Maminka s balónkem
Nedělní večery jednou za 14 dní bych úplně vymazala ze života…
Ale život nejsou jen nuly a jedničky.
Což je přeci dobře!
V sobotu jsem vzala Kačenku do kina na film o vílách, který si prostě nemohla nechat ujít. Měla takovou radost! Hřeje mě u srdce, když vidím, jak je šťastná, nadšená a pak o tom hodiny mluví. Ve chvílích, kdy jsem s ní, neřeším vůbec nic. Existuje pro mě jen ona a do poslední vteřiny si užívám její společnost.Když jsme vycházely z kina, v jednom z obchodů byly vystavené heliem nafouknuté balónky ve tvaru nejrůznějších postaviček pro děti. Kačence se rozzářila očička a hned věděla, že toho jednorožce (vlevo na obrázku) musí mít.
Zašly jsme tedy do obchodu, kde nás prodavačka přivítala úsměvem, který jsem jí hned oplatila, protože mi bylo prostě ten den s Kačenkou hezky a povídám, že bychom chtěly toho nafukovacího jednorožce.
„Vy si ale umíte vybrat! Ten je nejprodávanější. A víte co? Já vám ukážu ještě jednoho. Maminka se pak rozhodne, kterého.“ 🙂
Tohle oslovení je jedním z nejhezčích, jaké vůbec mohu od cizího člověka slyšet. Je mi pohlazením a dělá mi radost. Ráda si na něj zvykám 🙂
Nakonec jsem nechala rozhodnout Kačenku, ať si vybere, ale prodavačka byla tak milá a komunikativní, že jsme se na pokladně zapovídaly. Mezi tím mě oslovila ještě dvakrát tak zcela přirozeně jako „maminku“, že mi to dokonale zvedalo ještě víc náladu a já se to hned snažila zapovídat, aby Kačenka neměla šanci říct něco jako „ale to je tatínek“. (Trochu jsem jí podcenila, protože jak mi potom řekla, tak to ani říct nechtěla a rozumí tomu. Přesto chce ona zůstat u původního oslovování, což respektuji a jen počkám těch pár let, až jí to všechno dojde.)
Nafukovací jednorožec se pak s námi koupal ve vaně („přilepený“ ke stropu), spal s námi v ložnici a když jsme druhý den šly nakoupit, tak šel s námi 🙂 Nechala jsem Kačenku, ať si ho bere, kam chce, když se do něj tak zamilovala. Takže se pak vznášel mezi regály supermarketu a Kačenka na to byla moc pyšná. Teď ho má ve svém pokojíčku 9 km odsud a jistě ho tam mazlí, jako tady u mě. Vlastně teď už nejspíš spinká a já jsem tam myšlenkami s ní.
Ten den mi udělala radost už pokladní v kině. Taková milá usměvavá slečna (také velmi komunikativní), která mi na uvítanou dala vzorek make-upu – tedy pozornost určenou pro dámské návštěvnice.
Co jiného vlastně pořád čekám? 🙂
Ale jo, začínám si zvykat, že už to je tak, jak jsem si to vysnila a konečně se můžu pomalu zbavovat toho strachu z odhalení, i když (jak si stále myslím) je pořád co zlepšovat…
Nedávno jsem úplně náhodou narazila na zajímavý experiment, ve kterém blogerka Verča na svém blogu popisuje, jaké to je stopovat samostatně jako holka, jako dvě holky, holka s klukem a dva kluci.
Zjistila jednu zajímavou (a vlastně očekávanou) věc.
Holkám všichni zastaví!
Jedna z nejlepších kombinací na stopování je dívka + dívka, kdy auto zastavilo do 30 minut.
Kombinace holka + kluk už byla o poznání horší. V průměru trvalo 60 minut, než zastavilo nějaké auto. Kamióny nestavěly vůbec.
Kombinace kluk + kluk je úplně nejhorší, kdy čekání na auto může trvat i 90 minut.
Veronika zkoušela stopovala i sama a např. v Německu jí zastavilo úplně KAŽDÉ auto. V průměru čekala 10 minut. Dokonce si mohla vybírat, s kým chce jet.
Nesměla být však oblečená v sukni, protože jak zjistila, stopovat v sukni je hloupost, když jí nezastavilo ani padesáté auto.
Ženy tedy mají větší šanci na to, že jim někdo zastaví, což bude určitě i tím, že větší zastoupení řidičů mají právě muži. Já osobně stopování v oblibě nemám. V některých případech mi to přijde jako žebrání, když vidím, jak na frekventovaných trasách vlaků a autobusů, které jezdí každou půlhodinu, stojí u silnice stopující lidé, kterým je líto dát z kapsy 15 korun.
Raději si zjistím, kdy mi co jede, tak jsem za celý život stopovala (jako muž) jen dvakrát z opravdové nouze, do které mě vždy dostaly milované České dráhy, protože mi ujel poslední přípoj a neexistovala jiná možnost, jak se dostat před setměním dál. Tehdy mi vždy zastavily ženy 🙂
Jako žena, doufám, nikdy stopovat muset nebudu.
Protože pro mě přeci vždycky přijede můj partner (?) 😀
Kde jsi, brouku? 😉
10 Comments
Lucka
Terko, co ještě mužeš chtít, už ti říkají maminko. to musí být opravdu pohlazení po duši.
Tereza
[1]: Jsem moc šťastná, že Kačenku mám a to oslovení "maminko" cizími lidmi je tak nepopsatelně krásné, že mě hřeje u srdce ještě teď.
Lucka
[2]: až na ty počáteční problémy, ti to všechno vychází moc krásně.
Tereza
[3]: To k tomu mělo asi patřit, abych si víc vážila toho, co mám. Byla to přirozená součást celé téhle cesty a bez ní bych si neuvědomila spoustu důležitých věcí.
Lucka
[4]: hele ty jedna, nechtěj abych zase měla depku, jinak zase začnu psát ubrečené články.
Tereza
Teď jsem ještě před spaním zaktualizovala fotky na slovenském pokecu (vlastně ani nevím proč – asi aby mi zvedaly náladu některé ty hezké vzkazy od kluků) a hned první zpráva: "Taká krásna mamička a sama?" 🙂
Lucka
[6]: není záměr, a sejně si přidá potvora.
Lucka
[6]: Terko výš co je to radodajka, tak pozor.
anita"sugababe"angelb
terez hezke :
sandra
!!!