• otєrєzє.cz

    Pane, vy jste lesba!

    Poznej svého nepřítele! 🙂 Tak ho poznávám čím dál víc a už ho skoro znám 🙂 A znám ho teď natolik, že si z něj začínám dělat přítele… je to moje transsexualita. Už mi není na obtíž, protože jí nemusím tajit. Už je to venku a jsem to já. A to je úleva.
     
    Před 3 hodinami jsem dorazila z Prahy. Jsem docela unavená z toho mučení 🙂 Rozhodně to nebylo moc příjemné, i když p. Weiss byl milý.
     
    Zase se tu budu snažit nevyzradit úplně veškeré detaily, ale přitom říct všechno 🙂
     
    Ráno jsem vše krásně stíhala. Zaparkovala jsem na parkovišti v Letňanech:
     
    Né, ta fotka není klikací! :))) Moje nedokonalosti jako jsou vousy fakt světu ukazovat nebudu. 🙂
     
    V Praze jsem měla hodinu a půl času, tak jsem v klidu dojela metrem na I.P.Pavlova a tam pěknou procházkou kolem moc hezké cihlové porodnice u Apolináře přímo do Apolinářské 4.
     
    V pozadí za bílými auty se ulice svažuje prudce dolů.
     
    Prošla jsem kolem Sexuologického ústavu a šla ještě dolů na 20 minut sednout na lavičku u zastávky. Tam jsem si napsala smsky a šla zase zpátky.
    Věděla jsem od Míši, že budu muset do druhého patra. Protože ono tu je toho víc.
    A taky jsem měla před očima text Lucky, která psala podobný blog asi před pěti lety přede mnou. (Bohužel se mi ji nepodařilo kontaktovat.) Psala, že k Weissovi se nemůže po schodech – prý asi abychom tu nepotkávali různá individua 🙂 Ale musí se výtahem. Ono by to nebylo nic neobvyklého, ale jsou tam schody, které vedou nahoru, ale nahoře jsou zamčené dveře. Tak jsem jela výtahem.
    Hned naproti výtahu sídlí sestra, která rozčleňuje pacienty do jednotlivých ambulancí na patře. Těch tam bylo asi 4-5. Jakmile jsem vešla, hned si mě všimla a pozvala mě k sobě. Nebyla tak milá, jako sestra u Hanky.
     
    Vzala si občanku, průkazku pojišťovny, skásla o 30 Kč a sepsala se mnou kartu. Zase dokola ty samé údaje. Pak vzala kartu a řekla, ať jdu s ní. Až na konci chodby vlevo sídlí p. Weiss. U stolku seděla nějaká maminka s holkou, která byla očividně ve stejné situaci jako já, protože právě vyplňovala testy.
    Sestra zaklepala, vylezl p. Weiss, vzal si kartu a s úsměvem mě požádal, abych si sedla a počkala, že tam má pacienta.
     
    Sedím na židličce naproti ordinaci p. Weisse a dívám se směrem k výtahu (na konci vlevo – není vidět)
     
    Tak tady na těch židličkách už nás sedělo, říkala jsem si. Bylo 10:20 a já byla objednaná na 10:30. Naproti mě seděla ta maminka a její „dcera“ vyplňovala testy. Měla na sobě černou sukni, šedou dámskou halenku, řetízek kolem krku, černé ponožky a pantofle. Měla blond vlasy na mikádo a byl to vyloženě jemný ženský typ. Jen ten hlas… ale to se upraví.
    Proč tu píšu ten popis… protože jsem přemýšlela nad tím, jaké má někdo štěstí, že může jít rovnou v sukni… Žádné vousy, žádné mužské rysy v obličeji. Byla lehce namalovaná, takže jí to i docela slušelo. Podle mě jí bylo tak max. 20. Snažila jsem se na ně nedívat, protože ani oni mě nevěnovaly žádné pohledy, kromě pár počátečních.
     
    Ta atmosféra na chodbě, kde jsem čekala, byla taková zvláštní. Po dvaceti minutách čekání mě napadlo zapnout diktafon a nahrát všechny ty zvuky… ale teď doma jsem zjistila, že to tam není moc slyšet, takže z toho nic nebude. Vynasnažím se to aspoň popsat…
     
    Od sestry se linuly dlouhé tóny smyčcových nástrojů v relaxační hudbě… občas velmi VELMI monotónní a stále se opakující, takže jsem si začala připadat spíš než na sexuologii na psychiatrii… do toho se ozývalo občasné mluvení p. Weisse, takže občas bylo i něco rozumět. Slyšela jsem ženský hlas, ale přitom otázky směřované na muže. Já teda nevim, jestli to tu můžu takhle psát – asi bych neměla 🙂 Ale na druhou stranu proč ne. Prostě to k tomu patří.
     
    Na konci rozhovoru jsem slyšela: „…takže podle mě to ještě není zcela tak jasné. Přečtěte si tuto knížku a když se pak rozhodnete, přijďte zase za mnou…“ A vyšla maminka asi se 17tiletým chlapcem (oblečeným chlapecky) s dlouhými vlnitými vlasy.
     
    Uff. To by se mi chtělo odpovídat na ty intimní otázky před mamkou! 🙂
     
    Zavolal si mě dovnitř.
    Vyfotila jsem si jmenovku na dveřích jeho ordinace 🙂
     
    Představil mi velice hezkou budoucí doktorku (jméno jsem bohužel zapomněla) – blondýnku v riflích a úžasných rozvázaných kotníkových teniskách 🙂 Byla tu na stáži. Ach ten milý úsměv! 🙂 Moc mi to ale neulehčovalo, že tam byla. Weiss totiž rovnou přišel k věci… Zeptal se ještě, v jakém rodu chci být oslovována a začalo se. Některé otázky byly opravdu tak intimní, že byste je neřekli ani nejlepší kamarádce. (I když té možná jo :). Takže jsem se snažila nějak vykoktat odpověď a strašně se styděla před tou blondýnkou. Pak ale něco řekla, usmála se a bylo to už v pohodě, takže jsem se rozpovídala. Vůbec si tam ale nepřipadáte jako exot 🙂
     
    „Pane, vy jste lesba!“ … a smích! 🙂 Teda, ne tak moc můj, jako spíš p. Weisse (ani blondýna se nesmála :))). Ale tohle stejně říká každému. Tak k takovému závěru bych faaakt nedošla! 😀 Ale jinak mi říkal „Terezo“.
     
