Přeměny

Sona Avedian – to není parodie

Řekla jsem si, že už jsem zase dlouho neviděla nějakou pěkně motivující přeměnu na youtube a tak jsem s nadšením vyťukala mé oblíbené „mtf“ a nechala si vyfiltrovat videa za poslední týden… Byla tam slečna, která už od sedmnácti vypadala jako slečna a tak vlastně její cesta nebyla tak zajímavá, protože měla to štěstí, že začala brzy a nebyl důvod jí identifikovat chybně ještě před hormony. Její video tu tedy nenajdete, ale jakmile to video skončilo, nabídlo se mi jiné, jehož náhled mě rozesmál. Řekla jsem si: Jooo to je fór! Tohle musí být joke! Někdo prostě udělal parodii na videa o přeměnách a to musím rozhodně vidět. Aspoň se zasměju a pobavím i ostatní.
 
…to nebyla parodie…
Pochopila jsem to hodně rychle.
Rozdýchávám to už pár hodin. Jsem z tohohle videa v šoku, zvedl se mi tep, rozbušilo srdce a nemůžu se soustředit na nic jiného. Vlastně jsem to ještě nerozdýchala, jak mě to nadchlo a bulím ještě teď. Ani nevím proč – asi z toho, jak je úžasná a jak moc bych chtěla taky být takhle krásná. A taky z toho, jak dobré je vydat se na tuhle cestu a odkrýt věčně nasazenou masku.
 
Video má přes 9 minut, ale rozhodně stojí zato ho shlédnout celé. Ten, kdo umí anglicky se dozví spoustu zajímavých věcí (které tu pro ty ostatní přeložím).
 
Tak velký rozdíl „před“ a „po“ jsem ještě nikdy neviděla… Myslela jsem si, že je to vážně dobrý vtip najít fotku nějakého oplzlého chlapa a dát jí na začátek videa, jakože jsem takhle kdysi vypadala :)))
 
Jenže tohle není vtip…
Ten zarostlý muž vlevo je skutečně ta mladá krásná princezna vpravo.
Ještě má někdo pochybnosti o tom, že to JDE? 🙂
 
Sona Avedian, USA, nar. 1982
Začátek přeměny ve třiceti letech
 
 
Obsah:
0:17 – narodila jsem se v r. 1982 ve špatném těle
 
0:28 – Znamení se objevovala už když mi byly 4 roky. Má matka 21.11.1986 napsala: „Matt stále říká, že chce být dívkou.“
0:41 – Když mi bylo 7, má matka mě přistihla, jak se převlékám. Otřesená a zostuzená. Stalo se to mým nejhlubším a nejtemnějším tajemstvím pro příštích 23 let
1:00 Chtěla jsem to někomu říct před tím, než půjdu do školy, ale moji rodiče se rozváděli a tak jsem se rozhodla jít jinou cestou
 
1:09 Zahanbená sama sebou ukryji se pod masku U.S.Marine
1:27 Cítila jsem se tak sama. Nic už mi nepřipadalo povědomé. Po škole jsem tedy požádala na 4 roky o přeložení do Japonska
1:31 (2001) Při prozkoumávání internetu na druhé straně planety jsem konečně objevila slovo „Transgender“. Proč jsme se o tom neučili v sexuální výchově? 🙁
1:40 To se pro mě stalo průlomovou novinkou! Celou tu dobu jsem se cítila, jakobych byla jediná, kdo má tyhle „problémy“. Dozvěděla jsem se o ostatních lidech jako já. Přijala jsem svou skutečnou identitu a přestala jsem se kvůli tomu cítit tak špatně. Bohužel jsem také ale chtěla žít „normální život“ a myslela jsem si, že je to důležitější, než být sama sebou a tak jsem se rozhodla to NIKDY nikomu neříct. Že si vezmu tohle tajemství do HROBU.
 
2:09 Přitvrdila jsem
 
2:13 86 kg
 
2:17 V r. 2005 jsem ukončila službu u Námořní pěchoty Spojených států amerických
2:20 Začala jsem pracovat „na živnosťák“ pro mariňáky a dělala tutéž práci, co dřív
2:24 Ale ještě stále jsem dostatečně „nezapadala“. Myslela jsem si, že když se ožením, vše se vyřeší.
 
