otєrєzє.cz

Žitava v prosinci

Až na vrcholcích hor Lužických,
jen úplně tam nahoře,
snáší se vločky velké jako dlaně,
chtěla bych je všechny pochytat
a potom lehnout si na ně,
ale jedu dál tou cestou klikatou,
z bílých plání jsou zas černé,
zasahována blesky protijedoucích reflektorů,
a měsícem zamotaným v oblacích,
za vznešených pohledů fascinovaných srn,
královen zdejších hlubokých hvozdů,
kloužu dolů do údolí,
tam kde žitavští na malebném náměstí
před domy v duchu českého baroka
rozbalují své voňavé vánoční stánky,
své sváteční noty na pódiu,
a srdce –
– jeden druhému…
Přijela jsem si pro úsměv tam,
kde ho dostanu vždycky.
To už dávno nejsou jen cesty pro šampóny…
Pokaždé, když jdu po tom náměstí, si nadšeně představím, jak tu budu chodit za rok za dva…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.