otєrєzє.cz

Mé první společné sezení

Teď jsem přijela z Prahy, ale nedokážu usnout. Je toho ve mě tolik, že to sem musím ještě dnes všechno hezky postupně napsat. A protože je deset večer, budu se snažit to napsat stručně a rychle (to je vtip samozřejmě, protože to já nedokážu 🙂 Myslím to „stručně“.
 
Jsem tak šťastná, že z toho stejně neusnu 🙂
 
Nevím, kde začít…
 
Možná dotazem 🙂 Holky přiznejte se, která z vás byla včera u Hanky a říkala jí o mně? 😉
Hanka se mě na to ptala, ale já už ztrácím přehled, kdy která kam jedete :)))
 
Dnešní den jsem si opravdu užila. Mé starosti z fotky s mužnými rysy na řidičák jsou pryč. Vyprchaly jako bublinky z limonády (se kterou jsem ještě schválně pořádně zatřepala). Mé sebevědomí se během dne zvedalo asi stokrát!
 
Vstala jsem už ve 4:40, abych se stihla hezky upravit (stejně jsem nebyla spokojená s vlasama, ale to je asi normální a měla bych si zvykat 🙂 Ale už bych chtěla nosit své vlastní holčičí účesy.
V 6:00 jsem vyrazila nabrat Lindu, která je 9 dní na homonech (zatímco já dnes přesně měsíc), ale řekněme, že jsme na tom téměř stejně, takže se budeme moct hezky porovnávat.
 
Linda je moc milá holka 🙂 Jela oblečená hezky, ale ne vyloženě žensky, což mě trochu mrzelo, ale respektovala jsem to. Každý ví moc dobře, kdy je ten jeho čas na vystupování v holčičích věcech takhle na veřejnosti. Neměla jsem problém jí oslovovat Lindo a líbilo se mi, že i ona o sobě mluvila v ženském rodě. Prostě tak, jak to má být správně.
 
V 10:00 jsem měla být u Hanky, což hezky vyšlo. Já jela samozřejmě jako vždy tak, jak to miluju – počasí bylo na kozačky a akorát místo modrých úzkých riflí jsem si vzala úzké červené rifle, což bylo trošku odvážné, ale měla jsem v té samé barvě nalakované i nehty a připadala jsem si ohromně žensky. Na fotku na řidičák už jsem zapomněla, protože jsem se ráno líbila sama sobě a moc si celý den užívala. Navíc jsem měla doprovod (Lindu), což mi vše nesmírně usnadňovalo, protože když jdete s někým (s kýmkoliv!), tak je všechno jednodušší a cítíte se silnější.
 
U Hanky jsme probraly, co se mnou dělají hormony. Popsala jsem jí změny (hladká kůže, že se pořád hladím a taky že je mi pořád zima a cítím se jinak naprosto skvěle až pohádkově). Vůbec jsem nezmiňovala má prsa, protože jsem si je pár dní detailně neprohlížela, ale kdybych to udělala, jako dnes v koupelně, tak bych zjistila, jak se mi začínají zvětšovat a taky bradavky! Jsem z toho tak nadšená, že i když jde o hodně intimní záležitost, tak to sem prostě musím napsat a pochlubit se 🙂 Fascinuje mě, jak pouhý měsíc na hormonech stačí k takovým znatelným změnám! Ta prsa jsem takhle brzo nečekala! Jo, byla tam už před tím, ale to byly takové malé švestičky, teď už z nich začínají být broskvičky 🙂 Jsem zvědavá, kam až to půjde! Nemůžu se vynadívat!
 
Jedna slečna, která byla na společném sezení, měla naprosto dokonalý výstřih i prsa! 🙂 Taky jí v květnu čeká operace a musím říct, že vypadala skvěle! Byla 100% identifikovatelná jako žena, mluvila jako žena, vystupovala jako žena a byla to žena! Zmiňovala se o tom, jak moc by chtěla už mít po operaci, protože další léto s boulí mezi nohama už nechce prožít 🙂 V tom jsem jí naprosto chápala a tak trochu záviděla… Ale taky se jednou dočkám.
 
