O stýskání

Bez ohledu na počasí, na roční období, na stravu, na dostatek spánku nebo na momentální úspěchy či neúspěchy se občas ráno probouzím a strašně se mi stýská. Po smíchu mé dcery, po jejích otázkách, po pohledu na její spokojený spánek. Chybí mi ta radost.

Za den mi vzpomínky na ně vklouznou do hlavy několikrát a vždycky mě srazí na zem, ať mám jakoukoliv náladu.

A takovéhle ráno je pak těžké. Strašně dlouho mi trvá, než se z něho dostanu. Většinou v práci pod stresem tak za tři čtyři hodiny. Ještě, že máme zaměstnání, která nás stresují a nemáme čas týrat svou duši steskem a podobnými nepříjemnými nežádoucími a neodbouratelnými lidskými pocity, kterých se nemůžu zbavit, protože to ani nejde.

 

Nemůžu si přikázat, aby se mi po svém vlastním dítěti nestýskalo.

 

Mám si přikázat, aby se mi nestýskalo po mé ženě, protože to tak ona chce, ale taky to samo nejde.

Zkouším to. Zaměstnávám mozek. Nechávám Terezu žít, protože ona má úplně jiné starosti a Tomovi neuvěřitelně pomáhá. Ale stává se mi to i při zaměstnaném mozku. Řídím nebo píšu nebo počítám materiál a najednou jsou tam. Moje žena a moje dcera. Proč za mnou pořád takhle chodí? 🙁

 

Dokud se budu vracet domů s tím, že tam možná bude stát zaparkované auto mé ženy, bude to pořád stejné. Asi se s tím musím smířit a nečekat, že to přejde. Už nevím, co víc udělat, aby mi přestaly chybět. Hypnóza? Výplach mozku?

 

Proč vlastně spíme? Abychom si vyčistili mozek. Říkají američtí vědci ve studii zveřejněné před 5 dny.

Jo, ale to bychom taky museli opravdu spát.

Je to paradox.

Spíme hodně a dobře, když je nám dobře. Není proč mozek čistit.

Jakmile máme trápení, už ho spánkem nevyčistíme. Dokonce ani umělým. Prášky na spaní nefungují na psychiku. Umožní odpočinout jen vašemu tělu.

 

Nerozumím tomu, proč lidé vůbec prožívají stesk.

Proč jednoduše nejsou spolu?

 

Protože i stýskání má svá pravidla. A musí na to být dva.