2:29 Potkala jsem svou ženu při návštěvě rodiny v Arménii a nedlouho poté…
 
2:38 v totálním sebeodmítnutí jsem se začala snažit vše si vynahrazovat…
 
2:40
2:47 A to není všechno 🙂
 
2:48
2:54 Po 9 letech života v zahraničí…
 
2:59 …se ze mě stalo 108 kg smutku
3:07 Myslela jsem si, že jsem toho muže v sobě konečně odhalila.
Víte, být mariňák s úžasnou ženou, s krásným dítětem, dobře placeným zaměstnáním, 1200hp (pořádným fárem) v (motoristickém závodě) Trans*Am, velkým kamiónem a velkým smyslem pro humor – to vše vyplňovalo moji prázdnotu.
Ale nemohlo to skrýt to, jak jsem byla vyčerpaná a už dlouho jsem se za těmito věcmi schovávat nemohla.
 
3:21 V srpnu 2012 jsem skončila své zaměstnání a vrátila se domů do Michiganu, kde mě čekalo mé zničené manželství a rodina.
Nastal čas říct „sbohem“. Kluci, budete mi chybět…
 
3:41 Konečně jsem se já a má partnerka rozhodli rozvést. Byla jsem zničená, můj život se začal rychle vymykat kontrole.
 
3:56 A pak se stalo něco neuvěřitelného. Poprvé za celých 23 let, jsem „JÍ“ poslechla: „Prosím PUSŤ MĚ VEN! Nemůžeš teď odejít. Dovolíš mi to aspoň zkusit!?
To bylo pro mě něco ohromného.
4:10 Nebyla jsem si jistá, jestli mám podstoupit „coming out“. Ale i přesto jsem se začala připravovat na přeměnu. Musela jsem zhubnout o 32 kg (tzn. na 76 kg).
4:18 Ale hlavou se mi honily myšlenky jako:
– štěstí v budoucnosti
– ztráta práce
– pověst ve společnosti
– zdravotní pojištění
– ztráta přátel
– odmítnutí rodinou
– „nikdy toho nedosáhnu“
– lidé se ti budou smát
4:31 Měla jsem vážně co dělat.
4:42 Začala jsem znovu jezdit na kole.
4:48 Změnila jsem celý svůj životní styl. Přestala jsem dělat věci jako:
– fast food a energetické nápoje
– stravování a pití venku
– spousta jídla
– kouření cigaret
– příliš mnoho televize
– a pak jsem objevila JÓGU! 🙂
4:51 Tím, jak jsem začala měnit svůj zevnějšek, začalo růst stále víc a víc mé sebevědomí. Konečně!
4:58 14.11.2012 jsem se otevřela světu a rozhodla provést přeměnu v ženu. Nebylo to jednoduché, ale ona se konečně probudila a bylo to ÚŽASNÉ!
 
5:16 Říkáte, že jsem ošklivá? No a co. Ale byla jsem to SKUTEČNÁ já!
Nakonec, dělala jsem to pro sebe a ne pro vás. Bylo to překrásné…
 
5:22
 
5:31 Začala jsem žít „full time“ jako žena už po 6 týdnech.
 
5:37 Začala jsem chodit na laser (auvajs!)
5:43 A týden potom jsem začala brát hormony
5:45 A pak…
5:48 …se začaly dít věci!
5:58 začala jsem si všímat vážných změn!
(následují krásné ženské fotky)
 
6:12 (se svojí dcerkou)
 
6:16
 
6:28 Po 7 týdnech jsem se rozhodla pro plastickou operaci poprsí
 
6:30
 
 
6:47 (opět se svojí holčičkou – kdo je tu nešťastný? 🙂 Nikdo 🙂
6:54 Hormony změnily pohled na celý můj život. Za 8 měsíců jsem úplně rozkvetla!
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
7:05
 
7:13
 
7:26
 
7:32
 
7:38
 
7:51
 
7:55
8:10 Tohle není o tom „uspět“.
8:15 Je to něco, co je na vás!
8:16 Je to o tom být sám sebou. Bez ohledu na to, co si myslí společnost.
8:21 A to je nádherné!
8:25 Leta jsem běžela na opačnou stranu…
8:31 Mé ženy, mého dítěte, auta, zbraní, mariňáků… ničeho nelituji… Byla to součást mé cesty.
8:35 A když se na tuto cestu vydáte…
8:38 …a společnost se vás snaží srazit na zem…
8:40 Víte co si o tom myslím?
 
8:44 🙂
 
8:45 Děkuji mým přátelům a rodině, která mě podporovala. Bez vás bych to nedokázala.
 
9:07
 
Část jejího textu:
„Lidé, mé tělo je pouze kus látky. Nezajímalo mě, co si lidé myslí, když jsem se poprvé oblékla jako žena a začala tak žít „full time“. Neexistuje standart pro krásu, protože jsme zvenku všichni stejní. Je to pouze kůže. Takže kdo je uvnitř vaší hlavy? Jste jedineční a krásní?
Můj první den jako Sona byl stejně krásný, jako je teď každý den. A jste teď přesně tam, kde můžete být za 10 let po vaší přeměně.“
 
 
Musím se poklonit před tímhle videem. Řekla toho tolik… Tohle je poselství.
 
