otєrєzє.cz

Miluju rozmanitost

To jsem se nějak rozjela s těmi články koncem února. Nějak se nemůžu ukočírovat. Využívám každičké vzácné volné chvilky k tomu, abych si zapsala všecko, co se mi už týdny hromadí v mé hlavě a moc mě to baví. 🙂

Já vím, no, koho to zajímá, co miluju. 🙂 Ale když se tak často dívám na muže a ženy, kolem kterých procházím, na jejich patrné rozdíly v něčem, co všem bylo dáno díky hormonům už od narození, třeba tvář, ale také na jejich patrné rozdíly, které máme získané a dané společenskou normou, jako je třeba oblékání, malování se, nošení účesů, napadá mě pokaždé:

vždyť ta rozmanitost je tak krásná!

A nemyslím jen naši lidskou říši. Myslím tím všechny živočichy a rostliny na této planetě. Nechci, aby se rozdíly mezi muži a ženami stíraly. Nechci, abychom se ničím nelišili. Abychom používali jen jeden “vizuál” pro muže i pro ženy, jedno unisex oblečení, jen jeden bezrodový jazyk, abychom přikazovali národům, jak mají používat svoji rodnou řeč, abychom náhodou někomu neublížili, protože mezi nimi může být někdo, kdo není ani muž ani žena a není mu rodové rozlišování jazyka příjemné. Jazyky se vyvíjely tisíce let a rodovost slovanských jazyků je jedním z bonusů, které náš jazyk obohacují. Vzpomeňme si, jak dopadl každý pokus o donucení jakéhokoliv národa mluvit jiným jazykem… Oficiálně se sicepoužíval ten nařízený, ale lidé stejně dál mezi sebou mluvili svou starou rodnou řečí a chránili si tak své národní bohatství, ke kterým rozhodně jazyk patří.

Necítím-li se ani jako žena, ani jako muž, pak nenutím milióny lidí měnit svůj rodný jazyk, ale pokaždé, když někam přijdu a nelíbí se mi univerzální generické maskulinum, jde-li to, poprosím, zda by bylo možné tyto rody nepoužívat a volit jinou formu. Já takovému člověku ihned ráda vyhovím, i kdybych byla úřednice nebo pokladní. Nebo to prostě skousnu. Nemohu očekávat, že se kvůli mně změní učebnice češtiny. Důležité přeci je, že lidé, kteří mě znají, přijímají moji nonbinární identitu a hovoří na mě tak, jak si představuju. Od pokladní v Kauflandu to nečekám. Ale rozhodně se na ni nezapomenu ukřivděně zakřenit, když mě idenfitikuje špatně, že.

Snahy o rušení generického maskulina (a to jsem žena, takže by mi mělo vadit, ale prostě nevadí. Jsem o to míň ženou?) mi přijdou absurdní a zbytečné. Nijak mě v životě neomezují a nijak mi nezpůsobuje újmu na mém duševním zdraví, když mi v aule plné studentů a studentek profesor řekne: “Dobrý den, studenti”, místo “dobrý den, studenti a studentky“. Jsem totiž žena a podle feministek profesor oslovil pouze muže, což jim hrozně vadí. Já s tím žít dokážu. Vadí to také některým nonbinárním osobám, které nejsou ani muži ani ženy. Ty profesor neoslovuje vůbec a to je zlé. Znám dvě nonbinární osoby a je jim to jedno.

Různé používání hvězdiček, lomítek a pomlček při vyjadřování obojetnosti rodovosti v jazyce mi spíš způsobují komplikace při čtení a nevidím to jako dobrý nápad plošně takový způsob zavést úplně všude. Nevadí mi, když přijdu na stránky Transparent CZ, kde se tento způsob obourodového zápisu sloves používá. Tam to očekávám a chápu. Ale abych v zastupitelstvu německého města Lübeck schválila, že od teď se nesmí vydávat žádné oficiální dokumenty v generickém maskulinu, protože to diskriminuje ženy, je úplně mimo mé chápání. To, že miluju a podporuju rozmanitost neznamená, že nepodporuju nonbinární a intersex osoby, že nejsem ochotná oslovovat je neutrálně nebo že bych jim bránila vyjadřovat svoji skutečnou identitu, protože sama vím, jak je to nepříjemné, když ze mě dělá někdo někoho, kým nejsem.

