otєrєzє.cz

Romantika ve skladu

Co to znamená, když se mě kolegyně zeptá: “Terezo, můžu se vás na něco zeptat? Už si vás všímají muži?” 🙂
Ta otázka mě překvapila, ale vyvolala úsměv na mé tváři.
Znamená to, že vypadám natolik žensky, že si má kolegyně myslí, že by si mě už mohli začít všímat muži?
Hned jsem si vybavila své intimní zážitky s někým, kdo mě hodně namlsal na život s partnerem a pak jsem je porovnala s touto zvědavou otázkou, která vyzněla podobně, jako se ptají rodiče svých pubertálních dětí na otázku: “Víš, co je to sex?” 🙂
Vzhledem k tomu, že mi muži píší a občas mi dávají najevo určité sympatie dokonce i při náhodném osobním setkání, to nasvědčuje tomu, že bych mohla být spokojená (což já (z jiných důvodů) stejně jsem, ale zrovna v tomhle si my jisté nebudeme minimálně několik příštích let).
Přesto jsem nad tou otázkou začala přemýšlet. Proč mi jí položila? Kdyby si nemyslela, že by mě mohli nějací muži oslovit, nezeptala by se?
Šla jsem dnes něco spočítat do skladu. Když jsem tam vešla, byla tam kolegyně věnující se přípravě materiálu a vězeň.
Zaměstnáváme vězně z nedaleké věznice, kde jsou umístěny jen lehčí případy, jako je neplacení výživného, drobné krádeže, atd. Kdykoliv procházím výrobou, vidím, jak se začnou culit a křičet jeden na druhého, že jdu já. Ta pozornost je nepřehlédnutelná. Vždycky se usměju a slušně pozdravím. A vlastně mi není nepříjemná, protože jde jen o úsměvy a nepřerušené pohledy, kterými mi provádí bůhví co, co snad ani radši nechci vědět. Vždyť jsou to vězni, což by tedy byla “partie”! 🙂
Ve skladu byl vězeň, který se na mě vždycky mile usmívá a se vším se mi snaží pomoct. Je velmi pozorný, všímá si celkově všech žen a chová se k nim slušně 🙂
Přiznávám, že pozornost jakýchkoliv mužů (pokud není hraničící s obtěžováním) mám ráda. Je jedno, jak ti muži vypadají. Nevrhám se jim kolem krku. Vedu s nimi běžný hovor, který spolu může (obvykle) vést jedině žena s mužem. Jako třeba dnes:
Na tom vězni byla vidět vyloženě radost, že jsem se tam objevila a ještě k tomu sama. To, co jsem počítala, jsem ale počítala několikrát, protože mě neustále rušil a (jak už to tak bývá) někdo tam poslal někoho s tím, že něco potřebuje najít. To byl zrovna můj materiál, takže skladnice hned navrhla, že bych mohla vědět, kde to bude (jen jsem tušila), ale vězeň se rozlétl po skladu a začal nadšeně hledat. Snažila jsem se mu pomoct taky, abych tam jen tak nestála, když je to teda můj materiál 🙂
Ten někdo, co něco potřeboval, musel odejít s tím, že ať mu to pak přineseme do dílny a dal mi do ruky papír (žádanku). Ptám se vězně: “Nevíte, co s tímhle papírem? Já ho vidím prvně.”
“Vím. Vezmete si tužku, otočíte ho a napíšete mi na něj dopis.”
“Já? To máte snad vy psát mně ne?”
“Tenhle napíšete vy a donesete mi ho zítra ve třičtvrtě na jedenáct. Nezapomeňte připsat adresu, abych věděl, kam odepsat!” 🙂
(To se spolehni! :).
“Nemáte nůž?”, snažil se vězeň rozbalit nalezenou krabici.
“Já? Vypadám snad jako někdo, kdo nosí nůž?” 🙂
“To máte pravdu, taková krásná žena…”
Trošku jsem ten rozhovor zestručnila. Byla to vyloženě přestřelka bez dlouhých pauz plná mužských a ženských argumentů.
Do kanceláře jsem přišla vysmátá.
