otєrєzє.cz

Matrika – neutrální jméno (díl IV.) – konec Toma

Je 12.3.2014 (Den přístupu ČR k NATO) – 15 h. a přesně za hodinu skončí 37leté období, po které nosím jméno Tomáš. Za hodinu už se budu i úředně jmenovat jinak a mám z toho ohromnou radost. Něco, co s sebou nosím tak dlouho, už bude minulostí. (A tohle bych řekla ještě jednou ráda zhruba za rok a půl o mém dalším novém jméně (tentokrát ženském) a ještě o něčem, o čem se nemluví. 😉
Kdyby mi to všechno paní matrikářka zařídila hned, tak jsem u ní byla jen jednou a krásná (tedy myšleno jako žena – ke kráse to má ještě daleko) v kozačkách s dlouhými vlásky a namalovaná… po druhé už jsem se nestíhala doma rychle z práce nastrojit (protože mají jen do 17 h.) a tak jsem si na sebe hodila jen úzké rifle a lehce namalovala oči.
Teď tam jdu po třetí a už konečně pro rozhodnutí. Zase mi ustříhnou roh té ošklivé občanky a zase budu o krůček blíž k druhému břehu, na který myslím denně. Uvidíme, jak moc zase vyděsím naší matrikářku – tentokrát se spečenými vousy z pondělního laseru 🙂 Ale úzké kalhoty si obléknu v rychlosti v autě a mé oblíbené bílé tričko s nápisem mám na sobě (stejně jako jsem byla oblečená na laseru).
Líbilo se mi, když jsem po depilaci seděla na lůžku, měla jsem překřížené nohy, se kterými jsem si vesele houpala, chladila jsem si tváře ledem, proti mě seděla krásná Péťa, povídaly jsme si a najednou říká: “Vypadáš dobře! Sluší ti to.” 🙂
Já jsem si připadala po té spalující energii na mé zarudlé tváři plné černých spálených vousů úplně strašně ošklivá, napuchlá, neženská. Snad právě proto mě to potěšilo. Péťa mi ještě vyprávěla, že když jsem tam přišla poprvé, tak si řekla: “Ááá…tady se ještě bude hubnout!” 🙂 (Měla jsem trošku bříško přes ty těsné kalhoty a vůbec se mi to nelíbilo. Teď tam žádné bříško není.)
———-
Je 21:15 a já už přes pět hodin nejsem Tom 🙂 Sedím tu u počítače a čekám, až mi začne působit barva ve vlasech (zase ta moje černohnědá Perfect Mousse od Schwarzkopf), protože odrosty už začínaly být vidět a já teď potřebuji vypadat hezky, neboť mě čeká první výstup na veřejnosti ve vlastních vláskách! (Až se půjdu nafotit nalíčená na občanku a řidičák). Vůbec netuším, jak si ty vlasy učešu, když ještě nejde udělat ani culíček, ale nějakou tu sponku nebo čelenku bych ráda. Uvidím, abych to nepřehnala a nepůsobilo to moc dětsky 🙂 To bude oříšek, který ale ráda rozlousknu. Musím, protože na doklady se s parukou fotit nechci a tak to bude zajímavé 🙂 A ještě si rozmyslím, jestli si půjdu pro občanku tady nebo v jiném blízkém městě. Myslím, že by byla docela legrace přijít k té samé paní, co jsem u ní před pár dny byla. O ten zážitek se nemůžu nechat připravit! 😀
Jaký mám pocit?
Úžasný!
Už můžu všem s klidem říkat: “Ale já už nejsem Tom!” 🙂 Už mě nikdo nebude volat u doktora klučičím jménem, už mě všichni můžou s klidem říkat Teri, protože jsem Teri (i když s tvrdým, ale do občanky nikdo nevidí). Stejně všem budu říkat, ať mě oslovují Teri nebo Terezo. Mám takovou radost, že se to konečně povedlo!!!
Na matriku se mnou šla zase Nikča – potřebovala něco na živnosťáku a tak jsme to spojily. Ve dveřích, kde jsem byla minule a předminule seděla úplně jiná paní, která mě poslala zase do jiných dveřích – prý se takhle úřednice mezi sebou střídají, aby nedělaly pořád tutéž práci.
