otєrєzє.cz

Holky ze sedmičky (Den 11, Den 12)

Sobota 6.6.2015, Den 12
13:01
Ano, přeskočila jsem pátek (Den 11). Za prvé mi dali kanylu tak nešikovně, že se mi píše špatně levou rukou, což je pro mě katastrofa nesdělovat klávesnici informace rychlostí myšlenek, za druhé jsme tu včera s Martinou povídaly až dlouho do noci a nějak ten den utekl, aniž jsem stihla vytáhnout notebook (za což bych se měla stydět – to jsem tedy reportérka! 🙂 a za třetí se vlastně nic nedělo 🙂 Takže rovnou Den 12.
Asi bych měla vysvětlit, proč se tady pořád rozvaluju v posteli (už 12. den), zatímco slečny běžně opouští Motol 8. den. Ne, fakt neumírám, ani se mi nestalo nic vážného. Musím tu ležet a čekat, až splaskne otok levého labia, ve kterém hnisala sraženina. Předevčírem vše vyčištěno, nasazena antibiotika (bohužel do žíly), dvakrát denně vyskočí horečka na 38, to je mi hned jak kdybych měla těch 300 kg, kterou mi srazí a je mi fajn. Nikam nespěchám protože…
…včera po půlnoci mi sestřička dávala antibiotika, tak jsem jen koukla na ztišený mobil a tam asi deset hovorů + úplně hrůzostrašná sms od Toma, že je mu strašně zle, má horečku 40, nemůže se pohnout, třese se a neví, co má dělat. Tom byl v tu chvíli sám na zakotvené lodi ve Francii a nemohl najít léky na bolest. (To byla fakt blbá situace, navíc jestli má horečku ke 40, tak za chvíli už ani nezavolá doktora). Věděla jsem, že musíme srazit horečku za každou cenu, takže jsem si k němu přes smsky “sedla” a chvíli jsme si volali, chvíli psali, namáčel si zábaly, měl puštěný větrák, ale horečka pořád 39.5. Navíc se mu udělaly obrovské uzliny v tříslech, které bolely.
To nebyla moc povedená noc.
Nakonec někde ve svých věcech vyhrabal paralen a dva spolkl. Měl povinnost posílat mi pravidelně svoji teplotu. Ta půl hodiny nic, až pak se dostala na 37.5 a já už po dvou hodinách bdění usnula.
Tom umí německy, ale zrovna včera přejeli hranici do Francie, takže už viděl, jak se německy dorozumívá ve Francii a měl přikázáno, že pokud teplota vystoupá nad 40.5, musí volat 112, ať je kde je.
Ráno sms, že je mu pořád zle a horečka zase na 38.5, ale že musí vyložit náklad. Kdybych tam byla, už jsem mu zavolala záchranku. Do toho vedro, venku 35 stupňů. Začínala jsem mít strašný strach. Tom nebyl 30 let vážně nemocný, měl úplně úžasnou imunitu a všechna možná očkování, protože se kdysi před lety pohyboval v Asii. Navíc před odjezdem mu doktor dělal krevní obraz a ten byl perfektní.
Poslední telefonát byl o tom, jak zakotví zpátky v Německu a hned jde pěšky (!) do nemocnice. Měla to být půl hodina pěší chůzí. No to nedá!
Za chvíli sms: “Tak mi kapitán zavolal záchranku a už jsem v nemocnici, čekám na sono.”
Spadl mi kámen ze srdce, že už je konečně u těch doktorů!
Pak už následovaly další sms, kam ho vezou, co s ním dělají, žádný úpal to nebyl. Trombóza žil dolních končetin s infekcí krve.
Naštěstí je dobře pojištěný, takže nebude platit ani korunu. Hospitalizace bude minimálně na týden, dostává antibiotika a hned druhý den už mu volali ze zdravotní pojišťovny, že zajišťují jeho transport do Čech. Ale německá doktorka to kvůli stavu ještě nepovolila.
On si myslel, že se mu udělá líp, sbalí se, pojede domů (autem), tam se z toho vyspí a přijede za mnou, protože jsem ho tu moc chtěla, tak to mělo být takové překvápko.