Na základě tohoto zážitku jsem ale přišla na jednu věc, která mě trochu zamrzela.
Zatím nejsem (zcela přirozeně) schopná brát zájem jakéhokoliv muže jako heterosexuální.
Myšleno jeho zájem.
Automaticky nepředpokládám, že mě muž chce jako ženu, ačkoli se mi to už někdo nedávno snažil dostat do hlavy a zrovna jemu se to povedlo (proto mi tak chybí), ale u ostatních si tím vůbec nejsem jistá.
Jak vidím vězně, hned vidím nadržené chlapy, kteří myslí jen na jedno (včetně myšlenky na homosexuální styk) a taky na exotický zážitek s někým, kdo vypadá žensky, ale má mužské genitálie. Prostě transkomily, které nesnáším právě pro to, že v nás vidí to, kým být nechceme, jelikož my jsme ženy, které oni nechtějí. (My, které ženami být chceme a ne nějakými shemale).
Muži dovedou hezky lichotit, vymýšlet si, udělat prakticky cokoliv, aby tu ženu dostali a když se s ní vyspí, tak čau. Jak jsem kdysi psala, nemohou za to. Může za to jejich testosteron. Prostě základním znakem muže je, že jsou nadržení. To je třeba přijmout jako fakt. Rozhodně nadrženější, než ženy. (Nadrženost žen nebudu rozvádět a samozřejmě jí nepopírám, ale rozhodně nedosahuje gigantických rozměrů nadrženosti mužů).
To mi ale celou věc velmi komplikuje, protože pokud automaticky předpokládám, že každý muž, který mi lichotí, je transkomil a nevěřím mu, že není, pak nemá tento muž nikdy šanci na to, abych si s ním třeba někam vyšla a tím o tu šanci přicházím i já.
S vězněm nikam chodit nehodlám (rande v cele byl vždycky můj sen!) :). Ale nemám problém s různými sociálními skupinami po 12 letech na úřadě práce. Dokonce bych řekla, že mě komunikace s nimi zajímá, i když mám k některým odpor. (Partnera si ovšem hledám v jiných sociálních sférách. Ne u ústí kanálu s teplým vzduchem ani na sociálce, kde se samým “sociálním” aromatem ani nedá dýchat a že jsem se takových “vůni” už do sytosti v čekárně úřadu s jedním jediným oknem stavěné na 3% nezaměstnanost, která byla narvaná lidmi při 12% nezaměstnanosti načichala).
Tedy – já partnera vlastně nehledám. Jen ho vyhlížím, kdyby náhodou prošel kolem.
Tento muž nadšený z mé přítomnosti měl vypadlý jeden zub. Přesto se na mě pořád culil 😀 No tak jsem mu ten úsměv opětovala, protože bez ohledu na jeho situaci byl na mě milý.
(Transkomil jeden!)
Ale ne. Nemusí být takový. To jen já s tím mám problém. Ale nerada bych si nabila čumák a tak raději předpokládám, že se mužům nelíbím zrovna pro svou ženskost (ačkoli ti, co mi píší na internetu z transkomilství neobviňuji, protože nemají ani tušení…). Tak jak to tedy doopravdy je?
Nevěřím, že muž, který mi do očí řekne, že jsem krásná žena ve mě vidí krásnou ženu :/
Kdy tomu ale začnu věřit? Vím, že jednou ten okamžik přijde, ale kdy přijde? Proč mi všichni (možná) lžou? A proč se mě kolegyně ptá, jestli už si mě všímají muži?
Příliš mnoho otázek.
Dále pak ještě musím (paranoidně) předpokládat, že je možné, že tento blog čtou všichni lidé této planety (samozřejmě to tak není) a mohou být mezi nimi i vězni. I tento vězeň. A tak, pokud to tak není, bych se měla omluvit za to nařčení z transkomilství. (Ale nemůžete se mi divit, pane!)
(Já snad komunikuji s vězni přes blog! Kam jsem se to dostala? 🙂
Velmi ráda se těchto automatických podezření zbavím…
Dnes to ale nebyl jediný zážitek s muži.
