Genderový marketing

Když muži pláčou… tak si vezmou kapesníček pro muže

Muži jsou zvláštním lidským druhem, který potřebuje uspokojovat své specifické potřeby občas trošku jinak, než ženy. Některé věci potřebují mít prostě jiné. Nechtějí věci pro ženy, stejně tak jako ženy (obvykle) nechtějí ty jejich trenky, kravaty nebo třeba dýmky. Muži nechtějí dokonce ani věci určené pro obě pohlaví, nechtějí univerzálnost. Jako třeba jogurty.
Pravý chlapský jogurt jsem popisovala v článku z 1.11.15 zde. Že muži potřebují chlapský jogurt je naprosto pochopitelné. Ten unisex jim totiž nevyhovuje, jeho chuť je pro mužský jazýček nevyvážená a má málo tuku. Tak to teda ne! Přeci nebudou chudáci kupovat obyčejný jogurt pro ženské? Oni nejsou žádné baby.
Teď zas Monika objevila kapesníky Kleenex pro chlapy. Ona má na ty genderové produkty vyloženě štěstí, protože i na jogurt pro muže narazila tehdy v českém obchodě ona.
Velké robustní třívrstvé chlapské kapesníky se v Česku (zatím) koupit nedají, ve Velké Británii se ale prodávají už od roku 1956. Dále jsou k dostání v USA, v Kuvajtu a v Austrálii.
Že bychom v Česku zaspali a našim mužům něco upírali? Je mi líto, že zatímco britští muži mohou utírat svůj “hlen, pot a sperma” (to je oficiální text výrobce!) do velkých hebkých, ale pevných kapesníků, ti čeští musí používat ty ubohé malé tenké ženské rádobykapesníčky, které hlen, pot a sperma prostě tak dokonale absorbovat nedokážou. Taková nespravedlnost na tom světě! Plakala bych… Naštěstí si mám do čeho utřít oči a toaletní papír, který v Británii používá na utření slz 15 % mužů, to fakt není. 🙂
Dámská verze kapesníčků určených pouze pro ženy (stejně jako speciálně ženské jogurty “for ladies”) na trhu neexistuje.
V roce 2004 si Kleenex zadal vypracování sociologické studie s názvem “Studie mužů a pláče“, kterou vypracoval Social Issues Research Center v Oxfordu. Výzkumu se zúčastnilo přes 2000 osob.
Je vpořádku, když velcí kluci pláčou.
Výzkum zjistil, že 90 % žen a 77 % mužů si myslí, že je v této době společensky přijatelné, aby muži plakali.
Na otázku, zda v uplynulém měsíci alespoň jednou plakali, uvedlo ano 30 % mužů a 70 % žen.
Pouze 28 % mužů uvedlo, že by plakalo před vlastními dětmi. Většina dětí tedy nikdy nevidí svého otce plakat, zatímco matku ano.
V roce 2000 provedla skupina amerických výzkumníků studii se zvláštním názvem “o genderové heteronormativitě“, ve které testovali reakce veřejnosti na “porušování rovnosti v chování žen a mužů”. Mužský pláč byl respondenty hodnocen na stejné úrovni, jako když muž nese kabelku nebo má na sobě rtěnku. Podle odpovědí mají tito muži legrační vzhled a jsou terčem posměšků.
Člověk je jediným druhem na světě, který pláče z emocionálních důvodů narozdíl od ostatních druhů, které slzy používají pro zvlhčování očí a odplavování dráždivých látek z oka. Ostatní zvířata používají jiné signály pro smutek, stres, bolest či radost, než lidé.
Je dokázáno, že pláč je multikulturní záležitost, neboť u všech národů světa pláčou více ženy, než muži (obvykle dva- až třikrát častěji, intenzivněji a jsou také k pláči náchylnější). Evoluční psychologové tvrdí, že plakající muž, jehož úlohou bylo ulovení zvířete a nakrmení rodiny, byl pro ženu méně atraktivnější, protože necítila jeho ochranu a takový muž byl také terčem útoků jiných mužů.
U dětí do dvou let je ale rozdíl mezi chlapeckým a dívčím pláčem jiný. Vědci zjistili, že chlapečci pláčou o něco více, než holčičky. Dívky oproti chlapcům začínají plakat častěji a snadněji kolem věku 11 let a vše se stupňuje během puberty.
