otєrєzє.cz

Vy jste muž nebo žena?

Nikdy bezdomovcům nedávám peníze. Stokrát radši za ty peníze koupím něco Kačence. Vím, jaké mají možnosti a že náš stát jim vyplatí takové sociální dávky, aby jim dovolily přežít. Pokud je samozřejmě během prvních tří dnů nepropijí a pak nežebrají, kde se dá.
Nežijeme na Ukrajině, kde nedostanou nic. (Takže jsme vlastně sociální stát).
Když mě nějaký bezdomovec o peníze požádá, v klidu mu jasně vysvětlím, kde je sociálka, za kým tam má jít a jaké konkrétní dávky dostane. Na to se mě vždycky hned pustí a zkouší to jinde. Je vidět, že ty dávky moc dobře zná, ale už z nich nemá ani korunu.
Dnes jsem ale jednomu bezdomovci dala dvacku 🙂
Kačenka měla se školkou druhé vystoupení (moc krásnou tanečně-pohybovou kreaci na téma “Vltava” od Bedřicha Smetany, kde Kačenka byla Rusalka a tato role jí perfektně padla na tělo) a tak jsme musely hned po obědě odjet do sportovní haly. Vystoupení skončilo dříve, takže jsme měly ještě hodinu a půl čas jen pro sebe, než jsem jí musela vrátit. Dala pusu mamince (která tam byla se svým přítelem taky) a jely jsme do cukrárny. Tam si naporoučela svůj oblíbený dortík s želé a mandarinkami (je to i můj oblíbený, ale Kačenka mi objednala želé s jahodami – taky mňam 🙂 a k tomu čajíček. Když jsme se posilnily, chtěla jít běhat na trávu u náměstí. Krásně svítilo sluníčko, sedla jsem si na lavičku pod velikou lípu (ano, na tomto náměstí v tomto městě roste obrovská lípa 🙂 a smála se, jak tam Kačenka (jako Rusalka) poletuje, sbírá kytičky, brouká si a nosí mi kamínky. Kéž by se tak zastavil čas…
Na koleno mi přiletěla beruška, tak Kačenka utrhla pampelišku, beruška si na ní přelezla a byla odnešena na druhý konec trávníku, kde se někam zavrtala, což Kačenka pozorovala do poslední chvíle.
Zatímco mi Kačenka trhala okvětní lístky sedmikrásky se slovy “má mě ráda, nemá mě ráda…”, sedl si na vedlejší lavičku bezdomovec a hned začal:
“Dobrý den, vy jste muž nebo žena?” 🙂
(Abych to uvedla na pravou míru. Předávání Kačenky je jediný moment v mém současném životě, kdy si sundávám náušničky, sponku z vlasů, vezmu si svou černou uni bundu, uni hnědé tenisky, ale mám holčičí kalhoty a růžové nehty…a samozřejmě své stále delší vlasy učesané tak, aby to bylo co nejženštější. Ty nechávám tak, jak jsou. Protože jsou moje a tohle jsem já…
Je mi nepřijemné sundávat si náušničky a namalovat si oči jen lehce, místo krásně výrazně. Je to poslední moment, kdy nejsem úplně sama sebou, protože minule mi Hanka zrušila po společném sezení schůzku a tak jsem s ní nemohla Kačenku probrat. Předminule mi říkala, ať na Kačenku netlačím, že u ní můžu vystupovat pořád “po staru”… Můžu? Ale nemusím?
Když Kačenku vyzvedávám ve školce, stejně jsem namalovaná a oblečená žensky z práce. Nemám čas se odlíčit ani převléknout. Maximálně na sebe hodit tu černou bundu, když pro ní jdu domů, protože jí bývalá manželka vyzvedla ve školce dřív. Jakmile je Kačenka v autě a jedeme na společný víkend, už jsem to stejně zase já.
Zrovna v pátek jsem si moc užívala tu ženskost, protože jsem jí slíbila malý dáreček z Dráčika, kde si i zajezdila na elektrickém vláčku a já měla radost, že tam jdu s ní jako její mamina a nikdo s tím neměl problém. (Nějak si nemůžu zvyknout na to, že už můžu být správně identifikována :). Veškerá komunikace s prodavačkami, oční kontakty s jinými zákazníky, žádné náznaky špatné identifikace… které stále podvědomě očekávám… a když dlouho nepřichází (a naopak přichází ty správné), tak se mi zvedá sebevědomí.
Kačenka všechno chápe, neřeší to, vysvětlila jsem jí to už kdysi. Ví, že mi může říkat táto, i když vypadám žensky, protože mi to prostě nevadí. Nikdy jí nebudu přikazovat, jak mi má říkat. Já budu navěky její táta… A proto je u nás už všechno vyřešené, jen s bývalou manželkou (podle jejích kyselých výrazů v mé přítomnosti) ještě moc ne (bude si muset zvyknout :), ale dokud si o tomhle nepromluvím s Hankou (a v červnu v rodinné poradně v Motole, kam “nepovinně”-povinně musím), snažím se Kačenku nikam netlačit. Protože já už v tom problém nevidím a beztak se to všechno tak stupňuje, že na nějaké odličování kvůli tomu, že jedu Kačenku předat bývalé ženě prostě kašlu.
Jen jsem tedy dnes trošku ubrala na ženskosti (podle mě už úplně zbytečně, ale pořád nevím, co tím Hanka myslela, abych na Kačenku netlačila…)
Taky jsem během vystoupení na některých divácích viděla, jak na mě doslova nechtěně civí a přemýšlí 🙂 (Jo, to mi dělalo dobře. “To je muž nebo žena?” 🙂 Vždycky jsem se na ně usmála a schválně ještě hezky jemně zarovnala pramínky vlasů za uši.)
Takže se u nás objevil bezdomovec a ptá se, zda jsem muž nebo žena.
