otєrєzє.cz

Defeminizující fóbie

Už zase.
Už zase se mi to stalo! :-/
Před oči se mi dostane fotka někoho, koho neznám a říkám si: A to je kdo? Že jí ještě neznám. Jak dlouho je na hormonech?
A začnu pátrat, protože mě to zajímá. Taky jsem zvědavá na další fotky a reakce lidí na ty fotky.
 
 
Ne. Tahle herečka není na hormonech, protože její tělo si je od narození vyrábí samo. Jde o biologickou ženu – americkou herečku s českými kořeny Mayim Bialik. Je vdaná a má dva syny.
Nekoukám bohužel na Teorii velkého třesku, abych jí znala.
 
Stává se mi to pořád.
Nechci hledat v ženách muže.
 
(Po pravdě, až takový problém to není 🙂 Horší to má Tom, který trpí toutéž „defeminizující fóbií“ a dost často si klepu na čelo, když mi říká, ať se na někoho honem podívám. Podle něj jsou „přeoperované“ téměř všechny 🙂 Včetně některých luxusních moderátorek v televizi. Jasně, Tome, ty to musíš vědět z nás všech nejlíp! 🙂
 
Ale tady už jí to sluší:
 
 
Takhle hozené vlasy na stranu, to se mi moc líbí 🙂
 
Je vidět, že není fotka jako fotka. Každý máme ty dobré a špatné a na všech jsme to my. Ve skutečnosti jde ale (podle fanoušků) i v prvním případě o úžasnou fotku. A za úžasnou jí požadovala i Mayim, protože si jí na svůj profil dala 🙂
 
Já jí špatně identifikovala jen proto, že trpím touhle fóbií a tomu pomohlo také to, že tu fotku sdílel můj FtM kamarád. Teorie velkého třesku je zřejmě jeho oblíbený seriál 🙂
 
Problém je tedy ve mně, protože u té první fotky s rozevlátými vlasy je přes 71.000 lajků a 3.641 komentářů. Pár z nich jsem jich pročetla, ale ani zmínka o MtF či transsexualitě 🙂 Nikoho to totiž ani nenapadne, protože je to přeci hollywoodská herečka! Pokud by ho to napadlo, nenapíše jí to tam, protože jí nechce urazit.
 
Tu první fotku snad ale radši ani nebudu ukazovat Tomovi, nebo se zase pohádáme, protože se ho budu snažit přesvědčit, že je to biologická žena.
 
A jaké ponaučení z toho pro mě plyne?
 
Okolí některé z nás vnímá jako ženu i kdyby existoval nějaký prohřešek vůči ženskosti do té doby, než někdo vysloví myšlenku, že jsme se jako ženy nemusely narodit. (Je to vůbec důležité, co jsme měly při narození mezi nohama? Koho to zajímá a proč ho to zajímá? Mám se za to snad stydět? Stydí se snad on za to, co tam při narození měl? A co je na tom, že jsem si to změnila? Je to totéž, jakobych si nechala uříznout třetí ruku, která by mi omylem vyrůstala z břicha.)
Něco takového je vždy v myšlenkách lidí až na tom úplně posledním místě, pokud to tam vůbec existuje a je co si připustit, ale jakmile se to dostane na svět, je o čem diskutovat. (Lze narazit ovšem i na takové extrémy, co s transsexualitou vůbec nikdy v životě nepřišli do styku a tak mi nevěří, že jsem se narodila do jiného těla – jako třeba Martina, která ležela vedle mě v Motole a přesvědčovala mě, že já nikdy mužské tělo neměla, protože mám přeci ženské ruce, ženskou postavu, ženské nohy, ženský hlas 🙂 To bylo tehdy moc hezké a ráda na ní vzpomínám. Řekla jsem jí to nakonec těsně před jejím odchodem domů, protože se neustále dokola ptala na mé křestní jméno Terry, které se jí líbilo a přišlo exotické :). Neuvěřitelně jsme se tam za ty dny jejího pobytu nasmály 🙂
 
