedy věnuji mé kamarádce z východního Slovenska, pro níž se hloubka stala tak důležitým tématem, že se stala i titulkem 4stránkového článku o transsexuálních ženách redaktora MF DNES, který tehdy navštívil jedno naše společné sezení, na kterém má kamarádka byla také.
 
Protože je zakázáno volně zobrazovat odhalené části lidských genitálií (třebaže jen nakreslené), vyřešila jsem to tak, že ten jeden rizikový obrázek bude vyretušovaný, ale po kliknutí se zobrazí nevyretušovaný (protože pak by ta názornost byla k ničemu že?). S tím, že upozorňuji všechny malé děti, že následující řádky jsou pouze pro osoby ve věku 18 let a starší. Bez obrázků by se mi to totiž popisovalo těžko…
 
 
Následující článek o hloubce neovagíny je převzatý z http://www.annelawrence.com/genitaldimensions.html
 
Muži obvykle přehání, když popisují rozměry svých genitálií. Některé MtF ženy se po provedené SRS chovají podobně: „Můj lékař mi udělal vaginální hloubku patnáct centimetrů.“ „Jo? No ten můj mi udělal osmnáct!“. Občas člověk slyší, jak MtF ženy řeší otázky jako: „Můj přítel ho má tak velkého, že jsem potřebovala aspoň dvacet centimetrů, abych se mu mohla přizpůsobit!“ apod.
Poslechem těchto komentářů mohou některé transsexuální ženy získat nerealistické názory a očekávání týkající se jejich budoucí vaginální hloubky.
 
Je na čase uvést věci na pravou míru.
Vaginální hloubka rodilých žen se obvykle pohybuje v rozmezí 7 – 14 centimetrů.
 
Jeden z nejlepších údajů o vaginální hloubce rodilé ženy pochází z knihy Human Sexual Response (Masters a Johnson, 1966).
Níže uvedený obrázek je převzatý ze stran č. 73 a 74. Typická vaginální hloubka se pohybuje mezi 7 – 8 centimetry v běžném stavu a 11 – 12 cm při zavedeném zrcátku. Uvedené rozměry patří ženám, které ještě nikdy nerodily.
 
 
 
O třicet let později, Pendergrass, Reeves, Belovicz, Molter a White (1996) zjistili lehce vyšší čísla. Měřili vaginální hloubku 39 žen, jen jedna třetina z nich byla již rodící. Zjistili průměrnou vaginální hloubku 11,5 cm s rozsahem od 6,8 cm do 14,8 cm.
 
Délka penisu mužů při erekci je 13 – 15 centimetrů.
Wessels, Lue a McAninch (1996) uvádí průměrnou délku penisu při erekci 12,9 cm ve skupině 80 normálních mužů. Harding a Golombok (2002) uvádí průměrnou délku penisu při erekci 15,3 cm ve skupině 312 homosexuálů. Ve druhé studii bylo provedeno měření s pomocí jejich mužských partnerů, kterým mohou připadat některé rozměry větší.
Délka penisu je pravděpodobně větší než vaginální hloubka u mnoha, možná u většiny heterosexuálních párů.
Transsexuální ženy, které zjistí, že jejich vagíny jsou mělčí než penisy svých mužských partnerů, by si měly uvědomit, že mnoho rodilých žen sdílejí stejnou zkušenost. Většina z těchto žen neběží hned za svým plastickým chirurgem, aby jim jejich vagínu prohloubil.
Hloubka neovagíny je obvykle omezena délkou rectovesicle septa, zpravidla mezi 10 – 12 cm, což odpovídá normálnímu rozměru u rodilé ženy.
Neovagína je vytvořena v prostoru mezi konečníkem a močovým měchýřem. Tento prostor se nazývá rectovesicle septum nebo Denonvillier fascie. Níže uvedený obrázek ukazuje příslušnou pánevní anatomii v průřezu včetně tohoto prostoru budoucí neovagíny.
Příprava vaginální dutiny může pokračovat tak hluboko, dokud lékař dosáhne peritoneálního odrazu (Peritoneal reflection), někdy zvaný Douglasův prostor (v ženské anatomii). Obvykle je peritonerální odraz dosažen v hloubce 10 – 12 cm.
U mužů je obdobný prostor mezi zadní stěnou močového měchýře a konečníkem – excavatio rectovesicalis, je položen o něco výše.
Dr. Giraldo o tomto problému odpovídá takto:

