V práci se dnes čeká velká zahraniční návštěva na celý den a ze všech mých sedmi kolegyň si k sobě ředitel vybral zrovna mě.

Musím se tu celé ráno smát, že zrovna já jsem tu za „hostesku“, kterou si ředitel vždycky vybírá! Kdysi bych řekla: „To je teda paradox!“ Ale jakýpak paradox? Jsem žena, tak co jako? To, že jsem prošla přeměnou nemusí přece navěky automaticky znamenat, že budu pořád někde poslední a nikdo mě nebude chtít!

Přitom takhle oblečená (jak jinak, než v šatech) chodím do práce denně, protože šatů není nikdy dost a při styku s klientem musí člověk trochu vypadat, ne? Ale taky se chci líbit sama sobě, to je jasný! 🙂
A ano, můžu si vzít do práce taky rifle a vytahaný vlněný svetr, jako ostatní kolegyňky, ale riflí a svetrů už jsem si v minulosti užila až až, takže mám každý den důvod obléknout se tak, jak se na sebevědomou ženu patří. Protože můžu! A protože jsem žena! Co může být hezčího a hlavně jednoduššího?

Mám dnes zase další rozplývací den. Rozplývám se nad tou zdánlivě nejprimitivnější věcí – nad tím, kým jsem. To je snad lepší, než se rovnou jako žena narodit a nevědět, že si to můžu takhle užívat! 🙂 (Samozřejmě, že ne, ale tohle má taky svůj půvab.) Miluju, jak vždycky cítím ten nárůst sebevědomí, když se hezky obléknu. Což má za následek, že čím sebevědoměji se cítím, tím sebevědoměji vystupuju, takže pak kolikrát sama sebe překvapuju, mezi jaké lidi jsem se to zase dostala a co jim to povídám za moudra, která ze mě lezou. Sebevědomí je sexy.

Pokud by snad někomu chybělo sebevědomí si na sebe vzít šaty jako pořádná ženská (ať už je to žena, nebo člověk, který se ženou navenek teprve stává), tak rozhodně doporučuju to aspoň zkusit. Nebojte se! U žen je povoleno vypadat jako žena! 🙂 Ono se to totiž u vás za nějakou dobu stane „běžným standardem“ a začnou se ve vašem okolí dít divy. Mimo jiné třeba i to, že vaše kolegyně začnou vždycky najednou tak nějak víc nosit taky šaty, upravovat si vlasy nebo používat řasenku, přestože to samozřejmě nepotřebují a jsou krásné i bez ní, ale proč tu přirozenou krásu ještě neznásobit, pokud se tu bavíme o chození do práce, ve které jsem v kontaktu s lidmi.

Doma v sobotu můžeme zůstat klidně nenamalované v pohodě v teplákách a chlupatých bačkorách, nevyděsíme-li tím partnera. (A pokud ano, neva, ať si jde.) I když i doma cítím, jak je příjemné být upravená a líbit se sama sobě. Alespoň na mě to má blahodárný vliv. A přeneseně potom i na mé okolí, na které to vysílám. A co vysíláme, to se nám vrací!

V naší firmě nejsem asistentkou ředitele, ačkoli jsem jí jinde v minulosti už taky byla. Oficiální asistentka ředitele se tady k lidem pro jistotu raději ani nepouští. Ale zrovna zítra přijde nová kolegyně, na kterou se mužům hezky kouká, takže už možná konečně přestanu být ředitelem vybírána na reprezentaci firmy a vystřídá mě mladé něžné blonďaté a extrémně roztomilé stvoření, které bylo přijato samozřejmě kvůli úplně jiným kvalitám. Snad jsem si nemyslela, že ti dva pánové ve vedení firmy ji přijímali kvůli vzhledu? Ne! Ti by nikdy takhle povrchní nebyli, stejně jako ostatní muži, pro které jsou dovednosti a charakter ženy důležitější, než to, jak vypadá. 🙂

Já mám své kolegyně ráda. Jen mě pokaždé rozesměje, když si říďa kvůli reprezentaci bere k jeho návštěvám zrovna mě, nebo když jsem to zrovna já, kdo se za firmu účastní veletrhů v našem firemním stánku. Lichotí mi to. Jsem ráda, že náš říďa tak dbá na vystupování a ženskost svých zaměstnankyň, ačkoli si nemyslím, že jsem hvězda.

Holky, když některé z vás potkávám v obchodech, na ulicích nebo v autobusech: kam jste daly všechny ty své úžasné ženské výhody, kouzla a radosti, které vám byly dány jen tak letem světem už od narození? Přijde vám ženskost obyčejná? Ženskost není obyčejná! Ženskost (a není to jen fakt, že si můžu ráno vzít šaty) je dar, který někdo dostal a jiný si ho musel vybojovat, což ho stálo spoustu slz, úsilí, odvahy, rozbitých vztahů, ale taky radosti nad zdolanými překážkami a radostí nad sebou samým. Škoda, že někteří bereme to naše ženství a mužství tak nějak samozřejmě, takže pro nás přestává být zajímavé. Přitom ženy i muži mají to své pravé kouzlo i sebevědomí všichni schované v sobě. Stačí ho jen vytáhnout! Tak co, vytáhnete ho, kluci i holky? 😀

Doufám, že jsem vás aspoň trošku rozesmála.
Přeji vám všem hezký slunečný říjen a ženám upřímnou radost z toho, že jste ženami. Já mám tu radost asi dneska i za vás! 🙂

Tak mi po dlouhé době spontánně vznikl nový článek!
Jak moc, nebo málo se cítíme být sebevědomé na to, abysme byly schopné na sebe vzít něco tak ženského, jako jsou šaty? Mít na sobě hezké šaty bychom si měly užívat, ne se kvůli tomu stresovat.

Když budete chtít, můžete dát vědět, jak moc pro vás bylo těžké před začátkem nebo během přeměny nosit šaty a jak těžké či snadné a hezké je to pro vás dnes? Cítíte nějakou změnu třeba ve vaší odvaze? A komentář tu mohou zanechat klidně i ženy, kterým je dovoleno nosit šaty už narození. Abychom to měly s čím porovnat. 🙂