otєrєzє.cz

Prosím slečno

Musím uklízet, protože tu zítra budu mít tu mojí malou princeznu a dát si malou večeři, ale nemůžu si pomoct, musím sem nejdřív napsat své dnešní zážitky.
Já vím, že všechny biologické ženy tohle tak neprožívají. Jenže pro mě je to nové. A tak krásné být najednou zařazená a zařazována správně! Takže než si na to úplně zvyknu, budu z toho celá vedle a vy tady budete muset číst moje rozjařené výkřiky 🙂
Přijela jsem z nákupu ze supermarketu. Jak jsem tam vešla, podzravila mě paní pošťačka od přepážky, ke které chodím – taková milá paní – a celou dobu se na mě usmívala… Ale pak jsem šla zvážit banány pro Kačenku a co se nestalo? 🙂
U váhy stál pán, že si jde něco zvážit, ale jak viděl, že jdu já, uvolnil jí a říká: “Prosím slečno!”
!!!!!!!!!!!!!!!
On mi řekl PROSÍM SLEČNO! 🙂
Rozlila se mi po těle taková vlna štěstí, že jsem nevěděla, co mám dělat – tak jsem mu moc poděkovala a zmáčkla svým růžovým nehtem tlačítko s banány.
Prožila jsem svůj PRVNÍ OKAMŽIK ŽENSKÉHO ŠTĚSTÍ!
Obrovsky se mi zvedlo sebevědomí, takže jsem si začala pobrukovat a měla velikou radost z téhle maličkosti, která měla pro mě význam nedozírné velikosti.
Je fakt, že já už se v zrcadlech a všude vidím jako žena. Už tam žádného muže nevidím. (Já vím, že nejsem dostatečně soudná, protože jsem nadšená, ale ráda tomu věřím 🙂 Ani když ráno vstanu nenamalovaná a rozcuchaná. Líbí se mi ten pohled a když se pak ještě k tomu namaluju a jdu do práce… tak se cítím tak neuvěřitelně žensky a krásně, že to má vliv i na mé okolí.
Řekli mi to dnes v práci.
Už se tam pohybuju s jistotou a beze strachu, takže jsem si šla (zrovna z dámských toalet) velkou kanceláří a holky na mě volaly, ať se zastavím 🙂 Tak jsem se zastavila a začaly mě bombardovat otázkami.
Míša se ptala, kde jsem koupila ty úžasné bílé kalhoty, že mi tak neuvěřitelně sluší! (Ty mám od Nikči a ta je koupila v Praze) Já vím, že mi sluší 🙂 Jak mi prodlužují nohy a jak vypadají dokonale žensky!
A povídaly jsme si o tom, co mě čeká, zajímalo je, kdy bude operace, co je to ta komise a Růža mi řekla, že každé ráno teď sleduje, co budu mít na sobě, protože se jí to moc líbí a vždycky se těší, s čím zase přijdu. A je na mě vidět, jak si konečně užívám těch barev! Ano, to mě tak baví! Už žádná černá, tmavě modrá, hnědá. Teď je to červená, tyrkysová, zelená, oranžová. Užívám si to, chci provětrat celý šatník a musím si toho ještě tolik koupit…
Prý teď budu určovat módní trendy ve firmě a všechny ženy začnou ještě víc myslet na to, co nosí 🙂
Najednou si se všemi povídáte úplně normálně – bez předsudků, beze strachu, bez obav… Jste oslovováni správně, kolega od vedlejšího stolu poslouchá a zapojí se do hovoru. Nikdo s tím nemá problém.
Růža mi ještě říkala, že už se těší, až přijdu v podpatkách. O nich jsme prodebatovaly snad deset minut. 🙂
Teď to ale tedy trochu nechápu – několik kolegyň už mi řeklo, že se těší, až přijdu v podpatkách nebo v sukni a několik kolegyň zase, ať hlavně ještě v sukni nechodím. Tak nad tím přemýšlím a říkám si, že stejně budu nosit to, co chci 🙂 Ale proč bych neměla přijít v sukni?
Jsem tak šťastná.
Protože jsem Tereza.
Protože jsem žena.
A byla jsem jí dnes i v tom supermarketu plném lidí.
Zmizely podezřívavé pohledy, které dokážu vnímat moc dobře. Lidé mě míjeli, dívali se na mě a šli dál, aniž by mě řešili. A já si začala užívat tu ženskost ještě víc – chůzí, pohyby, vzpřímeným postojem s prsy dopředu (samozřejmě tak, abych pořád působila přirozeně).
Najednou nemusíte skrývat, že máte nalakované nehty na růžovo, že máte růžovou peněženku… Neměla jsem žádnou paruku… byla jsem to já a stála jsem v téže frontě u pokladny, jako kdysi poprvé s Nikčou na nákupu jako Tereza – tehdy ještě v paruce – a tehdy mi to taky prošlo… Jenže teď je ten rozdíl právě v tom, že jsem tu byla s vlastními vlasy.
Jakoby se už brzo blížil den, kdy bude jedno, co mám na sobě a lidé mě osloví “slečno”, i když vejdu v teplákách a nenamalovaná…
Měla bych si zvykat na to, že budu identifikována správně 🙂
