otєrєzє.cz

Ten počítač tvrdí, že jste muž

Modré nebe, sluníčko se probouzí z mraků a vylézá ze stromů rovnou do mého bytu. Pouštím ho sem ráda. Potřebuji ho. Obléknout, namalovat, učesat, nejíst, vypít kojeneckou vodu (to není předepsané, měla jsem na ní chuť :), kterou jsem si na dnešek koupila a běžet na odběry. Zatím jen odběry, nic víc. Ještě nikam nejedu, ale aspoň mám pocit, že se něco děje 🙂 Normálně bych o tak banální věci, jako jsou odběry, nepsala, jenže po odběrech jsem měla jeden hezký zážitek.
Během dvou minut přichází po mně do čekárny dalších pět lidí, přede mnou jen jeden pán. Sestřička pouští rádio, lidé vedle mě jsou nervózní, paní se lepí, to nemám ráda, naštěstí za chvilku jdu. Sestřička ze mě vysaje pět ampulí krve, vypíše žádanky a v pondělí se mám stavit pro výsledky, které musím vzít s sebou na autotransfuzi v Motole. Doktorka mě ještě pošle (podle žádanky z Motola) na rentgen plic. “Oni nechtěj rentgen srdce? No to se divim. Tak jen ty plíce a uděláme ještě EKG.”
Myslela jsem, že rentgen plic stihnu ještě dnes. Trošku jsem včera řešila, jak moc se tam mám vlastně svléknout? Vždyť jdu na rentgen poprvé jako žena. 🙂 Do podprsenky? To asi těžko. Vždyť je to rentgen. A co když tam bude asistent (muž)? A ne asistentka? Tak nic. Co by? Ale já jsem hrozně stydlivá 🙂 Nechci, aby mě někdo okukoval. (Myslím moje prsa.) Na druhou stranu jsem ráda, že už tam nějaká mám, ale abych je ukazovala na potkání, to zas ne. Zjistila jsem, že prsa jsou docela pěkným alibi. Takovým jedním z velkých důkazů, že jsem žena. Mužům (obvykle) prsa nerostou. Alespoň ne takováhle 🙂 A já si dnes vzala své oblíbené světlounce růžové tričko s reliéfem motýla s extra výstřihem. Protože se mi líbí a mám ho ráda a chtěla jsem to mít jednoduché při svlékání. A ten úhel pohledu z mé strany taky není špatný 🙂 I když by to mohlo být ještě lepší.
Z odběrů letím na rentgen zubů. (To je ta nejhezčí část dne 🙂 Moje zubařka chce ještě před operací snímek, dostanu ho na CD. Mám toho obíhání málo, tak ještě pro zubařku. Sama rentgen v ordinaci nemá, posílá mě na rentgen jinam. Někam, kde jsem v životě nebyla a nikdo mě tam nezná.
Ve veliké čekárně pár lidí, podávám sestřičce žádanku s průkazkou pojišťovny. Na žádance je “Tereza Nováková” (oni to někde opravdu neřeší a vychází mi vstříc i sami) s mým mužským rodným číslem, na kartičce pojišťovny neutrální nikdy nikde nepoužívané a nesdělované “Terry Nováků”.
Sestřička jen prohodí: “Až v osm!”
Je půl osmé.
“Já počkám, mně to nevadí.”
Za pět minut se otevřou dveře, sympatická blonďatá paní doktorka volá, že už mě vezmou.
Jak vejdu, jen zaslechnu konec věty “…žena nebo muž”. Na křesle leží pán, kterému se jiný doktor vrtá v zubu, já pokračuji do další místnosti s rentgenem a hned se ptám paní doktorky: “Řešíte to moje rodné číslo, že?”
Obě se usmějeme.
“Ne, řeším to vaše jméno. Vy jste Terry, mně to přišlo jako Tereza, ale když jsem si vás zadala do počítače, tak mi tam vyskočilo “muž”! Tak jsem říkala sestřičce, že z toho jména není poznat, zda je to muž nebo žena. Vy jste se nenarodila v ČR?”
“Ale ano, narodila. To vám tam vyskočilo, protože mám mužské rodné číslo.”
“Ale jak je to možné? To nechápu? Vážně nejste cizinka? Ale rodný list máte na tohle jméno, ne?”
“Ano mám.”
Neříkala jsem, že teprve rok. A vystavuje se se zpětnou platností, jakobych se s tímto jménem narodila a žila celý život :). “Nejsem cizinka. Tohle jméno je jen dočasné, za měsíc už tam bude to, co máte na žádance – Tereza. I s novým správným rodným číslem.” Snažila jsem se jí trošku pomoct, ale nic víc jsem říkat nechtěla. Fakt už jsem se hodně culila, protože mi to přišlo hezké a tak bylo veselo.
“Snažila jsem se v počítači to “muž” přepsat na “žena”, ale ono to nejde. Tak na vás ten přístroj bude mluvit ženským hlasem. Normálně na ženy mluví mužským.” 🙂
(Vlevo náhled ze zubařského programu, který jsem dostala na CD).
