otєrєzє.cz

Sbohem šatníku

Dnešní den byl nádherný (zatímco přesně před sedmi lety na den přesně to byl jeden z nejtěžších dnů mého života, kdy byl ohrožený život mé ženy i mé dcery a nemohu na to nevzpomenout, i kdybych chtěla). Ale jak jsem řekla, vše dobře dopadlo a všichni jsou šťastní…
I já.
Může za to ten estradiol? 🙂 No jistě, že za to může. Ale už jen ten fakt, že ty pilulky polykám, za to může 🙂 I kdyby to bylo placebo, funguje to! 🙂
Můj on-line teploměr na balkóně dokonce zaznamenal přes 20°C! Což přímo vybízelo jít ven…
Ale nejdřív jsem chtěla konečně zlikvidovat Tomův šatník. Bylo na čase, protože jsem si to slíbila s první pilulkou a tu jsem si vzala už 19.2.
Bylo toho hrozně moc! 8 tašek na charitu + 1 na vyhození + 1 na prodej (už ta dražší hezká trička mám na aukru od 1 Kč a je mi jedno, jestli se to prodá jen za tu korunu).
Kačenky žirafka přihlíží konci Tomova šatníku… 🙂
Hřálo mě u srdce, že si bezdomovci konečně můžou vzít na sebe něco moderního, značkového a (podle mě) vkusného 🙂 Byly tam i skoro nové boty z léta, fůra společenských kalhot, kravat, košil… brrr jak nerada jsem je nosila. A když jsem nastoupila v r. 1998 na úřad, po pár týdnech jsem pomalu testovala vedení tím, že jsem to přestávala nosit a brala si normální rifle a bez kravaty. A maminka mi přitom nakoupila tři takové drahé luxusní košile… ty jsem si občas (taky bez kravaty) k riflím vzala. Když jsem pak po 12 letech úřad opouštěla, těsně potom vyšlo nařízení paní ředitelky, že všichni musí nosit společensky vhodný oděv (kromě pátku). Utekla jsem včas! 🙂
Měla jsem z toho prázdného šatníku velikou radost. Přidala jsem k tomu pytli na vyhození pak všechny staré kořenky a zásoby v kuchyni, které tam byly ještě po mé bývalé manželce, takže do popelnice toho bylo nakonec přes 8 pytlů, z nichž ten poslední se starými kompoty se mi u popelnice moc krásně roztrhl a vysypaly se z něj navíc mezi sklenice všechny ty staré těstoviny, koření, sušené houby, strouhanka, mouka… které jsem tam vysypala… :))) To bylo radosti 🙂
Zůstaly mi opravdu jen jedny rifle, 2 unisex svetry, 2 unisex trička a pánská bunda, kterou nemám ráda, protože je hodně pánská a hodně rychle se jí zbavím, ale dokud bude zima, nemůžu nosit svojí unisex bundu. Jde mi o cesty do Prahy na laser, kam musím přijet ve tváři zarostlá a jako vousatá žena metrem přes půlku Prahy fakt jet nechci. :/ Jak to ty vousy pořád všechno neskutečně komplikují! Nemít už je a mít delší vlasy, tak už letím celá šťastná jako Tereza do práce a začnu konečně svůj “real life test”, aby mi utíkala doba 1 roku, což je podmínka pro operaci. Ale ono to půjde. Horší už to totiž nebude – bude to už jen lepší!
Při likvidaci Tomových věcí byly okamžiky, kdy mě trochu píchlo u srdce (např. když jsem vylovila věci, které mi kupovala ještě manželka a viděla jsem přesně všechny detaily, jaké to tehdy bylo…) I právě proto ty věci už potřebovaly pryč. A takhle z toho bude mít ještě radost někdo další…
Holky přiznejte se. Kterou z vás to dneska nelákalo ven na procházku? 🙂 A v sukni? 🙂 Viděla jsem spoustu holek oblečených vyloženě jarně (dá se říct, že i letně) a tak jsem (doufám) nevybočovala. Mamka mě totiž pozvala na oběd, chtěla si popovídat a probrat novinky. Říkala mi, že Tom byl jiný… nikdy nebyl takhle přístupný…
Nevím, prostě se cítím najednou tak svobodně, že si chci povídat a všechno probírat (nejen mě!). Jakoby ze mě spadl obrovský kámen, který jsem si s sebou celý život tahala. Někdo zničil tu žábu na prameni a proudí ze mě radost, štěstí, nadšení. Najednou po 37 letech necítím žádnou tíhu u srdce, žádný strach, výčitky, že se zase těším, až budu doma sama a vytáhnu svůj tajný kufřík…