U Hanky jsme ještě probraly pár detailů o Kačence a o tom, kdy začnu vystupovat jako žena už napořád. Chtěla vědět, jestli je ještě nějaké místo, kde to nevědí, ale takové místo snad už není. Zda to vědí všichni sousedé nevím, ale sousedy řešit fakt nebudu. Jako že bych se u každého zastavila a řekla mu: „Dobrý den sousede. Pan Tomáš už tu nebydlí, teď tu s vámi bude Tereza“ ? 🙂 To bych musela udělat u každého obyvatele tohoto města. Ale Hanka myslela rodinu a zaměstnání.
Shodly jsme se na tom, že mám ideální podmínky k tomu začít Real Life Test. Protestovala jsem, že ještě není ten správný moment, protože když jednou vejdu do práce jako žena, už tam chci vejít pokaždé jako žena, což nemůžu vždy dva dny před laserem, kdy se musím nechat zarůst.
 
Na to se na mě Hanka podívala a řekla: „Ale já žádné vousy nevidím!“ 🙂
 
(Ale já jo! 🙂
 
Jak to, že ona je nevidí???
 
Probíraly jsme to i s Lindou a ta mi říkala, že na druhou stranu mé okolí (včetně práce) očekává, že nebudu ještě dokonalá, takže čeká, že i když vejdu jako žena, můžu mít prosvítající vousy, než je úplně zničím a že chodím na laser, před kterým si je musím nechat narůst do strniště.
Jenže já bych chtěla do práce vypadat už trochu k světu a taky tam nechodit v paruce. Ta mi vadí. I když mi přináší takovou radost a připadám si v ní tak žensky, protože je úžasná.
 
Říkala jsem Hance o mé hrozné fotce na řidičák.
„Terezo, kdybyste viděla mojí fotku na řidičáku! Tam máme všechny hroznou fotku! To vůbec neřešte! Vypadáte dobře a mám radost, že jste spokojená…“
 
To bylo něco na mé sebevědomí.
Vousy nejsou vidět (protože jsem měla vrstvu make-upu, který se také odpoledne už začínal pěkně rozmazávat a nejradši bych se celá nalíčila úplně znovu, jenže nebylo kde a tak jsem to už vydržela domů) a ještě mě Hanka pochválí, jak mi to sluší! 🙂
 
Ať už to byla pravda nebo ne, tím jak jí hodně důvěřuju mi samozřejmě do hlavy vštípila, že to tak je 🙂 A taky jsem si ten euforický pocit potom náležitě užívala.
 
Dostala jsem ještě tři oestrogely, protože teď se na jeden doplácí 50 Kč, kdežto od 1.4.2014 to bude už 100 Kč. Hanka říkala, že některým holkám to pomáhá zeslabovat ochlupení nebo zvětšovat prsa. Je to gel, který obsahuje estradiol, ale v menším množství, než tablety. Tak jsem řekla, že to prostě vyzkouším a uvidím. Ne na každého účinkuje, jenže jak se znám, tak já už budu po 14 dnech zase ze všeho vedle, jako jsem z hormonů už teď 🙂
 
S Lindou jsme pak zašly na oběd do Schnitzle King 🙂 Ten název mě rozesmál, ale obsluha byla parádní (moc to slečně slušelo, mile se usmívala a já si díky Lindě připadala jako nějaká její kamarádka a cítila se bezpečně, protože ona vystupovala jako muž).
 