 

„Při pitvách dvou mužských mrtvých těl byl naměřen prostor v rectovesicle septum 12,5 a 10,5 cm. Navíc jsem pečlivě změřil délku dutiny u mých MtF SRS případů (celkem 38 v posledních 3,5 letech). Průměrná hloubka této dutiny z perineální kůže k Douglasově prostoru bez vaginálního tlaku byla 10 – 12 cm. Pokud by se podařilo prolomit tento anatomický limit, bylo by možné získat větší hloubku rectovesicalní dutiny a tím i neovagín, např. pomocí střevních štěpů. Upřímně s vámi souhlasím, že neovagínu hlubší než 12 cm je velmi obtížné vytvořit. Podobné výsledky potvrzuje i amsterodamský tým chiururgů Hage a Karim, kteří uvádí průměrnou hloubku 10 – 12 cm.“
(F. Giraldo, osobní korespondence 30. ledna 2003).

Měření vaginální hloubky v bezprostředním pooperačním období.
Ve vaginálním otvoru dochází bezprostředně po operaci k otoku tkáně. Ten je největší v první, druhý a třetí pooperační den a obvykle trvá i několik týdnů. V důsledku toho je měření vaginální hloubky bezprostředně po operaci zkresleno.

 

Jak doktor Giraldo poznamenává, vaginální hloubka 15 cm a více je vzácná, s výjimkou metod s použitím štěpů tlustého střeva. Blanchard, Legault, a Lindsay (1987) zjistili ve své skupině 22 pacientů maximální vaginální hloubku 13 cm, zatímco McEwan, Ceber, a Daws (1986) uvádí, že pouze 3 (9 %) ze svých 33 pacientů mají vaginální hloubku 15 cm nebo větší.
 
Limitovaná vaginální hloubka po SRS se může časem upravit během pohlavního styku nebo úpravou pozice partnerů.
McEwan, Ceber a Daws (1986) uvádí, že 8 ze svých 9 pacientů s vagínou menší než 10 cm mělo pohlavní styk. Blanchard, Legault a Lindsay (1987) zjistili, že 11 z 19 pacientů uvádí vaginální hloubku, která je dostačující pro všechny nebo téměř všechny partnery, 3 z 19 uvádí hloubku, která je nedostatečná pro některé partnery, a pouze 5 z 19 uvádí hloubku, která byla nedostatečná pro většinu nebo všechny partnery. Průměrná hloubka jejich vagín byla pouze 8,5 cm. Tito pacienti uváděli, že „je možné, aby transsexuální ženy měly pohlavní styk a to navzdory mělké vagíně za předpokladu dobře zvolené pozice, která omezí, aby došlo k „naražení“ od partnera“.
Některé trans ženy jsou znepokojeny svou vaginální hloubkou. Většina biologických žen má hloubku vagíny mezi 7 – 14 centimetry, což je dostatečné při většině pohlavních styků. Největší z dilatátorů, který doporučují chirurgové, je větší, než průměrný penis. Pokud se vám podaří umístit tento dilatátor do své vagíny, neměly byste mít problémy s rozměry penisu většiny mužů. Pokud se ocitnete s mužem, která má penis větší, než je průměr, je docela pravděpodobné, že budete mít úplně stejný problém, jako ostatní biologické ženy.

 

Většina žen, které znám a byla u nich provedena penilní inverze, má hloubku 13 – 15 centimetrů, jedna dokonce 18.

