otєrєzє.cz

Transgender sportovci budou moci na olympiádu i bez operace

Že se svět nemění?
Mění! 🙂
Jak to?
Takto:
Transgender osobám je umožněno účastnit se olympijských her teprve od roku 2004, a to pouze za dodržení přísných pravidel. Mezinárodní olympijský výbor požaduje, aby soutěžící dokončil přeměnu chirurgickou změnou pohlaví a byl legálně uznaný jako osoba preferovaného pohlaví. Je nutné podstoupit hormonální terapii minimálně po dobu dvou let, čímž se mají “minimalizovat výhody související s pohlavím”. Tyto požadavky mohou být pro některé osoby velmi nákladné.
V roce 1966 Mezinárodní asociace atletických federací začala vyžadovat genderové testy pro všechny ženy sportovkyně kvůli podezření, že komunistické země maskují atlety muže jako ženy právě pro olympijské hry. Všechna těla sportovkyň (pouze žen) byla vyšetřována gynekologem. Mohly se pak zúčastnit her pouze v případě, že doložily “Certificate of Femininity” (Certifikát ženskosti).
IAAF tuto praxi v roce 1968 zastavila a Mezinárodní olympijský výbor (MOV) jí nahradil odběrem slin z dutiny ústní, s cílem detekovat neaktivní chromozom X, který se obvykle nachází u žen. Jenže asi 1 z 1000 lidí má nějakou formu intersexuality, což znamená, že tento test není zcela přesný. MOV později přešel na testy DNA, ale toto povinné testování v roce 1999 zastavil. Vyhradil si však právo prověřit jakoukoliv atletku, která vypadá “podezřele”.
V roce 2006 MOV změnila svou politiku detekce rovnosti žen a mužů tak, aby odrážela hladiny hormonů v těle – a sice přítomností androgenu, což je obecně mužský hormon. Ten rok běžkyně Santhi Soundarajan získala stříbrnou medaili na Asijských hrách, ale poté byla medaile zbavena, když test Indické olympijské asociace ukázal, že měla syndrom androgenní necitlivosti (AIS). To je stav, kdy se člověk narodí s mužskými hormony, na které ale jeho tělo nereaguje a tak se vyvíjí typicky žensky. (Léčba AIS není možná, fenotypické ženy s karyotypem 46,XY jsou vychovávány jako ženy, cítí se být ženami, nemohou však být matkami.)
Kariéra Soundarajan se ocitla v troskách, navíc byla sociálně vyloučena. Soundarajan se ale bránila: “Žádný test pohlaví vám nemůže vzít to, kým doopravdy jste.”
Podle zprávy ze zasedání výboru ve Stockholmu, které se uskutečnilo v roce 2003 (tzv. Stockholm consensus) musí být každý transgender sportovec posuzován individuálně.
Jenže to už neplatí 🙂
Včera vyšla na outsports.com zpráva, že transgender osoby se budou moci účastnit olympijských her i bez chirurgické změny pohlaví.
Mezinárodní olympijský výbor totiž obdržel doporučení s novými pokyny, které sportovcům nenařizuje chirurgickou změnu pohlaví. Tyto pokyny by měl výbor přijmout ještě před letošními Letními olympijskými hrami v Riu.
Součástí doporučení jsou tyto pokyny:
1. Ti, kteří jsou v přeměně z ženy na muže jsou způsobilí soutěžit v mužské kategorii bez omezení.
2. Ty, které jsou v přeměně z muže na ženu jsou způsobilé soutěžit v ženské kategorii za následujících podmínek:
2.1. Sportovkyně musí prohlásit, že její pohlavní identita je žena. Toto prohlášení nemůže být změněno pro sportovní účely po dobu nejméně čtyř let.
2.2. Sportovkyně musí prokázat, že její celková hladina testosteronu v séru je pod 10 nmol / l po dobu nejméně 12 měsíců před její první účastí v soutěži. (12 měsíců se považuje za dostatečně dlouhou dobu, aby se minimalizovalo jakékoli zvýhodnění v soutěži žen).
2.3. Celková hladina testosteronu sportovkyně v séru musí zůstat pod 10 nmol / l po celou dobu požadované způsobilosti soutěžit v ženské kategorii.
2.4. Dodržování těchto podmínek může být monitorováno pomocí zkoušek. V případě nedodržení bude sportovkyni nárok na účast v ženské soutěži pozastaven po dobu 12 měsíců.
10 nmol/l testosteronu jsem během HRT neměla nikdy.
Vždycky to bylo méně (kolem 0,30 nmol /l).
Běžné hodnoty testosteronu u mužů jsou 10-38 nmol/l, u žen 0,52 – 2,43 nmol/l.
Doufám tedy, že MOV tato doporučení přijme co nejrychleji. A jsem moc zvědavá, co hned na první olympiádě takové transgender osoby způsobí za mediální poprask. Přála bych jim, aby si jich nikdo nikdy nevšiml. Maximálně tak jako vítěze s medailí na krku.
Moc se na tuhle olympiádu těším :). To, co se chystá udělat MOV je ale přeci skvělé!
Za pár let si tenhle článek někdo najde na internetu a bude kroutit hlavou: “To byla doba! Měli radost z toho, že transgender sportovci budou moci sportovat bez podmínky operace pohlaví. Vždyť je to dnes už úplně normální! A taky je běžné, že tyto osoby mohou uzavírat manželské sňatky se všemi výhodami, neboť jsou to lidé na stejné společenské úrovni, jako ostatní. Tahle planeta je bez předsudků.
(Tak ta poslední věta je hodně vzdálená budoucnost, ale já to chtěla napsat :).
Nesnáším, když má někdo předsudky. Nebojím se jich. (To dřív jsem se jich bála). Ale teď jsem přeci žena. A vůči ženám mají předsudky jen omezení muži, kteří je považují za služky nebo kus méněcenného hadru, ale s tím se umím vypořádat. Běda však, když se náhodou připletu k nějakému omezenci, který bude mít předsudky vůči někomu, kdo se s tím vypořádat umět nebude! Na to jsem fakt alergická.
Je pravda, že transgender sportovci muži to mají s účastí na olympiádě zase jednodušší, než transgender ženy. Jenže je to logické. Testosteron prostě způsobuje podávání vyšších výkonů a tak je vůči ostatním ženám fér, když ženy sportují s běžnou ženskou hladinou testosteronu v těle, nikoli s mužskou. Nevidím na tom nic nepochopitelného. Snad se jim jen ta boule podaří dobře zamaskovat…
A ještě jsem taky zvědavá, kdy se svět zase pohne o kousek dál k toleranci, uznání a vstřícnosti k transgender osobám v dalších oblastech jejich života. Určitě se nějaké takové milé zprávy brzy dožijeme 🙂

3 komentáře

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.