otєrєzє.cz

Můj úhel pohledu

Do včerejšího článku jsem vložila fotku (níže vlevo), kterou dostala Audrey (MtF) od své přítelkyně během přeměny a kterou okomentovala: “Má přítelkyně si přeje, abych se na věci mohla dívat z jejího úhlu pohledu. Já souhlasím”.
Na základě této krásné fotky udělala Audrey také “svůj úhel pohledu” a má ještě co dohánět, tak tu fotku sem dávat nebudu, ale během dne mě napadlo, že bych tento úhel pohledu mohla udělat já 🙂 Fotku jsem neretušovala a prsa nejsou uměle “zmáčknutá”, i když je fakt, že ta podprsenka je moc hezky podpírá a jakoby zvětšuje a je to moje nejoblíbenější i díky těm drobným černým kraječkám 🙂
Hodí se to, protože zítra je to přesně půl roku na HRT! Jupí! První půl rok za mnou. Teď už zbývá jen ten druhý + pár měsíců navíc, kdy tahle kniha bude téměř dopsána a chyby budou napraveny.
Ještě mám taky co dohánět, ale minulý pátek v šatech v práci s tímto výstřihem (no trošku zahalenějším 🙂 jsem se prostě tohoto “úhlu pohledu” nemohla nabažit. Zbláznila jsem se do výstřihů! 🙂
A mám z toho radost! 🙂
Dnes jsem musela na finančák.
Přišla mi nějaká výzva nebo co 🙂 (Dobře, tak jsem zapomněla zaplatit v květnu daň. Ale obvykle to nezapomínám. To bylo tím, že jsem od ex koupila polovinu dnes už mého bytu a do té doby nám chodily automaticky složenky). Měla jsem 15 dnů na doložení přiznání a protože jsem svědomitá, tak jsem tam dnes utíkala. (Včera jsem strávila moc “příjemný” večer vyplňováním přiznání a abych si spravila náladu, musela jsem sem pak dát hned dva články :).
Poslední setkání s úřednicemi na finančáku na konci zimy nebylo zrovna moc milé. Myslela jsem si, bůhví jak nevypadám žensky, ale šla jsem tam v bílých teniskách, dámských riflích a růžové kostkované košili. Rozhodně jsem nevypadala jako žena, jak jsem si tehdy myslela, že by mě mohli identifikovat a tak mě neustále “krásně” oslovovali ve špatném rodě a já už potřebovala být pryč, jak mi tam nebylo dobře.
Teď bylo ale všechno jiné.
Jen co jsem vešla a usmála se na dvě úřednice, jsem byla tázána moc krásnou větou: “Co byste potřebovala?”
Tenhle podmiňovací způsob mám ráda, protože se v něm musí použít rod místo věty typu : “Co potřebujete?”
Vysvětlila jsem jim to, ujmula se mě jedna z nich, ta druhá mi nevěnovala téměř žádnou pozornost a jen se mezi sebou bavily ve stylu: “No ona paní nese přiznání, nevíš kde má kolegyně ten formulář?” 🙂
Paní nesla přiznání, seděla tam na židličce a měla velikou radost.
Byly moc milé a celé jsem to pokazila vlastně nechtěně já, protože jsem nahlásila, že daň budu platit převodem (už už mi dávala univerzální složenku) a tak vzala papírek s předtištěným číslem účtu a začala opisovat nahlas rodné číslo bez ženské pětky na třetí pozici…
Ach jo.
Takové detaily mi vždycky zkazí radost. Ale ne úplně. Ona to přešla, jakoby nic, poděkovala jsem a šla.
Nevím, čím to je, že i návštěva finančáku je teď pro mě příjemná? 🙂
Malá holčička mi venku podržela dveře a tak mile se na mě usmála. Tak jsem jí to oplatila, poděkovala a běžela na poštu.
Já chci na další úřad! 🙂 A mezi lidi! A chci být oslovována “paní”!
No a co, že se toho nemůžu nabažit. Tak nemůžu! 🙂
Už dávno jsem tu chtěla napsat o Peťulce, která bydlí kousek ode mě.
To je slečna, která je za prvé krásná, za druhé chytrá, za třetí šikovná a vlastně bych tu mohla vyjmenovat všechny dobré ženské vlastnosti 🙂
Od té doby, co znám Péťu, pořád nad ní přemýšlím.
Ona se totiž vymyká všem slečnám, které jsem měla až dosud možnost poznat.
Protože ale musím chránit její soukromí, zmíním se tu o ní jen krátce.
Ještě před dvěma lety jsem si myslela, že přeměna má svůj standardní postup (sexuolog – hormony – operace). Že je dokonce standardní přicházet o partnery a nemít své milované děti každý den u sebe.
Ale není tomu tak!
Jsou i případy, kdy přeměna probíhá naprosto nestandardně a rozhodně je to zajímavá alternativa (do které bych tedy neměla sílu jít, ale možná že kdyby mi nic jiného nezbývalo…).
Jen jeden den v měsíci si můžete dovolit být tou skutečnou krásnou ženou. A pak zase šup zpátky. Ke své ženě a ke dvěma krásným dětem, protože otec rodiny bude pořád otec rodiny.
Už jste 12 let na HRT! 12 let!!! (Pro mě něco tak fascinujícího!) Takže vypadáte krásně žensky, prsa narostla, ale většinu dní musíte chodit alespoň oblečená v unisex. V prvních letech HRT neužíváte androcur, protože “to by doma neprošlo”. A nikdy nemůžete splnit podmínku jednoho roku života v dané roli, která je podmínkou k operaci v ČR. A tak šetříte na Thajsko, kam se vydáte na vlastní pěst, protože vás konečně manželka ujistila, že spolu (opět kvůli dětem) zůstanete i po kompletní přeměně v ženu, i když už si dávno našla jiného partnera. Po návratu z Thajska bude táta i tělesně kompletně ženou, ale pořád to bude táta, který nikdy nebude moct žít 24 hodin v ženské roli.
Ta situace mi přijde tak zvláštní. Chvílemi jsem měla pocit, že je smutná, ale ono to tak úplně není. Ten člověk dosáhl svého. Je ženou. I když není přijímán jako žena úplně zcela.
A také mi přijde nelogické, aby člověk, který je 12 let na HRT, vypadá jako žena (mimochodem moc jí to sluší! 🙂 nemohl u nás na operaci jen proto, že nemůže žít plně v ženské roli. Pochybuji, že žije (nebo bude žít) v té mužské! To už je přeci dávno minulost. 0na už dávno není muž…
Nikdy jsem se předtím s něčím takovým nesetkala.
Péťo, tímto tě zdravím, mám tě moc ráda a těším se, až mi to všechno povíš u toho vyhlášeného zákusku 😉
Máš můj obdiv.
Jdu zpracovat patyzón na řízečky, co jsem dostala od kolegyně (bože kdo vymyslel tenhle název? 🙂 a dívat se na svět svým úhlem pohledu 🙂
A u toho všeho mít zamotanou hlavu z těch všech zpráv, které teď dostávám a díky kterým se má euforie ještě více prohlubuje. To mířím zase na vás, Michale. 😉
Jsem vděčná za moment, který mě tehdy posunul dopředu a já konečně skončila u Hanky!

15 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.