Když jsem ráno procházela v práci po dvoře, kde na jeho okraji opravují zedníci zeď na lešení, najednou na mě začali pískat. (Co? Já? Proč?)
Bezva pocit, kdyby všem nebylo přes šedesát…
Chtěla bych tímto pozdravit ještě holky ze zdola 🙂 (Vy víte, které.)
Řída říkal, že s vámi prý málo komunikuji, tak asi začnu takhle 🙂
A teď, jelikož tu popisuji náš sklad, k tomu mám výbornou příležitost.
Když jsem si dnes prohlížila moderátorku zpráv, zjistila jsem, co na ženách pozoruji. Jak razantně se změnil můj pohled na ženy a na muže.
Co teď vidím na ženách?
Jaké mají naušnice. Líbily by se mi takové? A co ty oční stíny? Ty bych si takhle neudělala. Jo, ten culík se mi líbí a ty kudrlinky taky. Ne, tyhle šaty fakt ne. Ale tyhle boty bych taky brala. Nemá ty kalhoty trochu malé na její postavu? Tak tenhle zadek bych chtěla mít! Tyhle třpytivé ozdůbky na nehtách by se mi líbily. Tenhle černý kabátek má naprosto dokonalou délku a jak je dole zezadu nařasený! Fakt to té holce sluší, měla bych něco takového taky zkusit… atd. atd.
Vytratil se sexuální podtext. Není tam. Necítím chuť dotýkat se těch žen, líbat je nebo se s nimi dokonce milovat. Možná tak přátelsky obejmout a popovídat si nebo jít společně nakupovat, ale já nechci držet ženu za ruku, její vůně mě nevzrušuje, maximálně si tak řeknu: “tenhle parfém je dobrý!”. Nezdají se mi o ženách žádné erotické sny, narozdíl od…. mužů!
Co teď vidím na mužích?
Bože ten má úžasné strniště. Jak to asi škrábe, když ho jeho žena líbá? Má vůbec nějakou? Tomu úsměvu podléhám. A ten jeho silný hlas, co rezonuje v celém mém těle. Jak voní! Projdu kolem něj ještě jednou. Otočím se. On se snad na mě dívá! Ta košile mu fakt sluší. Jestlipak jí má pečlivě vyžehlenou ženskou rukou? To, co na sobě nesnáším (a už tam takových věcí naštěstí moc není), na nich miluji 🙂 Má chlupatou hruď a já jí hladím svými prsty s nalakovanými nehty… (ne, tohle nedělej, jinak to manželka zjistí! Co zjistí? No, že mám milenku, když budu poškrábanej…)
S tímhle bych šla na ples hned… A vzala ho za ruku klidně kdekoliv…
Mohla bych pokračovat.
Nevím, proč to tak je, když to kdysi bývavalo jinak, ale je mi to jedno 🙂 Beru to takové, jaké to je a dělám to, co je mi příjemné.
Na úterní besedě s doc. Jarolímem byla i slečna, která tam přišla s partnerem (oba tak kolem 35 let). Její partner mě automaticky pouštěl do dveří, přestože jeho MtF partnerka už prošla a pak jí pomáhal do kabátu. (Jo, tohle už jsem taky zažila a nedá se popsat, jak mi bylo v tu chvíli krásně). Seděl vedle mě. Nemůžu sedat vedle mužů! 🙂 Mám chuť se s nimi seznamovat (což ale první jakožto žena nikdy neudělám). A už vůbec ne, když je tam s partnerkou.
Jen se mi líbil a vzpomněla jsem si na ten pocit, když jdu za ruku po městě v krátkých šatech s někým, koho mám ráda.
Jenže já se nehodlám zastavovat. (Ono to ani nejde. Strhlo mě to! :).
Dnes jsem dostala od mé kamarádky Anetky (biologické ženy) z Moravy úžasnou nabídku! Známe se už spoustu let, takže toho o sobě víme hodně (dokonce ještě z dob, kdy jsem byla s ex) a protože jsem plánovala, aby za mnou Anetka na jeden víkend přijela, napadlo jí, že bysme spolu po Novém roce mohly jít na ples!!!
