otєrєzє.cz

Sobotní ráno s Lanou Del Rey

22. 3. 2014 / 9:43 / 8 Comments
Další euforie 🙂
Rozhodla jsem se koupit jarní bundu v Takku, kam jsem dostala k vánocům poukázku. Dívám se na jejich nabídku a líbí se mi kabátky, trička, svetry, kabelky… a najednou jsem si uvědomila, jak je nesmírně osvobozující koupit si tričko, co je vyloženě holčičí a mě se tak líbí a ještě k tomu ho i smět nosit! Najednou prohlížení letáku nekončí jen v mé hlavě myšlenkou: „Ach bože, to je tak krásné tričko! To já nikdy nebudu moct nosit (protože nejsem žena a to tričko je dámské) :(„
Raduju se, protože si můžu koupit a nosit CO CHCI! Žádný stres, smutek, bolest u srdce a zoufalství z nesplnitelného.
Zrychluje se mi při prohlížení toho letáku tep 🙂 Okamžitě si totiž představuju, jak v tom jdu do práce, k Hance, k mamce. Jak v tom nakupuju a jak mi to sluší! 🙂 (To já nevím, jestli by mi to slušelo, ale představuju si to 🙂
 
Trochu mě mrzí, že už nemůžu kupovat věci po Lucce, se kterou jsem obchodovala na votocvohoz a měla naprosto stejné míry jako já. Teď už mi její kalhoty padají. Potřebuju o číslo menší. Totéž platí pro ostatní věci, co jsem si kupovala před půl rokem. Plandají na mě.
 
Je sobota. V televizi mi hrají Lanu Del Rey – National Anthem.
 
„Bože, jsi tak krásný!
Řekl mi, ať se uklidním, ale já ještě nevím jak
Vítr v mých vlasech
Ruka na mém krku
Nebe je ve tvých očích
Držím tě jako krajtu
A ty ze mě nemůžeš sundat ruce
Nebo si nechat nasazené kalhoty.
Bože, jsi tak krásný!“
 
Moc krásná zpěvačka. Tolik ženskosti! V ní i v té písni.
Venku vykukuje sluníčko a já si ohřívám své studené ruce o horký hrníček voňavého čaje a prohlížím si na něm své dlouhé nalakované nehty. Hladím si jeden po druhém a nemůžu se vynadívat. Tolik let už se tímhle pohledem kochám a ještě se mi nezprotivil.
Těšila jsem se, jak se vyspím, jenže jsem se vzbudila v půl páté a už nemohla usnout, jak jsem byla zase plná té své holčičí euforie ze všeho 🙂 Asi nejsem normální (i když to už tu ví vlastně každý :).
 
Včera jsem byla s Nikčou v Německu pro zboží. Když jsme odjížděly, přecházel tam na červenou jeden kluk a my jako jediné mu tam zrovna vjely, což ho trochu zaskočilo a tak ho nenapadlo nic jiného, než ten dlouhý přechod přejít s naprosto dokonalým odzbrojujícím úsměvem a nekonečným hlubokým pohledem do našeho auta! Okamžitě ze mě spadla ta zlost, že jde na červenou a že musím kvůli tomu čekat. Měl na tváři strniště, tašku přes rameno, krátké černé vlasy, sluchátka v uších a Nikča se z jeho úsměvu málem rozplynula 🙂
Nejhorší na tom je, že já taky…
Od té chvíle ho nemůžu dostat z hlavy. :/
 
Jako muž jsem tohle nikdy neřešila. Logicky jsem neměla (až na pár nevyužitých výjimek) žádné nabídky od mužů. U ženy se ale automaticky předpokládá, že o ní budou projevovat zájem muži. (Jako o muže ženy). Ne že bych si nějak fandila, ale myslím že se to může stát i mě. (Čistě teoreticky nebo virtuálně zatím). Vůbec na tu situaci nejsem připravená. Nikdy jsem jí neřešila. Nikdy se mi nestala. Vím jen, že to nebyl Tom, kterému se líbil ten Němec. Líbil se Tereze…
 