    Probrali jsme stručně univerzálními otázkami mé dětství a současnost v klíčových momentech, nakreslila jsem postavu (hurá! Konečně! Zatím jsem kreslila u psycholožky jen strom 🙂 a vrazil mi do ruky tři testy, které jsem šla vyplňovat na chodbu.
     
    Byly to otázky ze života s odpověďmi ano – ne. Takové testy byly dva.
    Ten třetí byl opět mnou nenávidený logický Ravenův maticový test.
     
    První nejjednodušší otázka z Ravenova testu – původně jsem sem chtěla dát tu poslední nejtěžší, protože ta je fakt nad mé chápání, ale to bych jí vlastně prozradila a to nechci.
     
    Test jsem si neofocovala – tenhle obrázek je z netu!
    Kdyby měl někdo zájem si ho udělat, tak může tady http://www.avlisad.com.ar
    Je to asi jediný Ravenův test zdarma – ty na jiných stránkách vás to nechají vyplňovat do konce a pak chtějí 20 dolarů 🙂 Tenhle je zadarmo. Španělština není problém. Na úvodní stránce vyplníte Jméno a Věk a jde se na to.
    Správné odpovědi vám to neukáže – pouze na konci to vyhodnotí vaše odpovědi a zařadí do IQ skupin, příp. určí i IQ. (To moje je tajemstvím 🙂 Jo a máte na to 40 minut!
    (Pokud máte dost odvahy, tak mi tu můžete v komentářích nechat vaše zkopírované hodnocení! Pak tam dám i to svoje 🙂
     
    Protože ten test neukazuje někdy na konci IQ skóre, ale pouze „Rango“ (Rozsah) a stupeň, tak tady jsou jednotlivé stupně:
    Rango I – Intelektuálně výjimečný – skóre rovno nebo vyšší než 95 percentil
    Rango II – Intelekt vyšší než průměr – skóre rovno nebo vyšší než 75 percentil
    Rango III – Intelekt průměrný – skóre mezi 25 až 75 percentilem
    Rango IV – Nižší než průměrné intelektuální schopnosti – skóre pod 25 percentilem
    Rango V – Špatné intelektuální schopnosti – skóre pod 5 percentilem
     
    A ještě vybraná IQ skóre, podle počtu správných odpovědí:
    (berte to orientačně, protože výsledky se liší +- 1 stupeň)
    59/60 – IQ 138-139
    58/60 – IQ 136
    57/60 – IQ 134
    55-56/60 – IQ 132-134
    50/60 – IQ 130-132
    45/60 – IQ 115
    34/60 – IQ 90
    Výsledky se totiž vyhodnocují ne jen podle počtu správných odpovědí, ale také podle obtížnosti těchto odpovědí. Někdy ten test vyhodí IQ a někdy jen „rango“, ale to by vám mělo stačit 🙂
     
     
    Říkala jsem mu, že jsem to už vyplňovala před měsícem u psycholožky, ale on že to prý nevadí, že můžu znovu :))) Takže se mi z toho vycouvat nepodařilo. Hlavně, že mi psycholožka nabízela výsledky pro Hanku i pro Weisse a nikdo nic nechtěl.
     
    Takže jsem musela zapojit mozek a zapsala odpovědi. Mezitím tam dorazila nějaká delegace, která chtěla vidět spermobanku hned vedle mě… škoda, taky bych jí chtěla vidět 🙂 Weissovi pořád někdo volal – pacienti, rodina, média… tak jsem čekala, až dohovoří, zaťukala a dala mu testy s tím, že se ho musím ještě zeptat, jak to tedy vidí. Ale on mi to řekl sám.
     
    „Z mé strany problém nevidím, nemáte se čeho bát – zprávu pošlu paní doktorce Fifkové.“ 🙂
    Jupííí!
    Tak jsem byla ráda. Sebrala jsem se a šla na metro.
     
    Porodnice U Apolináře
     
    Napadla mě jedna zvláštní věc, kterou sem ovšem nemohu napsat, protože by toho mohl někdo zneužít. Ale osobně si o tom klidně s někým ráda promluvím 🙂
     
     
    V Letňanech jsem si ještě zkontrolovala, jestli už přišla nemocenská za červen (je 31.7.!!!) na účet – a ono nic! Přitom dnes je poslední den, kdy jsem mohla zaplatit SIPO. To je fakt super. Byla jsem z toho docela špatná. Budu teď muset všechno zaplatit zvlášť, až nemocenská dorazí.
     
    Doma jsem hned povyprávěla mamce, jaké to bylo a šla zjišťovat, jak je to s tou nemocenskou.
     
    „Dle znění § 110 zákona č. 187/2006 se dávky vyplácejí nejpozději ve lhůtě do 1 měsíce následujícího po dni, v němž byl stanovený doklad pro nárok na výplatu dávky doručen okresní správě sociálního zabezpečení.“
     
    Já šla pro „lístek na peníze“ k doktorce 29.6. – to byl pátek a ještě ten den jsem ho poslala do práce do Prahy. Jenže byl víkend, takže jim to mohlo přijít tak v pondělí 2.7. a bůhví kdy to došlo na OSSZ! Tak to teda koukám. Přijde mi to, jako když zaměstnavatel neplatí mzdu svým zaměstnancům. Jenže teď jí nemám já od státu. Po deseti letech marodím a nemám z čeho žít. To je fakt šílený. Takže červnovou nemocenskou dostanu v srpnu…
     
    A do toho fakt, že dnes mi vlastně nemocenská končí a zítra se musím dostavit do práce, protože mi náš oblastní manažer ještě neodepsal, ke kterému dni si můžu napsat dohodu o ukončení pracovního poměru, protože musí ještě zjistit, kolik mám dnů dovolené a ta fůra přesčasů… On tam měl zítra být, ale přesunul si tu návštěvu našeho obchodu na další týden.
     