No já zajásala, že nebudu muset sama! 🙂
“Kluky neberem. To je jako nosit dříví do lesa!”, psala mi 🙂
Znamená to, že na plesech jsou kluci, kteří tam nepřišli s partnerkami? (To byla otázka, na kterou samozřejmě znám odpověď).
“Večer se spolu připravíme a budeme krásné, uvidíš!” 🙂 Ona je tak milá! Mám jí moc ráda.
Dvě holky jdou na ples! Už vidím ty její šaty. A já bych ještě teď nejradši běžela do půjčovny vyzkoušet si nějaké sexy s délkou nad kolena. Ona mě tou myšlenkou tak nadchla! Nemyslím dnes na nic jiného. Už předtím jsem byla úplně vyřízená z té myšlenky, že mohu přijít na ples. Já mohu přijít na ples ne v saku a kravatě, kterou jsem nesnášela, ale v přiléhavých krátkých šatičkách!
Jo, vím, že se tu teď v komentářích řeší ty největší problémy lidstva, ale já teď prostě vyšiluju z téhle představy o plese, tak tu o ní píšu a až z toho plesu přijdu domů, to bude třeba docela zajímavý článek 🙂 Když tomu štěstí nepůjdu naproti, může mě minout. A i kdyby mě tenhle můj první ples minulo, určitě si ten ples i tak užiju, i kdybych to tam měla jen prosedět. Pouhý fakt, že tam jsem v šatech a načesaná je pro mě vrchol blaženosti. A pokud budu vyzvána k tanci, bude to jen třešnička na dortu…
Nějak si to malovat musím a můžu 🙂 A taky že si to maluju! Kdybych si to nemalovala, nehonilo by mě nic kupředu. Ale takhle? Jsem plná očekávání a nadšení. A (jak už jsem dávno zjistila) náš život je přeci v našich rukách.
Navíc si myslím, že je důležité nepřijít o společenský život jen proto, že je z muže najednou žena. Ti lidé, to okolí a celá tato společnost z nás dělá ty ženy, kterými chceme být, protože samy pro sebe už jimi jsme dávno. Pro společnost teprve krátkou chviličku, která se ale každým dnem prodlužuje v týdny, měsíce, roky…
A společnost jako taková je mi teď neskutečně příjemná. Je fajn, když “projdu” bez problémů u pokladní v Kauflandu nebo u zdravotní sestry v Motole, ale když je těch lidí kolem mě tisíc, jsem v sedmém nebi.
S vysokým počtem lidí kolem mě se samozřejmě zvyšuje i šance, že narazím na někoho, kdo má takové ty “anténky” a pozná to, co nechci, aby někdo poznal. To mi ale nemůže zabránit v tom takových společenských akcí se zúčastnit! Horší už to přeci nikdy být nemůže… Pořád jen lepší a lepší.
Opravdu moc bych si přála jít na ples.
Chudák vězeň.
Tak pěkně si to na zítřek naplánoval.
A dopis ode mě ve třičtvrtě na jedenáct nikde.
Líbí se mi ta romantika: papír, tužka, slova, doteky přes ten papír… 🙂
Na závěr bych chtěla názorně ukázat na můj celoživotní vztah k matematice. Náhodou jsem narazila na tenhle obrázek níže a musím říct, že je to vystihnuté přesně. Včetně toho závěru s modrým svetrem, protože si pamatuji hodiny logiky (ach to utrpení!) na nástavbě, kde zněla úloha nějak takhle: “Ten svetr je modrý. Jaká je negace této věty?”
Nebylo to (jak bych s jistotou pokaždé odpověděla): “Ten svetr není modrý”, ale správně má být: “Ten svetr je nemodrý!”
To je přeci logické. (Třeba mi teď někdo chytrý vysvětlí, jaký je rozdíl mezi tím, když něco není modré a tím, když je něco nemodré.)
Nebo: “Je to tak a hotovo. Vždyť jsem tvrdil: “Je to tak a hotovo!” Je správný úsudek, že to tak není?”
Néééééééééééé. Nemůžeme se bavit o těch nových barvách laků na nehty Colorama od Maybelline? 🙂
Za dvě hodiny je úplněk!
To zas budou živé sny…

49 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.