Nikča mi přinesla nový pásek. Mám totiž jen jeden – takový ten látkový bílý a musím ho pořád přehazovat. Tohle ale není obyčejný pásek! Místo klasické přezky má takový zaoblený kříž vyskládaný drobnými modrými kamínky! Je celý kožený a černý! Ke krátkému tričku naprostá dokonalost! Vznáším se tu! 🙂 Už jsem takhle byla dneska na poště… a Nikča mi udělala ještě jednu radost – dostala náušnice, které nenosí – takové pecky – třpytivý černý kamínek ve tvaru čtverce. JE ČAS ZAČÍT NOSIT NÁUŠNICE NON STOP 🙂
Vlasy už mi tak rostou, že mi přerůstají přes uši a ty náušnice na nich trošku zaniknou, ale stejně jsou vidět. Vypadá to tak úžasně!!! Chtěla bych si je vzít v pondělí do práce – prostě už je nosit pořád (ale záleží na tom, jak se uvidím v pondělí ráno v zrcadle. Pokud tak hezky žensky jako dnes, tak v uších zůstanou, pokud budu zase vytřeštěná z mužných rysů, tak půjdou dolů, protože NECHCI být muž v dámském. Ať už jsou to jen náušnice…třebaže jen pecky. :/
Jo, jsem srab. Potřebuju jistotu. Přitom třeba Linda si hezky nosí svoje pecky pořád a nikdo (ani ona) to neřeší 🙂
Nicméně dnes je nesundám ani když půjdu k mamce… Nevidím v tom (teď) problém. Nechápu, proč se ten problém v mé hlavě z ničeho nic musí vždycky někde objevit a donutit mě je sundat.
 
Zjistila jsem totiž zajímavou věc.
Jakmile se obléknu do paruky, výrazně namaluju, obléknu žensky a vyrazím ven, mám přeci jen ještě trošku strach z odhalení… ale… jakmile si nechám své vlasy (které už začínají vypadat rozhodně žensky!!! (mám z toho takovou radost!) – nechám si namalované oči, ale bez make-upu, protože ten stejně pořád ty hrozné prosvítající vousy nepřekryje, oblečená do dámských úzkých kalhot, tenisek a uni bundy, tak žádný strach nemám! Najednou si to venku užívám a přitom si vůbec nepřipadám jako muž. Ve skleněných dveřích vidím ženu a když jsem se vracela domů z pošty, celou dobu na mě u dveří koukala jedna paní a přemýšlela 🙂 (To je pán nebo paní?) :)))
Tak, jako řekla Luca prodavači pizzy: „Obojí!“
A hotovo! 🙂
 
Když na mě pokladní z firmy, do které jsem šla v týdnu pro šroubky poznala hned, že u mě probíhá tahle přeměna, tak to asi vidět je 🙂
Blbé na tom tedy je, že tento přechodný rok nejsem ani to ani to 🙂 Ale chce to ze všeho vytěžit jen to dobré, takže je třeba si užít i tohle (jinak nepříjemné) období a vychutnat si třeba reakce okolí, jako Luca 🙂 S každým dnem to bude lepší a lepší, až jednou to budu já (aniž bych si brala paruku), kdo bude stát venku a bude komplet žena. Nejde tuhle fázi přeskočit. Je potřeba jít opravdu krůček po krůčku.
 
Chci říct, že až dosud jsem rozlišovala „jít ven jako Tereza“ a „jít ven jako Teri“. Zatímco Tereza se snaží být maximálně ženská, protože po tom nesmírně touží a žene se kupředu, Teri je něco mezi 🙂 Jenže to mezi má z muže už jen rysy ve tváři a prosvítající vousy. To ostatní je Tereza. A jak se tak postupem času bude stírat tenhle rozdíl, úplně krásně plynule přejdu v Terezu a to bude můj první den. Mé znovuzrození, na které myslím denně.
 
Na poště jsem poslala balíky a šla si tam trochu postěžovat s obálkou, na níž byla moje adresa a jméno „Tereza N….“ Jenže tam, kam si bývalá manželka nechala přeposílat veškerou poštu, pošta poslala i tuhle zásilku (byla to flashka, kterou jsem vyhrála). Dala mi to jednou při předání Kačenky. Tak jsem je poprosila, jestli by Terezu mohli nechat žít u mě, kdežto manželku + dcerku nechat tak, jak je nahlášená.
Slečna u přepážky se hezky usmívala a psala si na papírek: „Paní Tereza N… bydlí na …. Prosím nedosílat.“
Paní Tereza…to znělo tak hezky.
Oni totiž pošťáci viděli automaticky mé jméno končící na -ová a šup k manželce.
 
