otєrєzє.cz

Útěk

Znám jednu cestu z reality.
Řeší všechny mé starosti, protože na ní žádné starosti neexistují.
Není správná, ale nic neříkám a chybí mi důvod po ní nejít.
Jen mlčím.
Nic jiného už mi nezbylo.
Je tou jedinou jistotou, kterou mám.
Někteří lidé v takových situacích vezmou drogy, nebo antidepresiva.
My máme výhodu.
Ač nechceme a nepotřebujeme,
můžeme
sáhnout
po
žiletce…
…abychom měly…
úplně hladké nohy 🙂
Co je vlastně realita?
Ještě pořád čekám, že se probudím.
A vedle mě bude ležet manželka.
A v pokojíčku Kačenka.
Nejprve šlo o život manželce,
potom Kačence…
Dopadlo to dobře,
ale stejně vás obě nemám. 🙁
Když jsme vešli na ARO v Motole a Kačenky první slůvka byla “Máma! Táta!”,
(ten okamžik mě pronásleduje všude)
přál jsem si, aby měla šťastné dětství…
Má Kačenka šťastné dětství?
Vím, že jen spím.
A vy n e e x i s t u j e t e . . .
Nic z tohohle neexistuje.
Akorát ten sen už je nějak moc dlouhej…

2 komentáře

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.