Mamka mi ještě říkala, že jsem se jí asi ve 3 letech pořád ptala, proč mám pindíka. A vždycky jsem dostala odpověď že “na čůrání”.
To byla tedy logická odpověď, kterou jsem slyšet nechtěla a která mě přirozeně nemohla uspokojit, ale když to slyšíte stále dokola, tak tomu nakonec uvěříte. Co jiného mi taky zbývalo.
Dnes je 4. den HRT.
A tak jsem po příchodu domů od mamky celá šťastná, jak jsem si užila tu procházku na sluníčku v sukni a v kozačkách popadla foťák a řekla si, že udělám pár fotek, abych měla taky něco ze začátku hormonální terapie. Nejhezčí na té dnešní procházce bylo, že jsem si jí poprvé užila v sukni ve dne a mezi lidmi. Bavilo mě je potkávat (jako na potvoru pořád samé muže :). Cítila jsem se tak vznešeně a božsky na těch podpatkách! A když jsem věděla, že na mě ti kluci sedící na lavičce civí, ještě víc jsem zakroutila zadečkem :))) (Samozřejmě tak, aby to nebylo nepřirozené). Nesmírně mi to všechno zvedalo sebevědomí – úplně chápu vás ostatní ženy, jak vám je, když jste pěkně oblečené a cítíte se tak dobře. Jaký to má vliv na vaši náladu a vlastně i na okolí.
Vnímala jsem, jak už mám jen taaaakhle malilinkatý strach (takový strášek už je to). Vzpomínala jsem, jak jsem se kdysi před hodně lety bála jít i ven v klučičím, ale pod ním v dámském spodním prádle… Čeho jsem se proboha bála? Že to někdo uvidí?
A jak jsem se bála, když jsem poprvé v hluboké noci vyšla ven v sukni a vyhýbala se zdálky jakémukoliv člověku, u kterého hrozilo, že by prošel kolem mě, aby mě neviděl. Ta touha být venku jako žena byla ale silnější a překonávala všechen strach… A zatím na mě pískali kluci z protější strany ulice, troubila auta a zastavovaly kamióny na kruháči, když mě viděli 🙂 Nebo jak jsem strachy úplně rozklepaná utekla, když vedle mě v dešti zastavil v jednu v noci taxík plný kluků, stáhli okénko a zakřičeli na mě: “Slečno, pojďte, my vás svezeme!” 🙂 Nezmohla jsem se ani na jediné slovo a vzala do zaječích…
Ale teď ten strach nemám. Říkala jsem si na tom prudkém sluníčku, že se asi musím pěkně křenit a nevypadá to dobře, ale kdyby měl někdo nějaké připomínky, tak bych nad tím mávla rukou. Prostě bych si to užívala dál.
Ale zpátky k focení 🙂
Když Tereza vezme do ruky foťák, neví kdy přestat 🙂 Sice nesnáším to focení před zrcadlem nebo na samospoušť, ale nemám jinou možnost.
Bylo (a ještě pořád je) mi tak hezky, že zase prodlužuji ten okamžik, kdy se musím odlíčit a odstrojit. Ta nalíčená tvář a oči jsou tak hezké! (Nemyslím tím konkrétně moje, ale obecně.) Ty lesklé rty, hladké tváře s tvářenkou a výrazné oči, dlouhé řasy (mám novou úžasnou řasenku od Maybelline Big Eyes! 🙂 a na ouškách náušničky – dnes jsem si jich zase vyzkoušela tolik! Vždycky pak nevím, které z nich si nechat. Nemůžu se jich nabažit!
Zjistila jsem, že se mi už začíná líbit můj účes s krátkými vlastními vlasy! 🙂 I když na ty dlouhé to prostě pořád ještě nemá.
Cítím, že stejně jako tolikrát v minulosti přijde najednou okamžik, kdy to “přeteče”, naštvu se a prostě to udělám… Tak jako jsem se před měsíci naštvala, že se musím pořád odličovat do práce a přišla tam v pondělí s namalovanými řasami i nepatrnou linkou a kolegyňka si toho všimla. Už to prostě nešlo vydržet a bylo mi všechno jedno. Stupňuje se to 🙂
Teď mám ale zcela jiné podmínky i v práci. Je tam přátelské prostředí a Tereza je tam očekávána… jen ne ta vousatá prosím! 🙂
Zrovna mi napsala kolegyňka sms, jak jsem se dnes měla 🙂 Tak jsem jí odepsala, že dnes skončil Tomův šatník a popsala jsem, jak jsem si to užila v sukýnce venku. Zítra chce vidět fotku 🙂 Takže sem asi nějaké dám… když už jsem dneska s tím foťákem zase tak řádila a užívala jsem si to 🙂