Proč jsem tu psala o té pošťačce, která mě hned pozdravila?
Protože jsem chtěla ukázat na ten rozdíl.
Ona je člověk, který mě zná leta. Ten pán mě viděl poprvé.
Proto mě ona pozdravila, ale ten pán řekl “prosím slečno!” (ach to tak krásně zní!!! Slyším to pořád. To je tak hezké, když vás muž pustí 🙂 Nejradši bych mu za to dala pusu :)))
Ti, co nás znají, to mají nesmírně těžké…
Fakt mě to dojalo.
Ráno jsem jela do práce a kolegyně za mnou, že prý mi nesvítí jedno zadní světlo. Tak jsem si dnes vyměnila žárovku a zlomila jsem si nehet. Lucka tu do nějakého komentáře psala, že teď vypadám jako holka, která se nebojí, že si zlomí nehet… Hm, tak nevím 🙂 Fakt mě to totiž naštvalo!!! 🙂
Tak jeden nehet přežiju. Chtěla jsem je mít dlouhé a krásné na příští týden v Praze, kam jedeme už tři holky jedním autem (Linda, Adélka a já) a jestli se jednou připojí i Sophinka… to bude jízda 🙂
Moc se těším i na ostatní holky v Praze. A na Hanku taky.
Zítra máme angličtinu.
Ty moje kolegyně jsou takové potvory! 🙂
Ptaly se mě, jestli už to pan učitel ví. Říkala jsem jim, že jsem mu to včera psala na facebook, aby z toho nebyl zítra vyplašený, ale očividně si to ještě nepřečetl.
“Tak to tam musíme přijít, bude aspoň legrace!” 🙂
No jasně, přijďte všichni 🙂
Ony se vyloženě těší na to, jak vždycky bude někdo nový reagovat.
Ale já se těším taky 🙂 Ona bude totiž vážně legrace – takhle se to musí brát.
Dnes ráno byla velká porada. Přesně ta porada, které jsem se kdysi obávala… A teď? Normálně jsem tam seděla, mluvila s ostatními, řešila pracovní záležitosti a oni se mnou a nikde žádný problém. Ani náznak nenávisti nebo nepochopení.
Proč se pořád divím?
No protože pořád očekávám nějakého toho homofoba a připravuji se na něj. A místo toho jsem v práci pro všechny Tereza a nikdo nepochybuje o tom, že jsem žena.
Tohle je sen, který jsem si vysnila. A on se mi teď plní…
Z práce jsem šla dřív, protože jsem jela k zubařce.
Asi po roce… takže neměla ani sebemenší tušení…
Hned jak jsem vešla, tak na mě kouká a říká: “Ty jsi Tomáš?” 🙂
Vytáhla jsem novou kartičku pojišťovny a říkám: “Musím vám nahlásit nějaké změny. Já už totiž nejsem Tomáš.” 🙂
Sestřička i paní zubařka koukaly a začaly se vyptávat a asi po třetím oslovení “Tomáši” už začaly používat “Terezo” a moc hezky jim to šlo 🙂
Řekly mi, že k nim můžu chodit jak chci – že je jim jedno, jestli jako holka nebo kluk, ale důležité je pečovat o svůj chrup! 🙂 A ujistily mě, že ony jsou z toho zdravotnictví, takže s tímhle rozhodně nemají problém.
Do databáze si zapsaly mé nové jméno, lehla jsem si na křeslo a bylo to. Naštěstí šlo jen o preventivní prohlídku a nikde jsem žádný kaz neměla, tak mi jen zkrášlila zoubky obroušením kamene a šla jsem.
Po zubařce jsem měla domluvenou schůzku s paní, která ode mě koupila tričko na votocvohoz a je ze stejného města. Řešila jsem, jak jí to předat – protože na votocvohoz mám fotky ještě v paruce s delšími vlasy a najednou přijdu já… Nevěděla jsem, jestli jí mám říct, že jí to předá “brácha”, ale já už teď rozhodně jako “brácha” nevypadám 🙂
Paní ale zrovna nemohla, tak jsme to odložily na příští týden. Dám jí to sama za sebe tak, jak prostě teď vypadám. Ať se s tím popere 🙂
Dnes mi jeden milý dodavatel poslal mail, ve kterém se ptal, zda mi má říkat slečno nebo paní.
Podívala jsem se do etikety, kde se praví:
“Slečna přestává být slečnou, když se vdá, stane se matkou nebo získá vysokoškolský titul.”
Vdaná nejsem, VŠ titul nemám, ale dalo by se říct, že jsem matkou. Já tohle ale řešit nebudu, protože v mém věku už jsem na slečnu trochu stará (i když kolegyňce říkají slečno pořád, protože je pořád svobodná a je v podobném věku jako já).
Dnešní zážitek u váhy s banány mě ale ukázal, že mi oslovení “slečno” rozhodně nevadí 🙂
Chtěla bych podobné situace zažívat častěji.
A k tomu, abych je zažít mohla, potřebujeme chodit mezi lidi. Čím více lidí, tím více příležitostí.
Bez vás – bez téhle společnosti – by mé ženství ztratilo význam.
Děkuju vám.

