otєrєzє.cz

Útěk

Znám jednu cestu z reality.
 
Řeší všechny mé starosti, protože na ní žádné starosti neexistují.
 
Není správná, ale nic neříkám a chybí mi důvod po ní nejít.
 
Jen mlčím.
 
Nic jiného už mi nezbylo.
 
Je tou jedinou jistotou, kterou mám.
 
 
Někteří lidé v takových situacích vezmou drogy, nebo antidepresiva.
 
My máme výhodu.
 
Ač nechceme a nepotřebujeme,
 
můžeme
 
sáhnout
 
po
 
žiletce…
 
 
 
…abychom měly…
 
 
úplně hladké nohy 🙂
 
 
Co je vlastně realita?
 
Ještě pořád čekám, že se probudím.
A vedle mě bude ležet manželka.
A v pokojíčku Kačenka.
 
Nejprve šlo o život manželce,
potom Kačence…
Dopadlo to dobře,
ale stejně vás obě nemám. 🙁
Když jsme vešli na ARO v Motole a Kačenky první slůvka byla „Máma! Táta!“,
(ten okamžik mě pronásleduje všude)
přál jsem si, aby měla šťastné dětství…
 
Má Kačenka šťastné dětství?
 
Vím, že jen spím.
 
A vy n e e x i s t u j e t e . . .
Nic z tohohle neexistuje.
Akorát ten sen už je nějak moc dlouhej…

2 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.