otєrєzє.cz

Fotka na řidičák II.

Nechtěla jsem to řešit. Chtěla jsem si jen trošku zvýraznit oči, nenápadně zamaskovat aspoň trochu vousy, obléknout se uni (nebo spíš do všeho holčičího, ale akceptovatelného společností) a jít se vyfotit.
Tam, kde byl dvacet let fotograf je najednou cestovní kancelář, takže jsem běžela do jiné fotoprodejny ve městě, kde byla paní nebo slečna po 16 h. už sama a tak mi řekla, že mě vyfotit nemůže, protože by musela zamknout obchod, ale nakonec jsem jí uprosila a tak přimhouřila oči a poslala mě nahoru, že za chvíli přijde. Tam jsem se v zrcadle líbila sama sobě a říkala jsem si, jak vypadám už krásně žensky – nemít ty vousy. A myslela jsem si, jak sem potom tu nafocenou fotku (která vlastně neměla být ani tak ženská) dám.
Stálo mě to 189 Kč (čtyři fotky + CD).
Nafotila mě 4x z nichž tu poslední mi ukázala a řekla, že jsem na ní hezky, takže mi jí nechá vytisknout.
No, nejsem si úplně jistá, co myslela tím “hezky”. Já jsem si jí představovala hezčí, ale musím přiznat, že to mohlo být i horší 🙂 Žádné prudké přímé světlo se nekonalo. Bylo tam příjemné rozptýlené světlo, které mi na fotkách tolik nepodtrhlo mužné rysy ve tváři. (Jo, fakt tam jsou!) :/
Na tomhle focení se mi líbí, že je absolutně anonymní. Nikdo nezjišťuje důvod focení, jméno… prostě se posadíte na židličku a za minutu si nesete domů fotky.
Chtěla jsem po ní černobílou (protože jsem si přečetla leták s podmínkami přímo na stránkách Ministerstva dopravy). Tvrdila mi, že černobílá už se nesmí používat, protože laser, který vypaluje fotku na řidičák jí musí mít maximálně prokreslenou a u černobílých zanikaly detaily.
Já jí zase tvrdila, že Ministerstvo dopravy černobílou fotku povoluje a nahoře jsem jí ukázala přesně tentýž leták z jejich stránek, který tam měla vyvěšený na dveřích do ateliéru.
“No jo, ale to je leták z r. 2001. To už dávno neplatí!” 🙂 říkala.
Tak to jo. Hlavně, že má Ministerstvo dopravy aktuální informace na svých stránkách.
Na to jsem jí neměla co říct a musela se spokojit s barevnou, na které samozřejmě vynikly vousy.
To všecko jsem ale čekala. Nečekala jsem zázrak.
Na té fotce není žena. Je tam muž, který má účes jako žena, který má obočí jako žena, oči jako žena, výstřih jako žena, ale zbytek je mužný.
Vzala jsem si starou klučičí fotku z posledního focení na doklady z r. 2006, tuhle novou a dala je vedle sebe.
Z dálky jsou to dvě odlišné tváře. To se mi líbí. Ale jinak to má k ženskosti hodně daleko. (Co bych taky pořád chtěla!?)
Cítím se víc ženou, než vypadám.
Přitom jsem se dnes celý den v práci cítila tak hezky žensky. Kdykoliv jsem prošla kolem zrcadla, tak jsem měla takovou radost! Ale panikařit začnu, pokud budu říkat, že mám mužné rysy, i touhle dobou za rok 🙂
Když jsem vyšla z auta, jezdily po chodníku dvě děti v elektrickém jeepu, tatínek jim nestačil, takže byly pořád v nějakém křoví nebo mimo chodník. Když jsem se k nim blížila, tatínek zakřičel: “Pozor, pán jde.”
Zajímalo by mě, co by křičel touhle dobou zítra, až se budu vracet z Prahy oblečená komplet jako Tereza… Nejspíš nic, protože by nevěděl, co říct. Bohužel ještě dlouho nemůžu čekat větu typu: “Pozor, paní jde…”
Po focení jsem letěla na poštu, kde bylo málo lidí, čehož jsem využila a vyptala se na pár věcí.
Zákaznickou kartu České pošty můžu zahodit. Pokud si změním jméno, musím požádat o novou.
A pokud si změním jméno, přičemž mi přijde zásilka ještě na to původní, ale mé doklady už budou jen na nové, tak mi jí NEVYDAJÍ.
Trochu to postrádá logiku. Chápu důvod, proč pošta nevydá zásilku někomu cizímu, ale pokud jsem schopná doložit, že jsem si změnila jméno a dokázat, že já jsem pořád já, tak nechápu, proč mi to pošta nevydá.
Tím mě nutí porušit zákon a nechat si pas na staré jméno, který se po změně jména stává do 3 měsíců automaticky neplatný, ale já si ho nechám až do doby, kdy mi na něj budou zásilky vydávat.
Chtěla jsem se zkusit s poštou dohodnout, ale nejde to. Trvají na tom, že vydají zásilku tomu, kdo se prokáže jako její majitel. (To ale jsem pořád já – tatáž majitelka, jen mám změněné jméno!)