Samozřejmě jsem odpověděla, že žena a on začal svůj nekonečný monolog o tom, jak mám krásný úsměv, jak se dožiju 110 let a Kačenka 101 let, jak mám krásné zuby… atd. atd. To mi bylo v tu chvíli úplně jedno a musely jsme se s Kačenkou smát, jenže celý ten monolog byl v ženském rodě a to se mi líbilo 🙂
Už tou otázkou, zda jsem muž nebo žena si u mě šplhnul.
Svůj monolog zakončil větou, zda bych mu nedala třeba dvě stovky! 🙂 Rozhodně žádný třoškař. Tak jsem vytáhla dvacku, kterou si vzal, místo “děkuji” řekl “tak málo?” a odešel 🙂
Celou cestu jsem pak přemýšlela, jak by mě oslovil, kdybych byla namalovaná, s náušničkami, v žádné uni bundě a uni teniskách, ale komplet tak ženská, jak chodím třeba do práce… Myslím, že bych mohla projít 🙂
Každopádně i tohle je pro mě úspěch. I bez jakékoliv snahy udělat ze sebe co nejženštějšího člověka vypadám jako někdo mezi mužem a ženou 🙂 Super 🙂 Tedy ne jako muž.
Myslím, že to dělají ty vlasy.
A taky jak jsem seděla s nožkou přes nožku a vychutnávala si co nejženštější posed.
V sobotu mě rozesmála úřednice na poště za přepážkou. Byla tam taková milá sympatická paní, která mě zná už desítky let a posledně mě potkala v supermarketu zrovna ve chvíli, jak mě ten pán pouštěl k váze se slovy “prosím slečno” 🙂
Vyzvedávala jsem si balíček od Bibiny (ze kterého jsem mimochodem úplně mimo, protože tak ženské věci na sebe jsem ještě neměla a ty šaty od Zary prostě ze sebe nemůžu sundat ještě teď :), který byl na mé nové neutrální jméno, takže jí podávám občanku a ona na mě: “Ááá, koukám, že už máte nový občanský průkaz s novým jménem, hm?” 🙂
Za mnou stála ve frontě jen jedna hodně stará babička s holčičkou, takže jsem jí to potvrdila a říkám: “Ano, ale to je jen dočasně. Tak za rok a půl budu mít ještě jiné jméno.” 🙂
“Opravdu? A jaké?”
“No ženské!” 🙂
“To už budete konečně ve své kůži, že?”
Očividně všechno pochopila hned.
Ještě jsem jí řekla, že její kolegyně nemohla mé nové neutrální jméno pochopit vůbec, takže jsme se zasmály a šupky hupky na výlet s Kačenkou k rybníku pozorovat ptáčky.
Udělala jsem tam pár společných fotek, ale na tenhle blog Kačenku nikdy nedám. Budu chránit její soukromí, jak nejlépe dovedu. Mám sice z té společné fotečky velkou radost, ale tady to beztak není žádná novina, jaké mám teď vlasy.
Horší to bude na facebooku, kde jsem si právě tu fotku dala – poprvé s vlastními vlásky (a taky jsem dlouho přemýšlela, jestli to mám udělat, protože ten profil je striktně ženský v žádném případě žádným způsobem spojovaný s tématikou TS). Takže mi na něj píší kluci… a moc hezky… a teď jsem zvědavá, zda budou v šoku nebo jestli “projdu” i se svými vlasy.
Už mě ale nebaví na nic si hrát. Beztak jednou budu mít dlouhé vlasy tak, jak jsem je měla s tou parukou, kterou už jsem věnovala mamince, protože se jí moc líbí (nechá si jí zastřihnout) a já už jí nikdy nebudu potřebovat, z čehož mám obrovskou radost.
A ráda bych (jak říkala Danielka – jestli už se chystám konečně na nějaké rande :), aby mě někdo měl rád takovou, jaká jsem. Pokud se mám někomu líbit, tak ve vlasech, které teď mám.
A pokud ne, tak se z toho střílet nebudu.
Jo, dneska jsem se tak trochu zasnila, když jsem v dálce mezi diváky viděla, jak přítel mou bývalou ženu drží za ruku a hladí ji… že mají ten vzájemný dotek, ta objetí, polibky, které mi chybí… ale svým způsobem když zůstanu celý život sama, tak to taky přežiju.
Protože mnohem horší by bylo přežívat v nesprávném těle…
Ještě jsem za ty dva roky nepřišla na to, jak to udělat, aby se mi v neděli večer, když odvezu Kačenku, nestýskalo.
Vyzkoušela jsem všechno možné, nepouštět si v autě smutné písničky, jet k ještě k mamce, projít se městem… nic nefunguje. Když vejdu a vidím tu její domeček ze židlí a v něm schoulenou plyšovou kočičku, kterou musím uklidit… nejradši bych se s ní pomazlila místo Kačenky (a taky to udělám, jenže tím se to nezlepší).
Stýská se mi proto, že se mi bude stýskat vždycky. Neexistuje způsob, jak se toho zbavit. Ona je moje dcera. Zítra už to zase bude lepší, protože vím, že jsem zase blíž dnu, kdy si pro ní přijedu a taky práce mě dokáže přivést na úplně jiné myšlenky… (proboha, nejsou šroubky, nejsou plexi desky, máme manko obalů… on ten stres je taky na něco dobrý).
A moc mi dnes pomohl balíček od Bibiny ze Slovenska, protože (asi jako každá holka) když máte nějaké nové věci na sebe, tak jste schopné strávit i hodinu před zrcadlem zkoušením a to mi tak zvedlo náladu, že jsem měla potom sílu uklidit ty hračky a těšila se, jak přijde horké léto a já v zapadajícím sluníčku kráčím městem v lehkých rozevlátých šatičkách…
Děkuji Ti Bibi.
Faaaajn. Tohle měl být původně úplně krátký článek jen o tom, jak se mě bezdomovec zeptal, zda jsem muž nebo žena a já mu odpověděla, že žena… 🙂 V podstatě to o tom ale je, ne? 🙂