Tam jsem poprvé vyzkoušela dámské toalety! 🙂
Dnes jsem měla dvakrát mé poprvé 🙂 (Dámské toalety a společné sezení)
Měla jsem takovou radost, že nesmím na pánské!!! 🙂 Zatímco Linda musela na pánské.
Musím říct, že má první zkušenost s dámským záchodkem je rozpačitá. Řeknu to takhle: čekala jsem ho čistší. 🙂
O pánských si myslím své, ale že i dámy budou dělat takové čuňačinky? Leda že by to byly pozůstatky po nějaké neslušné pánské návštěvě, nebo nevím. Budu si asi muset zvyknout 🙂 Ještě uvidím, jak dopadnou druhé, třetí…. padesátépáté! 🙂
Shodou okolností jedno z témat, které jsme pak s Hankou všichni probírali, byly i toalety, takže jsem se podělila o svůj první dojem z dnešního dne 🙂
 
Kolem restaurace chodily venku krásně oblečené slečny, protože nedaleko odsud je VŠE a my je s Lindou probíraly, ale taky jsme probíraly kluky… Tedy spíš já. Linda si stojí striktně za tím, že bude lesba, maximálně bisexuální, ale to jen v krajním případě. Já si tím krajním případem u sebe nejsem tak jistá, ale neřeším to. Teď rozhodně nemá smysl řešit vztahy.
 
Po příjemném obědě jsme za krásného klapotu mých podpatků opustily restauraci a šly odnést mé výsledky na internu v nemocnici na Žižkově. Tam mi paní doktorka hned napsala zprávu a pomalu jsme se připravovaly na společné sezení, které začínalo ve 13 h.
 
Byla jsem dost nervózní. Bylo to přeci mé poprvé! 🙂
 
Před dveřmi domu, kde sídlí Hanka, už stála slečna, která se mi moc líbila a nevěděla jsem, jestli je tu správně, protože mi rozhodně nepřipadala jakkoli mužná. Měla černé rovné vlasy do mikáda a opravdu fantasticky namalované oči. A taky úžasnou postavu, kterou dokreslovalo holčičí oblečení. Další 100% identifikovatelná jako žena.
 
Když nás tam stálo celkem 16 (bylo to zrovna smíšené sezení holek i kluků, z čehož jsem měla velkou radost, protože jsem vždycky chtěla kluky poznat), tak se otevřely dveře a šli jsme dovnitř, tam se rozebraly skládací stoličky a všichni jsme se posadili do kruhu, abychom na sebe viděli, včetně Hanky.
 
Přišla i Luca, kterou jsem potkala na endokrinologii a která je moc milá a taky si na mě pamatovala.
 
Bylo tam celkem 14 žen a 3 kluci. Z těch žen tam byly tři biologické ženy: Hanka, partnerka jedné paní v přeměně a sexuoložka, která tam přišla na pozorování a byla také moc milá a usměvavá.
Když jsme se všichni usazovali na židličky, tak jsem se na ní dívala a říkala si: „Bože ta už snad musí být po přeměně, ne?“ 🙂 Ale pak se sama představila s tím, že je biologickou ženou.
 
Nerada bych sem vynášela nějaké soukromé informace, které mají zůstat za dveřmi ordinace Hanky, ale budu psát anonymně (jen s křestními jmény) a některé věci si nechám jen pro sebe.
 
Nejprve jsme se každý stručně představil a řekl o sobě jednu větu. A pak už mluvil, kdo chtěl – na téma, které zvolila Hanka.
Nemohla jsem se vynadívat na ty tři kluky!!! Byl tam Alex, Adam a Tomáš (?). Tomášovi bude teprve 17, ale vypadal fantasticky! Jeho věta, kterou se představoval byla: „Já jsem Tomáš a jsem teď na vrcholu blaha!“ (To myslím vystihovalo pocity všech.)
Do prváku na střední školu už nastupoval pod mužským jménem jako muž, což jsem naprosto chápala. A neměl prsa!
 
Prsa kluci řeší jako to největší zlo.
Baví mě, jak mají kluci proti nám holkám všechno obráceně! Alex se pochlubil, že už mu rostou vousy! Což mu každý kluk závidí! 🙂 A Tomáš neměl prsa, protože si je nechal chirurgicky odstranit. Odstranění prsou u FtM je možné i před věkem 18 let, protože k této operaci není potřeba být plnoletý. To samozřejmě hned nadchlo Alexe, jak to, že už může mít prsa pryč! 🙂 Ale slušelo to i Adamovi. Linda mi potom říkala, že se jí libil 🙂 Mě taky. Shodly jsme se na tom, že se nám nelíbí ti vyloženě testosteronoví samci, ale obyčejní kluci. Tedy Linda stále tvrdila, že se jí líbí samozřejmě holky! 🙂
 
