otєrєzє.cz

Nákup se sestřičkou

Dneska jsem poprvé nakupovala dívčí oblečení bez trémy a strachu.
A užila jsem si ho!
Šla se mnou totiž moje úžasná sestřička, které jsem za to moc vděčná. Je to jedinečný pocit, když najednou nemusíte řešit ten neustálý pocit strachu, že vás někdo uvidí, jak si to vyzkoušíte, jak to zaplatíte…
Oběhly jsme toho dost.
Sháněla jsem ty kalhoty s úzkýma nohavicema k balerínkám, chtěla jsem se kouknout i na balerínky nové ve velikosti 41, ale tuhle velikost měli u Vietnamců jen hnědou a já chtěla černé. V Deichmannovi zase zbytečně drahé (ale krásné! :)… noo a tak jsem si nakonec koupila v KIKu jedny úžasné kalhoty a pak u Vietnamců aspoň dvě trička. Vzala bych jich víc, ale musím teď šetřit.
To byl dobrý nápad Moniky, abych zkusila nějaká ta volnější trička! 🙂 Díky Moní 🙂
Měli tam jednu moc pěknou bundičku – fakt krásný dívčí střich a přitom tmavě šedou, takže jakoby unisex, i když tím střihem byla opravdu dívčí, ale byly mi krátké rukávy (to byl vždycky můj problém :). Navíc já si je ráda vytahuju skoro až k prstíkům 🙂
A teď k samotnému nakupování. Jak to proběhlo 🙂
Sestřička vždycky něco vzala do ruky a jakože to poměří. Když to bylo tričko, šlo si to trochu představit na mě, když to byly kalhoty, tak jsem si stoupla vedle a občas si je prostě z druhé strany přiložila k sobě taky. Najednou mi byly ty prodavačky ukradené a zákazníci taky. I když né úplně, ale aspoň jsem se mohla soustředit na ty krásný věcičky. Vždyť je jako kupovala moje sestra pro sebe! 🙂
No a když jsem měla v jednu chvíli asi 8 různých věcí a skoro to už neudržela v ruce, tak jsem si vzala jedno náhodné klučičí tričko a že si to jdu jako vyzkoušet. Tedy…nejprve to musela nahlásit ségra, prý i počet kusů, tak to spočítala a ukázala a šla do kabinky. Tam si vyzkoušela jedny tříčtvrťáky a vyšla ven s tím, že si jako já vyzkouším to klučičí tričko.
Zatahovala jsem závěs a vedle u kabinky seděla taková starší paní a jak viděla, jak úzkostlivě to zatahuju, tak pronesla: “No jo, jenom se zatáhněte pořádně! Já tam na vás stejně nebudu koukat!” :/ Tyyjo, ještě to tak. Mě asi chtěla znervóznit. Tak si tam ségra stoupla a paní neměla šanci 🙂
Já byla zatím ve svém živlu. Fakt jsem si to užívala! Všechny ty krásné věci… taky jsme nakupovaly několik hodin 🙂
Když už jsem si zkoušela asi páté tričko, tak koukám, jak na druhé straně vznikla malá škvíra, protože jsem tak vehementně tahala ten závěs na druhé straně kvůli té paní 🙂 A tam prodavač vietnamec koukal, jestli tam něco neprovádím 🙂 Bylo mi to v tu chvíli už úplně jedno.
Když jsem vyšla, čekal tam a díval se, jestli asi někde něco nemám zastrčené. A taky se podíval do mých namalovaných očí a možná mu to docvaklo, protože šel hned pryč 🙂
Já byla šťastná jako nikdy!
Doma jsem si hned vzala na sebe ty kalhoty, své původní balerínky a nafotila hned ta dvě trička!
Nedokážu popsat ten pocit, co jsem při tom měla. Dívala jsem se na sebe do zrcadla a byla jsem šťastná. V tu chvíli žádný stres, žádné starosti, najednou tu stála Tereza taková, jaká je. Najednou jsem si byla jistá tak sama sebou, jako nikdy. Šla bych hned ven v těch sexy balerínkách a užila si to! Tak jsem začala fotit. 🙂
Fotky najdete v galerii 🙂 Jsou to ty, kde mám na sobě nové rifle a balerínky – a taky jedno bílé tričko a pak růžovo-oranžové.
Když jsem Terezou, všechno ze mě spadne. Je to tak krásný pocit, že se to slovy popsat nedá.
Jen kdybych neměla např. z profilu tak velký nos 🙁 a ty vousy, které jemně prosvítají, protože jsem měla dneska jen slabý make-up, protože v narvané čekárně, kde je 15 lidí na 2×2 metrech a nejbližší tvář cizího člověka máte asi 30 cm od své, mi to není zrovna příjemné. Ale chtěla jsem to aspoň nafotit. Zachytit tu radost 🙂
Zase jsem si uvědomila, jak moc potřebuji pomoct od Hanky. To ona mi může pomoct odbourat tyhle mužské rysy a být Terezou, být šťastná.
To, co se mi odehrává v mozku je záplava štěstí. Já to jinak popsat nedovedu. Představa, že takhle oblečená můžu jít ven, že se takhle můžu jít najíst do restaurace, nakupovat nebo jen tak projít po městě, sednout na lavičku, dát nožku přes nožku a popovídat si s kamarádkou… prostě všechny ty normální a běžné věci, jaké prožívají všechny holky… mě tak nadchla, že se mi z toho nechtělo ani svlékat, když se vracela manželka domů s malou…
A dnes do půlnoci se musím rozhodnout ze dvou podnájmů: Ústí nebo Děčín.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.