otєrєzє.cz

Nikoho nezajímám (naštěstí)

Vypadalo mi strašně moc vousků! Je večer, ale má tvář vypadá, jako bych se právě oholila. Dokonce ještě lépe! 🙂 Jsou tam takové “ostrůvky”, kde vypadaly skoro všechny a třeba pod nosem stačí přejet nehtem a většina je pryč! To mě samozřejmě hned přivedlo na myšlenku se dnes večer jít projít hezky v kozačkách a v sukýnce, protože nemusím složitě maskovat vousy – dám přes ten zbytek jen trošičku make-upu a je to 🙂 A navíc do těch kozaček co mám nenacpu nohavice u kalhot – můžu je nosit jen k sukni (takže to chce koupit ještě jedny 🙂
Vůbec mi nerostou chloupky na nohách! Nechápu proč 🙂 Je to přes měsíc, co jsem si je naposledy škubala a jsou tak slabé a řídké, že to u mě neznám. Dokonce si pamatuji loňské léto, že už po týdnu depilace jsem si je musela znovu vytrhat. Přitom ještě žádné hormony neberu 🙂 Ráda bych věřila tomu, že je to psychikou, ale tomu nevěřím. Takže teď mám právě čerstvě úplně hlaďoučké voňavoučké nožky, které přímo svádí k tomu projít se v sukni, i když je venku kolem nuly…
Dnes ve městě, kam jsem vyrazila né jako Tereza, protože jsem ještě pořád soudná a čekám, až budu ženštější, mi došlo, že opravdu nikoho nezajímám… 🙂 Pokud jsem identifikovaná jako muž a vypadám jako muž, pak je jasné, že nikoho nezajímám. Ti lidé mě naprosto ignorují. Což mám ráda. Měla jsem jen lehce namalované oči s dlouhými řasami a lesk na rtech od Anetky… na který mi zíral jeden prodavač (a mě se to strašně líbilo, protože ač jsem měla na sobě klučičí věci, líbila jsem se v tvářičce sama sobě a představovala si, jak to bude krásné, až budu mít navíc i dlouhé vlásky!)
Asi bych kdekoho zajímala, kdybych byla muž a identifikována jako muž v dámském. To bych tedy opravdu nechtěla. Ale došlo mi, že vypadáme-li jako ženy, pak jsme také tak identifikovány a tím pádem opravdu nikoho nezajímáme. Jde o tu míru ženskosti, kdy okolí nemá pochybnosti. No jo, ale kde je ta hranice? 🙂 Já bez hormonů zatím… snažím se co můžu ze sebe tu ženu vytvořit, ale jsem dostatečně ženská?
To bohužel nemůžu posoudit, protože samu sebe nedokážu porovnat. Kdybych si byla jistá tím, jak žensky vypadám, tak bych nic neřešila. (Ale kdy tohle přestanu řešit? 🙂 Kdy nastane ten okamžik? Najednou tu prostě bude! A to bude začátek mého “full time”). Nemůžu si ale myslet, že jsem snadno identifikovatelná jako žena, když jsem ještě nezačala ani s hormony! A přesto jdu ven jako Tereza a jedu do východních Čech za Andrejkou jako Tereza… nechápu, kde se ve mě bere odvaha. Zrovna ve mě, když se tak bojím lidí i jako Tom…
…to je ta touha! Ta obrovská touha po těch chvilkách, po životě, na který myslím denně! Ta mě vždycky “vykopne” z bytu a Terezo dělej jdi! Čím víckrát půjdeš ven, tím víc budeš zjišťovat, že NIKOHO NEZAJÍMÁŠ! A pak se tedy nemáš čeho bát…
Snad to tak je 🙂
(107)
Chystám se ven na večerní procházku…
Tak takhle nějak bych možná mohla jet v lednu k Hance? 🙂
Ale tady jsem nenamalovaná! To se vždycky cítím strašně a nelíbím se sama sobě :/
(Málokdy se líbím sama sobě, ale doufám, že se to postupem času změní,
až budu vypadat víc žensky…)
A tu šálu vyměním během pár dnů za hezčí…

4 komentáře

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.