22 komentářů

  • L

    Lucka

    Terezko já to s tím zlomeným nehtem myslela obrazně, mě zlomený taky naštve. postupně se naučíš dělat všechno opatrněji aniž si to už budeš uvědomovat. ze začátku jsem měla problém s dlouhými nehty zašroubovat šroubek, ted vyměním olej a seřídím ventily a v pohodě hihi. jen pozor v zimě, když je mráz tak jsou nehty křehčí, a zlomíš ho ani nevíš jak.    v jistých věcech ta naše mužská část muže být i výhoda, a je potřeba z toho těžit. kolik žen muže říci že si umí na autě vyměnit žárovku hi hi hi. prostě holky do nepohody ´´když je potřeba uloví i medvěda hihi´´.

  • M

    Majti

    Terezko, vidíš jak je to krásné když ti cizí člověk osloví slečno, zažila jsem to v té spořitelně (i když mě oslovila paní) a v tu chvíli bych dokázala snad všechno. Nehty si do práce lepím, furt lepší přijít o umělí, než o svůj, to bych fakt nepřežila. A naíc toho dost snesou. Slečna nebo Paní tož otázka, já to nechávám být hlavně když to není pane.

  • S

    Sophie

    Tak to věřím, že ti to určitě udělalo radost! 🙂 Mě by to také moc potěšilo, ale mě si s dívkou pletou už od malička, takže jsem na to zvyklá a beru to už jako samozřejmost. 🙂 Ale u tebe chápu, že jsi z toho musela být v sedmém nebi! 🙂 Vím jak skvělý pocit je když ti někdo řekne 'slečno' … 🙂 Taky z toho mám radost.

  • D

    Dany

    Ahoj Terko, tak jsem to teď řekl mamce a je úplně v pohodě,říká akorát, že to budeme mít těžký,což já vím, že to není lehký, ale ten výsledek stojí za to. A mám od ní plnou podporu. Mám takovou radost, že jsem jí to řekl.

  • L

    Lucka

    [2]:ahoj Terezko tak to musí být super pocit když už tě pouštějí jako pevní, já zatím musím pouštět hihi.             však já ne tebe taky myslím.

  • M

    Majti

    Taky jsi si všimla jak ženy kolem tebe sledují, co máš na sobě, a že tím jak chceme vypydat co nejlépe a tu ženskost si užít ze vším co k tomu patří, tak vlastně upozorňuješ na to, jak by správná žena měla chodit hihi. Jà vím je to troufalé ale tvé kolegině jsou příkladem a ty vlastně pro ně.

  • M

    Majti

    [7]: Lucko mě to dělalo taky problém ale už jsem si zvykla, ctila jsem etiketu jako muž, a teď jí ctím ještě více.Takže si to snažím vychutnávat,třeba i vynutit hihi.

  • T

    Tereza

    [6]: Teda Dany, to mám radost!!!! Fakt velkou! My tady s holkama klábosíme o všem možném a tahle Tvá velká novina se tu mezi těmi komentáři úplně ztratila 🙂

  • ž

    žába

    Terezko,dlouho jsem tu nebyla, nějak mě válcuje práce a jiné urgentnosti, ale musím alespoň telegraficky sdělit, že vy prostě jste Tereza. Díky za ty fotky. Jste více ženou bez paruky než s ní, je vidět, že jste to vy, i s krátkým sestřihem. Již nejste schovaná za něčím 🙂  

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.