otєrєzє.cz

Dokonalost geometrie

Právě jsem přijela z divadla.
Kačenka už mi měsíc předem hlásila, že bude mít vystoupení v divadle se školkou.
Tam jsem samozřejmě nemohla chybět, tak jsem se zeptala bývalé manželky, kdy vystoupení je a na podrobnosti.
Bylo v úterý a ve středu (dnes). První bylo vystoupení všech školek ve městě, druhé společně s německými dětmi (Kačenka chodí totiž do česko-německé školky a děti se vzájemně na obou stranách hranice často navštěvují, jezdí na výlety a tentokrát nacvičily i nádherné vystoupení).
Od býv. manželky jsem dostala odpověď: “Lístky jsou na každé dítě jen dva a já chtěla ještě pozvat babičku.
Tak jsem jí odepsala, ať rozhodne sama, jestli mě sežene lístek na úterní nebo středeční vystoupení a byla jsem ráda, že se i babička (ona je to vlastně prababička) podívá na Kačenku, jak je šikovná. A ten druhý člověk bude manželka.
Z krásného divadla jsem přijela plná dojmů, skoro rozdrcená od Kačenčina silného objetí s miliónem pusinek na tváři a dojatá tak, že jsem si i potají zabrečela, když jsem viděla, jak tam ladně tančí jako Rusalka v krásných bílých šatech. To moje děťátko ze všech nejkrásnější (ale krásné byly všechny dětičky).
Stejně, jako přesně před dvěma lety, kdy jsem ještě byla v divadle s manželkou, jsem prožívala všechno tak silně. Všechna vystoupení úplně všech dětiček. I těch německých, co tak krásně zpívaly a přednášely pohádku o řepě česky, že jsem ani nepoznala, že jejich rodným jazykem je němčina a také českých, kterým šla němčina lépe než mě.
Když jsem vešla, byla většina míst už skoro zaplněná. Ale přesně uprostřed na tom nejlepším místě ze všech byla ještě dvě místa volná. Tak jsem se tam vecpala a měla radost, že na Kačenku hezky uvidím.
Ještě včera jsem si myslela, že manželka bude sedět vedle mě, ale očividně s tím měla problém, což mě trochu mrzelo, ale aspoň byl klid. Dokonce mi ani lístek nepředala před divadlem, jak jsme se domluvily, ale dnes odpoledne mi volala do práce a rozhodla, že mi ho musí předat tam.
Říkala jsem jí, že to není dobrý nápad, ať mi ho hodí do schránky, ale na to se začala rozčilovat, že nebude nikde zastavovat.
Přijela už naštvaná jako vždycky a když mě viděla prohlásila: “Jo tak proto jsi nechtěl, bych tě viděla.” A odjela.
Napsala jsem jí sms, že to ona chtěla přijet a že já problém s tím, že mě takhle vidí nemám, protože mě takhle vidí už všichni… A poděkovala jí za lístek. Za ty dva roky jsem jí nikdy neřekla nic ošklivého, pořád jsem na ní milá, ale všechno je obraceno proti mě a hezky opláceno zamračenými pohledy, které nezmizely ani po tom, co si našla nového přítele… Ale v autě s ním už se zase smála, tak jsem měla radost, že už má zase dobrou náladu. Hlavně kvůli Kačence, protože nesnáším, když ty své stavy přenáší na ní.
Vedle mě si do hlediště sednout ani nemohla, protože přišla se svým přítelem a ještě s babičkou a tak byli celkem tři.
Na každé dítě jsou dva lístky.
Manželka a já = dva.
Babička byla na vystoupení včera a mohla i dnes.
Jenom já trubka jí to zbaštila a zase jí tak bezmezně věřila, že na dítě jsou jen dva lístky.
Mrzelo mě to proto, že bych byla ráda viděla Kačenku i včera. Moc jsem stála o to být u obou jejích vystoupení.
Ale její přítel a babička má přednost před Kačenčiným vlastním tátou.
Měla bych být vůbec ráda, že mi dala lístek na dnešek.
Stejně jsem tam moc nepasovala. Byla jsem tam jediná sama. Všude byly rodiny, děti, páry, babičky, dědečkové, strýčkové. Všude byla láska, jistoty, jistota večerního koupání…jistota večerního krmení dětí…jistota pohádky před spaním.