    Takže tam zítra ráno na 8:30 musím a budu mít v ruce papír od doktorky, že tu práci (tahat 40 kg krabice) dělat nesmím. Tam, kde všichni dělají všechno. Ale hlavně jsem domluvená s oblastním na té dohodě… a s tím by problém být neměl. Navíc by tam byli dva skladníci a to taky nejde. Kdyby s tím měli problém (jakože nebudou), tak jim řeknu, že si teda napíšu výpověď ze zdravotních důvodů, kde je i odstupné 🙂 A tomu se oni brání zuby nehty… odstupné ani nechci, protože vím, že by udělali cokoliv, aby mi ho nedali… že bych šla na paragraf, protože na každého se něco najde (jak vždycky oblastní říkával).
     
    Nemám problém vstát a jít tam… mám problém si odlakovat svoje krásný růžový nehty… vyndat si náušnice, protože je tam nemůžou někteří kolegové rozdejchat… obléknout se pánsky! Tak, jak jsem už dva měsíce nebyla oblečená!!! Zase šílím… ale vím, že je to jen ten den, než se to dořeší.
     
    A vůbec – já si na zítra žádné nehty odlakovávat nebudu! Normálně tam půjdu s nimi. Akorát náušnice si sundám, protože ty bych v tom skladu ztratila. Představte si, holky, že jdete zítra do práce nebo do školy, ale ráno se nenamalujete! Tak takhle se budu zítra cítit 🙁 I když řasy si namaluju aspoň tou hezkou hnědou řasenkou od Léni…
    A napadla mě ještě jedna věc – škoda, že mám pořád ty vousy – ty mě to ženské sebevědomí prostě sráží na dno – ale byla by docela legrace na zítra se obléknout vyloženě žensky a zajít do práce jako Tereza!!! :))) To bych si fakt vychutnala! :))
     
    Já už chci za svým klučičím životem udělat tlustou čáru…….
     
    Dneska lehnu a usnu…
  • otєrєzє.cz

    Druhý předvečer

    Je půl jedenácté večer. Obvykle touhle dobou nechodím spát, ale dnes se vynasnažím, protože vstávám po páté ráno, abych se stihla namalovat, učesat, obléknout…prostě upravit a cítila se co nejvíc žensky, když jedu k tak vzácné návštěvě, jakou je prof. Weiss 🙂
     
    Nehty už mám taky nalakované – jedna vrstva třpytivá a přes ní slabě růžový lak. Líbí se mi to. Už se ale těším, až budu mít ten oranžový z Rossmanna, co ho tam mají tak často vyprodaný a co mě na něj tak nalákala Monika 🙂
     
    Zítřek bude zvláštní kromě otázek na tělo i tou cestou.
     
    Auto zaparkuji totiž na záchytném parkovišti v Letňanech a odtamtud metrem na I.P.Pavlova. Pak už je to asi jen 20 minut pěšky uličkami až k cíli… ale tahle cesta mi připomíná, jak jsem přesně tou samou cestou dělala společnost mé manželce ještě na jaře. Jela totiž do Stomatologického ústavu v Kateřinské ulici, což je ob dvě ulice poblíž toho Sexuologického. Takže zaparkuji na témže místě, pojedu metrem a vystoupím na témže místě a půjdu kousek „s manželkou“… doprovázela jsem jí celá šťastná, že jí můžu dělat společnost a byla jsem ráda, že jsem s ní. Teď tam budu sama…
     
    …ještě že mám SMSky, které mám komu psát, že holky? 😉
     
    Tak já se jdu pokusit usnout. Nemám takové nervy jako minulý týden, ale stejně mám strach. A současně se těším. Tyhle příležitosti, kdy se můžu namalovat, hezky obléknout a jít ven na veřejnost miluju…
  • otєrєzє.cz

    Minirozhovor s Jess z Kanady

    Napsala mi zase Jess z Kanady.
     
    A odpověděla mi na některé mé otázky, jak to chodí tam u nich za velkou louží:
     
    Kdy byla u tebe zahájena HRT?
    Trvalo 3 sezení s terapeutem, než jsem získala HRT, ale myslím, že žiji ve velmi liberální zemi…
     
    Jaký používáš make-up?
    Nikdy jsem make-up moc nenosila, takže vlastně žádný.
     
    Jak jsi potkala svojí současnou partnerku?
    Jsem lesba a je mi celkem u pr***e, že bych měla přitahovat muže a setkávám se s tím až moc často na můj vkus…
     
    Jakou formou užíváš hormony?
    Zkoušela jsem transdermální náplasti (dost drahé), ale po celou dobu jsem teď na práškách. Injekce nejsou v Kanadě povolené.
     
    Jaký způsob trvalé epilace je nejlepší? IPL, laser nebo elektrolýza?
    Pokud máš tmavé chlupy/vousy, je laser lepší než elektrolýza a také mnohem rychlejší.
     
     
     
    Když to tak vezmu, tak vlastně make-up používám jen proto, abych zakryla vousy. I když je fakt, že se mi líbí dokonalejší vyhlazená tvář (a taky tvářenka :). Ale nesmí se to s ní přehánět. Pokud bych na tváři neměla žádné vousy, pak bych to možná taky zkusila bez make-upu… Jooo hold Jess už je dál 🙂
     
    Na otázku, jak se seznámila se svou současnou partnerkou mi přímo neodpověděla, ačkoli v minulém mailu psala, že partnerku má. Mě právě zajímalo, jak konkrétně takový člověk přijde k (lesbické) partnerce 🙂
     
    Netušila jsem, že v Kanadě není povolené injekční podávání hormonů. Na youtube jsem viděla, jak si některé Američanky píchají hormony injekčně a uvádí tam, že tato metoda je účinnější.
     
    A co se týče epilace, tak teď už v tom začínám mít konečně trochu jasno 🙂
  • otєrєzє.cz

    Apolinářská 4

    A Sexuologický ústav v Apolinářské 4 v Praze, který poctím svou návštěvou zítra…
     
     
    V té Praze je všechno do kopce! 🙂 A také takové historické!
  • otєrєzє.cz

    Kostřava luční

    Kde jsou ty časy, kdy jsem šla v deset večer do postele, přišla tam za mnou manželka a povídali jsme si třeba ještě hodinu. Pak jsem se k ní přitiskla a spokojeně usnula… Každé ráno i večer dostala pusu. Celých 11 let. Nebylo jediného rána ani večera bez polibku.
     
