otєrєzє.cz

Cesta s holkama do Prahy

To byl zase krásný den.
On tedy ještě pořád je…
Já vím, že pořád používám slova jako krásný, úžasný, fantastický, dokonalý, nepopsatelný…
Nemůžu si pomoct. Nepřeháním. Takové to doopravdy je!
 
Čím víc jsem se blížila domů z Prahy v autě s Lindou a Adélkou, tím méně se mi domů chtělo. Tolik bych si přála ještě někam s holkama zajít! Dnes jsem se totiž opravdu hodně nasmála, když jsme po společném sezení šly do nedaleké restaurace a probíraly všechno možné. Takhle mezi svými je nám všem fajn. Nikdo nic neřeší. Svět je vpořádku. I číšník a dělníci kopající příkop v ulici, kterou jsme procházely.
 
Nakonec ani taková zima nebyla (asi +12 a na sluníčku ještě víc), takže na zimní kozačky to nebylo a já se rozhodně nehodlala spokojit s tím, že bych měla vytáhnout zimní bundu a i kdyby sněžilo a mrzlo, tak bych šla v té své nové krátké jarní 🙂 A taky že jo.
 
Byla jsem spokojená, protože jsem si na sebe vzala to, co jsem původně plánovala. Dlouhé bílé kalhoty, tyrkysové tričko s kytičkama a k tomu pár šperků na krk, na ouška tyrkysové náušničky od Péti a k tomu béžové balerínky na podpatku (které stejně vypadají jako lodičky). Takhle jsem šla už ráno na zastávku, na které jsem se ohlásila Adélce, že budu čekat a užívala jsem si to všechno už od rána (Adélka se tak těšila, že vstávala už v půl páté :).
Já nemohla nadšením dospat taky, ale vyzvedávaly mě až v 9:45, takže jsem měla čas se v klidu nasnídat a zkrášlit 🙂 Tohle mě snad nikdy nepřestane bavit. Určitě holky (biologické i nebiologické) znáte ten pocit, kdy se namalujete, hezky oblečete a při pohledu do zrcadla si řeknete: „Jo, super, tak tohle se ti, holka, povedlo!“ 🙂 A máte z toho takový dobrý pocit a ta radost a sebevědomí z vás vyzařuje potom celý den úplně všude a na všechny, protože v tom zrcadle vidíte hezkou ženu (samy o sobě nemůžeme prohlásit, že jsme hezké, ale můžeme mít aspoň ten pocit :)).
 
Bylo mi úžasně, kouzelně, pohádkově – jsem toho plná a mám takovou radost, že mi ji nemůže nic zkazit. Dokonce už ani to, že jdu zítra zase do práce, protože tam jdu přeci sama za sebe. Žádné přeskakování z Toma na Terezu a naopak. Nic takového!
 
Jediné, co teď řeším a malinko mi tu náladu kazí je zítřek a hlavně pátek. Čekají mě dva nejkrušnější dny, které už nikdy takhle krušné nebudou.
V pátek mám totiž odpoledne laser v Praze.
To znamená přijít zítra (a v pátek ještě víc) zarostlá do práce. 🙁
Jedu na čtvrtou proceduru – většina vousů už vidět není, jak prořídly, ale je tam několik ostrůvků, z nichž největší je pod bradou a ten mě vážně štve.
 
Nemůžu se tedy tyto dva dny nastrojit moc žensky… a vůbec nevím, jak to zamaskuju (to je nezamaskovatelné). Nepomůže ani šátek, který mám úplně nový blankytně modrý (to mě k jeho koupi přemluvila sestra a je fakt úžasný – dneska jsem ho měla s sebou). Nezachrání to prostě nic. Budu 2×8 hodin v práci mezi lidmi, u kterých se mi podařilo přehrát v hlavě obrázek na Terezu a najednou tam budu dva dny vousatá 🙁 Nevím ani, co si mám vzít na sebe 🙁 A hned po práci se zahrabu doma a nikam nevylezu. Ale nebudu si kvůli tomu odlakovávat nehty. Nechci se nikam vracet. Ale nechci být ani vousatá Tereza 🙁 Jenže nemám na výběr… Tohle musím překousnout a hlavně mé okolí…
A tak si v duchu jen říkám, že to třeba nebude tak vidět a těším se, až bude pátek večer a já budu mít po laseru. Pak jsou tři dny volna (Velikonoce), takže se pleť stihne zklidnit a v úterý už bych mohla zase přijít do práce hezky žensky, i když to u mě taky není tak jednoduché, protože vousy začínají vypadávat přesně 14. den a i když je oholím, zůstávají tam takové malé zapečené černé kuličky, které se nedají zamaskovat.
Béééé.
 
