otєrєzє.cz

Krátká poznámka o komplimentu

Jen taková krátká poznámka (takhle začínám většinu článků a pak tuhle první větu musím smazat :).
Kačenka tu se mnou ještě není, ač jsem pro ní měla připravený takový hezký program na celý víkend. Není jí dobře a spinká, takže si pro ní pojedu ráno, pokud jí bude už lépe. Je tu bez ní tak prázdno.
Ještě odpoledne jsem byla veselá, šla jsem k mamce, kde se dodělával jablkový džem a těšila se, až si pojedu pro to moje sluníčko.
Velikou (ale opravdu obrovskou) radost mi udělal soused, co bydlí ve stejném vchodě jako mamka. Já jsem se před jeho rodinou poslední měsíce vždycky skrývala, nechtěla jsem s nimi být v kontaktu a myslela jsem si, jak mě vždycky pomlouvají za oknem, kde jsem slyšela hlasy, když jsem vcházela k mamce.
Přijela jsem však autem zrovna ve chvíli, kdy přijel i soused. Ale řekla jsem si: “No co, vylezu ven a půjdu. Přece se nebudu celý život skrývat. Tak se podívá, no! Stejně mě jednou uvidí.”
Příjemné mi to nebylo (což se ale brzo změnilo), protože jsme se střetli přímo před vchodovými dveřmi oba dva. Já tam byla o vteřinu dříve, tak jsem odemykala a držela dveře. Skoro jsem se na něj nedívala, byla jsem nervózní a snažila se co nejdřív zmizet.
Šla jsem i do schodů první a on na mě najednou: “Sluší ti to!”
Otočila jsem se na něj a ptám se ho nevěřícně: “Co?”
“No fakt. Sluší ti to!” A zašel do svého bytu, jen jsem stihla říct celá rozzářená “děkuju”. 🙂
Okamžitě jsem na něj změnila názor, zvedlo se mi zase sebevědomí (jak málo stačí) a musela jsem se dívat u mamky do zrcadla, jak je možné, že mi tohle řekl?
Bylo mi totiž hezky ještě z jednoho důvodu. Pokud si skutečně tento soused myslí, že mi to sluší, pak je tu určitá šance, že by si to (při skutečném setkání) mohl myslet i Majo! 🙂
To mě vážně nadchlo!
Ale dnes ho asi neuslyším.
Omlouval se mi, že toho nebude schopný, protože mi narovinu řekl, že ho v jižních Čechách chtějí všichni přivítat posezením, ze kterého se jen tak za mnou nedostane.
Proč nevymyslí první rande během jeho dovolené?
Nechci být ta, která to navrhne první. Chci cítit jeho zájem. A tak se pokusím ho trošku provokovat (trošku! :), aby to už beze mě nemohl vydržet a čekat, jestli ho to napadne nebo ne.
Vždycky to jde přeci nějak udělat.
Je pravda, že dnes mělo být původně naše první rande (takové hezké datum, to by se to slavilo každý rok 1.8. 🙂 Tak nic no.), ale já mu musela hold všechno hned vyklopit. Bůhví, jak by dnešek dopadl, kdybych mu to o sobě neřekla 🙂
Asi bych tu teď bulela, jak jinak.
To, že dnes rande nemám ale tak trošku i vítám. Po pondělním laseru to prostě ještě není úplně ok a vousy začnou vypadávat až 11. den (dříve 13., teď už 11. :). Tzn. příští týden.
Tak jsem tu osiřela.
Bez Kačenky, bez Maja. Jen s tou radostí z odpoledne, kterou mi udělal mamčin soused.
Kéž by tak měl pravdu. Že mi to sluší. Aspoň trošičku. Ale on není tak objektivní, protože to o mně ví. Zná mě z dřívějška a tohle byl můj úplně první přímý (navíc tak blízký) kontakt s ním od doby, co jsem Terezou.
Nemá smysl se lidem vyhýbat.
Bála jsem se ho a místo toho mi dal kompliment.
To jsou takové hezké maličkosti od vás – od všech, které tu denně nebo nárazově potkávám fyzicky na ulici, v obchodě nebo v čekárně – a tak hezky nám dokážete změnit celý den k lepšímu!
Kdybych zůstala doma, nic takového by se mi nestalo.
Tak co, je to jen krátká poznámka? 🙂 (Dnes tu první větu výjimečně nesmažu 🙂

14 komentářů

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.