Zoufalé a trapné
A je tu neděle večer s mými rozporuplnými pocity. Ne z Terezy, ale o tom, jak Tereza vypadá.
V sobotu na výletě v Praze za nádhernými drahokamy a meteority (a taky za neúspěšným stratocachingem), kterých jsme se nemohly s Kačenkou vynadívat jsem si v metru uvědomila, jak jsou mi ostatní lidé ukradení a jak jsem ukradená já jim.
Samozřejmě jsem jela do Prahy jako Tom – na to fakt ještě nemám, abych do toho skočila takhle po hlavě. Kromě nalakovaných nehtů nenápadným růžovým lakem a spodního prádla jsem vypadala jako normální kluk, ale celou dobu jsem si představovala, jak bych se cítila, kdybych tu s touhle klučičí slupkou nebyla? Kdybych tu byla za Terezu…
…viděla jsem všechny ty své strašné fotky (které sem samozřejmě nedávám a mažu je), na kterých mám tolik mužských rysů, že bych musela být jedině sebevrah, abych se takhle vydala mezi lidi. Tolik si nevěřím. Tolik potřebuji, abych to už rozjela a něco s tím dělala, jenže nevím jak. Nerada to říkám, ale potřebuji pomoc. Vyřešit vousy, ohryzek, tvary těla, prsa, ostatní ochlupení, hlas. A pokud tohle zvládnu, můžu myslet na to, že Tereza může mezi lidi a neděsit je.
Nechci nikoho děsit.
Na druhou stranu je mi tak příjemné, když můžu jít ven. Ta představa, že se sejdu s Anetkou v Olomouci, s Andrejkou v Trutnově nebo s Lindou kousek odsud (jako já – Tereza!) je tak krásná! Potřebovala bych se setkat s Andrejkou, protože ona je teď čerstvě na druhé straně. Potřebuji jí vidět, slyšet, vnímat její gesta, její hlas, myšlení i hlas. Potřebuji vidět, že to vyšlo! A hlavně jí ráda uvidím 🙂
Ale copak můžu takhle? Já vím, že jim to nevadí, ale přemýšlela jsem i o takových věcech, jako je moment, kdy někde jednou budu muset přespat a odlíčit se. Nesnáším ten pohled na sebe. Vousy mi rostou strašně rychle, takže večer už tam hyzdí tvář. Třeba Jana si je vytrhává sama. Auvajs 🙂 No ale co mi nakonec zbyde?
A teď si představte, že Tereza vypadá večer odlíčená úplně příšerně a má se někomu ještě ukázat? Ženskost je fuč, dokud se ráno zase „nepřekreslí“. Tohle je zoufalé a trapné. Přitom Tereza by tak chtěla! Ale s touhle tváří…
Mám před očima jednu přeměnu, kterou jsem shlédla nedávno – bylo tam vybráno pár zajímavých přeměn, ale ta jedna mě utkvěla v paměti.
Moment, pokusím se jí najít a dát sem obrázek 🙂
Tak jo, našla jsem to 🙂
Fascinuje mě č. 12 🙂 Je úplně božííííí!!!! 🙂
A nejsem jediná, kdo z ní podle komentářů u toho videa šílí 🙂
Hrozně se mi líbí pětka.
A říkám si – sakra kam se poděly jejich vousy? Taky jsou černovlasí a vousatí (pominu-li ty bezvousé typy) a najednou je všechno pryč… třeba i kromě dvanáctky ta šestka 🙂
Dneska jsem si v Hypernově dokoupila nějaké spodní prádlo. Měly tam totiž výprodejové ceny. Jak to, že třeba bílé kraječkové kalhotky jsou pohodlnější a příjemnější, než pánské slipy? 🙂 Asi si to vsugerovávám. Ale nemůžu se jich nabažit. Jsou tak krásný! (Jenže já mám radost z čehokoliv ženského 🙂
Potřebuji postupně (postupně kvůli penězům) obnovit celou holčičí skříň.
A v pátek mi přišla nádherná černá delší zimní bundička s páskem v pase a kožíškem – je tak strašně krásná a ženská! Takže Tereza už může teoreticky ven do zimy 🙂
Když jsme se v sobotu dopoledne s Káťou obouvaly na výlet do Prahy, měla jsem u bot i nové bílofialové holčičí tenisky… Ty jsem si ale do Prahy brát nemohla, tak jsem si vzala uni béžové, ale Káťa hned: „A proč si nevezmeš tyhle hezké nové boty? Vem si je!“ 🙂
Ty děti jsou tak nezkažené a bez předsudků… Je jim jedno, jestli máte růžové pyžamo nebo modré. Líbíte se jim v obojím.
Úplně mě zahřálo na duši, když mi Anetka v sobotu napsala úplně normálně a spontánně (jenom já to řeším :): „Dneska toho HOLKY máte taky hodně…“ 🙂
Kdy už mi tohle bude říkat úplně každý a automaticky?
Dva tři roky?
To by šlo 🙂
Moc si přeji, aby tenhle sen o Tereze už jednou skončil a já se nemusela za ním pořád hnát, nemusel mě pořád tak pronásledovat a ničit všechny vztahy, o které jsem se kdy pokusila…
Nestojím o to, snít si tenhle sen. Není to zrovna dvakrát příjemné.
To je vysvobození.
Proč bych to neměla udělat?