To mají všechny ženy, které se vdaly a změnily si jméno úplně stejný problém na poště? Věřím, že třeba podnikatelkám tohle musí přinést nemalé komplikace.
Zítra budu mít hodně zážitků. A dost důležitých schůzek, na kterých bych potřebovala vypadat dobře a žensky, ale po mých zjištěních, jak mužná je má tvář (hlavně brada – od vlasů po nos to celkem jde), tak mám sto chutí jet zítra oblečená jako Linda, kterou nabírám kousek odsud a která se rozhodla jet jako kluk v uni oblečení, resp. jako buzik (jak sama prohlásila :))) (samozřejmě to myslela z legrace, ale je pravda, že zítra budeme vypadat jako takový divný páreček – divný chlapec s divnou dívkou. Těžko říct, kdo bude větší exot. Nejspíš tím adeptem jsem já.
Už nemůžu k Hance nikdy dorazit v klučičím nebo v uni, protože když už jsem tam poprvé vkočila jako Tereza (a po druhé taky), tak teď nemůžu přijít jinak.
Kde je mé sebevědomí z dnů dřívějších? :/
No musím se nadechnout a zvládnout to.
Vstávám ve 4:30, v 6 už musím vyrazit pro Lindu, abych byla v 10 v Praze, ve 12 musím odnést výsledky na internu a ve 13 je společné sezení – mé první – to bude další nápor na mé sebevědomí. A po tomhle zážitku mám ještě jednu schůzku – dnes jsem kývla jedné moc milé paní (Češka žijící v Izraeli), která mi napsala, že je zrovna 10 dní v Praze a že by byla moc ráda, kdybych s ní udělala rozhovor, protože píše bakalářskou práci na téma “Mediální obraz LGBT v časopise Reflex”. Dala mi na výběr z pěti hezkých restaurací a já si vybrala jednu opravdu moc originální a podle recenzí příjemnou (navíc s ne příliš prudkým světlem :), takže se tam už s Lindou (kterou beru s sebou) těšíme.
Linda mě trochu naštvala, že nejede jako Linda, zatímco já jako Tereza ano, ale do tohohle samozřejmě nikoho nutit nejde. Akorátže (jak tak poslední dobou zjišťuji), taky bych měla přibrzdit a počkat, až budu vypadat ještě víc žensky. Mám strach, že se ráno po nalíčení nebudu líbit sama sobě – to bude potom utrpení. A taky vím, že make-up je po 6 hodinách už nestabilní a začínají prosvítat vousky, což vychází zrovna na společné sezení (a což teprve potom ta schůzka kvůli rozhovoru), takže mi nezbývá, než si tuhle polívčičku vylízat hezky do dna sama až do poslední minuty celého zítřejšího dne. Pokusím se užít si to, jako ve všech předchozích případech, ale k tomu se potřebuji v zrcadle líbit. I v tom v autě osvětlená denním světlem! Což bývá taky problém. A do toho celý den s Lindou, uvidí mě tolik lidí a já celá tak strašně nedokonalá a neženská… 🙁
Doprčic, když si budu říkat, že jsem neženská, tak budu neženská, takže bych měla obrátit myšlení o 180 stupňů.
Zase se nevyspím. Ještě že jdou zamaskovat ty kruhy pod očima. Linda bude vysmátá, zatímco já budu řešit všechno a budu z toho hrozně nesvá, budu dělat chyby a to bude ještě víc snižovat mé sebevědomí.
Na druhou stranu si říkám, přežiju-li zítřek, tak už dám všechno! 🙂
A to jsem si ještě nedávno myslela, že už bych mohla klidně přijít do práce jako Tereza (nemít ty vousy). No nevím. Sice si přijdu žensky, ale nevypadám tak. Vidím se tak, jak mě vidí mí kolegové a ti si určitě říkají, že je dobře, že ještě nechodím v holčičích věcech, protože bych vypadala jako chlap v sukni. (To je pro mě nepřijatelné.)
Při psaní tohoto článku jsem se několikrát naštvala a zase uklidnila a během každého toho vztekání jsem si řekla, že sem dám obě průkazové fotky (starou a novou) k porovnání, ale neudělám to. Přestože tam určitý posun k ženskosti je, je příliš malý.
V reálu zítra mezi lidmi ovšem svůj “obrázek” ukázat všem, které potkám, musím.
Jdu si aspoň nalakovat nehty tím svým oblíbeným výrazným oranžovo-červeným lakem. A pokusím se usnout. Jinak zítra budu vypadat jak scvrklá brambora.
Ach jo. Proč všechno nejde hned?
Zítra je v předpovědi, že se má opět rozfoukat silný vítr.
Tak ještě ke všemu budu pěkně rozcuchaná.
Chtěla bych přeskočit tenhle rok…

14 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.