“Pohlaví je nástroj pro kategorizaci našeho myšlení: je to způsob, jak v našem životě vytvořit rozdělení a pořádek, a jak přemýšlíme o věcech.” (historička Soile Ylivuori)

Na druhou stranu můžeme také rozvíjet svoji tělesnou rozmanitost. (TEDtalk, “Stacy Sims: Women are Not Small Men”).

Nic nám nebrání přemýšlet o genderu tak, jak chceme. Je také možné vytvořit tolik různých kategorií pohlaví, kolik chceme. Ženy, muži a všechno mezi tím. Samozřejmě by se někdo také mohl zeptat, jestli vůbec existuje potřeba genderu. “Myslím, že tak, jak říká filozofka Judith Butlerová, genderu se nikdy úplně nezbavíme, mimo jiné kvůli rozmanitosti lidského těla.”

Místo toho je důležité vzít v úvahu to, co chceme. Přála bych si, aby měl každý právo definovat svou genderovou identitu, a aby s ním bylo zacházeno stejně v práci i ve volném čase. Bez jakýchkoli předsudků.

Nejtěžší na dnešní době je, že jakmile se vysloví slovo “transgender”, všichni se hned leknou a mají strach něco udělat, aby to ty transgendery náhodou nepohoršilo. Těch pár, co prý kope za všechny (říkají to přeci), se umí ozvat. Tak jim radši vyhovíme. To je postavené na hlavu. Nebojme se říct svůj názor. Oni jsou jedna skupina, my jsme druhá. Žijeme ve společnosti, ne každý sám v jeskyni. My všichni tu společnost tvoříme. Vy i já, Anča z továrny, dva úžasní pánové, co spolu chtějí vychovávat děti i lidé, kteří netouží někam se zařazovat. Poslouchejme se, vyjadřujme své názory a snažme se dělat si navzájem život snažší. Diktát není a ani nikdy nebyl tou správnou cestou.

Všechny tyhle snahy, včetně feminismu, jsou zahořklé, ukřivděné a neustále si na něco stěžují. Já to tak necítím. Oslavuju svoji ženskost, ráda se raduju a rozhodně si nestěžuju na to, že mi chybí rovnoprávnost. Já tu rovnoprávnost mám.

A pro nás mám ještě jeden vzkaz od Bluemoon, ke kterému se připojuji:

Jsme ženy, užívejme si, že ženami jsme

a ostatním přejme, aby to v životě měli jednodušší.

Takže já:

Děkuji za to, že jsem žena.

Děkuji za klidný spánek.

Děkuji za krásné financování.

Děkuji za práci.

Děkuji za harmonické vztahy.

Děkuji za byteček.

Děkuji za šaty na sobě.

Děkuji, že mohu být rozmanitá.

❀ ✿ ❁

A na závěr opět jeden malý videobonus, aby to vážně nebylo tak vážné. 😊

5 komentářů

  • T

    Tereza

    [1] Taky děkuju. No vidíš, já si to úplně nemyslím. Jsem na sebe strašně přísná a trochu posedlá dokonalými krásnými ženskými hlasy (které jsem mimochodem slyšela i u holek po přeměně). Stokrát za rok mám pocit, že můžu být lepší, vztekám se a nejsem spokojená. Jedna věc je být hlasově průchozí a druhá mít opravdu krásný ženský hlas. Já se nikdy s málem nespokojila a přála bych si umět překonávat své limity.

  • D

    Dominique

    Tady čtu maličko oxymóron. Když teda pominu ten klasicky čecháčkovský pohled na feminismus, co je špatného na tom, že se někdo snaží bojovat s nerovností, která v rámci jazyka existuje a která zcela prokazatelně konzervuje genderový stereotypy o ženách? To, že se pak žen generický maskulinum netýká, je taky mýtus. Leč nepřímo, ale týká. Mnohé (i české) studie potvrdily, že například tvary profesí v generickém maskulinu si lidé automaticky spojují s muži, což ve výsledku v pracovním životě znevýhodňuje ženy, např. při šancích na přijetí nebo povýšení. Však pro příklad člověk nemusí chodit daleko: úplně jinak a inkluzivněji zní, když firma hledá „kuchaře nebo kuchařku“ než jen „kuchaře“.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.