Dnes jsem si ověřovala, zda si paní na živnosťáku nevymýšlela, když jsem si zřizovala živnostenský list a ptala se, zda se případná změna jména automaticky projeví ve všech registrech. A fakt to tak je!
 
Když si nechám zobrazit informace podle mého IČ, už je tam nové jméno. Když dám „zobrazit s historií“, tak je tam ale informace, po jaké časové období jsem byla registrována s původním jménem…
 
To mě trochu vyděsilo, protože je to přesně to, co říkala Hanka… neudělat něco, co by mě mohlo v budoucnu spojovat s minulostí.
 
Umím si představit, jak je tam za dva roky třetí změna jména a když někdo klikne na „zobrazit s historií“, tak se krásně dočte, že Tom byl Tom, pak se změnil na Terry a pak na Terezu. A to se mi ani trošku nelíbí. Ok, beru, aby tahle informace o historii byla někde zaznamenána, ale nelíbí se mi, že je veřejná.
 
Proč by měl můj zákazník vědět, že jsem byla Tom a teď jsem Tereza? Já jsem Tereza už od narození, jen to chvilku trvalo, než se to povedlo „spravit“…
 
Jsem zvědavá na ostatní registry. Např. katastr se zatím neprojevil a mám takový pocit, že to s tou automatickou změnou jména ve všech registrech nebude tak horké a budu si většinu z nich muset stejně oběhat sama.
 
Psala jsem na Ministerstvo dopravy, proč je na řidičáku kolonka pohlaví. Po týdnu mi paní napsala, že jsem je kontaktovala na špatném e-mailu (vypnila jsem kontaktní formulář na stránkách :), ať dotaz podám na jiný. Tak jsem to udělala a už týden zase nic. Jsem zvědavá, co vymyslí za výmluvu. Určitě to bude něco moudrého typu: „Informace o pohlaví na řidičském průkazu je dána povinností vyplývající ze zákona…. xyz… “ Jasně. To vím taky, že jim to ukládá nějaký zákon, ale to není odpověď na to, proč tam ta kolonka je.
 
Tohle vše ovšem nic nemění na tom, že jsem dneska zase šťastná a mám radost z každé ženské maličkosti 🙂
 
Přemýšlela jsem, jak to, že se tak líbí některým klukům mé fotky. Já si na nich nepřijdu až tak ženská – dokonce na některých vnímám mé mužné rysy ve tváři. Ale oni mi píší, jak jsem „the most beautiful girl“ atd. 🙂 Jasně, že to píší každé, ale tak dali si tu práci napsat to i mě.
Ten, kdo mě zná, na těch fotkách asi mužné rysy uvidí, ale lidé, kteří mě vidí poprvé už jako Terezu ne! Pochybuji, že by se tak rozplývali nad ženou s mužnými rysy 🙂
 
A tak si to užívám aspoň v téhle rovině a plánuji si, jak jednou přijde den, kdy už si budu tak sebejistá, že se s někým z nich doopravdy sejdu 🙂 To bude teprve ta pořádná zkouška. Ale to už budu mít dávno stokrát ověřeno, že jsem identifikována správně.
 
Líbila se mi Péťa, u které jsem v týdnu byla pro šroubky, když v reakci na můj coming-out říkala: „Teď se budeš mít! Kluci za tebe budou platit večeře, zmrzliny, kino. Budeš si konečně užívat! Je to super, uvidíš!“ 🙂
 
Není to jen o penězích. Všechno je jiné. Jako žena získávám úplně nové zkušenosti, prožívám nové zážitky a vznikají situace, které jsem si kdysi jen vduchu představovala. Teď se stávají skutečností. Ženy se od mužů liší v tolika věcech! Nechápu, jak někdo může chtít být mužem 🙂 (Jo, rozumím tomu nutkání všech FtM, ale je to fakt zvláštní, co se v tom mozku děje, že si tak striktně uvědomuje, že je ženský nebo mužský…)
 
Tak já si jdu doprohlédnout ten leták 🙂

8 Comments

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.