    Tak teď si aspoň povídám s Monikou (F), Léňou (F), Nikčou (F) nebo Anetkou (F). A vlastně ještě s Janičkou (MtF), Míšou (MtF), Verčou (F), Kačkou (F)… :))) To je taky dobrý 🙂 I když v posteli se k nikomu přitisknout nemůžu…
     
    Je zajímavé, že letošní červen byl první v mém životě, kdy jsem nedostala alergii na pyl – na kostřavu luční – mého nenáviděného nepřítele, který mi hodně ztěžoval život vždy 3 červnové týdny v době jejího kvetení…
     
     
    Že by to nějak souviselo s tím, že už nejsem tím, kým jsem bývala? 🙂 Nevím. Ale všimla jsem si toho v červenci po odkvětu téhle trávy a zjistila, že mám ještě pořád plnou krabičku Zyrtecu, přičemž jsem si preventivně vzala jen jeden jediný…
     
     
    A cítím ještě jednu výhodu – nejsem ničím omezená. Na stole mi leží můj pas, který jsem si přinesla ze starého bytu. Je platný do r. 2016. A každý den mi připomíná, že se můžu sebrat a někam odjet. Kamkoliv budu chtít. Najednou mě nikdo nedrží, nikomu nemusím říkat, kam jdu a můžu si svobodně dělat, co chci. A to si taky dělám… A od 1.8. už konečně nebudu vázaná časy vycházek v neschopence a budu opět tak svobodná, jak jen mohu být… tak jako jsem byla na konci 90. let v Krakově. Ten pocit už se nikdy neopakoval. Ale teď je tu zas…
     
    Snažím se na tom všem najít něco dobrého.
  • otєrєzє.cz

    Ještě že mě nenávidí

    Ještě že mě má žena nenávidí, protože jinak bych stála před neřešitelným problémem.
    Před chvílí jsem dovezla malou zase k její mamince 16 km odsud. Usnula mi v autě, jinak si povídáme. Byla tak roztomilá. Hned skočila mamce kolem krku a ta jí musela nosit. A já se s ní ještě mazlila – zase tak blízko manželky, která dnes nebyla vůbec rozčílená, napěněná ani nekoukala jakoby mě chtěla zabít.
     
    Vzpomněla jsem si na ten můj nedávný sen, kdy mě pohladila a já se z toho rozbrečela.
     
    Když jsem nasedla zpátky do auta, měla jsem slzy v očích. Před očima se mi odehrávaly všechny ty šťastné chvíle, které jsme prožili tady a začala jsem přemýšlet, co bych udělala, kdyby mi řekla, že by to chtěla všechno vrátit, že bude všechno jako dřív, ale za podmínky, že se ženou nestanu.
     
    Za prvé je to naprostý nesmysl, který mě nikdy nečeká, ale uvědomila jsem si, jaké mám štěstí, že mě má žena nenávidí…
     
    Jak to mám díky tomu jednodušší.
     
    Nechápu, proč to ve své hlavě řeším, když je to nesmysl.
     
    Vím, že nemůžu žít jako muž a vím, že nedokážu žít bez manželky a dcerky.
    (Mluvím tu o manželce, ale je to vlastně už exmanželka. Jen čekám, kdy mi ze soudu přijde potvrzený rozvod i na papíře.)
     
    Ale to je pořád dokola, já vim.
     
    Potřebovala bych se už někam pohnout. Nejen s Terezou, ale i s osobním životem.
     
    A taky jsem občas úplně nepříčetná, když se podívám sama na sebe v uni oblečení (třeba ve výloze) a vidím v ní muže, který nikdy nebude vypadat jako žena… zatímco mám občas kupodivu i chvíle, kdy se doma před zrcadlem v tom samém uni oblečení vidím jako žena a hned mě to tak navnadí, že je mi hezky.
     
    Zajímala by mě statistika subjektivních pocitů transsexuálních osob, jak hodnotí sami sebe z pohledu veřejnosti.
    Četla jsem, že existuje i skupina osob po přeměně, kteří nežijí životem ani jako muž ani jako žena a zůstávají kdesi napůl. Děsí mě tyhle „nedodělky“. Já nechci být muž! Ale chci být žena! Budu šťastná, když mužem být přestanu, ale lidé mi občas řeknou „pane“?
     
    Ale tohle asi řeší každý v mé situaci.
     
    Nikdo nám nemůže dát žádné záruky, jak to dopadne, jak zafungují hormony, jaký vliv to všechno bude mít na náš vzhled.
     
    Jsou holky, které už teď před HRT vypadají jako holky. Jasně, že řeší více klučičí tvary, vousy, hlas… čili věci, které se dají přeměnou odbourat, ale vidím to třeba na Nataše ze Znojma:
     
    Z fleku může jít ven a poznali byste to na ní někdo? Je úžasná.
    Psala mi, že o HRT uvažuje, ale ještě nikam nešla 🙂 Kromě mužských rysů, které se jí zatím daří zakrývat, nemá vlastně až takovou motivaci to řešit, protože si dokáže pomoci sama. Na školu chodí také jako dívka a žije už vlastně dívčí život teď. To je sen tohleto 🙂 I Týnka, která je její spolužačkou, mi kdysi říkala, že je úplně v pohodě a nikdo jí tam neřeší.
     
    Nebo mi poslala fotky Bella z Chorvatska, která mě nedávno kontaktovala kvůli mému videu na youtube a říkala, jak se jí líbím 🙂 Ona je fakt něco! Když mi dá svolení, tak do tohohle článku vložím ještě její fotky. Psala, že má problémy s vousy, že večer už to jde poznat a také s boulí mezi nohama. Ale Bella může jít klidně ven hned… to jsem jí taky napsala a odepsala mi, že chodí ven jako žena a že se jí líbí, když s ní muži hovoří jako se ženou, aniž by cokoliv poznali. To chápu 🙂 A smutně koukám, že chci taky 🙂
     
    Je fakt, že takových šťastných není moc.
     