No tak jsem si tu postěžovala. Musela jsem, protože mě to fakt trápí. Ale zase mám radost z dneška a to to trápení vykrátí.
 
Moc se mi líbilo, když jsme čekaly, až sestřička od Hanky otevře dveře, abysme mohly vejít dovnitř, jak přicházely stále nové a nové tváře, které ještě neznám a když přišla Míša – taková velmi jemná usměvavá moc krásná blondýnka – Linda prohlásila, že je to určitě biologická žena.
Tak mě zvyklala, že jsem si to chvíli myslela taky, protože měla hlaďoučkou tvář, krásné oči, vlasy, rty… postavu… Linda se očidivně zamilovala ;)))
Nebyla to biologická žena. Teď v květnu jde Míša ke komisi. Ale to je úplně jedno, jestli je nebo není biologická. Pokud o ní někdo prohlásí nebo přemýšlí, zda je nebo není biologická, pak je tak dokonalá, že je prostě žena.
 
Nechci vynášet interní informace, které by neměly opustit dveře Hanky ordinace a mám s tím obrovský problém, protože jsem se dozvěděla spoustu zajímavých věcí, které nepovažuji za osobní a které si myslím, že zveřejněny být mohou, ale nechci být před Hankou ta, která něco porušuje. Včetně nepsaného pravidla, že z ordinace Hanky se na internet nedává vůbec nic.
 
Ale něco přeci jen napsat musím. Pokusím se obecně, stručně a tak, abych nic neporušila 🙂 (To bude fuška).
Přišly tam i dvě holky, které měly už několik let po operaci. Jedna šest a druhá třináct. Jedna z nich vystupovala i v dokumentu ČT „Teď jsem to konečně já“. Bylo zajímavé, co jedna z nich povídala o svém životě, jak už zapomněla na minulost i na přeměnu a cítí se ženou, protože jí mezi ženy zařadila i společnost. V zaměstnání nikdo nic o její minulosti také neví.
Do tohoto bodu bych se chtěla jednou dostat…
 
A holky se jí ptaly na spokojenost s operací. Kdy asi tak přišel moment, kdy si mohla říct, že to dole vypadá konečně dobře a je to dokonce funkční. Zrovna u ní to byly asi tři roky…
Ovšem co vyprávěla o prožitcích se svým přítelem… to nás nadchlo všechny 🙂 (Nemůžu tady takhle veřejně detailně, protože je to její soukromá věc a nechtěla bych, aby to vypadalo, jakože tu vykecám úplně všechno, i když je mi jasné, že to spoustu lidí zajímá (jako to zajímalo nás) a tak jen prozradím, že to VŠECHNO funguje přesně tak, jak má a jak funguje u zdravých biologických žen 😉 Nemyslím teď rozmnožovací funkci…tedy jako rození dětí, ale tu druhou… i když to je vlastně taky funkce rozmnožovací… Ačkoli nikdy nedojde (bohužel) k početí. No, trošku se do toho zamotávám.
 