Určitou roli v pláči chlapců během dospívání hraje i testosteron.
Náhradní matka v internátní škole velkého počtu 13-18letých chlapců uvedla, že za celý školní rok neviděla ani jednou žádného z chlapců plakat. “Občas vidí opravdu hrozné věci, například v nemocnicích. Kluci nikdy nepláčou, zatímco dívky ano.” Na pláč dívek totiž má u nich pravděpodobně vliv hormon prolaktin.
Velkou roli hraje také socializace, neboť zatímco chlapci jsou obecně odrazováni od pláče už od útlého věku, dívčí pláč je přijatelný a očekávaný.
Neexistuje žádný důkaz o tom, že muži jsou jaksi vnitřně “méně emocionální “než ženy, že jsou od přírody více necitliví nebo bezcitní. Dostupné výzkumy naznačují, že muži prožívají právě tolik emocí, jako ženy. Experimenty s měřením fyziologických reakcí, jako např. srdeční frekvence a kožní vodivosti ukazují, že muži reagují přinejmenším stejně, jako ženy ke smutku nebo dojemným filmům. Muži jsou prostě méně emocionálně expresivní než ženy. Méně ochotní (nebo méně schopní) projevovat své emoce pláčem.
Výzkum zjistil, že 74 % osob plakalo nad smrtí svého blízkého, zbylá skupina plakala poté v soukromí, protože, jak uvedli, je to velmi osobní.
44 % mužů rozpláče dojemná scéna ve filmu, 39 % rozpad jejich vztahu. (Já bych ta čísla čekala tedy obráceně, ale tak asi romantická scéna ve filmu je pro muže daleko dojemnější, než rozchod s partnerkou, zatímco ta se utápí někde v slzách a ještě tři roky potom běduje nad tím, jak zůstala sama, než pochopí, že pan dokonalý nebyl tak úplně dokonalý, a že jsou také jiní muži na světě…)
Nejvíce muži pláčí před svojí partnerkou a to celých 73 %. Pouze 8 % mužů by před svou partnerkou nikdy neplakalo.
50 % mužů se raději vypláče na rameni nějaké blízké ženy, 47 % u své matky.
Partner nebo partnerka je ve skutečnosti první volbou pro muže i pro ženy.
Pláč má terapeutický účinek. Potlačovat touhu plakat je nezdravé. Vede k nahromadění stresu, který je duševně i fyzicky pro člověka “toxický”. Jiná studie však prokázala, že lidé, kteří plakali při dojemném filmu měli sníženou hladinu imunoglobulinu A (jedna z hlavních pěti tříd lidských protilátek), zatímco neplakající měli jeho hladinu normální.
Vysoké procento dotázaných se cítí lépe po pláči. Ten ale může mít i opačný efekt, pokud se to přehání. I plakat se musí s mírou. Po pláči může člověk cítit větší napětí, stres, negativní pocity a nálady.
“Mužské slzy” jsou brány mnohem vážněji, než “ženské”. Jak uvedla jedna respondentka: “Když pláče muž, už to musí být něco důležitého, zatímco my ženy pláčeme třeba kvůli přebytečnému tuku v kalhotách. Představte si ženu, která je frustrovaná a pláče, protože si omylem smazala celý dokument v počítači a musí ho psát znovu. Kdyby se nad stejnou věcí rozplakal muž, vypadal by jako dítě.”
A teď to nejdůležitější, k čemu se chtěla společnost Kleenex dostat 🙂
Muži používají k usušení slz:
  • ruce 35 %
  • látkový kapesník 33 %
  • papírový kapesník 24 %
  • rukáv 20 %
  • toaletní papír 15 %
  • papírové kuchyňské utěrky 14 %
  • Kleenex® kapesníčky pro muže 13 %
Každé 1,5 sekundy se v Británii prodá jedno balení Kleenex kapesníčků pro muže.
Do rukou se utírají slzy opravdu úžasně…
Nevadí mi, když muž pláče. Viděla jsem to několikrát a neberu to jako projev jeho slabosti nebo slabšího mužství. Mám ráda, když člověk projevuje své emoce. Nesmí se to ale přehánět. Je ale pravda, že když plakal muž, šlo vždycky o něco důležitějšího.
Úplně ze všeho nejvíc ale miluju, když pláčou oba partneři smíchy.
Neznám lepší terapii.

7 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.