    Na druhou stranu jsem viděla na youtube i tak mužské rysy, že se velice špatně odbourávají a podle mě zcela odbourat nepůjdou (neberu-li v úvahu např. plastickou operaci obličeje). Ale co hormony nezmůžou, to zmůže plastický chirurg 🙂
     
    (Po kliknutí na celý článek se vám ještě zjeví moje oblíbená moderátorka Radka Kocurová z dnešní předpovědi počasí, kterou jsem si sem prostě musela vložit kvůli její ženskosti a rozhodně vás nenutím se na ní dívat 🙂

     
    No co, jsem si jí sem prostě dala.
    A protože to je mimo téma, tak pod čarou.
    Ona se mi vážně líbí 🙂 Je tak roztomilá a ženská! A v dnešní předpovědi počasí ji to moc slušelo 🙂
     
     
    Mimochodem na posledním snímku vidíte, jaké budu mít v úterý, až pojedu k prof. Weissovi, počasí 🙂
  • otєrєzє.cz

    Počasí +34 C

     
    Předpověď počasí na dnešek 28.7.2012.
    Vedro, vedro, vedro!
    Mraky zatím nikde, takže to praží.
    Můj on-line USB teploměr
    ze studeného balkónu ve stínu mi teď půl hodiny před polednem ukazuje 27,6 C.
     
    I když na 16.7.2007 to nemá 🙂
     
     
    Ale proč to sem píšu… 🙂
    …no protože mám na sobě oranžové tílečko a bílou sukýnku a je mi krásně! 🙂 Užívám si to.
    Ta lehkost, ta jemnost, vzdušnost a pohodlnost, ženskost a jednoduchost!!!
    Nic se na mě nelepí, nic mě nemačká, nic mě neškrtí.
     
    A nikomu to tu nevadí,
    nikdo mě neříká, jak se mu to hnusí,
    nemusím pořád lítat k oknu, jestli už se někdo nevrací domů,
    nemusím prožívat stres z toho, že se budu muset zase převléknout zpátky do klučičích tepláků
    nebo že mě takhle někdo uvidí…
    Jsem svobodná a přeji si být ještě svobodnější.
     
    Bude to krásný, až takhle jednou budu moct vyjít i ven a nikdo se na mě nebude dívat divně.
    Jů já se těším! 🙂
     
     
    Otázka, na kterou se mě prof. Weiss v úterý také zeptá:
    Chcete se oblékat jako žena nebo žít jako žena?
     
    Obojí 🙂
  • otєrєzє.cz

    Chirurgické možnosti pohlaví a statistika

    Venku je teď v osm večer 29 stupňů ve stínu na severní straně mého balkónu, vzduch voní létem a mě to připomíná ty chvilky sezení na voňavé louce po západu slunce s hvězdami nad hlavou…
     
    31.7.2012 mi skončí neschopenka a měla bych mít celý srpen víc času na cestování, protože budu čerpat dovolenou a přesčasy. V ideálním případě od září nastoupím do nové práce. Takhle si to maluji.
     
    Ale já si tu teď čtu zase nějaké zajímavé informace. Chci poděkovat Míše, která mi poslala odkaz na „Chirurgické možnosti pro transsexuální ženy“. Je to sice článek z r. 2003 (originál v angličtině + jedna statistika z r. 2007), ale podle mě se toho zas až tolik nezměnilo. A když už, tak k lepšímu (předpokládám). Zajímavé jsou statistiky. Překlad byl taky zajímavý, bylo tu pár slov, které neznal ani velký slovník na Seznam.cz a Google překladač je vykládal divně 🙂 Naštěstí existuje Velký výkladový slovník anglického jazyka Merriam-Webster www.m-w.com, který zná všechno, co v angličtině existuje.
     
     
     
    Veřejnost i média vnímají transsexuálního člověka jako osobu, která prodělala operaci pohlaví (SRS – Sex Reassignment Surgery). Ve skutečnosti existuje mnoho transsexuálů, kteří šťastně žijí, pracují a socializují se jako ženy, ale nikdy neprodělali operaci pohlaví nebo ji oddalují na pozdější dobu.
     
    Většina chirurgů požaduje před chirurgickou změnou pohlaví splnění podmínky alespoň 12 měsíců hormonální terapie a také úspěšné splnění „real life testu“ – žití jako žena na plný úvazek po dobu jednoho roku. Nicméně i přes velké množství žen, které splňují tyto podmínky, tyto osoby nevyhledávají chirurgickou změnu svého pohlaví.
     
    Důvody odložení nebo vyhnutí se této chirurgické změně jsou velmi různorodé:
     
    – je to nezvratný krok – pokud si nejste jisti, nedělejte to
    – nedostatek peněz na operaci (v zemích EU většinou zdarma)
    – potencionální ztráta výdělku (zaměstnání) po operaci
    – nemáte žádnou silnou touhu ani psychologickou potřebu mít ženské pohlaví
    – homosexuální orientace
    – radost ze sexuálního potěšení se svými ponechanými mužskými genitáliemi (není totéž co „homosexuál“)
    – tlak ze strany partnera, rodiny či přátel
    – strach z operace
    – touha zachovat reprodukční schopnost
    – zdravotní problém, který brání větší operaci
     
    Bohužel jsem nenašel žádné statistiky o tom, jak dlouho trvalo od operace zařadit se do běžného reálného života pro MtF, ale našel jsem pár zajímavých čísel pro FtM.
    Dr. Holly Devor uvádí, že více než 1/3 z 35 účastníků jeho (nebo jejího? 🙂 výzkumu začali žít jako muži bez pomoci hormonální terapie nebo chirurgické změny.
     
    60 % z nich začalo žít svůj život jako muži s pomocí hormonální léčby, ale v průměru během 3,5 let neprodělali žádnou operaci.
     
    Pouze šest (15 %) z 39 dotazovaných transsexuálních mužů prodělalo nějaký druh rekonstrukční operace pohlaví.
     