Hanka se dnes před holkama zmínila, že mám taky něco „na tom internetě“, protože jí poslední dobou spousta holek na první návštěvě říká, jak mě znají z tohoto blogu, jak sem rády chodí a jak je tenhle blog povzbudil kupředu… To mě samozřejmě těší, holky, ale já tenhle blog s Hankou řešit nechtěla, protože si tu plácám své pocity a to, že jsem tu poznala tolik úžasných lidí, jako jste vy, nebylo plánované. Pokud to ale někomu pomohlo, pak mám radost.
Takže jsem to rychle zapovídala, že tohle není žádné fórum, že je to jen můj deníček, který jsem v r. 2012 začala psát, abych se nezbláznila.
 
On to byl vlastně neplánovaně výborný nápad, protože mě tenhle blog spojil s tolika úžasnými lidmi – s mnohými z vás jsem se dnes viděla poprvé naživo! Dokonce se ke mě přihlásily i holky, co blog četly už v r. 2012 a komunikovaly se mnou 🙂
Nejlepší je, jak mi vždycky každá řekne: Líbilo se nám, jak tvůj blog tehdy zmodral a všechny jsme jen čekaly, jak Tom (který žil najednou v domnění, že Terezu zabil) zase přejde zpátky k Tereze.
 
Všechny jste to věděly. Jen já ne! 🙂 Myslela jsem si, že to zabít jde.
Nemůžete zabít to, kým doopravdy jste. Musela jsem to udělat opačně. Začít být tou, kterou doopravdy jsem a zabít toho, který mi ničí život. Život mi neničila Tereza, ale Tom. Ale pochopit to a přijmout mi dalo takovou práci!
 
Teď na to mé zmodrání a zmužnění tohoto blogu vzpomínám ale s úsměvem. A jsem moc ráda, že už je zase růžový a na věky růžový už zůstane…
 
 
Tahle společná sezení mě moc baví. Zajímají mě věci, které se tam probírají, ale ještě víc se těším na ostatní holky. Na úplně všechny! Protože každá je jiná. Každá je originál, každá má jiný příběh, jiný život, jinou tvář a přesto jsme všechny tak stejné.
 
Hanka se tomuto tématu věnuje už 20 let. Bez nás by o tom ale vlastně nevěděla vůbec nic, protože tohle se nedá vyčíst z knih. Vše, co nosí v hlavě jsme jí předaly my a naše předchůdkyně, které tu sedávaly už před lety. Protože jedině my víme, jaké to je. Tak těžko si to normální člověk dovede představit. Ale Hanka to už umí. Skoro bych řekla, že se stala jednou z nás :))) Musí toho mít v hlavě už tolik… Ona se nedá nahradit. Stejně jako MUDr. Jarolím a jeho dokonalé operace, který už si snad ale vychovává nějakou svou náhradu do budoucna.
 
Holky hned samozřejmě napadlo, že by bylo super vystudovat medicínu a věnovat se tomuto tématu, protože o něm víme úplně všechno, jelikož jsme si to všechno prožily na vlastní kůži.
 
Adélka byla tak hodná, že mě hodila až před dům…kde jsme si venku ještě chvilku povídaly a pak pokračovala s Lindou dál. Mimochodem Lindě to moc slušelo. Jela konečně poprvé v holčičím a udělala moc dobře! (Já vím, Lindo, že tenhle článek budeš číst, ale už na mě prosímtě nikdy nemrkej 🙂 V tu chvíli jsem si při pohledu na to Tvé krásné ženské tričko, ozdobu na krku a sponečku ve vlasech fakt nebyla jistá ničím :)))
S Lindou to bude vůbec ještě zajímavé, protože (stejně jako já) plánovala všechno vyhlásit někdy v říjnu (já v srpnu) a ono ejhle – tenhle vlak nabral nějak záhadně větší rychlost, než jsme si obě myslely 🙂
Jsem ve všem o měsíc vepředu oproti ní a Linda se po mě musí samozřejmě pořád opičit :)))
Ani se jí nedivím.
Linda to plánuje v práci všem oznámit formou porady. Mistr to už ví, takže svolá 39 lidí na směně a Linda jim řekne, že si přeje, aby byla oslovována Linda 🙂
A ještě jednu úžasnou věc má v plánu. Já jí tu prozradím, protože stejně nikdo (kromě těch, kdo Lindu zná), neví odkud Linda je.
Bude kandidovat do zastupitelstva! Ovšem už s neutrálním jménem. To bude podle mě senzace 🙂 Tohle určitě nezůstane bez povšimnutí médií. Takže věřím tomu, že z ní jednou bude krásná paní starostka 😉
(Doufám, že jsem tu neprozradila nic, co jsem neměla – kdyžtak Lindo řekni a já to vymažu. Ale dávám si pozor, aby Tě ostatní nepoznali 🙂
 