Nakonec jsem byla víc fascinována klukama, než holkama, ale samozřejmě jsem řešila i holky 🙂
 
Řešilo se, zda je správné, když ochranka odmítne pustit ženu v přeměně na dámskou toaletu, protože usoudí, že nevypadá dostatečně žensky… Neexistuje před tím žádná obrana, protože v našem státě je všude na dokladech uvedeno pohlaví a lze ho vyčíst i z rodného čísla. Stát se může tak situace, že budete vypadat krásně žensky, jako ty dvě slečny, co tam byly, ale v dokladech máte stále „M“ místo „F“. Jen proto, že tam dole mezi nohama je něco, co je stejně nefunkční, ale je to tam a naše společnost identifikuje pohlaví zásadně podle toho, co máte mezi nohama. Nikoli podle toho, kým doopravdy jste.
 
Ale byla jsem i dojatá. A strašně moc!!!
Byl tam totiž pár (kolem 40-45 let), který popisoval, jak to bylo na začátku těžké, protože manžel pořád někam mizel a nechtěl nic říct, takže manželka začala mít strach, že někoho má.
Všechno to bylo ale samozřejmě jinak.
Po několika letech manželství se partnerka rozhodla, že to zkusí. Že zkusí žít s člověkem, kterého miluje, váží si ho pro jeho vlastnosti a je přeci jedno, jakou bude mít schránku – jestli mužskou nebo ženskou, že to pořád bude on, i když už vlastně ona. Sama nevěděla, jak to zvládne, ale zjistila, že tohle soužití dvou žen jí naplňuje. Samotnou jí to překvapilo!
Měla jsem (a se mnou úplně všichni) radost, že se tohle někomu povedlo. Že měl takovéhle štěstí… A myslela jsem hned na Leničku, která tohle řeší denně, protože ví, že by jí její manželka opustila a tím přišla i o děti (ve skutečnosti by o ně nepřišla, ale nevídala by je tak často jako teď).
Nemůžeme nutit naše partnery, aby s námi zůstávali.
Ale obdivuji každého, který to udělá…
 
Paní popisovala, jak se vyrovnávala s reakcemi okolí, reakcí vlastní dcery, která si to představovala tak, že kdykoliv přijde na návštěvu, bude její partnerka (v přeměně) chodit zase oblečená jako muž a že nebude muset vysvětlovat dětem, že nemají dědu, ale vlastně dvě babičky. Na to jí řekla, že se jí taky neplete do života a tohle štěstí je její.
Popisovala i reakce v práci, kde řešili, jestli se z ní teď vlastně stane lesba…
Všechny okamžitě odháněla se slovy, že se taky neptá, jak jim to funguje v posteli. Tohle je soukromá věc, do které nikomu nic není.
Ta paní byla taky moc milá a hezká a tu radost z nich cítím ještě teď, protože vím, že to ani jedna neměla (a nemá) jednoduché, ale jsou na to dvě a ve dvou je to všechno snažší. (Mimochodem to už je třetí MtF, kterou poznávám a která se živí jako řidička kamiónu!)
 
Slečna, kterou čeká v květnu operaci a která vypadala úžasně popisovala, co všechno po ní chtějí do nemocnice a jaká musí mít předoperační vyšetření (např. i na HIV). Nebo že je nutné pořídit si celokovový vibrátor, aby ho bylo možné sterilizovat (což ty plastové nelze), ale celokovový není zrovna snadné sehnat a rozhodně to není levná záležitost. (Vibrátor není hračkou pro chvíle oddechu, ale „zdravotnickou“ pomůckou po operaci, kdy je nutné denně „dilatovat“ proto, že tělo má tendenci zacelovat všechny díry a tuto díru zrovna opravdu zarostlou mít nechceme, čemuž má právě vibrátor pomoct (a taky pomáhá)).
 