A už jsme se culily obě dvě. Neustále přemýšlela o tom, proč jí počítač ukázal “muž” (ach ta naše “úžasná” genderová česká rodná čísla). Pořád se mě na něco ptala, ale pořád vedle. Už abych měla číslo nové.
“Já tomu fakt nerozumím. Oni vám spletli rodné číslo?”
🙂
“Dejte si ještě ty vlásky z pravé tváře za ucho, prosím. Jo a sundat náušnice!” Měla jsem kruhy. “Jé vidíte, omlouvám se, já si je zapomněla sundat.”
“Né, to my se omlouváme, že jsme vám to zapomněli říct.” 🙂
Slušnost nadevše.
Ale to už jsem stála se zaťatými zuby do stojánku v rentgenu, který kolem mě projížděl kolem dokola, aby pořídil panoramatický snímek, mluvil ženským hlasem, hrál hudbu a doktorka jen pronesla: “Vy to máte nějaké komplikované.”
Hezky jsem jí to v hlavě zamotala. Jsem nějaká cizinka, co dostala rodné číslo a spletli ho?
Bylo příjemné vědět, že tady jsem “paní” i přes své mužské rodné číslo, které určitě někdo musel splést. Tak to určitě muselo být! 🙂
Jsem si jistá, že na to paní doktorka přijde. Časem. Protože jí to bude vrtat hlavou. Ale to mi nevadí. Pro mě bylo důležité, že jsem tu za tu, za kterou tu být mám a chci být.
Překvapila (a potěšila) mě ta síla odmítání faktu existence mužského tvaru mého rodného čísla. Podle teorie pravděpodobnosti je pravděpodobnější, že mi rodné číslo spletli nebo že jsem se narodila jako muž? 🙂 (Neznám nikoho se spleteným rodným číslem :).
Někteří lidé si prostě nepřipouští možnost, že bych se mohla narodit do mužského těla. Jednou jsem žena a hotovo. Ani můj hlas, ani to, jak vypadám mě neprozradilo. (No jak mi asi v takové chvíli mohlo být? 🙂 Parádně!
Užívala jsem si to. Líbilo se mi, jak je paní doktorka bezradná. Trochu mi jí bylo i líto, ale nechtěla jsem říct nic. Proč bych měla? Však jsem žena, ne? Tak co jí budu vysvětlovat?
Lidé si opravdu tuhle mojí skutečnou variantu vůbec nepřipouští. Je to vždy až ta úplně nejposlednější možnost ze všech, úplně ta nej-nej-nej-nej-nejposlednější, která většinu lidí ani nenapadne, natož aby jí brali v úvahu.
Ale nemá to právě tak být? Stát se součástí společnosti, která neřeší transsexualitu ani nic jiného a žije si svým “normálním” životem. To jen já z toho byla překvapená. Že už jsem žena i pro okolí. Lepší důkaz jsem dnes dostat nemohla.
Zbytečně se bojíme věcí, které nikdy ani nemusí nastat. A lidí, o kterých si myslíme, že se nás budou bát, že nás budou pomlouvat, útočit na nás, posmívat se nám nebo předstírat falešnou podporu či dělat, bůhví jaké že to nejsme ženy a zatím… Vůbec nebereme v úvahu variantu, že nás někdo může brát jako ženu. Nic víc.
Tohle je ta nejhezčí odměna za to, čím vším jsem prošla. To společnost z nás dělá ženy nebo muže. To oni nám to dnes a denně říkají. Přestože my už to o sobě víme dávno.
Jejich “paní”, “slečno”, “mohla byste…” atd. je moc fajn po těch letech, ale když k tomu ještě někdo začne aktivně odmítat mužskou podobu rodného čísla, protože já jsem přeci žena, on je o tom přesvědčen, pak mile ráda připustím, že někdo musel udělat kdysi v mém rodném čísle omylem chybu 🙂
Vím, že to, co mě teď čeká, není vlastně žádná převratná věc. Přijdu, usnu a probudím se tak, jak mám. Proč kolem toho dělat takový povyk? 🙂
Nemusela bych o tom psát, nemusela bych na to myslet, ale já na to myslím a nemůžu si pomoct – je to pro mě velká událost a nedokážu na to nemyslet. Moc se těším na vše, co bude potom. Úředně, fyzicky i psychicky pro mě samotnou.
Každé ráno se teď probouzím s představou, jaká budou probuzení potom. Jaké bude úplně první probuzení, jaké to bude za rok. Líbí se mi na to myslet.
Ale dokud nebudu spát na sále (jak se dozvím, že spím? :), neuvěřím tomu, že už to konečně přišlo, protože do chvíle, než mě uspí, není nic jistého.
To těšení a očekávání absolutně vytlačilo strach. Jak bych mohla mít strach z něčeho, co tak moc chci a co mi přinese tolik dobrého?
Dnes mi bývalá kolegyně, kterou jsem potkala říká: “Už se těšíš, co?”
A to jsme o tom vůbec nemluvily.
Už vidím na cílovou pásku. Je tak blízko, že jsem si to nikdy předtím ani nedovedla představit.
Běžím co můžu.