Občas mě situace donutí zeptat se muže, proč se mu líbím. Stává se mi (ač je to proti mému chápání), že o mě muž opravdu intenzivně usiluje. Což se mi opravdu moc líbí. Už dvakrát se mi dostalo odpovědi, že mám prý něco, co ostatní ženy nemají.
„Ale jsi hetero, že?“
„No jasně!“
Tak vám kluci pěkně děkuju 🙂
Mít něco, co ostatní ženy nemají opravdu není mým cílem 😀 Ač je to myšleno jako poklona. Ještě pořád bych byla raději obyčejná šedá myška zapadlá v davu žen, než někdo z davu vyčnívající. Nebo může být má minulost dokonce výhodou? (Zajímavá myšlenka.)
 
 
Toto jinak převážně automatické přistupování běžné společnosti k ženám jako k ženám a k mužům jako k mužům je moc fajn. (Za podmínek, že jim dáme jasnou možnost identifikace!)
Bohužel v každé takové společnosti se najde minimálně jeden, který je postižený stejnou fóbií hledat v ženách muže jako já.
Jenže to nejvtipnější na tom je, že toho muže hledá A NAJDE i v biologických ženách 🙂
 
V tom případě jsme na tom my „nebiologické“ ženy stejně, jako ty biologické 🙂
 
To jsem ráda, že jsem na to přišla. 🙂
 
 
My se prý navzájem poznáme.
Až na pár výjimek, kdy je slečna tak extrémně dokonalá, že by mě ani ve snu nenapadlo, že tohle drobné, něžné a ženské stvoření mělo kdysi v těle devastující testosteron, ale jde o dokonalost v rámci nás všech žen (tedy i biologických), protože stejně tak biologické ženy mohou být dokonale či nedokonale ženské.
 
Nedávno do mě ťukla sestra při nákupu: „Hele, tamhle u pokladny je jedna jako ty.“
„Já jsem si jí všimla, ale myslela jsem si, že je to muž.“
„Ne, to není. Koukej, jak je oblečená.“
Pokusila jsem se jí nakreslit:
Muž nebo žena?
 
Obrázek je takhle divný proto, že jsem potřebovala přesně vystihnout základní rysy, které tato asi 45letá žena měla.
Kratší rovné hnědé vlasy do čela, velké brýle, dlouhý červený svetr s knoflíky, černé legíny a k nim černé sandály s bílými ponožkami.
 
Já jí neidentifikovala jako ženu, moje sestra ano.
Nechci nikdy nikomu ublížit a podporuji rozhodně všechny slečny a ženy, ať už jsou v jakémkoli bodu přeměny, ale okolí prostě potřebuje jasnou idenfitikaci. Na tohle jsem přišla už dávno.
 
Když jsme pak čekaly se sestrou u východu, tak jsem spoléhala na to, že „my se poznáme“.
Všimla si mě, ale „nepoznala“ mě. Neidentifikovala mě jako jednu z nás.
 
Pak je to tedy biologická žena?
 
Takhle by se muž rozhodně neoblékl.
Ale oblékla by se takto žena?
Jsem-li žena, proč bych měla nosit černé sandále s bílýma ponožkama? Jsem-li žena po přeměně, proč bych měla nosit téměř krátké vlasy, když dlouhé symbolizují ženskost a dělají ženu ženou? Proč nevyužít té ženskosti, kterou už si nyní mohu vychutnávat plnými doušky?
 
Jsem dodnes v rozpacích.
 
 
Ovšem okolí, to je věc jedna.
 
Nikdy jsem se necítila lépe, protože vím, že mé tělo je ženské. Veškerá chemie, pocity, myšlenky, nálady v mém těle jsou ženské a neliší se tak od biologického ženského těla. Kvalita mého života se tedy zlepšila bez ohledu na okolí.
 
Častokrát si říkám, jak je mi krásně, že se snad až vznáším jen proto, že jsem žena. 🙂
To není možné, že tenhle sen se splnil!

3 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.