Přeměny

Byla jsem mužem (dokument ČT)

Tenhle odkaz mi poslala ségra.
Přišlo mi škoda ho sem nedát, protože jde o dokument ČT z roku 2011 – tedy konečně nějaký novější na toto téma.
A přesto, že jsem teď ve fázi, která prostě měla přijít a která zavrhuje vše, co se týká mé ženské minulosti, dám ten odkaz na tenhle blog, který má být mimo jiné také vodítkem a pomocí těm, kteří tu pomoc hledají a potřebují informace, které se jinde jen těžko hledají.
To, že mám na sebe vztek, že ničím vše, co s mou ženskou minulostí souviselo je pro mě nové a sám nevím, jak dlouho to bude trvat. Ale dělám jen to, co cítím, že je správné. Pokud to tak nemá být, tak to se časem ukáže samo. Každopádně až do srpna celý můj život opravdu každý den platilo “Každý den svého života chci být Tereza”, ale 4 měsíce už to neplatí. Ani jeden den. Pocity, která mám, neznám. Nemám ty lítostivé stavy z toho, že se zbavuji dámského oblečení s vědomím, že to v sobě stejně nezničím a zase si budu muset koupit za čas nové, nemám touhu chtít se namalovat nebo barvit vlasy. Nechce se mi, nepotřebuji to a netoužím po tom. Nemyslím na to, nepřemýšlím o tom, nepřeji si to. Dříve to byla hlavní myšlenka celého dne, dnes z toho zbyl jen tenhle blog…
Myslím si – ať už jsem kdokoliv – že není důležité, kým jste, ale jak jste v daný moment šťastní. Cítím, že kdybych pokračoval v tom, co jsem začal, že mě to šťastného neudělá. Jo, jsem ovlivněný rozchodem s manželkou a ztrátou milovaných osob. Proto říkám, že ukáže čas, jak to všechno bude. Ale tam, kde jsem, jsem ještě nikdy nebyl. Prostě posun.
To, co popisuje Petra v dokumentu je až do setkání s Hankou Fifkovou totožné se mnou a určitě s mnoha dalšími případy. Jestliže jste transsexuál, pak Vás to nemůže jen tak přejít. Pokud je můj vztek dočasný, pak bude dočasný. Pokud jsem si ujasnil, co chci, pak budu mít co chci. Nemyslím si, že dělám špatně. Dělám to tak, jak to cítím.
Co mě mrzí je to, že se v dokumentu o manželce a dětech jen zmiňuje. Není tam pak už žádná další její reakce nebo její názor. Z toho vyplývá, že to bylo naprd jako všude. Asi očekávám, že měl někdo to štěstí že… ale vlastně nevím jaké štěstí… Pokud se jednou rozhodl být ženou, musel zákonitě o manželku a (částečně) děti přijít. To prostě dohromady nejde. A podle toho dokumentu si prostě nemohl pomoct, stejně jako já. Nešlo to pak už zastavit. Ale já pak udělal krok jiným směrem. Jsem jinde a chci tu být. Ne na truc, ale proto, že to tak prostě teď je. Ptám se: proč? Čím jsem jiný, než Petra?
Kdybych si měl teď vybrat, jestli se chci stát ženou nebo abych měl zase zpátky svoji rodinu, vybral bych si okamžitě rodinu. Ne proto, že tou ženou můžu být kdykoliv chci být a dosáhl jsem tedy svého (protože toužíme vždy víc po tom, co ztrácíme). Terezu nepotřebuji. Potřebuji svoji vlastní (nenaštvanou) manželku a všechno, co s tím souvisí. Je to v tom, jak se k životu postavíte.
Teď už chápu odpověď jedné slečny z USA nebo Kanady, které jsem na jaře napsal, jak pokračuje její přeměna na základě videa z youtube a kdy mi už zase jako muž odepsal, že změnil svoji životní filozofii, že přehodnotil svůj život a že se rozhodl mužem zůstat. Tenkrát se to nedalo pochopit. Ale když jsem si potom přečetl ještě ten článek, ve kterém někdo radí tomu chlapci, co se chce stát dívkou (taky ho tu někde mám), aby si uvědomil, že život není jen o hledání vlastní identity, tak nad tím člověk občas taky zapřemýšlí.
Rada: pokud se cítíte být ženou a chcete se stát ženou, jděte do toho! Udělejte všechny kroky tak, abyste si nemohli nikdy vyčítat, že jste pro to nic neudělali. Pokud se budete cítit šťastnější (jako Petra z dokumentu), jste na správné cestě. Pokud začnete cítit, že něco není vpořádku, můžete vždycky couvnout. Je to váš život a vaše štěstí. A protože tohle je oblast, ve které plave snad každý, ve které se nedá vůbec snadno orientovat, natož pochopit sám sebe, je potřeba to aspoň zkusit. Jinak nikdy nepřijdete na to, kým jste…
Tak.
Tím považuji tuhle kapitolu a tuhle moji minulost za uzavřenou. Buď to tak zůstane nebo ne. To já teď nevím, přestože právě teď už 4 měsíce jsem přesvědčený, že to tak zůstane. Prostě to vím 🙂 Dnes 29.12.2012 to vím.
A zde je ten dokument vysílaný 29.12.2012 na ČT1:
Oficiální text u dokumentu:
Dokument o mladém muži Petrovi, který se chirurgickým zákrokem promění na mladou ženu Petru. Příběh, který může vlít naději do života lidí s podobným handicapem
Byla jsem mužemByla jsem mužemByla jsem mužem
Dokument seznamuje se subjektivním pohledem ženy narozené s mužským pohlavím na život v cizím těle od dětství, ve škole, na vojně, v rodině. Poté, co si uvědomil(a) svou odlišnost, následovalo rozhodnutí vedoucí ke “coming outu”, návštěvě sexuologa a posléze až k operační konverzi pohlaví, která ji teprve definitivně z “cizího” těla vysvobodila.

Tento konkrétní příběh může být zajímavý pro mnoho těch, kteří jsou postiženi stejnou úchylkou. Podle statistik totiž výskyt transsexualismu dosahuje až 100 osob na 1 milion obyvatel. V současné době se odhaduje, že se rodí jeden člověk s transsexualismem (poruchou sexuální identifikace) na 30 400 novorozenců s ženským pohlavím a jeden na 11 900 novorozenců s mužským pohlavím.

Ve filmu se k problému přeměny pohlaví vyjadřuje mj. MUDr. Fifková, sexuoložka, která se této problematice speciálně věnuje a docent MUDr. Jarolím, který má jeden z největších souborů nemocných s operační konverzí pohlaví na světě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.