Nemá své vlastní vlasy, ale vyřešila to. Ani tohle nemusí být problém, když chcete. JE TO VE VAŠÍ HLAVĚ!
Je z ní krásná žena. A ty její hladké jemné tvářičky! Vousy jsou minulostí! A jak je šťastná od první chvíle, kdy se objevila jako žena (ještě nedokonalá – jako jsme my všichni na začátku).
Ta fotka zarostlého „muže“ je z května 2012. Poslední fotky jsou z konce roku 2013! Taková změna po necelých 2 letech! Je to jen na nás, jak tohle všechno dopadne…
 
Je mi blízká tím, jak si také jako já řekla, že si tohle tajemství vezme s sebou do hrobu. Oženila se a myslela si, že se tenhle „problém“ sám vyřeší a má krásnou holčičku. A je jen o 6 let mladší, než já! 🙂 Ale není mi blízká jen tím…
 
Už rozumím tomu, co Hanku motivuje pomáhat lidem, jako jsme my. Jsou to přesně tihle lidé, jako je Sona. To rozkvétání! Musí to být úžasné být u toho. (A já u toho budu! :)).
 
Vím, že se na našich školách vyučuje sexuální výchova. Zajímalo by mě, zda se v ní vyučuje také o tomhle tématu. Jak na začátku videa píše: „Proč jsme se o tomhle na hodinách sexuální výchovy neučili?“
 
TOTO VIDEO NECHŤ JE INSPIRACÍ PRO VŠECHNY, KDO ZTRÁCÍ VÍRU V ÚSPĚCH TÉHLE CESTY.
PRO VŠECHNY, KDO V ZRCADLE VIDÍ ZAROSTLÉHO MUŽE S VELMI MUŽNÝMI RYSY, OCHLUPENÍM I POSTAVOU A NEVĚŘÍ, ŽE I ONI MOHOU ROZKVÉST V NĚŽNOU KRÁSNOU KVĚTINU…
 
Zrovna dnes bych chtěla tenhle článek věnovat Adélce.
A Leničko… tohle se nedá zabít ani přebít nejrůznějšími náhražkami, vidíš?
 
——————————–
 
Už jsem vypnula počítač, šla do sprchy a potom do peřin. Jenže… nemůžu. Za chvíli bude půlnoc a já nemůžu spát.
Ta Sona mě tak namotivovala, že jsem zítra schopná přijít do práce jako Tereza a vykašlat se na všechny lidi kolem sebe. Vždyť má pravdu! Děláme to pro sebe!
 
Když o mně má kolegyňka říkala mému kolegovi a on jí na to řekl: „To je v pohodě, hlavně ať hned zítra nepřijdu v lodičkách“, tak jsem si řekla, že má pravdu. I kolegyňka mi pak říkala, že je dobře, že jsem takhle „rozumná“. Schvalovala jsem to snad i sama v sobě. Ale teď to cítím jinak…
 
On vlastně v pohodě není. Protože se bojí té situace, kdy do kanceláře vejdu jako žena. Bude se cítit trapně. A budou se cítit trapně i ostatní, bude jim šoufl, budou se smát, budou to řešit… Ale oni vůbec nechápou, že tohle jsem já! Že já tam chci přijít v lodičkách, protože jsem žena (i když jsem si říkala, že v lodičkách do práce nikdy nepůjdu, protože to není vyloženě můj styl, ale myslím to obrazně na jakoukoliv ženskou obuv.) Klidně bych tam mohla přijít v kozačkách! A mělo by mu to být jedno. Nejdu tam kvůli němu, ale kvůli sobě.
 
Jsem teď nesmírně „nakopnutá“ a vyprovokovaná 🙂 Tak, jak to má být. To video jsem prostě měla vidět a mělo mi přinést tohle poselství. Sona má pravdu ve všem.
 
Vůbec není těžké udělat ten první krok, jak si pořád myslíme! Vymýšlíme si nejrůznější výmluvy, ale žádné výmluvy neexistují! Vymýšlíme si je proto, že se bojíme. Strach ničí naše já. Naše skutečné já. Ale takhle se nikdy nikam nedostaneme.
Tohle není sobectví, že se vydáváme na tuhle cestu, když máme rodiny, když máme závazky, když máme hypotéky, když máme manželky, které musím vyplatit, když nemáme peníze, když říkáme, že osud nás ještě na tu správnou cestu nesvedl. On nás na ní nikdy svést ani nemusí. Protože tohle je v našich rukách – my si rozhodujeme o našich životech a my si stanovujeme cíle, za kterými si potom jdeme. A zase je jen na nás, jak rychle, s jakou silou a jakým způsobem jich dosáhneme.
 