Vpravo ode mě seděla německá rodina, vlevo si přisedl pán, který byl asi dva metry široký, takže mě neustále utlačoval, ale já se přitulila k Němce vpravo a bylo to.
Než zhasli, kochala jsem se pohledy na dlouhé řasy dívek, na jejich třpytivé náušnice, hladký hebký krk, na jejich culíčky, ozdoby ve vlasech, šaty, šátky, prstýnky, délky a barvy vlasů… a snila si o tom, že takhle dlouhé vlasy už budu taky brzo mít.
Celé jsem si to tam sama přesně v geometrickém středu divadla užila.
Byla jsem tak vycentrovaná, že jsem ani žádného partnera mít s sebou nemohla. Porušila bych tu dokonalost geometrie, která symbolizovala můj stav… Nikdo se ke mě nehodí, nikomu se nelíbím (i když to tak docela pravda není, ale naštěstí mě kluci obletují poslední dobou hlavně ze Slovenska a to je maličko z ruky).
Hned jak jsem vešla do divadla plného lidí, Kačenka se vytrhla z kruhu dětí a začala mě mačkat, pusinkovat, muchlovat, já jsem jí popadla a nosila na rukách a mazlila se s ní, děti se strašně smály, koukaly na nás a chtěly taky pomazlit 🙂 Byly tak roztomilé, krásné a čisté, že bych je pomazlila klidně všechny, ale Kačenka mě v ten moment tak dobila na dlouhou dobu! Navíc víkend mám s ní, takže jsme si řekly, co všechno budeme vyvádět a viděla jsem na ní, jakou má radost. Tolik se na ní těším…
V divadle jsem nebyla oblečená vyloženě jako Tereza. Na Kačenku jako jediného člověka na světě se nevztahuje Real Life Test a nechtěla jsem právě kvůli dětem v jejím okolí komplikovat situaci, takže jsem přišla v uni a to bylo přijatelné. Nikdo to neřešil. Ale taky jsem se už nemohla dočkat, až zase zítra půjdu do práce v tom “svém” opravdově holčičím…
Tchýně (učitelka v MŠ, kde je Kačenka) mi řekla, jak vypadám dobře, že jsem určitě šťastná. To jsem jí potvrdila. (Ona má neuvěřitelný cit na lidi a měla jsem jí fakt ráda. Ach jo. Chybí mi…)
Už zase stejně jako před dvěma lety jsem si při pohledu na kluky a holčičky na jevišti uvědomila, že role už jsou dávno rozděleny.
Přiřadí nás k určitému pohlaví hned po narození a hotovo. Dál se to neřeší.
Holčičky se chovají jako holčičky, chlapečci se chovají jako chlapečci… holčičky se chovají jako chlapečci… chlapečci se chovají jako holčičky… ale stejně to většinou nikoho nezajímá…
Chtěla bych prožít celý život od začátku jako žena… Od mala.
Ale přesto jsem šťastná, protože ho mám možnost prožít jako žena celou polovinu. I když bohužel tu druhou, stejně si to hodlám užít!
Popisovat třetí den mého života komplet jako Tereza asi nemá smysl 🙂
Byla by to trochu nuda. 🙂 Pořád se stejně opakuji s tím svým nadšením, které je ale opravdové a prožívám ho každý den.
Prožila jsem ho i dneska, protože jsem měla světle tyrkysové tričko s vyloženě dívčím výstřihem – takovým jako nařaseným a bílé kalhoty, které mi dělají ohromně dlouhé nohy.
Volala mě vrátná (paní Nováková, máte tady balík), tak jsem musela na vrátnici a jak jdu po schodech dolů, vešel na ně zrovna pan jednatel (starší pán) 🙂
To bylo překvápko! 🙂
On mě totiž ještě takhle neviděl… já si to kráčela s vypnutýma prsama dolů po schodech, on na mě kouká ze spoda a říká: “Teda, no já přemýšlel, koho to tu máme nového a to jste vy! Opravdu vám to sluší!” 🙂
A pokračoval.
No já se v tu chvíli úplně rozplývala blahem. Culila jsem se na něj a poděkovala mu.
Když se vracím, tak na mě volá paní personalistka: “Jste dostala pochvalu, co, Terezo?” 🙂
