otєrєzє.cz

První ženské ráno

Celý život jsem se snažila zjistit, jaké to je žít v ženském těle.
Snažila jsem se nosit ženské věci, malovat se, chovat se tak, mluvit tak, říkat si ženským jménem, vystupovat na internetu jako žena, abych věděla, “jaké to je” a hltala jsem všechno ženské. Aspoň trošku se tomu přiblížit!
Obdivovala jsem ženskou krásu, ale netoužila po nevěře. Toužila jsem být také tak krásná…
Chtěla jsem mít aspoň na chvilku pocit, že nejsem muž a cítit to, co cítí všechny ženy, když si namalují rty, řasy, když se oblečou do sukýnky, vezmou podpatky nebo sáhnou na své hlaďoučké nohy…
Ale pořád mi něco chybělo. Pořád jsem toužila po něčem větším, intenzivnějším a byla zoufalá z toho, že to nemůžu najít.
Chtěla jsem se připojit k té správné straně, ale nešlo to. Zrcadla nemilosrdně ničila mé sny.
Najednou se to stalo. Mé tělo je ženské! Mé tělo je ženské i uvnitř a jen čeká, až ho mozek i fyzicky pomalu přetvoří. Je to jen chemie a v tom je ta síla. Láska je chemie, psychika je chemie, strach je chemie… Stačí tak málo… a přesto je to pro mě tolik!
Mé tělo na to už tak dlouho čeká! Snažilo se tomu všemožně pomoct, ale testosteron úspěšně likvidoval téměř vše, co mi mohlo dělat radost…
Jaké bylo mé dnešní první ráno?
Ptala se mě na to už Lenička a já jsem jí odepsala:
Ráno? To se nedá popsat. Je to jako když jsi v jiném těle, v jiném světě, v tom správném světě. Najednou cítíš tu ženskost všude.
Víš a uvědomuješ si, že poprvé ve svém životě se cítíš žensky i fyzicky. Že to není jen ve tvé hlavě, ale i v celém těle, které je ovlivněno ženským hormonem. Mé tělo za pár týdnů utlumí testosteron úplně a začnou se dít věci…
Vím, že to ještě není ženské ráno ve smyslu úřednickém a po vzhledové stránce taky ne, protože to přijde po operaci, ale teď už je mé tělo víc ženštější, než kdykoliv předtím. Je nejženštější za celý můj život! A s každým dnem bude stále víc a víc ženštější, až se (za pár týdnů / měsíců / let) dostanu na stejnou hladinu, jakou mají všechny ženy.
Celý den jsem se pak kontrolovala. Pořád jsem se pozorovala. Pořád jsem na to myslela a pořád jsem se uculovala. Měla jsem hrozně dobrou náladu. Připadalo mi všechno krásné. Hory papírů na stole, pohled z okna na parkoviště, železný plot u cesty, když jsem šla domů, mraky, papírky na zemi, díry v asfaltu :)) Kolega se mě ptal, jestli něco neberu 🙂 Jo, beru! :))
Cítím se nádherně.
A zítra po práci mě v euforickém pátečním odpoledni čeká výlet na nákupy do Žitavy (pro zboží a jen tak :). Poprvé v holčičím mimo naší zemi! 🙂 S Luckou – s tou jsem ještě takhle nejela, ale sama se mě zeptala, jestli tak pojedu 🙂 Stejně bych tak jela, protože to miluju. Ona má ale narozdíl ode mě tu výhodu, že vypadá jako žena i nenamalovaná. To já zatím ne… :/ O Lucce jsem tu ještě moc nepsala, ale hrála v minulosti určitou roli v souvislosti s mým hledáním se… Lucka je moje bývalá švagrová 🙂 Neberu jí ale jako švagrovou, beru jí jako kamarádku. Ztratila jsem tchýni, švagrové i babičku ze strany manželky. Ale neztratila jsem je jako kamarádky… Neřešíme minulost ani přítomnost v souvislosti s mojí bývalou ženou. O to tu vůbec nejde.