    I když u těchto osob uplynulo průměrně 6,5 roku od začátku hormonální terapie a 7,9 let od začátku života jako muž na plný úvazek, více než polovina (51,5 %) z těch, kteří ještě neprodělali operaci pohlaví řekli, že ani neměli zájem o toto řešení.
     
    Tyto mimořádné výsledky nejsou přímo porovnatelné k transsexuálním ženám (MtF), neboť operace u FtM jsou mnohem složitější a dražší.
     
    Důvody, proč prodělat nějakou formu genitální chirurgie jsou časem často zesilovány a většina transsexuálních žen nakonec podstoupí některou z procedur:
     
     
    1) Silná touha konečně odpovídat svým pohlavím ženskému pohlaví v souvislosti s psychologií a sociálním životním stylem.
    2) Potřebujete prezentovat svůj ženský fyzický vzhled při nahotě a odstranit tak strach z identifikace jako „muž“ z důvodu přítomnosti mužského typu genitálií.
    3) Touha mít „normální“ heterosexuální styk s muži jako jej mají ostatní ženy.
    4) Tlak ze strany partnera, rodiny a přátel.
    5) Móda a komfort – strach z odhalení z důvodu podivných „boulí“ při nošení těsného oblečení. Už žádné další zastrkování genitálií a nepříjemný mačkající pocit.
    6) Omezení mužských fyzických účinků způsobených varlaty.
    7) Zdraví – obavy z poškození jater v důsledku dlouhodobého užívání anti-androgenů a vysokých dávek estrogenu a progesteronu.
    8) Silná a sexuálně vzrušující touha mít ženské genitálie (kontroverzní důvod).
    9) Jako pomoc homosexuálnímu „muži“ mít sexuální vztahy s atraktivními heterosexuálními muži (velmi kontroverzní důvod).
     
    Je možné úspěšně skrývat mužské genitálie, ale může to být nepříjemné a nepohodlné.
    Sexuální touhy se mohou stát silným motivem pro SRS.
     
    Význam bodu č.2 nelze podceňovat. Po přeměně s HRT, ale před SRS dívka postupně získává špatné zkušenosti, od rozpaků při bezpečnostní kontrole, přítele, který vidí příliš mnoho, putující ruky opilce, až k možnému fatálnímu zklamání při napadení násilníkem.
     
    Další poměrně kontroverzní důvod je někdy ten, že homosexuální muži se snaží prodělat operaci pohlaví proto, aby se stali společensky a právně přijatelnější jako transsexuálové, než otevřeně jako homosexuálové.
     
     
     
     
    Věk při SRS
    Zpráva BBC z roku 2007 tvrdí, že ve Velké Británii žilo 15.000 transsexuálů (1 z 4000 obyvatel), a že SRS proběhla v průměrném věku 29 let – i když to vypadá jako překvapivě nízký věk.
     
     
    Američanka Christine Jorgensen (1926 – 1989) – první světově známá osoba,
    která prodělala hormonální terapii (v Dánsku) a poté SRS (1952), včetně vaginoplastiky
    (více o ní a o prvních „pionýrech“ v této záležitosti chci rozvést v některém z dalších článků)
     
    I dnes, půl století po Christine Jorgensen, většina empirických důkazů a publikované studie ukazují, že většina evropských a severoamerických transsexuálních žen jsou ve věku 30 – 40 let, než začnou řešit svou transsexuální stránku.
     
    Značnou publicitu prožívají mladí transsexuálové, kteří za podpory svých rodičů prochází přechodem a přípravou na SRS ve velmi mladém věku – buď ještě jako teenageři nebo brzo kolem 20. roku. Není pochyb o tom, že tato skupina je početná, ale je to stále jen velmi malá část transsexuální komunity.
     
     
    K dispozici je také statisticky významná skupina mladých transsexuálních žen (často z Asie a Latinské Ameriky), jejichž kariéra v sexuálním průmyslu vede k různým chirurgických postupům během dospívání v podobě zvětšení prsou či feminizace obličeje. Když (pokud vůbec) se konečně rozhodnou podstoupit SRS a to ve věku kolem 30 let, obecně to označuje jejich odchod ze sexuálního průmyslu.
     
     
    Graf zobrazující právní změnu statusu pohlaví (obvykle po SRS)
    celkem 712 německých transsexuálů ve věku 18 – 79 let.
    Průměrný věk je 34.
    Zdroj: Weitze C., M.D., Osburg S., M.D. (1997)
     
     
    (Prohlašuji, že je mi více než 18 let a mohu pokračovat na stránky zobrazující nahé části těla – po kliknutí na „celý článek“)

     
    Následující tabulka ukazuje průměrný věk transsexuálních žen po SRS v letech 1997 – 2000 na jedné klinice v Thajsku:
     
    Národnost
    Průměrný věk
    (Roky)
    Nejnižší věk
    (Roky)
    Nejvyšší věk
    (Roky)
    Celkový počet
    Thajsko 26,7 19 45 79
    Japonsko 39,3 19 54 8
    V.Británie 39,0 26 53 5
    Austrálie / NZ 40,8 25 50 7
    USA / Kanada 50,5 22 65 66
    Vše 37,8 19 65 165
    Zdroj: Klinika plastické chirurgie Phuket, Phuket, Thajsko
     
    Dále jedna americká studie uvádí u 232 transsexuálních žen, že jejich průměrný věk v době operace byl 44, s rozsahem od 18 do 70 let.
     
     
     
    Možnosti chirurgie
    Transsexuální žena, která přešla na plný úvazek, stojí před těžkou volbu mezi několika lékařskými možnostmi operací jejího mužského genitálu. V pořadí podle rostoucí složitosti a nákladů jsou:
     
     
     
    1) Žádná operace (dlouhotrvající ženská hormonální léčba zmenší mužské genitálie významně a nakonec způsobí trvalou chemickou kastraci asi po 6-12 měsících používání)
     
    2) Chirurgická kastrace nebo bilaterální orchidektomie, tedy odstranění varlat (nebo pohlavní žlázy) spolu s nežádoucími maskulizujícími a virilizujícími (odlišujícími mužské tělo od ženských) vlivy, které produkují testosteron.
     