A její kolegyně, která sedí v kanceláři mi začala říkat, jak mi to sluší a že ze mě bude krásná holka. (To mi ten den řekli nezávisle tři lidé, až mě to mile překvapilo 🙂 Probraly jsme ještě hormony, změny v mé tváři, které jsou prý neuvěřitelné a v jinak celkově milém rozhovoru mi paní personalistka trochu zchladila mé nadšení upozorněním, že všechno je super, ale na sukni že je ještě brzo, to by někteří lidé ještě nemuseli rozdýchat… To prohodila jen tak mimochodem…
Tak nechápu, proč si tohle někteří lidé myslí. Já jsem soudná a nevylezu v sukni, dokud si nebudu jistá, že vypadám žensky, ale svým způsobem si můžu nosit co chci. Obzvlášť teď, kdy to každý ví. A když mě podobným způsobem brzdila minulý pátek moje kolegyňka a já jí neposlechla, tak si potom uvědomila, že vlastně o nic nejde… a teď je jedna z těch nejlepších kolegyněk, které mě vzorně oslovují Terezo a v ženském rodě 🙂 Miluju, když mi všichni říkají Terezo… já vím, že už jsem to tu psala 🙂 Ale když ono je to tak příjemné a hezké. I ten ženský rod konečně!
To je jasné, že ze mě bude hezká holka ne?
A čemu se vůbec divím?
Měla bych to začít brát jako normální věc 🙂 (Ale to já nikdy nebudu – vždycky si toho budu vážit).
A za pár měsíců si budu říkat: “No jo, zase mě pochválil pan jednatel. A co jako?” :)))
Dnes proběhla s Jíťou “Akce toaleta”.
To byla tedy akce!
Dámské toalety jsou úplně jiné, než pánské!!! (Takové překvapení 🙂
Cítila jsem se ohromně žensky a důležitě, když tam se mnou šla a ukazovala mi, kde co je, jak se co splachuje a že si tam můžu přečíst v dlouhých chvílích i ženské časopisy 🙂 Byla tak milá.
Šla jsem na pejsky, protože tam protéká záchod, abych si to případně vyzkoušela za přítomností Jíti. Ta byla mezitím ve vedejších dveřích na veverkách 🙂
Možná si řeknete, že je to maličkost – záchod jako záchod, ale ono to tak není. Tohle je jedna z nedůležitějších věcí během přeměny. Dámské toalety je něco, co je mužům striktně zapovězeno. Je to jakési chráněné území, kam nikdy za žádných okolností nesmí žádný muž vkročit.
To proto jsem se cítila tak vznešeně. Protože to byl důkaz, že už nepatřím mezi muže.
Byly to mé druhé dámské toalety v životě (ty první byly před měsícem v Praze s Lindou – ta ale tenkrát nejela v holčičím oblečení, tak musela na pánské).
Od teď už na jiné chodit nebudu…
Sbohem mušle 🙂 Fakt mi nebudeš chybět. Čůrat ve stoje – toho už mám plné zuby. (Já vím, že si teď všechny biologické holky říkají, jak rády by čůraly ve stoje někde za stromem… ale já nechci. Už nikdy. To si radši vystojím dlouhou frontu, jen abych mohla na dámské). Nechci žádné výhody mužů, protože jsem žena. Nepotřebuji je.
Pak jsem se ale celý den hihňala.
Protože Akce toaleta byla provázená tak trochu zmatky, kdy Jíťa bedlivě z velké dálky sledovala, zda jsou volné oba klíče (pejsek i veverka), abychom tam mohly jít obě dvě najednou. A jako na potvoru tam pořád někdo chodil. V kancelářích je hodně žen, takže je o toalety velký zájem 🙂 Je konec návštěv toalet kdykoliv se mi zachce 🙂 Teď už musím čekat, až se uvolní.
Když už to vypadalo, že vyrazíme (domlouvaly jsme se totiž tajně přes maily), tak se ozvala kolegyňka sedící proti mě, že jde čůrat 🙂
Moc mě to bavilo a jak jsem se pořád culila, pokukovala po očku po Jítě a po toaletách v dálce, tak se tak kolega na mě podívá a říká: “Prosímtě, ty už to neber!” :)))
Jo tak to nemůžu. Já už to totiž budu brát celý život 🙂 A ráda.
Holky, tak já tady na tom Mount Everestu teda čekám na vás a koukejte sem dolézt brzo, jinak tu zmrznu 🙂
Lucko, doufám, že máš v termosce horký čaj! 😉
Už jsem tu zapíchla vlajku.
RŮŽOVOU! 😉
Chlapi sem píchají pořád nějaké ty červenomodrobílé s pruhy a hvězdami apod.
Jdu se zatím přepudrovat. Trochu tu fouká 🙂