4. den HRT

Co asi fotím tady? 🙂
Náušničky a náhrdelník od Peťulky z Laser klinik
Detail krásných náusniček od Peťulky 🙂
A jde se k mamince na oběd
Jo a už zlepšuju svůj čas v líčení 🙂 Po práci totiž občas potřebuji někam dojet nebo dojít tak, jak je mi to příjemnější a tak se potřebuji rychle hodit do gala a z původních 90 minut už mi to tento týden trvalo od 60 do 45 minut 🙂 Můj cíl je zvládnout to aspoň do 30 minut a myslím, že to půjde. Chce to jen trénovat, trénovat a trénovat. Což mě zrovna v téhle disciplíně nedělá problém 🙂
A na závěr tu mám něco, co mě opravdu pobavilo. Kamarádka, co bydlí na druhé straně města mi poslala svojí fotku, jak bude vypadat v týdnu na maškarním. Jde za KYTARISTU! 🙂 (Ta kytara bude plyšová! :))
Když tuhle fotku viděl její přítel, tak jí nepoznal. Tak mu to řekla a jeho odpověď byla: “Jo to seš ty! no fuj 😀 Vypadáš jak chlap.” :)))
Prvotřídní FtM! 🙂 Ptala jsem se jí, jestli se nechce předělat na muže – že jí to fakt sluší! 🙂 Je tu nenalíčená a schválně nasadila drsný výraz. Jak jednoduché… Vousy jsou namalované řasenkou.
Napadá mě, že stejně reagují i naše partnerky. Prostě to tak je a nemůžeme po nich chtít, aby s námi zůstávaly. Jen si ceníme těch, které to opravdu skousnou… a které se řídí heslem: “Jsem člověk a hledám člověka.”
Tak a honem spolknout pilulku! 🙂 Už mi v telefonu zazvonila má růžová aplikace na antikoncepci, co si holky instalují, aby na pilulku nezapomněly 🙂

3 komentáře

  • M

    Majti

    Ahojky terezko: To je trefa, Já jezdím k Mamce každou neděli na oběd, a dnes zrovinka poprvé, a vsukni.Mě vlásky postupně dorůstají, a začínají se mi také líbit, jen nějakou návštěvu kadeřnice a bude to.A navíc tobě začnou po pilulkách růst hezčí, a bude jaro,v paruce, co si budem lhát, je hrozný vedro.

  • P

    Péťa

    no konečně Terri mám radost že už máš ten správný šatník zítra si jdu na matriku podepsat žádost na změnu jména sice budu Nikola ale už né mužské jméno jupííííííííí už se moc těším dnes jsem měla nehezký zážitek ani jsem nehla brvou šla jsem tím nejlepším krokem dál a toho idiota si nevšímala u nás u Penny sedí 3holky a jeden asi 30letý chlap samozřejmě se předváděl a začal mě řešit před těma holkama já na to nic a když jsem šla ven čuměl jak péro z gauče le nic hezkého neříkal no nic člověk to musí přehlížet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.