    3) SRS – odstranění varlat a penisu a vytvoření ženských vnějších genitálií, ale s žádným důrazem na vaginální hloubku. Tento krok je obvykle následovaný plastickou operací o několik měsíců později.
     
    4) Plná SRS s vaginoplastikou – odstranění varlat a penisu a formování ženských pohlavních orgánů, vytvoření neo-vaginy s dostatečnou hloubkou pro styk. Opět často následuje ještě jedna plastická operace.
     
     
    Až 50 % ze všech transsexuálních žen mohou končit bodem č. 1 a nikdy nepostoupí do další kategorie.
     
    Mnoho mužů, kteří se domnívají, že jsou transsexuální a podstoupí hormonální léčbu s tím, že potřebují co nejdříve i SRS, později nemusí již takovou potřebu cítit a podstoupí SRS až za několik let, např. na žádost jejich heterosexuálního mužského partnera.
     
    Pokud existují jakékoliv pochybnosti, nejlepší cestou je vždy operaci nepodstoupit.
     
     
    Neo-vagina
    SRS vždy zahrnuje tvorbu vstupu do neo-vaginy (tj. umělé vagíny). Nicméně z různých důvodů může být často velmi mělká (jen 5-7 cm). Rozhodnutí, zda mít či nemít hlubokou pochvu vhodnou pro styk je vlastně rozhodnutí, které nemusí být vždy automaticky „ano“ – zejména u žen starších, které možná nemají v úmyslu vést aktivní sexuální život po operaci.
     
    K uspokojivému pohlavnímu styku s mužem je vhodná vaginální hloubka nejméně 15 cm. Třebaže se jedná o průměrnou hloubku neo-vaginy transsexuálních žen, některé vaginy jsou nevyhnutelně mělčí a to je hlavní příčinou nespokojenosti s výsledkem SRS.
     
    Pro styk s nadstandartně vybaveným mužským partnerem je nutná vaginální hloubka 20-22 cm. To je vlastně velmi značná hloubka, která je zřídka kdy během SRS dosažena. To vyžaduje přítomnost větší plochy kůže penisu (což bývá problém po dlouhotrvající ženské hormonální léčbě) a také kůže šourku (což vyžaduje bolestivou elektrolýzu před zákrokem). K prodloužení hloubky lze využít štěpy tlustého střeva – ale vnitřnosti transsexuálních žen mohou být nevhodné pro tak hluboké a široké dutiny. Na druhou stranu většina genetických žen má také problém uspokojit takto vybaveného šťastného muže! Je třeba rovněž připomenout, že k dosažení a udržení plné vaginální hloubky je vyžadována pravidelná dilatace nebo častý pohlavní styk.
    (Pokud někoho zajímá, co to dilatace je, v čem to spočívá a ostatní detaily o neo-vagíně u nás v ČR, můžete se dočíst více zde. Průměrná hloubka neo-vagíny u doc. Jarolíma v Motole je 14 cm, u prof. Veselého v Brně 8 cm).
     
    Pro SRS jsou používány různé techniky. Zdaleka nejčastější jsou variace penilních inverzních metod, zatímco poněkud méně obvyklá je metoda sekce esovitého tračníku. Klady a zápory obou metod lze shrnout takto:
     
    Výhody
    • TRAČNÍKOVÁ SEKCE:
    • Přirozeně vypadající neo-vagina.
    • Žádné neo-vaginální kontraktury
    • Tekutina vylučovaná ze střeva působí jako přírodní lubrikant během pohlavního styku.
    • Žádoucí z hlediska funkční neo-vaginy.
    • Nutné pouze mírné neo-vaginální dilatace.
    • Žádné riziko poševního růstu chlupů.
    • PENILNÍ INVERZE:
    • Poměrně jednoduchý chirurgický zákrok, který výrazně snižuje možné.komplikace a související vedlejší účinky.
    • Žádné riziko zánětu pobřišnice a střevních srůstů spojených s kolostomií.
    • Rychlé zotavení – 4-6 dní v nemocnici.
    • Obvykle levnější.
    Nevýhody
    • Je to velký chirurgický výkon, který postihuje zdravé tlusté střevo.
    • Prodloužená rekonvalescence z důvodu rozsáhlé operace přes břišní dutiny.
    • Mohou se vyvinout komplikace, jako je zánět pobřišnice, srůsty a střevní nekróza střevního štěpu.
    • Z pochvy může unikat tekutina a zápach. Vložky v kalhotkách mohou být trvalým požadavkem.
    • Bolestivá elektrolýza chlupů ze šourku – doporučuje většina lékařů.
    • Vyžaduje časté neo-vaginální dilatace.
    • Možné neo-vaginální kontraktury po operaci.
    • Pohlavní styk vyžaduje umělý lubrikant .
    • Denní sprchování, aby se zabránilo nepříjemnému pachu a vaginální infekce.
     
     
    Bez ohledu na výše uvedené se zdá, že po několika letech metoda vytvoření neovaginy je relativně nedůležitá, protože funkční reakční schémata jsou stejná, včetně chování při vzrušení a orgasmu, stejně jako zvlhčování. Například v následujících měsících a letech po ukončení penilní inverze, kožní štěp ztrácí všechny své vlastnosti a kůže je již zvyklá na nové prostředí, přičemž získává stejné vlastnosti jako normální pochva – včetně běžného vaginálního pH, kompletní ztráty chlupů, úplné ztráty pigmentu, úplné ztráty potních žláz a normální úroveň vaginálního epiteliálního glykogenu. Buňky ve skutečnosti změní svůj typ, a tak je nakonec nemožné rozlišit mezi buňkami získanými z vaginálního výtěru z genetické ženy a přeoperované transsexuální ženy 10 – 20 let po operaci. Také zvlhčování není žádným dlouhodobým problémem. I když to může u neovagín trvat o něco déle než „přirozené“ pochvě, někeré neovaginy vlhnou přinejmenším stejně dobře a rychle.
     