Hodně zajímavou zkušenost, která nás všechny pobavila, měla Luca.
Vyprávěla, jak si šla koupit pizzu a prodavač se jí ptá: „Vy jste pán nebo paní?“
To jí samozřejmě zaskočilo a tak mu vtipně odpověděla: „Obojí!!!“ :)))
A chytře se zeptala, co jí prozradilo, že nevypadá jako žena?
Prodavač se dostal okamžitě na její stranu, kde jí chtěl pomoct a nebyl protivníkem. Navíc dostala zpětnou vazbu, která je nejcennější. Výborný způsob, jak se někam posunout a zjistit, na co se na sobě zaměřit. Určitě to udělám stejně, až na někoho takového narazím 🙂
 
Ten největší strach z toho, že holky budou až příliš krásné nebo až příliš ošklivé (když to řeknu takhle nehezky) byl zbytečný. Vůbec nešlo o to, jestli je někdo dokonalý nebo ne. Šlo o to, jak se každý cítí a jak na něm bylo znát, jak je šťastný. Většina holek, co byla už delší dobu na hormonech, vypadala skvěle! Fascinovaly mě úplně hadké krásně ženské výstřihy a hladké tváře… tedy něco, po čem tak toužím a plahočím se po tom.
 
Byly tam holky a kluci z Brna, z Ústí n. Orlicí i nad Labem, ale i z Prahy.
 
Moc se mi celé sezení líbilo a těším se na další v dubnu.
Jsem si jistá, že tohle kdyby absolvoval někdo, kdo není ještě rozhodnutý, tak ho to nasměruje na tu jedinou možnou cestu k vysvobození okamžitě…
 
Linda mi říkala, že minule Hanka mluvila o tom, že má jednoho šestiletého (!) klienta (FtM). (Aspoň myslím, že to byl FtM).
Rodiče byli natolik všímaví a ochotní se celé té věci věnovat, že s ním zašli k Hance a ta rozhodla, že ho budou do 10 let pozorovat a pokud u něj nepřestane tohle klučičí chování, nasadí mu hormony ještě před pubertou a tím zamezí devastaci těla nesprávným hormonem. To je úplně ta nejúžasnější varianta, jaká mohla nastat a o které jsem zatím četla jen na stránkách v Americe.
 
Hanka nám pak ještě říkala, že má asi 65letou klientku, která má 90leté rodiče, takže real life test sice ano, ale vždy, když jde k rodičům, tak se musí obléknout univerzálně, protože takto staří lidé už by to nepobrali.
 
Po společném sezení jsme měly s Lindou ještě jednu schůzku – s další moc milou paní, která píše bakalářskou práci na téma „Mediální obraz sexuálních menšin v časopise Reflex“.
Hanka vyzvídala, co mě ještě čeká, tak jsem jí prozradila, že budu dělat rozhovor 🙂 To se jí líbilo, ale poradila mi, ať si dám pozor, abych se nenechala fotit ani nikde zveřejňovat své budoucí ženské jméno.
 
Mohlo by se totiž stát, že se mi stane to, co jedné klientce, která kdysi prošla přeměnou ještě za studií, ale maturovala už hezky v krásných šatech a když přijel režisér, že natočí dokument, ona se přihlásila, ale teď, když kdokoliv zadá její ženské jméno do vyhledávače, je hned v druhém odkazu informace o tomto dokumentu s transsexuální tématikou.
Shodly jsme se na tom, že nikdo nechceme, abychom se do této situace dostaly. Že chceme být ženami nespojovanými s mužskou minulostí… Přesně tak to cítím i já. Proto jednou odsud všechny fotky zmizí, ale blog nechám žít. Není v něm mé celé jméno a není (a nebude) ani nikde spojované právě s mojí minulostí.
Teď si na to dám ale ještě větší pozor.
 