10 komentářů

  • M

    Majti

    Ahoj Terezko. Ano o tom to je, a bereš mi to z úst, včera jsem dostala stejnou otázku od dvouch mladistvích holek byla jsem na poruše v montérkách, prej ty jo seš holka nebo kluk, usmála jsem se a říkám, hádej máš dva pokusy hih. A já bych mu za to tu dvacku dala asi taky.

  • L

    Lucka

    ahoj holky, stejně se super baby. a to si uvědomte že se ptají jen lidi co si nejsou jisti, mnoho lidí vás identifikuje správně, tedy jako ženy. Terezko, smutně ti bude pořád, s tím nic nenaděláš. chudák bezdomovec, chtěl jen blbý dvě stovky a ty mu je nedáš, no není ti aspon trochu stydno chi chi chi.

  • M

    Majti

    [2]: Ahojky Lucko, ty nás umíš vždycky potěšit, a navíc i pobavit, i když já se při těchto situacích bavím čím dál víc. Navíc lidé v okolí si časem zvyknou a už se ani neohlédnou. Je to tak krásný pohybovat se mezi nimi,každý den v něčem jiném, už je slyším hele zase má na sobě jiné oblečení a je hezky sladěná hihi. Tak tohle jsem asi přehnala ale co kdyby…

  • L

    Lucka

    [3]:ahojík Majti. díky, snažím se sic mi síly stačí. já myslím že nepřehnala, my jsme ženám tak dlouho záviděli tu jejich ženskost ´´některé ještě závidíme´´, že už máme v oku co je hezké i sexy, a že vědy nemusí bít to nej sexy zrovna minisukně. takže si určitě někdo občas řekne té to ale dneska sluší, věř si.

  • L

    Lucka

    ahoj holky. je to vlastně ke článku setkání s Danielou, ale protože se starší články už moc nečtou dám to sem.  holky je to jen muj názor, ale já bych uplně minulost nezatracovala ´´neříkám se tím zrovna chlubit´´, ale je to součást každé znás, jak budoucnost tak minulost, a jak se říká co mě nezabije to mě posílí, a širší obzory z obou břehu taky nejsou k zahození. bohužel je to společností, ale ono se není za co stydět, není to jako by jsme provedly v minulosti něco špatného, prostě jen procházíme vývojem. JSME JAKO MOTÝLI, HOUSENKA SE MUSÍ ZAKUKLIT ABY SE ZNÍ STAL KRÁSNÝ MOTÝL. mějte se krásně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.