PŘÍDATNÉ POHLAVNÍ ŽLÁZY U MUŽŮ
Předstojná žláza (latinsky: prostata) je přídatná pohlavní žláza, jejíž sekret je součástí ejakulátu a zvyšuje životaschopnost spermií. Prostata zdravého muže je velká asi jako vlašský ořech, váží zhruba 20 gramů, a je umístěna pod močovým měchýřem a jako prstenec obkružuje močovou trubici.
Je vklíněná do prostoru mezi stydkou kostí a konečníkem – faktu, že se dotýká stěny konečníku a je tak poměrně snadno dostupná, se využívá jak při rektálním vyšetření prostaty, tak při sexu.
Prostatické žlázky vylučují sekret, který se při ejakulaci mísí se spermiemi a tvoří 15-30 % ejakulátu.
Zinek ovlivňuje metabolismus testosteronu v předstojné žláze. Jako všechny přídatné pohlavní žlázy, i prostata potřebuje ke svému růstu a správné funkci vliv androgenů, tedy mužských pohlavních hormonů, z nich hlavně testosteronu. Bez nich produkce sekretu ustává a žláza časem involvuje (splaskne).
Homologní strukturou u žen jsou parauretrální žlázy, které jsou vytvořené u některých žen a jsou příčinou tzv. ženské ejakulace.
Cowperova žláza (gl. bulbourethralis, gl. Cowperi) je jedna z přídatných pohlavních žláz savčích samců. Vyskytuje se u člověka a všech druhů domácích savců kromě psa. Přídatné pohlavní žlázy jsou žlázy připojené na vývodní cesty pohlavní, při ejakulaci se jejich sekret mísí se spermiemi a zvyšuje životaschopnost spermií. Cowperova žláza je homologní struktura k Bartholiniho žlázám samic.
Výměšek Cowperových žláz tvoří 15-30% ejakulátu a tvoří tzv. poslední vlnu ejakulace. V samici pak vytváří hlenovitou zátku, která zabraňuje výtoku ejakulátu a zároveň pokrytí dalším samcem.
Sekret je čirý, hlenovitý a zásaditý. Obsahuje aminocukry a sialoproteiny. Zásadité prostředí vytvářené Cowperovou žlázou neutralizuje kyselé prostředí pochvy samice a má příznivý vliv na pohyblivost spermií. Zvyšuje také viskozitu ejakulátu.
PŘÍDATNÉ POHLAVNÍ ŽLÁZY U ŽEN
Bartholiniho či Bartholinská žláza, známá též jako velká předsíňová žláza (latinsky glandula vestibularis major) je párová žláza velikosti hrášku nacházející se v oblasti ženských zevních pohlavních orgánů. Je umístěna po levé a po pravé straně pod poševním vchodem.
Bartholiniho žláza odpovídá vývojově Cowperově žláze (latinsky glandula bulbourethralis) u muže.
Původně se předpokládalo, že se Bartholiniho žlázy podílejí na zvlhčování pochvy během pohlavního styku. Žlázy ale produkují jen malé množství sekretu (jednu nebo dvě kapky) během vrcholného vzrušení. Výzkum amerického vědeckého týmu gynekologa Williama Masterse a psycholožky Virginie Johnsonové ukázal, že vaginální zvlhčování je zajišťováno hlouběji v pochvě. Bartholiniho žlázy mohou jen mírně zvlhčit vulvu a zpříjemnit tak ženě kontakt nebo dotyky v této citlivé oblasti.
Skeneho žlázy (latinsky glandulae vestibulares minores) či periuretrální žlázy jsou součást zevních ženských pohlavních orgánů. Jsou umístěny v horní stěně vaginy poblíž spodního konce močové trubice; ústí buď do močové trubice, nebo do vulvy poblíž otvoru močové trubice.
Tyto žlázy byly pojmenovány po skotském gynekologovi Alexandru Skenemu, který je roku 1880 jako první popsal pro západní medicínu.
Oblast Skeneho žláz (ve vagině) je také známa jako Gräfenbergův bod nebo bod G.
Nově je jako bod U označováno místo okolo močové trubice a částečně Skeneho žláz. Některé ženy popisují, že dráždění tohoto místa (podobně jako bodu G) přináší příjemné pocity až orgasmus.
Skeneho žlázy jsou pokládány za příčinu ženské ejakulace. Emanuele Jannini z italské univerzity L’Aquila nabídl v roce 2002 pro tento jev vysvětlení. Skeneho žlázy mají vysoce variabilní anatomii a u každé ženy jsou jinak velké. Právě tato rozdílná velikost by mohla být vysvětlením, proč se u některých žen ženská ejakulace vyskytuje a u jiných nikoliv.