Katka, se kterou jsme s Lindou dělaly rozhovor, byla hrozně fajn. Říkala nám „holky“ (což je samozřejmě normální, ale člověka to tak potěší!) Nakonec jsme spolu strávily tři hodiny! Ale to prostě nešlo zkrátit 🙂 Moc ráda jsem jí poznala a těším se, až celou práci napíše, protože to téma je moc zajímavé. Celou dobu jsme seděly ve vitariánské restauraci Secret of Raw, což byl už jen to zajímavý a příjemný zážitek (hlavně z toho menu). Tři hodiny nakonec utekly jako nic. Nechápu, jak může být čas tak relativní. Nejradši bych tenhle den natáhla a to klidně do jednoho roku, protože je mi moc hezky.
 
Takže jsme s Lindou nakonec vyjely z Prahy až kolem 18 h. a já přijela domů kolem 21 h., což mi vůbec nevadilo, protože dnes mi nevadilo vůbec nic 🙂 Bylo to nádherné, ženské, osvobozující. Zase jsem se cítila tak nepopsatelně šťastná! A říkala si, jak to bude úžasné, až takhle budu chodit všude a všichni mě budou oslovovat jako ženu, pouštět mě do dveří, neříkat „pane, co si přejete?“ a já si budu moct konečně nosit, co chci, chovat se, jak chci (tedy žensky) a žít tak, jak je mi to příjemnější a přirozenější…
 
V době, kdy jsem byla v Praze, mi napsala Nikča (MtF), která podstoupila operaci hlasivek a před chvílí mi poslala detailní informace o tom všem, což bych tu ráda popsala, ale dnes ne. Teď letím do postýlky celá šťastná a voňavá a moc se těším, až zase prožiju takovýhle krásný ženský den…
 
V pondělí mě čeká podání žádosti o řidičák a zajdu na občanky, kde si nenechám uvést rodinný stav, přestože je všem jasné, že když tam není, tak je dotyčný rozvedený nebo ženatý, ale já s tím mám jiný problém.
Nevadí mi, že kdokoli se na občanku podívá uvidí, že jsem po rozvodu.
Vadí mi, že je tam „rozvedený“ – a ne „rozvedená“!!!
Ten mužský tvar nesnáším. A tohle taky řeknu úřednici, až mě zase bude přesvědčovat, jak je dobré to tam mít. Jsem zvědavá, co mi na to řekne. 🙂
 
Ona češtině je tak neuvěřitelně striktně genderový jazyk! V angličtině bych byla „divorced“ bez ohledu na to, zda jsem muž nebo žena. Ale v češtině ne. Rod se promítá úplně do všech oblastí našeho jazyka.
Například větou typu: „Pracovaly jsme na zahradě“ všem říkáme, že my ženy jsme pracovaly. Aniž bychom ale o ženách vůbec mluvili / mluvily! 🙂
Na druhou stranu je to fajn, protože si tu ženskost (příp. mužnost) můžeme užít i jazykově 🙂 A to do sytosti.
 
Jsem moc ráda, že jsem měla dnes tak krásný den a že už neřeším, jak je moje fotka na řidičák hrozná 🙂 Je mi úplně ukradená. Já jsem já a vím, že si můžu říct: „Bude to lepší, neboj.“
 
A taky mám radost, že jsem poznala jiné holky a kluky. Je neuvěřitelné, jak přátelské prostředí a atmosféra tam vládne. Člověk se tam aspoň chvíli cítí jako v normálním světě. Tedy v takovém, ve kterém vás všichni identifikují, oslovují a berou správně…
Tohle je sen. Který se nám ale nezdá…
 
Bude půlnoc a já letím do peřin. Je mi jedno, že ráno vstávám do práce, že tam ještě nemůžu přijít jako Tereza, ačkoli to všichni očekávají… protože já tam vlastně už jako Tereza chodím. Všichni to o mně vědí a nic neřeší. Jen se těším na chvíle, kdy to celé vypukne naplno.
 
Snad jsem tu nevyklopila všechno moc na přeskáčku a dá se v tom nějak vyznat. Je to přesně jako v jednom českém filmu:
„Když ti to neřeknu, tak neusnu!“
„Tak to řekni a usneš!“ 🙂
 
Tak já jsem to tedy řekla a usnu 🙂

15 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.