23 komentářů

  • T

    Tereza

    [5]: Viděla jsem i černou fixou přepsané M na F. A vlastně to nebylo tak špatné řešení. Vypadalo to i přirozeně, málokdo si uvědomí, jak velký font má kolonka pohlaví v občance 🙂

  • b

    bluemoon

    Splést se třeba nemuseli úřednice na občanských průkazech. Když jsem si změnila jméno a šla na pojišťovnu, tak se mne paní za přepážkou dvakrát zeptala, jestli nechci vycestovat. Já to nechápala a vrtalo mi to dlouhou dobu hlavou. Bohužel svoje rodné číslo musím používat při živnosti docela často pro DPH a já kvůli té paní z pojišťovny jsem si vymyslela a ostatním tvrdím, že genderově neutrální rodná čísla se přidělují původně cizincům s trvalým pobytem, protože cizinci nemají ová. Ono tomu tak není, ale všem to připadá strašně logický a jako odpověď dostačující :D a já mám klid a je všechno během chvilky jasný, proč tam není ta 5navíc. Takže chyba v tom jejich systému, že na cizinky nemyslí a oslovuje je špatně 🙁

  • T

    Tereza

    [7]: Mně třeba opravdu vadí, že když někdo zadá mé IČ, tak je tam staré jméno a současné jméno. Až budu mít úplně nové (třetí), tak tam bude taky, takže ideální prostor k tomu spojit si mě se všemi třemi jmény.

  • b

    bluemoon

    Pro mne je nepředstavitelné, že bych musela rušit IČ a přijít o licence a zruší se mi smlouvy, které jsem vyjednávala třeba půl roku a pak přijdu o vyjednané podmínky, ceníky a tak. Nějak to budu muset vyřešit a zatím to mám v řešení s ombudsmankou.

  • T

    Tereza

    [12]: To právě kritizuju. Proč bych měla rušit a začínat novou živnost jen proto, že nechci, aby byla u mého IČ uvedena tři jména? Jednodušší by bylo, aby tam bylo uvedeno jen to platné. To je zřejmě ochrana (na kterou zase doplácí ti dobří kvůli zlým) před vyčůranými podnikateli, kteří změní jméno a myslí si, že se tím zbaví starého špatného jména.

  • b

    bluemoon

    [13]: Ty servery mají hlavně lepší pozice při vyhledávání a tak to někdy používají prý holky na votoči při zjišťování referencí, tak jsem si to taky zkusila. Při vyhledání jména, příjmení a IČ(u mne stačí jméno a příjmení nebo jen město a nemusí být IČ), tak najdeš většinou sebe a pak servery ještě vyhledávají blízké osoby např. podle adresy nebo podnikání. Když budeš mít někoho na stejné adrese se stejnýma živnostma a ještě mužské plus neutrální a pak druhou osobu s ženským, tak je to trochu divný, ne?

  • K

    Kristýna

    [9]: Nebylo by řešením "prodat" svoji živnost svému vlastnímu s.r.o.? Pokud máš licence vydané na své jméno a v s.r.o. bys byla odpovědnou osobou (držitelkou licencí), pak sro převezme smlouvy a nic znova vyjednávat nemusíš. Živnost pak zrušíš. To je celkem běžná věc. Ale třeba tenhle postup ve Tvém případě nejde udělat.

  • T

    Tereza

    [14]: Ještě je jeden jednoduchý způsob, jak změnit příjmení. Vzít si někoho a přijmout to jeho 🙂 (Mám ve svém okolí několik podnikatelů, co to udělali a je fakt, že trochu jim to pomohlo, ale ve výpisech měli stejně obě jména).

  • b

    bluemoon

    [15]: z živnosti na s.r.o. tohle nejde, nekupuje se živnost i se smlouvama, ale postupně se jen převádí majetek nebo za jednání fyzické osoby se zplnomocňuje to s.r.o., ale to by musela ta fyzická osoba s IČ pořád existovat, něco jiného by bylo kdyby s.r.o. koupila jiná mateřská a bylo by to uvedené v obchodním rejstříku(to je taky nepříznivý rejstřík pro nás) Ale to taky neřeší to, aby ty jména tam zmizeli a v návaznosti na změny při operaci se tohle nedá už vůbec uskutečnit.

  • T

    Tereza

    [17]: bluemoon máš pravdu, není možné uvádět ve výpise tři varianty jména, když platné zpětně od narození je jen jedno – to poslední. Proto je v naší zemi (narozdíl od SR) předpis o povinnosti vystavovat doklady zpětně s novým jménem. (maturitní vysvědčení, diplomy, různá osvědčení atd.) Důvod takového předpisu je jasný a jelikož živnostenský úřad uvádí i jiná jména, porušuje ho tím, protože my jsme od narození Terezy, Andrey, atd.

  • T

    Tereza

    [20]: …to je ale trapná výmluva, co jsem teď napsala 🙂 To by všechny ženy musely nosit sukně jen 15 dní v roce a to samozřejmě takhle není. Takže vzhůru ukázat nohy. (Ale nohy nechat radši dole :-) )

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.