    Pochva na levé straně je dříve oblíbený typ v průzkumu transsexuálních žen: minimální množství chlupů, malý clitoris a obecně lehké a jemné rysy. Pochva na pravé straně je pooperační výsledek předního chirurga převzatý z internetových stránek jedné transsexuální ženy.
     
    Zobrazení chirurgické změny pohlaví u MtF (Vaginoplastika)
    Penilní inverze
    Před
    Po
    1) řez je veden na šourku, varlata odstraněna.Většina penisu je amputována, ale kůže a nervy jsou pečlivě zachovány.
    2) vaginální dutina je kůže penisu naruby a slouží k pokrytí vnitřních částí neovaginy.Velmi citlivé glans je hluboko uvnitř a působí jako děložního hrdlo dělohy.
    3) Klitoris je vyroben z citlivé erektilní tkáně odebrané z penisu (někteří chirurgové používají malou část glans) a kůže šourku použita k vytvoření velkých stydkých pysků.
    4) Pozdější plastická operace může být někdy potřebná k upravení pysků a překrytí klitorisu.
    Práce dobrého chirurga je k nerozeznání od skutečného ženského pohlavního ústrojí.
     
    Tyto faktory ovlivňují výsledky SRS a hloubku pochvy:
    – Obřízka (pokud možno bez ní)
    – Délka penisu (čím delší, tím lepší)
    – Obvod penisu (čím větší, tím lepší, ideálně více než 3 cm / 7 cm při erekci)
    – Množství kůže šourku (čím bohatší, tím lepší)
     
    Je důležité znovu říci, že dlouhodobé užívání hormonů a orchidektomie má velmi negativní vliv ve vztahu k SRS – zmenšuje velikost penisu a scvrkává šourek. Ideální výsledek SRS by byl ještě před začátkem podávání hormonů. Někteří přední chirurgové, kteří si zoufale touží zachovat svou dobrou pověst, se zdráhají provádět operace pacientů, u kterých již proběhla orchidektomie. Samozřejmě je tato situace v rozporu s doporučením mnoha psychiatrů. „Real life test“ obvykle spojený s hormonální léčbou je nezbytný před každou operací pohlavních orgánů.
     
     
     
    Vlevo je nákres mužské pánve, vpravo je ženská pánev.
     
     
    Kresba ženské pochvy se ztopořeným penisem během pohlavního styku. Je možné vidět, jak je penis sevřen mezi kostmi (stydké kosti v oblasti ochlupení vpředu a kostrče na zádech). Toto sevření může být nepříjemné pro muže pronikající do vagíny transžen, jejichž mužská kostra není uzpůsobena pro polohu penisu v „misionářské poloze“.
     
     
    Obecně genetické ženy (bez ohledu na jejich výšku) mají široké boky, tedy širokou pánev s pánevní dutinou a velkým vnitřním objemem. Mají také ideální pánevní vstup jak pro porod, tak pro pohlavní styk. Výsledkem této kostry je, že i jinak drobná žena může pohodlně a příjemně poskytnout prostor velkému penisu. Bohužel transženy, které mají kostru člověka s chromozomy XY, mají úzkou pánev a malý pánevní přívod ve tvaru srdce. Většině transžen jejich kosterní struktura teoreticky vylučuje přirozený porod dítěte a u pánevní kosti může nepřirozeně bránit nebo dokonce zcela zabránit proniknutí penisu a také omezit míru a směr, kterým lze neovaginu natáhnout při pohlavním styku s proniknutým penisem.
     
    Dalším problémem je skutečnost, že genetické ženy mají silný svalnatý a vazový rámec v okolí jejich vagíny. Tyto svaly působí na penis při pohlavním styku, vědomě či nevědomě. Transženy nemají žádné skutečné vaginální svaly po SRS – nicméně kombinací síly vůle, vnitřními výkony a aktivním sexuálním životem lze dosáhnout dobré výsledky. Např. jeden partner transsexuální ženy uvedl, že byl velmi spokojený s vaginální svalovou kontrolou jeho manželky již 18 měsíců po její operaci.
     
    Horní obrázek ukazuje pochvu typické genetické ženy, spodní pochvu transsexuální ženy.
    Obecně genetické ženy mají pochvu o něco vyše umístěnou, jemnější, ale o trochu méně úhlednou.
     
     
    Pokud transsexuální žena neplánuje mít vaginální pohlavní styk, pak není třeba mít hluboko vytvořenou pochvu a lze se vyhnout zbytečným chirurgickým zákrokům. Tasto žena bude také ušetřena následné dilatace.
     
    Důraz může být kladen spíše na dosažení co nejlepšího vnějšího vzhledu, než na sexuální funkce a zábavu.
     
     
     
     
    ———————————–
    Faaaakt zcela mimo téma:
     
    Holčička na vznášející se posteli s černým přízrakem
     
    To je tak krásný, jak se najednou celá planeta zastaví a všichni jsme na jedné lodi, jakmile začne Olympiáda. A jak si to ti účinkující při zahájení užívají… Tenhle článek jsem překládala při zahajovacím ceremoniálu XXX. Olympiády v Londýně a měla jsem problém pořád nepřeskakovat z článku na obraz 🙂 Člověk ani nemusí mít ke sportu žádný vztah, aby ho něco takového nadchlo. To je fantazie. Odprostí to lidskou mysl od starostí…
    Tak já to jdu dokoukat 🙂 A pak budu přemýšlet nad všemi těmi čísly tady 🙂
     
    Příští XXXI. Lentí olympijské hry se budou konat v brazilském Rio de Janeiru. Chtěla jsem si dát původně předsevzetí, že se na zahajovací ceremoniál v r. 2016 dostavím už jako Tereza se vším všudy, protože bych si to jednou chtěla prožít, ale je to dost daleko, i když mě Brazílie vždycky fascinovala (ale ne jen kvůli barevným pochodům sexuálních menšin apod.). Hlavně se mi tam líbí, že je tam teplota 25 C po celý rok každý den. Trošku nuda no 🙂 Ale žádné mrazy. Žádné řešení, kdy zatopit, čím zatopit, kdy přezout auto, co v zimě na sebe… i když já se těším, jak si užiju zimu v ženském oblečení… v kozačkách…v bundičce s kožíškem… 🙂