Promeškané příležitosti
Když někomu říkám: „Udělej něco se svým životem. Je ve tvých rukách!“, neplatí to vůbec jen pro přeměnu. Platí to pro úplně všechno v životě.
Když mám hlad, taky se jdu najíst. Když se mi rozlepí boty, jdu seřvat chudák prodavačku v obuvi, která vůbec za nic nemůže. Když nemůžu dýchat, vysmrkám se (pokud nejsem po rhinoplastice)… Tak proč když chceme někomu říct, že ho milujeme, mu to neřekneme? Když se trápíme, jednoduše s tím trápením neskončíme? Aha. My se chceme trápit! Joo tak to jsme frajerky a borci. To potom jo. Budeme se tvářit, že je nám fajn a nejvíc ze všeho budeme lhát sami sobě. To už jsem zažila. Nemám zájem, děkuji.
Zpěvák skupiny Snow Patrol Gary Lightbody si větu „vše je ve tvých rukách“ k srdci nevzal:
„Vždy se snažím psát o osobních zkušenostech – skladba New York je o dívce, se kterou jsem se tam scházel. Cítili jsme toho k sobě strašně moc, ale nikdy jsme nebyli na stejném místě ve stejný čas. Je to o promeškaných příležitostech.“
To je tak romantické!!! Napsat skladbu o dívce, do které se zamiloval a tu skladbu si pak poslechne celý svět, ale nikdo neví, kdo tou dívkou je. Jen ten autor a právě ta dívka – jediná na světě.
Mnohem hezčí by ale bylo, kdyby se ten autor s tou dívkou dal dohromady a žili spolu šťastně. Pak by ovšem nevznikala ta nejkrásnější díla literatury, filmu, malířství nebo sochařství, protože z nešťastné lásky se tvoří nejlépe.
Nepromeškejme my tu svou příležitost. Vícekrát už na tomhle světě nebudeme. Nepromrhejme život čekáním, že se něco stane. Doma na židli se toho nejspíš moc nestane (pokud po nás tedy zrovna neleze náš partner třeba a něco nechystá).
Je to jednodušší, než to vypadá…
A když už tedy něco někdo promešká, nechť po něm prosím tedy zbyde alespoň taková krásná (i když smutná, takže smutnokrásná) písnička, jako od Snow Patrol (New York). 🙂
Kdybys tu byla vedle mě,
místo v New Yorku
Kdyby ta křivka z tebe byla zakřivená ke mně
řekl bych ti, že jsem tě miloval,
ještě než jsem tě vůbec poznal,
protože se mi líbila jen prostá myšlenka na tebe
místo v New Yorku
Kdyby ta křivka z tebe byla zakřivená ke mně
řekl bych ti, že jsem tě miloval,
ještě než jsem tě vůbec poznal,
protože se mi líbila jen prostá myšlenka na tebe
No tak, vyjdi, přijď sem, přijď sem
No tak, vyjdi, přijď sem, přijď sem
No tak, vyjdi, přijď sem, přijď sem
Jsou Vánoce, což je o to větší příležitost říct třeba někomu, že ho mám ráda. Tahle věta totiž umí tak zahřát!
Ale jedno místo plné nenávisti existuje i o Vánocích. Je to místo, kde se na žádné Vánoce nehraje – internetové diskuse.
Před chvilkou jsem jela v autě a v rádiu mluvili o StarDance, která v sobotu skončila. (Už bych taky potřebovala procvičit taneční kroky z téhle mé nové nejhezčí strany s nějakým tanečním partnerem, ale když oni ti chlapi dnes tak neradi tančí a s kamarádkou na parketě fakt křepčit nebudu, protože bychom obě měly ženské taneční kroky. Chybí tomu ten mužský element, který tanci dodává vášeň a jistotu, až zakopnu o jeho boty velikosti 48 a zachytí mě ruce velikosti 49 🙂 Chtěla bych padat do takové náruče… Ale to jsem se přenesla zase někam jinam, nejspíš do svých pubertálních představ.
Celá ta informace z rádia byla zakončena slovy: „…ale nečtěte prosímvás tu diskusi u toho, ano? Tedy pokud si nechcete kazit den. Je plná nenávisti.“
Tihle hejteři se musí uchylovat (jsou to tak tím pádem „úchylové“) právě do internetových diskusí, protože v rálném světě by neuspěli. Neměli by šanci prosadit svůj podivný názor, ale v diskusích jim nikdo pusu nezavře, protože to nejde.
Nenávist je v úplně každé internetové diskusi. Je to její základní znak. 🙂 Kdysi jsem četla recept na vánočku a paní se tam v receptu upsala o jednu nulu v dávkování čehosi. Div jí v diskusi pod receptem všichni nesežrali! Tu paní! Tedy naštěstí všichni ne. Přitom stačilo jen přemýšlet. Přitom stačilo jen paní upozornit. Ta pak chybu opravila.
To, že někdo zablokuje hejterovi přístup do diskuse není hřích ani provinění vůči čemukoliv. Dokonce to není ani zabránění vyvážené diskusi, na kterou se často odvolávají. Je to to nejlepší, co lze s takovým pakem udělat.
A co si ještě myslím o promeškaných příležitostech?
Dokud žijeme, promeškané příležitosti neexistují.
…kdyby ta křivka z tebe byla zakřivená ke mně…
7 Comments
Alma
Tohle je tak presne nacasovany clanek. Uz pul roku ziju tim, ze mam nekoho hrozne moc rada, ale odvahu asi neposbiram…
Tereza
[1]: Tak "mám tě ráda" můžeš říct vždycky komukoliv (dědovi, psovi, kamarádce), tím nic nezkazíš.
Nikita
Ahoj Terko, já dnes napsala své kamarádce, že ji mám ráda takovou jáká je a že nepotřebují v životě mnoho kamarádů, že mi stačí jen ti praví, že od těch falešných jsem se během proměny setřepala. Je správné říct mám tě ráda, pokud tomu tak je. A čekat na něco, není na co čekat, chce se jen odhodlat a to platí v čemkoliv. Říci někomu, že ho miluji, tak to je již o vztahu, o poutu milostném, partnerském, lásce a důvěře.
Alma
[2]: Moc jsi me svym komentarem potesila. U me je prave problem, ze mezi radky bud cist neumim nebo je chlapsky mysleni totalne mimo, protoze si vzdycky zacnu neco myslet, ale pak se mi to necim vyvrati…
Tereza
[4]: Podle mě, pokud se ti to něčím vyvrátí, tak to tak není, protože kdyby to tak bylo, tak se to nevyvrací. (Nebo dotyčný neví, co chce.)
Alma
Terko, ty taaak krasne pises.
Ale kdyz ono je to taaak slozity. Ja ti to snad napisu mailem, protoze i kdyz jsem te nikdy nepotkala, tak ti tak nejak duveruju. 
Neotravovalo by te to?
Tereza
[6]: Ty můžeš vždycky, přeci 😉