Nakonec to ale může dopadnout tak, že první nemocnicí po plzeňské dálnici je v Praze Motol, takže mi ho přivezou sem a já přijdu navštívit jeho 😀
Mé propuštění je zatím bez datumu, protože se pořád čeká na ten otok. On dost bolí, jak je kůže napnutá, jinak mě nebolí už vůbec nic (kromě kanyly, jenže už jí není kam jinam píchnout).
Souvislost mezi horečkou Toma a horečkou mojí poprvé v téměř stejný den jsem raději vyloučila… ale stejně si teď zjišťuji, o jakou bakterii jde. Takhle tu budu nejdéle hospitalizovanou MtF! To jsem tedy příklad.
Před hodinou odešla domů Martina, takže mám pokoj sama pro sebe, pustila jsem si Óčko a čekám, až mi z JIPu vrátí babičku, co šla před dvěma dny na operaci a kdo bude třetí nevím. Dnes žádný příjem prý nejspíš nebude.
Tak, jako s Martinou jsem se tak dlouho nezasmála! To byly záchvaty smíchu! 🙂 Dnes jí po zánětu ledvin (léčených antibiotiky do žíly) kleslo CRP na hodnotu 50 a tak mohla jít konečně domů. Včera tu kvůli tomu plakala, že tu ještě musí být, ale pak už byla zase veselá. Chodila za ní maminka, co tu pracuje v ředitelství a utěšovala ji. Takové sluníčko. Moc ráda jsem jí vždycky viděla a poslouchala.
Nejlepší rozhovor byl dnes dopoledne, kdy začala řešit zase to Terry 🙂 Ale v dobrém. Měla z toho chudák dokonale zamotanou hlavu a já ještě víc, protože čím víc vyprávím svoji historii (z ženského pohledu (“bolel porod?”, “když teď nemůžeš čůrat, jak to máš s menstruací?”, “vyzvedává si bejvalej Kačenku?”…) atd. atd.
Opravdu nechci nikomu lhát a už vůbec ne takhle úžasným lidem. Takže jsem se do toho jen zamotávala a bylo mi líto, že nemůžu mluvit otevřeně.
Po hodině rozhovoru celá nadšená ze mě dostala, proč jsem Terry. Myslela si, že si z ní dělám legraci. 🙂 To byly tak hezké reakce! “Tys nemohla být chlap! Podívej se na ty ruce a nohy!” 🙂 “No to neni možný.”
Následovalo asi milión otázek.
Hůř než tady už vypadat nemůžu. Jsem opravdu ošklivá, nenamalovaná, rozcuchaná… no prostě klasika po 12 dnech v nemocnici. A pro Martinu jsem Tereza…
Byla jsem dojatá.
Vyměnily jsme si čísla a v červenci přijedu na pokecík 🙂 Tedy jestli bude mít čas. Na tuhle slečnu tady nezapomenu.
Je moc krásné pozorovat reakce některých žen, které s námi přijdou do styku úplně poprvé v životě. Leží tu, aniž by tušily, že tu s nimi leží slečny po konverzi 🙂
Teď mám takovou trošku schízu – byla jsem ráda, že už jde domů, protože si to moc přála a současně jsem smutná, že si tu nemám s kým povídat. Takže jako za stara – já a můj blog 🙂 A tím končí naše super sestava holek ze sedmičky. Jsem zvědavá, kdo přijde nový.
Včera mi doktorka povídá: “Terezko, mě tak mrzí, že vás tu pořád tak trápíme.”
To já trápím vás.
Vyřešila jsem záhadu jménem jmenovky! 🙂
(Zeptala jsem se sestry :).
Bílé jsou pro chodící, červené pro nechodící a zelené… jsem zapomněla 🙂 Ty jsem tu ale neviděla.
Tak to není podle pohlaví.
Až někdo uvidíte nějakého zeleného, dejte vědět, jak vypadal! 🙂
(Moderovaná diskuse pod článkem není bohužel můj záměr, ale ochrana před tou pesimistkou, která nepochopila, že nateklé labio není žádná těžká komplikace, ale běžný pooperační problém způsobený infekcí, nikoli lékařem nebo masochisticky mnou a nemá vliv na kvalitu odvedené operace.)

17 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.