Paní matrikářka se na mě skoro ani nepodívala, vyhrabala spoustu papírů, podepsala jsem, že bylo zahájeno správní řízení, hned nato jsem dostala rozhodnutí, kde jsem podepsala, že se vzdávám práva na odvolání, byla mi na něj vyznačena právní moc a k tomu jsem dostala ještě jeden dárek – nový rodný list 🙂 S novým neutrálním jménem. Rodné číslo zůstává bohužel zatím pořád mužské a samozořejmě i kolonka pohlaví v občance :/
Byla jsem vyřízená za pět minut, mám těch papírů plnou obálku a když jsem odcházela, paní matrikářka mi popřála hodně štěstí. Řekla jsem jí, že se uvidíme tak za rok a půl a šla jsem.
Na matriku vešel Tom, ale odešla z ní Terry 🙂
A to je celé.
Seriál matrika tím končí. (Ale začne zase za rok a půl – na to jsem vážně zvědavá! 🙂 Poslední díl téhle první řady nebyl bohužel tak zábavný a vtipný, ale já už po té zábavě nějak ani moc netoužila. Hlavně, že mi to povolili a teď mám 15 dní na nové doklady (jinak dostanu tu jejich oblíbenou pokutu! :). Příští týden jedu zase do Prahy a to už by snad měly vousy vypadnout, takže hned potom poběžím na občanky. Musím zase jen v pondělí nebo ve středu, což se někdy docela špatně stíhá vzhledem k tomu, že pořád lítám do Prahy 🙂
A radost mi udělala dnes i Linda – vezmu jí totiž příští týden do auta, když bydlí pár kilometrů odsud a pojedeme do Prahy na společné sezení spolu! Kromě schůzky u Hanky a předání výsledků krve na internu MUDr. Findeisové kousek od Hanky je totiž odpoledne mé první společné sezení. Linda už na jednom byla a tak mi v smskách vyprávěla… Například o Pétě, o které si myslela, že je tam nastrčená biologická slečna, která byla tak krásná.
Nechci tu o tom ale zatím víc psát. Chci si udělat vlastní obrázek. Už teď je mi však jasné, že se z toho zřejmě nevyspím, že přijdu o část mého sebevědomí, že budu možná bulet, možná se smát a bude to pro mě cenná zkušenost, která mě donutí zase pár dní o všem přemýšlet. I tak si ale půjdu pořád tou svou cestou a nemůže mě na ní nikdo ovlivnit ani vystrašit.
Líbí se mi, že na společné sezení si každý může někoho vzít (já nemám koho a nejsem si jistá, jestli bych to na první pokus vůbec dala). Linda měla minule s sebou sestru a ta se rozbrečela, protože nechtěla, aby Linda byla ošklivá.
Pamatuji si na starý blog jedné slečny, který už neexistuje, ve kterém mě v paměti utkvěl jeden odstavec: “Hanka se mě pořád ptala, kdy už konečně přijdu na nějaké společné sezení. Tak jsem přišla a když jsem viděla některé ty hezké holky, okamžitě mi spadlo sebevědomí tak nízko, že jsem se z toho několik dní dostávala.”
Co se dá dělat. 🙂
Nadechnu se a vyrazím.
Ale teď nejprve do koupelny smýt tu barvu 🙂 Miluju vždycky ten pocit čerstvě nabarvených vlasů, jak ta přiložená vlasová maska voní a jak se pak ty vlasy lesknou…
A můžu pomalu začít přemýšlet o kadeřnici. Risknu Mirku – biologickou ženu (slečnu) – kadeřnici, kterou už znám pár let a občas jí potkávám. Kadeřnictví má kousek odsud a mám na ní i číslo. Nějak si jí naťuknu a uvidím. Ona je moc hezká a milá a je mi jasné, že tímhle se ten náš vztah už navždy změní. Buď k lepšímu nebo k horšímu…. Vždycky je to risk.
Ale ty, kteří to nerozdýchají, k životu nepotřebujeme…

7 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.