Bylo tak příjemné podat si ruku, vidět, povídat si se všemi z vás, které znám jen z mailů, smsek nebo komentářů tady.
Takže bych chtěla pozdravit Adélku, která je úplně na začátku a na jejíž krůčky se moc těším, Majti, se kterou jsme se fakt nasmály, Míšu z Kolína (z Kolína proto, že těch Míš je tam strašně moc, tak abych to odlišila, ale zdravím samozřejmě úplně všechny Míši, které tam byly :), Michelle.
 
Proč já se vždycky tak rozepíšu a je to tak dlouhé?
Měla jsem v plánu napsat dva tři odstavce a jít si udělat čaj.
 
Jenže je toho ve mě tolik.
 
Neuvěřitelně jsem si vychutnávala svůj život „tam venku“ jako žena. A nejlepší na tom všem je, že už nemusím přeskakovat zpátky! Tohle je parádní „fičák“, který už brzo čeká Lindu 🙂
 
Můj další cíl: komise, operace… a hurá do světa 🙂
Když dnes Hanka sdělovala termíny komise a pořadí několika holkám ve skupince, přála jsem si být už na jejich místě…
Po sezení mě překvapilo, kolik holek mi řeklo, že zná tenhle blog, zatímco já vůbec netušila, že ho čtou.
 
Ve skutečnosti se už vlastně všechny dávno známe 🙂
 
Moc bych si přála, aby všechny ty krásné slečny a ženy na společném sezení vypadaly a byly pořád tak šťastné, jak jsem je měla tu čest dnes poznat.
Holky, ať nás to štěstí a radost nikdy neopustí!
 
A vás všechny, které jsem tam neviděla, pro vás to platí dvojnásob.
Protože jsem si jistá, že i na vás ta radost a štěstí už brzo skočí jako na nás 🙂
 
Jen je potřeba udělat těch pár krůčků a dostat se sem… tady k nám.
Tak honem! 🙂
 
Já už nechci čekat vůbec na nic, protože není na co.

8 Comments

  • Majti

    Terezko, já věděla že hned napíšeš,já začla ale dopíši asi zítra. Taky jsem plná dojmů a moc jsem se bavila.Zase jsem nabrala spousty energie do dalšího boje. U Hanky bylo moc fajn a v restauraci ještě lépe nechtělo se mi vúbec domu.A holky byli fakt skvělí.

  • Tereza

    Ahoj Majti, to byla prostě parádní dámská jízda 🙂 A super, že přijela i Míša z Kolína! Jsem na vás, holky, zvědavá, jak budete pokračovat. Máte dobře nakročeno! 😉

  • Anna

    Ahoj Terezko! Chloupky zamaskovat nepůjdou, ale můžeš je zkusit odbarvit. Asi také záleží na typu laseru a zkušenosti obsluhy, protože já se mohu před laserem normálně holit – dokonce je to doporučený postup.

  • Anna

    Já bych se radši poradila s ošetřovatelkou která ti tan zákrok bude provádět. Je docela možně, že pro určitý typ laseru toto vhodné není. Nebo s tím personál nemá žádné zkušenosti a tak řeknou že raději ne. Je s podivem, jak málo relevantních informací je k této problematice k dispozici.

  • Míša N.

    Čauky holky.Včera to opravdu bylo super,také počasí vyšlo.Vůbec se mi z Prahy nechtělo,ani se nedivím Teri,že píšeš jak nádherny den to byl.Já si myslím,že to můžem zase někdy zopakovat

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.