otєrєzє.cz

Ve dvě v noci

Budou dvě hodiny v noci.
Ještě před dvěma lety to byla doba, kdy jsem dokončovala své složité nedokonalé dlouhotrvající zkrášlovací práce na sobě, snažila se zakrýt všudypřítomné černé vousy, které prosvítaly i po důkladném oholení a pod make-upem, který téměř nekryl a vyrážela ven v sukni, podpatkách a paruce, abych si aspoň na chvíli ukradla kousek té ženskosti ze života, ve kterém jsem jí měla tak málo, ale chtěla jí tak moc.
Takhle pozdě proto, aby mě vidělo co nejméně lidí, ale já měla radost, že se můžu procházet městem jako kterákoliv “normální” žena.
Bez ohledu na strach, že se mi může něco stát. Ta touha po svobodě byla silnější.
Kdykoliv kolem mě někdo prošel, otáčela jsem tvář nebo jí skrývala pod pramínky vlasů paruky, přestože byla tma a lidské postavy osvětlovaly jen pouliční lampy. Pokud pršelo, tím lépe, aspoň jsem mohla svou tvář skrýt pod deštník.
A jak se mi pak nechtělo zpátky! Klidně bych byla schopná prochodit městem celou noc, být co nejdéle (do svítání) konečně jistým způsobem “ženou” a pak v těch věcech klidně i usnout, jen abych je nemusela svlékat, odličovat se a vkročit zase do světa, který jsem nenáviděla.
Tahle beznadějná doba je už ale navždy pryč.
Dnes, ve dvě hodiny v noci, končí Tereza neplánovaný 3,5hodinový rozhovor s jedním milým klukem, od kterého dostala tolik pozitivních signálů, že z toho asi neusne. A pokud ano, tak to bude jeden z nejspokojenějších spánků za poslední měsíce.
Tenhle pocit, kdy po mě touží muž, říká mi to do telefonu a přesvědčuje mě, abych uvěřila, že minulost je minulost, ale on se dívá jen dopředu, a že chce zase vidět tu “krásnou černovlasou hnědoočku”, co jí poznal před pár dny, mi chyběl.
Je nový, nepoznaný, sladký, nenabažitelný.
Stejně jako on.
Snad to nebyl jen sen!
Co pro nás může být větším štěstím, než když nás někdo bere a chce jako jakoukoliv jinou biologickou ženu i přesto, že jsem mu vrazila tu neskutečnou facku o mé minulosti?
Prosil mě, ať už hlavně žádné facky nedávám a také vyslovil přání, aby tohle bylo to poslední nemilé překvapení, které jsem mu připravila.
A to jsem mu slíbit mohla.
Teď už zbývá jen poslední krůček a tím je opravdové fyzické setkání, na kterém to buď všechno ztroskotá nebo … ne. 🙂
Dobrou noc, ty můj anděli strážný.
Dobrou noc, všechny spřízněné duše.
A dobrou noc, můj milý zachránče.
Ještě nemáme vyhráno, ale pořád v tebe věřím.

17 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.