otєrєzє.cz

Jak mě ředitel požádal o ruku

Dneska jsem se v práci celkem bavila. 🙂
Ředitel firmy, ve které dělám, připravil úplně nový katalog produktů, které vyrábíme. Je to estét, takže katalog je krásný a stojí za to. Moc se nám všem líbí. Není tam prostor pro nedokonalé záběry. 🙂 Je to katalog ve třech jazycích.
Měl ale jeden nedostatek… na jedné stránce bylo vyfocené skleněné srdíčko v dlani, která patřila přímo říďovi a ostatním se při finální kontrole před odesláním do tiskárny ta fotka nějak nelíbila. Prý to chce “něžnou ženskou ručku”. Ne tuhle chlapskou.
 
Tak se začala hledat ve firmě něžná ženská ručka. 🙂 “Ať si tam blbnou”, říkala jsem si. A dělala jsem si svojí práci.
 
Pak ale slyším kolegyni, jak křičí: “Tereza! Ta má krásné dlouhé prsty!”
 
Tak přiběhl říďa za mnou, okoukl mi ruce, hrozně se mu líbil ten červený lak, co jsem měla kvůli včerejšímu kouzelnému rande, požádal mě o ruku a už mě táhl do ateliéru fotit, jak držím skleněné srdce. Zrovna já!
“To je pěkné, ty Tvoje nehty, na té fotce”, říkal mi u toho a různě mi na ruku v takové bílé buňce sahal, nakrucoval, aranžoval… 🙂
 
Začalo mě to najednou bavit. Líbilo se mi, jak na těch profi fotkách ta “něžná ženská ručka” s červenými nehty opatrně svírá skleněné srdíčko. A líbilo se to i říďovi, protože do katalogu hned tu fotku dal. A tak mou ruku budou hladit prsty Kanaďanů, Němců, Irů i Čechů.
 
Takový krásný paradox… bych ještě před pár lety napsala. Ale jakýpak paradox?
 
Nepřijmeme-li svoji ženskost v plném rozsahu my samy, jak to potom má udělat naše okolí?
 
 
V posledních dnech je o mou ručku docela zájem.
Třeba také včera při jedné kouzelné procházce pod měsíčkem v jedné malebné vesničce, když byla prokřehlost v zářijovém vzduchu vonícím po podzimu moc hezky proměněna v rozehřátostzjihlost… Ale to už je jiná pohádka, jejíž děj se teprve píše a já se na tuhle podzimní romanci moc těším a přeju si, aby nebyla jen podzimní…
 
 
 
 

9 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.