Blíží se jaro a pomalu budu muset nechávat kozačky doma, takže to chce pořádné nákupy! 🙂 Botičky a kabátek nebo bundičku… musím to postupně zase doplnit. Na zimu jsem byla vybavená, ale na jaro ještě nejsem! 🙂 A což teprv potom léto!!! Jůůůů!!! Všechny ty šatičky, sukýnky, kraťásky, balerínky, sandálky, rozevlátá romantická trička, košilky a rozpuštěné vlasy ve větru… Ach……. Tolikrát jsem si o tomhle snila!!! TOHLE JE SEN, ZE KTERÉHO SE UŽ NECHCI PROBUDIT. Opravdu bych nepřežila, kdybych se probudila a všude kolem mě jen tma a jinak nic. Žádná Tereza, žádné hormony, žádná Hanka… jen já sama a nikde nikdo.
Tohle ale není sen. Já žiju, dýchám a vřískám radostí!
Dnes jsem měla ve schránce oznámení o uložení zásilky z Prahy od dr. Knappové s jazykovědným znaleckým posudkem. Jůů! Na lístku sice bylo, že si zásilku mohu vyzvednout ještě dnes mezi 16 – 18 h., ale pan pošťák mi sdělil, že to tam ještě nemají, takže nevím, co paní Knappová nakonec vymyslela s tou mojí vysněnou neutrální Teri (s měkkým :), ale podle ceny se probírala slovníky asi hodně dlouho…. 🙂
Takže zítra už budu mít v ruce další papír pro tu naší slavnou matriku.
Když jsem byla včera u Hanky, zrovna volala nějaká maminka, že jim na matrice odmítli potvrzení a musí to mít na jejich formuláři 🙂 Ach ty matriky…
Bude legrace, až tam půjdu podruhé. A jakmile dostanu tu svou “jednodenní” občanku, kterou mi hned zase na matrice znehodnotí, poletím pro novou zase na jiný úřad. Občanku totiž na rozdíl od změny jména můžu dostat kdekoliv 🙂 A zajímá mě, jaké budou úřednice i jinde 🙂 (Asi stejně vyděšené, jako všude 🙂
Už jsem si musela do své tašky vložit i cestovní pas na “staré” jméno, který si měnit nebudu (je platný do r. 2016). Pro případ, že mi na poštu přijde něco na staré jméno. Ovšem ta fotka v něm už teď není moc totožná se skutečností…
Když jsem četla komentáře v předchozím článku “Good bye, testosteron”, tak mi tam skočila ta hrozně otravná reklama s internetovou adresou MENSWORLD… Brrrrrr! 🙂 Má tu někdo zájem o podpůrný prostředek k testosteronu? 🙂 A ještě k tomu v němčině? 🙂 Ale je pravda, že např. pro FtM je ta reklama na místě 🙂
Jdu spát. Pořád plná emocí, pořád plná nadšení a těšení se na zítřek. Na jakýkoliv zítřek. Už plánuju víkendovou čistku všeho pánského z mých šatníků a obnovu toho dámského 🙂 A příští týden mám další vyšetření v Praze (na interně) – to budou mít v práci radost, že jim zase zmizím 🙂 Těším se, protože Terezka pojede do Prahy a je to kousek od Hanky 🙂
Kačenka z Prahy mi teď do mailu moc hezky popřála: “Hezké holčičí sny!” 🙂
A ty přeji i vám všem, kteří si stále jen sníte… ať alespoň ve svých snech prožíváte to holčičí štěstí. A třeba se vám to jednou všechno splní jako mě. Vidíte, jak je to jednoduché, ne? 🙂
Na začátku psaní tohoto blogu v březnu 2012 mi to jednoduché nepřipadalo. Za všechno jsem se styděla, nevěděla, co mám dělat a bála se, že přijdu o rodinu, o jistoty.
Ale teď, když jsem o všechno přišla… a přestala existovat jakákoliv překážka k tomu, abych se vydala na tuto cestu… Je tu někdo nešťastný???
Já jsem šťastná, bývalá manželka je šťastná, Kačenka je šťastná…
To všechno byl jen proces a já musela skrz něj projít, abych mohla být teď tady.
Třeba se vás i ta vaše trápení jen snaží někam posunout…
Hezké holčičí sny!
🙂

10 komentářů

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.