Zeleninová polévka.
Mrkev, kapusta, paprika…
Naleje se do talířů a dlabe se.
„Hmm, ta je ale dobrá. Vážně se povedla.“
„Ták, milí hosté, zeleninu, ze které byla uvařená tato polévka, co jste právě snědli, jsem vytáhla z kontejneru u supermarketu. Nebyla shnilá nebo zdraví závadná, byla jen v tom kontejneru. Stejná zelenina, stejná chuť, stejná polévka, jako jindy, když zeleninu koupím.“
„Bléé, fuuuj, je mi zle.“
„No to si snad děláš srandu?“
„Tos nám to nemohla říct dřív, než jsme ji začali jíst?“
Dobře, tak druhá varianta:
Zeleninová polévka.
Mrkev, kapusta, paprika…
Naleje se do talířů a… „Milí hosté, než začnete jíst, chci vám říct, že tato polévka je uvařená ze zeleniny, která byla vytažena z kontejneru u supermarketu…“
„Bléé, fuuuj, tak to nebudu jíst. Nezlob se, to ani neochutnám. Odnes to.“
„To já to aspoň zkusím. Hm, není špatná. Vlastně je docela dobrá.“
„Ty jsi bezďák!“
Byla to pořád stejná polévka. Nijak se nezměnila ani chuť, ani vzhled, ani konzistence.
Změnila se jen informace o původu některých ingrediencí.
Tatáž polévka, která předtím chutnala je najednou hnusná a zkažená.
Welcome to the trans reality.
Naštěstí jsou mezi námi pořád lidé (a těm tu chci veřejně poděkovat), kterým ta naše polévka bude chutnat vždycky, protože polévka bude pořád polévkou a ne shnilou břečkou nebo odporným blafem jen proto, že se dozvěděli irelevantní informaci, která fyzicky na chuti nic nemění, ale mění ji jen v lidských hlavách.
A nejzajímavější na tom je fakt, že kdyby ta informace nebyla pravdivá a polévka by nebyla ze zeleniny vytažené z kontejneru, ale poctivě koupené, tak většině lidem stejně najednou z ničeho nic nechutná, ačkoli jim předtím chutnala.
Přestanu vařit a hotovo.