Když řekneš ano
Zítra se uvidíme a zeptám se Tě, jestli mi tak důvěřuješ, že bys se mnou šla kamkoliv, ale neprozradím kam.
Mám v hlavě plán. Jo, zbláznil jsem se. To já občas dělám. Už zase ten pocit, že musím. Ta šílenost toho překvapení mě žene k cíli… ta představa Tebe a mě… jen my dva v úplně jiném světě za zvuku houslí… Už zase cítím to nadšení, štěstí a strašně velkou chuť bláznit pro někoho.
Když mi zítra řekneš „ano“, „ukradnu“ si tě v sobotu dopoledne a do poslední chvíle Ti neprozradím vůbec nic.
Odvezu si Tě na letiště v Praze, tam ve 14:10 nastoupíme do letadla do Kodaně.
V Kodani budeme kolem 16 h.
Odvedu si Tě do krásného hotelu, kde se ubytujeme, zajdeme spolu na večeři a ve 21 h. Tě zavedu do DR Conncerthall, kde si poslechneme tohle:
Chci Tě celou dobu držet a nepustit…
Ráno snídaně s růžemi a procházka po Kodani.
Odpoledne 1,5hodinový let zpátky do Prahy.
Večer už budeme doma. Každý zase v tom svém světě.
A v pondělí jdeme do práce…
Jakoby se nic nestalo.
Nemůžu za to, že Lindsey Stirling má nejbližší koncert v Kodani.
Nemůžu za to, že chci být jen s Tebou.
Nemůžu za to, že jsem se do Tebe zamiloval.
Tohle udělám jen jednou. Teď, tady a pro Tebe.
(Když řekneš ne, udělám to jindy 🙂 Podmínkou je jen jedno „ano“…
A přestože o mě víš všechno, tenhle blog naštěstí neznáš.
2 Comments
Nicolle
Ty jó. To neni fér. Já chci taky aby mě někdo vzal na Lindsey Stirling :/ Ježiš jak já jí to závidim 🙂
Moní
Miluju šílené věci. Přeji Ti hodně štěstí! Snad to výjde:)