Vy, kteří jste ještě ten první krok neudělali: O čem přemýšlíte?
Máte strach, že se vám budou smát?
Máte strach, že vás rodina odsoudí? Že přijdete o přátele, o práci, o co vlastně ještě?
 
Není na co čekat. Není důvod přemýšlet zda ano či ne.
Tenhle život už je sám o sobě promarněný a ONA – ta žena ve vás – vždycky dostihne vaše svědomí. Nedá se tomu utéct, nedá se to nahradit, nedá se to přebít, nedá se z nás vytvořit alfa-samec, který bude navenek působit jako testosteronový bůh, ale ve skutečnosti v něm uvnitř bude spát princezna, která je jedinečná a krásná a každý den toho skrývání za tuhle masku vás bude vyčerpávat víc a víc, až to stejně jednou zase přeteče… Je jen otázkou kdy.
Udělejte to hned!
 
Sona mě inspirovala. Tím, jak se do toho vrhla, jak o tom přemýšlela a jak jí byli všichni lidé (ti, co nebyli na její straně) ukradení.
Kdyby takový člověk pracoval se mnou, respektovala bych ho. Veškerou jeho ženskost ještě dávno před hormony. Takže minimálně jednoho spojence by tam měl… a to stačí.
 
To má být jako nepříjemné jít převlečený za ženu do práce? Mám se z toho snad rozbrečet, až se mi budou za rohem smát? Ti, co nic nechápou a nikdy nepochopí?
 
Zítra do práce v kozačkách ještě nejdu, ale určitě tam v nich přijdu dřív, než jsem původně plánovala. Tady není co neuspěchat.
Tady je teď VŠECHNO TÍM, CO JSTE MĚLI UDĚLAT UŽ VČERA!
 
Takže už žádné schvalování řečí typu: „Buď rozumný a nechoď ještě v ženských šatech mezi nás.“, „Osud mě ještě nepřivedl na tu správnou cestu.“ nebo „Jsem moc tlustá / hubená / mužná / zarostlá / mám moc velká ramena / nikdy nebudu vypadat jako žena…“… nebo „mám rodinu“…
Není třeba litovat manželek a dětí. Neztrácí nás! Neopouštíme je! Pokud se rozvádíme ve zlém, není to proto, kým jsme, ale proto, že to prostě nefungovalo.
Úplně měním svůj názor na to, že rodina může být dobrou záplatou.
Doteď jsem si myslela, že to jsou ty mé „dva druhy štěstí“. To ano, ale nikdy nemůžeme být šťastní, pokud nebudeme sami sebou. Život je třeba začít budovat jinak, když už to s námi někdo neudělal při narození. Teď je to na nás.
 
Tak hodně štěstí 🙂
Teď už snad usnu 🙂
Vypínám znovu počítač a jdu do peřin. A přeju si, aby ten dnešní vzdor ve mě nikdy neustal 🙂
A budu ráda, pokud se mi ho aspoň kousíček povedlo přenést na vás.
To neplatí jen pro MtF a FtM. To platí pro všechny! Každý život je jen jeden a je na nás, jak s ním zatočíme…
 
Nebo můžete pořád běžet opačným směrem…

10 Comments

  • Péťa

    Ahoj Teri krásné video něco mě to připomíná taky jsem měla každý týden třeba jiné auto a furt se muselo něco dít bylo to jen zamaskování toho co člověk tušil ale nevěděl co to je teď už to taky vím a jsem štastná a neměnila bych za nic na světě i když někteří lidé na mě koukají ještě jako na nějakého exota ale přesně tak dělám to pro sebe né pro ně nepůjdu akorát na plastiku prsou to vím nemám na to a ani se mi to nelíbí je to poznat a já už začínám mít kozy podobné jako moje přítelkyně takže jsem spokojená ještě něco s těmi vousy a bude to ok tak pa péťa

  • Péťa

    [1]:Teri přesně má slova na nic se neohlížet a skočit do všeho rovnýma nohama jako já kačka mi udělala do podprdy vycpávky asi 3den po oznámení že jsem holka a hurá ven dnes už je nepotřebuju a o to víc jsem z toho štastná když vidím jak jsem začínala nenech se o toto připravit že vypadáš v něčem jako muž no a co neřešit a užívat si to a pak změny jsou ještě radostnější pa Péťa

  • Dean Smart

    A truly magical transformation from man to woman. I wish I had the courage and fortitude to endure that process. As it is I have to limit myself to fantasies, and make do with split-personality.

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.