Skeneho žlázy jsou homologické s předstojnou žlázou (prostatou) u mužů (tj. mají strukturu vyvinutou ze stejné zárodečné tkáně). Mléčná tekutina, která se objevuje během ženské ejakulace, má údajně obdobné složení jako tekutina, která se u mužů tvoří v předstojné žláze. Někteří vědci proto opouštějí název Skeneho žlázy a hovoří o nich jako o ženské prostatě.
Takže neodámy! Za vaši hloubku může vlastně Douglas a jeho prostor 🙂
Proč tu o těchto žlázách píšu?
Při SRS se běžně prostata ponechává. Některé MtF ženy protestují, protože mají pocit, že v nich zůstává něco z mužské minulosti, ale není tomu tak. Pokud by byla prostata odstraněna, byly by ve skutečnosti MtF ženy méně ženami, než s ní. Prostata totiž stejně jako ekvivalentní Skeneho žlázy u žen způsobují podobné pocity jako při stimulaci bodu G a má na svědomí přirozené zvlhčování neovagíny.
Sekret z prostaty a Cowperovy žlázy (u biologických mužů) však po SRS obvykle nestačí zvlhčovat neovagínu a tak je často nutné stejně používat lubrikační gely.
Jelikož jsem se od jedné MtF slečny ze severní Moravy doslechla právě o tom, že MUDr. Vřeský ponechává tyto žlázy aktivní, ta myšlenka se mi zalíbila. Myslela jsem si, že MUDr. Jarolím to tak nedělá – ale ve skutečnosti asi ano.
A protože se s MUDr. Jarolímem začátkem listopadu uvidím (spolu s ostatníma holkama), tohle bude jedna z otázek, na které se ho chci zeptat.
Pokud tento text čte některá slečna, která je již po SRS a ví přesně, jak to s těmi žlázami je, tak budu ráda, když tu nechá nějaký komentář k věci. Vím, že každá to máme (stejně jaké každá biologická žena) jinak, ale každý názor se hodí. Každá biologická žena reaguje jinak na sexuální podněty a chová se jinak při vzrušení, stejně tak i její žlázy. Nelze tedy říci: „Po SRS jsou všechny ženy úplně suché a je nutné vždy použít lubrikant.“
Až budu mít všechny informace o všech třech metodách operace pohlaví pohromadě, které provádí tři čeští chirurgové (MUDr. Jarolím – Motol, MUDr. Veselý – Brno a MUDr. Vřeský – Ostrava), dodám je sem na blog.
MUDr. Jarolím má ale jednu nezpochybnitelnou výhodu a tou je množství zkušeností, neboť operuje o desítky více žen a mužů, než ostatní dva chirurgové (což ale zase nemusí snižovat jejich kvality).
Operace pohlaví ale (v drtivé většině případů) probíhá jen jednou za život a tak nejsem schopná osobně vyzkoušet všechny tři 🙂
Ještě, než skončím, tak bych se chtěla podělit o zážitek, který jsem měla v týdnu s jednou kolegyní. Sedly jsme si k jednomu stolu, když jsme byly na obědě a protože tam nikdo jiný nebyl, byla zvědavá, jak bylo ve středu v Praze na sezení a tak jsem jí tak trošičku něco vyprávěla.
Věděla jsem, že je blondýna, ale zůstala jsem z ní trochu mimo, když přišla řeč na téma sexuální orientace u transžen. Ptala se, co dělají partnerky takových žen, když se to dozví. Řekla jsem jí, že některé utečou, ale některé (ve výjimečných případech) zůstavají.
Nemohla to pochopit. „Proč zůstávají? No to přeci postrádá smysl toho, proč to děláte ne? Protože vy to děláte proto, abyste mohly žít s muži ne?“
Pomooooooc! 🙂
Tohle možná funguje v Íránu, kde je homosexualita trestná, ale transsexualita ne, takže homosexuálové volí operace pohlaví, aby mohli žít s muži.
Ale abych si měnila pohlaví jen proto, že chci žít s mužem?
Vysvětlila jsem jí, že stejně jako u biologických žen jsou heterosexuální a lesbické ženy a že to, abychom žily s muži není ten důvod, proč volíme přeměnu pohlaví. O to tu vůbec nejde.
Ale to se těžko vysvětluje.
Některé názory lidí kolem nás jsou stále zabedněné a je potřeba každému z nich postupně otevírat oči i myšlení zcela jiným směrem.
Naštěstí se ale ve větší míře setkávám s lidmi, kteří o tom alespoň maličko už něco vědí.
Nepotřebuji, aby všichni hned znali všechny detaily. Potřebuji jen, abychom v jejich očích nebyli úchylové, transvestité a herečky, které si na ženy jen hrají. Tohle nás opravdu nepřejde, víte?

55 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.