12 komentářů

  • T

    Tereza

    Majti, do divadla náhodou už pozvaná jsem, ale řekla jsem, že tam vejdu v nějakých hezkých šatičkách 🙂 A je to na druhém konci republiky, ale těším se tam strašně moc 🙂

  • M

    Majti

    Tak to ti závidím. Já jsem doma furt sama a je mi smutno,teď to chápu jak jim je,teda už nám. Víš když jsem byla kluk tak mi to vúbec nepřišlo, ale teď mi doma prostě někdo chybí.

  • M

    Majti

    A ty dámské záchody, když jsem byla z kolegama na večeři, a bowlingu tak jsem chodila na dámskej, a žádnà z holek neměla problém, dokonce jsme z jednou holkou čekali až se uvolní kabinka, bylo to vzrušující.

  • n

    nikita

    Ja si vzpominam jak sem byla s pritelem V casinu v prateru, mela jsem male cerne a debilne oblecene kalhotky pod podvazkovym pasem, po peti margharitach, trecb cosmopolitanech a jedne tequile sem sotva chodila, natoz abych se mordovala s podvazky abych si mohla sednout.. no tak sem sla na damicky, ale nesla mi zamknout kabinka. No uz sem to sotva drzela, tam sem vyhrnula saty, vytahla a rozpluvala se nad tou ulevou kdyz v tom mi tam vlezla uklizecka. V tom soku sem se otocila na podpatcich celym telem ze sem ohodila i ji.. zmohla sem se jen na Was glozt du? Was ist?! Geh weg!!! No popadla sem drahou polovicku za ruku a odtahla ho pryc, byla sem ruda az na pate :D

  • L

    Lucka

    Terezko já jsem kafová, tak jedině termoska s kávou. ale nějak mi došel před časem kyslík, a strašně bych potřebovala  novou láhev,a pořád ji nemužu najít.    ta vlaječka musí být pěkná, já bych tak chtěla nosit ružovou.

  • L

    Lucka

    Niki ta uklízečka je v šoku ještě dnes.  i té práce chtěla nechat, ale doktor Chocholoušek jí uklidnoval že se to stává jen jednou za deset let. tak tam prý ještě pořád pracuje hihi.

  • n

    nikita

    Tomu casinu se vyhybam obloukem. Ale na prater sem mela vzdycky smulu. Kdyz sem nosila jeste paruku, na hodske draze mi uletela, uletela mi i prsni epiteza na takove lavici ktera se prehupovala.. myslim, ze clovek, ktereho trefilo me silikonove prso se sesel u chocholouska jiz se zminovanou uklizeckou :D

  • M

    Míša N.

    Čauky holky,tak tady se fakt člověk zasměje.Niki já  bych se Prátru vyhýbala jak čert kříži,kdyby na mě spadl něčí skalp a pak prso,je to jak z hororu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.